Text 50

Sloka 50

Devanagari

Dévanágarí

प्रादुश्चकर्थ यदिदं पुरुहूत रूपं
तेनेश निर्वृतिमवापुरलं द‍ृशो न: ।
तस्मा इदं भगवते नम इद्विधेम
योऽनात्मनां दुरुदयो भगवान् प्रतीत: ॥ ५० ॥

Text

Verš

prāduścakartha yad idaṁ puruhūta rūpaṁ
teneśa nirvṛtim avāpur alaṁ dṛśo naḥ
tasmā idaṁ bhagavate nama id vidhema
yo ’nātmanāṁ durudayo bhagavān pratītaḥ

Synonyms

Synonyma

prāduścakartha — You have manifested; yat — which; idam — this; puruhūta — O greatly worshiped; rūpam — eternal form; tena — by that form; īśa — O Lord; nirvṛtim — satisfaction; avāpuḥ — obtained; alam — so much; dṛśaḥ — vision; naḥ — our; tasmai — unto Him; idam — this; bhagavate — unto the Supreme Personality of Godhead; namaḥ — obeisances; it — only; vidhema — let us offer; yaḥ — who; anātmanām — of those who are less intelligent; durudayaḥ — cannot be seen; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; pratītaḥ — has been seen by us.

prāduścakartha — projevil jsi; yat — kterou; idam — tuto; puruhūta — ó velkolepě uctívaný; rūpam — věčnou podobu; tena — touto podobou; īśa — ó Pane; nirvṛtim — uspokojení; avāpuḥ — dosáhli; alam — tolik; dṛśaḥ — pohled; naḥ — náš; tasmai — Jemu; idam — této; bhagavate — Nejvyšší Osobnosti Božství; namaḥ — poklony; it — jedině; vidhema — skládáme; yaḥ — kdo; anātmanām — pro méně inteligentní; durudayaḥ — není vidět; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; pratītaḥ — viděli jsme.

Translation

Překlad

O Lord, we therefore offer our respectful obeisances unto Your eternal form as the Personality of Godhead, which You have so kindly manifested before us. Your supreme, eternal form cannot be seen by unfortunate, less intelligent persons, but we are so much satisfied in our mind and vision to see it.

Ó Pane, skládáme proto uctivé poklony Tvé věčné podobě Osobnosti Božství, kterou jsi před námi tak milostivě projevil. Ti, kdo nemají dostatek štěstí a inteligence, nemohou Tvoji nejvyšší věčnou podobu vidět. My jsme ji však spatřili, a dosáhli tak uspokojení mysli a pohledu.

Purport

Význam

The four sages were impersonalists in the beginning of their spiritual life, but afterwards, by the grace of their father and spiritual master, Brahmā, they understood the eternal, spiritual form of the Lord and felt completely satisfied. In other words, the transcendentalists who aspire to the impersonal Brahman or localized Paramātmā are not fully satisfied and still hanker for more. Even if they are satisfied in their minds, still, transcendentally, their eyes are not satisfied. But as soon as such persons come to realize the Supreme Personality of Godhead, they are satisfied in all respects. In other words, they become devotees and want to see the form of the Lord continually. It is confirmed in the Brahma-saṁhitā that one who has developed transcendental love of Kṛṣṇa by smearing his eyes with the ointment of love sees constantly the eternal form of the Lord. The particular word used in this connection, anātmanām, signifies those who have no control over the mind and senses and who therefore speculate and want to become one with the Lord. Such persons cannot have the pleasure of seeing the eternal form of the Lord. For the impersonalists and the so-called yogīs, the Lord is always hidden by the curtain of yoga-māyā. Bhagavad-gītā says that even when Lord Kṛṣṇa was seen by everyone while He was present on the surface of the earth, the impersonalists and the so-called yogīs could not see Him because they were devoid of devotional eyesight. The theory of the impersonalists and so-called yogīs is that the Supreme Lord assumes a particular form when He comes in touch with māyā, although actually He has no form. This very conception of the impersonalists and so-called yogīs checks them from seeing the Supreme Personality of Godhead as He is. The Lord, therefore, is always beyond the sight of such nondevotees. The four sages felt so much obliged to the Lord that they offered their respectful obeisances unto Him again and again.

Čtyři mudrci byli na počátku svého duchovního života impersonalisté, ale později milostí svého otce a duchovního mistra Brahmy pochopili věčnou, duchovní podobu Pána a pocítili plné uspokojení. Platí obecně, že transcendentalisté, kteří se soustředí na neosobní Brahman nebo lokalizovanou Paramātmu, nejsou plně uspokojeni a stále touží po něčem víc. Dokonce i když jsou uspokojeni v mysli, jejich oči jsou transcendentálně nespokojené. Jakmile však mohou realizovat Nejvyšší Osobnost Božství, jsou uspokojeni po všech stránkách; stávají se oddanými a chtějí podobu Pána vidět neustále. V Brahma-saṁhitě je potvrzeno, že ten, kdo si potřel oči balzámem lásky a vyvinul tak transcendentální lásku ke Kṛṣṇovi, neustále vidí Pánovu věčnou podobu. Konkrétní slovo, jež je použité v této souvislosti, je anātmanām. Označuje ty, kteří neovládají svoji mysl a smysly, a proto spekulují a chtějí s Pánem splynout. V takovém stavu nikdo nemůže zažít blaženost pohledu na věčnou podobu Pána. Pro impersonalisty a takzvané yogīny je Pán vždy skrytý za závojem yogamāyi. Bhagavad-gītā říká, že ačkoliv Pána Kṛṣṇu mohl během Jeho přítomnosti na Zemi vidět každý, impersonalisté a takzvaní yogīni Ho neviděli, protože jim chyběl pohled oddaných. Jejich teorie je taková, že Nejvyšší Pán přijímá určitou podobu, když přichází do styku s māyou, ale že ve skutečnosti žádnou podobu nemá. A právě toto pojetí znemožňuje impersonalistům a takzvaným yogīnům vidět Nejvyššího Pána takového, jaký je. Osobnost Božství je proto vždy mimo dohled těchto neoddaných. Čtyři mudrci se cítili Pánovi natolik zavázáni, že Mu znovu a znovu skládali uctivé poklony.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the Third Canto, Fifteenth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Description of the Kingdom of God.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Popis království Boha”.