Skip to main content

Text 43

Sloka 43

Devanagari

Dévanágarí

नूनं नृपाणां त्रिमदोत्पथानां
महीं मुहुश्चालयतां चमूभि: ।
वधात्प्रपन्नार्तिजिहीर्षयेशो-
ऽप्युपैक्षताघं भगवान् कुरूणाम् ॥ ४३ ॥

Text

Verš

nūnaṁ nṛpāṇāṁ tri-madotpathānāṁ
mahīṁ muhuś cālayatāṁ camūbhiḥ
vadhāt prapannārti-jihīrṣayeśo
’py upaikṣatāghaṁ bhagavān kurūṇām
nūnaṁ nṛpāṇāṁ tri-madotpathānāṁ
mahīṁ muhuś cālayatāṁ camūbhiḥ
vadhāt prapannārti-jihīrṣayeśo
’py upaikṣatāghaṁ bhagavān kurūṇām

Synonyms

Synonyma

nūnam — of course; nṛpāṇām — of the kings; tri — three; mada-utpathānām — going astray out of false pride; mahīm — earth; muhuḥ — constantly; cālayatām — agitating; camūbhiḥ — by movement of soldiers; vadhāt — from the act of killing; prapanna — surrendered; ārti-jihīrṣaya — willing to relieve the distress of the sufferers; īśaḥ — the Lord; api — in spite of; upaikṣata — waited; agham — offenses; bhagavān — the Supreme Lord; kurūṇām — of the Kurus.

nūnam — samozřejmě; nṛpāṇām — králů; tri — tři; mada-utpathānām — na scestí kvůli falešné pýše; mahīm — Zemi; muhuḥ — stále; cālayatām — zneklidňující; camūbhiḥ — přesuny vojáků; vadhāt — od zabití; prapanna — odevzdaní; ārti-jihīrṣaya — toužící zmírnit neštěstí trpících; īśaḥ — Pán; api — přestože; upaikṣata — čekal; agham — přestupky; bhagavān — Nejvyšší Pán; kurūṇām — Kuruovců.

Translation

Překlad

Despite His being the Lord and being always willing to relieve the distress of sufferers, He [Kṛṣṇa] refrained from killing the Kurus, although they committed all sorts of sins and although He saw other kings constantly agitating the earth by their strong military movements carried out under the dictation of three kinds of false pride.

I když (Kṛṣṇa) je Pán a vždy chce zmírnit neštěstí trpících, nezabíjel Kuruovce, přestože páchali všemožné hříchy a přestože viděl, jak další králové stále zneklidňují Zemi mocnými vojenskými přesuny, které vykonávali na povel tří druhů falešné pýchy.

Purport

Význam

As declared in Bhagavad-gītā, the Lord appears in the mortal world to execute His much-needed mission of killing the miscreants and giving protection to the suffering faithful. In spite of that mission, Lord Kṛṣṇa tolerated the insult to Draupadī by the Kurus and the injustices perpetrated against the Pāṇḍavas, as well as insults to Himself. The question may be raised, “Why did He tolerate such injustices and insults in His presence? Why did He not chastise the Kurus immediately?” When Draupadī was insulted in the assembly by the Kurus by their attempt to see her naked in the presence of all, the Lord protected Draupadī by supplying an unlimited length of clothing. But He did not chastise the insulting party immediately. This silence of the Lord did not mean, however, that He excused the offenses of the Kurus. There were many other kings on earth who had become very proud of three kinds of possessions — wealth, education and followers — and they were constantly agitating the earth by movements of military strength. The Lord was just waiting to get them together on the Battlefield of Kurukṣetra and kill them all at one time, just to make a shortcut in His killing mission. Godless kings or heads of state, when puffed up by advancement of material wealth, education and increase of population, always make a show of military strength and give trouble to the innocent. When Lord Kṛṣṇa was personally present, there were many such kings all over the world, and He thus arranged for the Battle of Kurukṣetra. In His manifestation of viśva-rūpa, the Lord expressed His mission of killing as follows: “I have willingly descended to the earth in My capacity of inexorable Time in order to decrease the unwanted population. I shall finish all those who have assembled here except you, the Pāṇḍavas. This killing does not wait for you to take part in it. It is already arranged: all will be killed by Me. If you want to become famous as the hero of the battlefield and thus enjoy the booty of war, then, O Savyasācī, just become the immediate cause of this killing and thus take the credit. I have already killed all the great warriors — Bhīṣma, Droṇa, Jayadratha, Karṇa and many other great generals. Do not worry. Fight the battle and be famous as a great hero.” (Bg. 11.32-34)

