Text 34

Sloka 34

Devanagari

Dévanágarí

तद्वाममुष्य परमस्य विकुण्ठभर्तु:
कर्तुं प्रकृष्टमिह धीमहि मन्दधीभ्याम् ।
लोकानितो व्रजतमन्तरभावद‍ृष्टय‍ा
पापीयसस्त्रय इमे रिपवोऽस्य यत्र ॥ ३४ ॥

Text

Verš

tad vām amuṣya paramasya vikuṇṭha-bhartuḥ
kartuṁ prakṛṣṭam iha dhīmahi manda-dhībhyām
lokān ito vrajatam antara-bhāva-dṛṣṭyā
pāpīyasas traya ime ripavo ’sya yatra

Synonyms

Synonyma

tat — therefore; vām — unto these two; amuṣya — of Him; paramasya — the Supreme; vikuṇṭha-bhartuḥ — the Lord of Vaikuṇṭha; kartum — to bestow; prakṛṣṭam — benefit; iha — in the matter of this offense; dhīmahi — let us consider; manda-dhībhyām — those whose intelligence is not very nice; lokān — to the material world; itaḥ — from this place (Vaikuṇṭha); vrajatam — go; antara-bhāva — duality; dṛṣṭyā — on account of seeing; pāpīyasaḥ — sinful; trayaḥ — three; ime — these; ripavaḥ — enemies; asya — of a living entity; yatra — where.

tat — proto; vām — těmto dvěma; amuṣya — Jeho; paramasya — Nejvyšší; vikuṇṭha-bhartuḥ — Pán Vaikuṇṭhy; kartum — udělit; prakṛṣṭam — prospěch; iha — ohledně jejich přestupku; dhīmahi — zvažme; manda-dhībhyām — ti, jejichž inteligence není příliš jemná; lokān — do hmotného světa; itaḥ — odsud (z Vaikuṇṭhy); vrajatam — půjdou; antara-bhāva — dualita; dṛṣṭyā — kvůli tomu, že viděli; pāpīyasaḥ — hříšní; trayaḥ — tři; ime — tito; ripavaḥ — nepřátelé; asya — živé bytosti; yatra — kde.

Translation

Překlad

Therefore let us consider how these two contaminated persons should be punished. The punishment should be apt, for thus benefit can eventually be bestowed upon them. Since they find duality in the existence of Vaikuṇṭha life, they are contaminated and should be removed from this place to the material world, where the living entities have three kinds of enemies.

Zvažme proto, jak potrestat tyto dva znečištěné strážné. Měli by dostat vhodný trest, ze kterého by nakonec vytěžili prospěch. Jsou znečištění, jelikož viděli dualitu na Vaikuṇṭě, a měli by být odsud přemístěni do hmotného světa, kde mají živé bytosti tři druhy nepřátel.

Purport

Význam

The reason why pure souls come into the existential circumstances of the material world, which is considered to be the criminal department of the Supreme Lord, is stated in Bhagavad-gītā, Seventh Chapter, verse 27. It is stated that as long as a living entity is pure, he is in complete harmony with the desires of the Supreme Lord, but as soon as he becomes impure he is in disharmony with the desires of the Lord. By contamination he is forced to transfer to this material world, where the living entities have three enemies, namely desire, anger and lust. These three enemies force the living entities to continue material existence, and when one is free from them he is eligible to enter the kingdom of God. One should not, therefore, be angry in the absence of an opportunity for sense gratification, and one should not be lusty to acquire more than necessary. In this verse it is clearly stated that the two doormen should be sent into the material world, where criminals are allowed to reside. Since the basic principles of criminality are sense gratification, anger and unnecessary lust, persons conducted by these three enemies of the living entity are never promoted to Vaikuṇṭhaloka. People should learn Bhagavad-gītā and accept the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, as the Lord of everything; they should practice satisfying the senses of the Supreme Lord instead of trying to satisfy their own senses. Training in Kṛṣṇa consciousness will help one be promoted to Vaikuṇṭha.

Důvod, proč se čisté duše dostávají do hmotného světa, který je pokládán za zločinecké oddělení Nejvyššího Pána, je uveden v 27. verši sedmé kapitoly Bhagavad-gīty. Je řečeno, že dokud je živá bytost čistá, žije v úplném souladu s touhami Nejvyššího Pána, ale jakmile se znečistí, tento soulad je narušen. Kvůli svému znečištění se musí přestěhovat do hmotného světa, kde mají živé bytosti tři nepřátele: touhu, hněv a chtíč. Tito tři nepřátelé nutí živé bytosti zůstávat v hmotné existenci a jedině ten, kdo se jich zbaví, může vstoupit do království Boha. Člověk se proto nemá hněvat, když se mu nedostává smyslového požitku, a nemá chtít získat víc, než je nutné. V tomto verši je jasně řečeno, že oba vrátní by měli být posláni do hmotného světa, kam se posílají zločinci. Jelikož se zločinnost zakládá na smyslovém požitku, hněvu a přebytečném chtíči, ti, kteří jsou ovládáni těmito třemi nepřáteli živé bytosti, se na Vaikuṇṭhaloku nikdy nedostanou. Lidé by se měli seznámit s Bhagavad-gītou a přijmout Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, jako Pána všeho. Měli by se přestat snažit uspokojovat vlastní smysly a naučit se uspokojovat smysly Nejvyššího Pána. Příprava ve vědomí Kṛṣṇy člověku pomůže dosáhnout Vaikuṇṭhy.