Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

स्वयं धनुर्द्वारि निधाय मायां
र्भ्रातु: पुरो मर्मसु ताडितोऽपि ।
स इत्थमत्युल्बणकर्णबाणै-
र्गतव्यथोऽयादुरु मानयान: ॥ १६ ॥

Text

Verš

svayaṁ dhanur dvāri nidhāya māyāṁ
bhrātuḥ puro marmasu tāḍito ’pi
sa ittham atyulbaṇa-karṇa-bāṇair
gata-vyatho ’yād uru mānayānaḥ

Synonyms

Synonyma

svayam — he himself; dhanuḥ dvāri — bow on the door; nidhāya — keeping; māyām — the external nature; bhrātuḥ — brother’s; puraḥ — from the palace; marmasu — in the core of the heart; tāḍitaḥ — being afflicted; api — in spite of; saḥ — he (Vidura); ittham — like this; ati-ulbaṇa — severely; karṇa — ear; bāṇaiḥ — by the arrows; gata-vyathaḥ — without being sorry; ayāt — exited; uru — great; māna-yānaḥ — so thinking.

svayam — on sám; dhanuḥ dvāri — luk o dveře; nidhāya — opřel; māyām — vnější příroda; bhrātuḥ — bratrův; puraḥ — z paláce; marmasu — v hloubi srdce; tāḍitaḥ — dotčen; api — přestože; saḥ — on (Vidura); ittham — takto; ati-ulbaṇa — krutě; karṇa — ucho; bāṇaiḥ — šípy; gata-vyathaḥ — aniž by litoval; ayāt — vzrušený; uru — veliký; māna-yānaḥ — takto uvažující.

Translation

Překlad

Thus being pierced by arrows through his ears and afflicted to the core of his heart, Vidura placed his bow on the door and quit his brother’s palace. He was not sorry, for he considered the acts of the external energy to be supreme.

Takto zasažen šípy skrze uši do hloubi srdce, Vidura opřel svůj luk o dveře a opustil bratrův palác. Ničeho nelitoval, neboť pokládal působení vnější energie za svrchované.

Purport

Význam

A pure devotee of the Lord is never perturbed by an awkward position created by the external energy of the Lord. In Bhagavad-gītā (3.27) it is stated:

Čistý oddaný Pána není nikdy znepokojen, když před ním Pánova vnější energie vytvoří nějakou nepříjemnou situaci. V Bhagavad-gītě (3.27) je řečeno:

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

A conditioned soul is absorbed in material existence under the influence of different modes of external energy. Absorbed in the false ego, he thinks that he is doing everything by himself. The external energy of the Lord, the material nature, is fully under the control of the Supreme Lord, and the conditioned soul is fully under the grip of the external energy. Therefore, the conditioned soul is fully under the control of the law of the Lord. But, due to illusion only, he thinks himself independent in his activities. Duryodhana was acting under such influence of the external nature, by which he would be vanquished at the ultimate end. He could not accept the sound advice of Vidura, but on the contrary he insulted that great soul, who was the well-wisher of his whole family. Vidura could understand this because he was a pure devotee of the Lord. In spite of being very strongly insulted by Duryodhana’s words, Vidura could see that Duryodhana, under the influence of māyā, the external energy, was making progress on the path toward his own ruination. He therefore considered the acts of the external energy to be supreme, yet he also saw how the internal energy of the Lord helped him in that particular situation. A devotee is always in a renounced temperament because the worldly attractions can never satisfy him. Vidura was never attracted by the royal palace of his brother. He was always ready to leave the place and devote himself completely to the transcendental loving service of the Lord. Now he got the opportunity by the grace of Duryodhana, and instead of being sorry at the strong words of insult, he thanked him from within because it gave him the chance to live alone in a holy place and fully engage in the devotional service of the Lord. The word gata-vyathaḥ (without being sorry) is significant here because Vidura was relieved from the tribulations which trouble every man entangled in material activities. He therefore thought that there was no need to defend his brother with his bow because his brother was meant for ruination. Thus he left the palace before Duryodhana could act. Māyā, the supreme energy of the Lord, acted here both internally and externally.

Podmíněná duše je pohroužená do hmotné existence pod vlivem různých kvalit vnější energie. Jelikož je ovlivněna falešným egem, myslí si, že vše vykonává ona sama. Vnější energie Pána, hmotná příroda, je plně pod vládou Nejvyššího Pána a podmíněná duše je zcela sevřena vnější energií. Podmíněná duše je proto zcela ovládána Pánovými zákony. Působením iluze se však domnívá, že je ve svých činnostech nezávislá. Duryodhana jednal pod tímto vlivem vnější přírody, která ho nakonec zničí. Nedokázal přijmout Vidurovu rozumnou radu, ale naopak urazil tuto velkou duši, která byla příznivě nakloněna celé rodině. Vidura tomu rozuměl, protože byl čistý oddaný Pána. Přestože byl Duryodhanovými slovy velice hrubě uražen, viděl, že pod vlivem vnější energie, māyi, Duryodhana spěje k vlastní záhubě. Pokládal proto působení vnější energie za svrchované, i když zároveň viděl, jak mu v této konkrétní situaci pomáhá vnitřní energie Pána. Oddaný je vždy v náladě odříkání, protože ho světská lákadla nemohou uspokojit. Viduru nikdy nepřitahoval královský palác jeho bratra. Byl vždy připraven z tohoto místa odejít a zcela se odevzdat transcendentální láskyplné službě Pánu. Nyní dostal milostí Duryodhany příležitost, a místo aby litoval silných slov urážky, v duchu svému synovci poděkoval, protože mu to dávalo možnost žít o samotě na svatém místě a zaměstnat se plně oddannou službou Pánu. Slovo gata-vyathaḥ (“aniž by něčeho litoval”) je zde důležité, jelikož Vidura byl oproštěn od těžkostí, které souží každého člověka zapleteného v hmotných činnostech. Usoudil proto, že nebylo třeba bránit bratra lukem, neboť ho stejně čekala záhuba. Opustil tedy palác dříve, než Duryodhana mohl začít jednat. Māyā, svrchovaná energie Pána, zde působila uvnitř i vně.