Jak Pán prohlásil v Bhagavad-gītě, ve světě smrtelníků se zjevuje proto, aby naplnil Své velice potřebné poslání — zabil ničemy a ochránil trpící oddané. Pán Kṛṣṇa i přes Své poslání toleroval urážlivé chování Kuruovců vůči Draupadī a nespravedlnosti páchané proti Pāṇḍuovcům, stejně jako urážky Sebe Samotného. Někdo se může ptát: “Proč toleroval takové nespravedlnosti a urážky? Proč nepotrestal Kuruovce okamžitě?” Když byla Draupadī zneuctěna ve shromáždění Kuruovců, kteří se ji pokusili vysvléct donaha před očima všech, Pán ji ochránil tím, že jí poslal nekonečně dlouhý pruh látky. Ihned však hříšníky nepotrestal. Toto Pánovo mlčení ovšem neznamenalo, že přestupky Kuruovců omlouval. Na Zemi bylo ještě mnoho dalších králů, kteří začali být velice pyšní na své vlastnictví tří druhů — majetek, vzdělání a stoupence — a neustále zneklidňovali Zemi přesuny svých vojenských sil. Pán jen čekal na okamžik, kdy je svede dohromady na Kuruovské bitevní pole, kde je zabije všechny najednou, a naplní tak rychleji Své poslání. Když jsou bezbožní králové či vládní představitelé pyšní na vzrůst hmotného bohatství, vzdělání a počtu obyvatelstva, vždy předvádějí svoji vojenskou sílu a působí potíže nevinným. Když byl Pán Kṛṣṇa Osobně přítomný, bylo po celém světě mnoho takových králů, a proto zařídil, aby došlo k bitvě na Kurukṣetře. Své smrtonosné poslání popsal Arjunovi, když projevil Svoji viśva-rūpu: “Úmyslně jsem sestoupil na Zemi jako neúprosný Čas, abych snížil počet nechtěného obyvatelstva. Kromě vás, Pāṇḍuovců, skoncuji se všemi, kteří se zde shromáždili. Toto zabíjení nezávisí na tvé účasti. Je to již zařízené; Sám je všechny zabiji. Chceš-li se stát slavným válečným hrdinou a užívat válečnou kořist, pak se jen staň bezprostřední příčinou tohoto zabíjení a připiš si všechny zásluhy, ó Savyasācī. Všechny velké válečníky — Bhīṣmu, Droṇu, Jayadrathu, Karṇu a mnoho dalších velkých generálů — jsem již zabil. Neboj se. Bojuj a buď velkým a slavným hrdinou.” (Bg. 11.32-34)

The Lord always wants to see His devotee as the hero of some episode which He Himself performs. He wanted to see His devotee and friend Arjuna as the hero of the Battle of Kurukṣetra, and thus He waited for all the miscreants of the world to assemble. That, and nothing else, is the explanation of His waiting.

Pán si vždy přeje, aby se Jeho oddaný stal hrdinou nějaké události, kterou On Sám uskuteční. Chtěl, aby se Jeho oddaný a přítel Arjuna stal hrdinou bitvy na Kurukṣetře, a proto čekal, až se tam shromáždí všichni ničemové světa. To je jediné vysvětlení pro Jeho čekání.