Text 23

Sloka 23

Devanagari

Dévanágarí

अन्यानि चेह द्विजदेवदेवै:
कृतानि नानायतनानि विष्णो: ।
प्रत्यङ्गमुख्याङ्कितमन्दिराणि
यद्दर्शनात्कृष्णमनुस्मरन्ति ॥ २३ ॥

Text

Verš

anyāni ceha dvija-deva-devaiḥ
kṛtāni nānāyatanāni viṣṇoḥ
pratyaṅga-mukhyāṅkita-mandirāṇi
yad-darśanāt kṛṣṇam anusmaranti

Synonyms

Synonyma

anyāni — others; ca — also; iha — here; dvija-deva — by the great sages; devaiḥ — and the demigods; kṛtāni — established by; nānā — various; āyatanāni — various forms; viṣṇoḥ — of the Supreme Personality of Godhead; prati — each and every; aṅga — part; mukhya — the chief; aṅkita — marked; mandirāṇi — temples; yat — which; darśanāt — by seeing from a distance; kṛṣṇam — the original Personality of Godhead; anusmaranti — constantly remembers.

anyāni — další; ca — také; iha — zde; dvija-deva — velkými mudrci; devaiḥ — a polobohy; kṛtāni — založené; nānā — různé; āyatanāni — různé podoby; viṣṇoḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; prati — každá; aṅga — část; mukhya — hlavní; aṅkita — označené; mandirāṇi — chrámy; yat — které; darśanāt — viděné z dálky; kṛṣṇam — původní Osobnost Božství; anusmaranti — neustále připomíná.

Translation

Překlad

There were also many other temples of various forms of the Supreme Personality of Godhead Viṣṇu, established by great sages and demigods. These temples were marked with the chief emblems of the Lord, and they reminded one always of the original Personality of Godhead, Lord Kṛṣṇa.

Bylo tam také mnoho dalších chrámů s různými podobami Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství, které založili velcí mudrci a polobozi. Tyto chrámy byly označeny hlavními symboly Pána a neustále každému připomínaly původní Osobnost Božství, Pána Kṛṣṇu.

Purport

Význam

Human society is divided into four social orders of life and four spiritual divisions, applying to each and every individual person. This system is called varṇāśrama-dharma and has already been discussed in many places in this great literature. The sages, or persons who completely devoted themselves to the spiritual upliftment of the entire human society, were known as dvija-deva, the best amongst the twice-born. The denizens of superior planets, from the moon planet and upwards, were known as devas. Both the dvija-devas and the devas always establish temples of Lord Viṣṇu in His various forms, such as Govinda, Madhusūdana, Nṛsiṁha, Mādhava, Keśava, Nārāyaṇa, Padmanābha, Pārtha-sārathi and many others. The Lord expands Himself in innumerable forms, but all of them are nondifferent from one another. Lord Viṣṇu has four hands, and each hand holds a particular item — either a conchshell, wheel, club or lotus flower. Of these four emblems, the cakra, or wheel, is the chief. Lord Kṛṣṇa, being the original Viṣṇu form, has only one emblem, namely the wheel, and therefore He is sometimes called the Cakrī. The Lord’s cakra is the symbol of the power by which the Lord controls the whole manifestation. The tops of Viṣṇu temples are marked with the symbol of the wheel so that people may have the chance to see the symbol from a very long distance and at once remember Lord Kṛṣṇa. The purpose of building very high temples is to give people a chance to see them from a distant place. This system is carried on in India whenever a new temple is constructed, and it appears that it is coming down from a time before recorded history. The foolish propaganda by atheists that temples were constructed only in later days is refuted here because Vidura visited these temples at least five thousand years ago, and the temples of Viṣṇu were in existence long, long before Vidura visited them. The great sages and demigods never established statues of men or demigods, but they established temples of Viṣṇu for the benefit of common men, to raise them to the platform of God consciousness.

Lidská společnost je rozdělena do čtyř tříd a čtyř duchovních stavů, do kterých jsou zařazeni všichni lidé. Tento systém se nazývá varṇāśrama-dharma a byl již rozebírán na mnoha místech tohoto velkého díla. Mudrci neboli lidé, kteří zcela zasvětili své životy duchovnímu pozvednutí celé lidské společnosti, byli známi jako dvija-deva, “nejlepší mezi dvojzrozenými”. Obyvatelé vyšších planet, počínaje Měsícem, se nazývali devové. Jak dvija-devové, tak devové vždy zakládají chrámy Pána Viṣṇua v Jeho různých podobách, jako je Govinda, Madhusūdana, Nṛsiṁha, Mādhava, Keśava, Nārāyaṇa, Padmanābha, Pārthasārathi a mnoho dalších. Pán se expanduje do nespočetně mnoha podob, ale všechny jsou navzájem totožné. Pán Viṣṇu má čtyři ruce a v každé drží jeden ze čtyř symbolů—lasturu, disk, kyj a lotosový květ. Z těchto čtyř symbolů je cakra neboli disk tím hlavním. Pán Kṛṣṇa, který je původní podobou Viṣṇua, má pouze jeden symbol, disk, a proto se někdy nazývá Cakrī. Pánova cakra je symbolem moci, kterou Pán ovládá celé stvoření. Disk bývá umístěn na vrcholcích chrámů Viṣṇua, aby jej lidé mohli vidět z veliké dálky a ihned si vzpomenout na Pána Kṛṣṇu. Chrámy se staví vysoké proto, aby je lidé viděli i ze vzdálených míst. Tento systém se v Indii zachovává při stavbě každého nového chrámu a ukazuje se, že pochází z dob starších, než jaké zaznamenávají dějiny. Je zde vyvrácena pošetilá propaganda ateistů, že chrámy se začaly stavět až později, protože Vidura tyto chrámy navštívil nejméně před pěti tisíci lety a chrámy Viṣṇua existovaly již dlouho před jeho příchodem. Velcí mudrci a polobozi nikdy nestavěli sochy lidí nebo polobohů, ale zakládali chrámy Viṣṇua pro dobro obyčejných lidí, aby je pozdvihli k vědomí Boha.