Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

स चिन्तयन् द्वय‍क्षरमेकदाम्भ-
स्युपाश‍ृणोद् द्विर्गदितं वचो विभु: ।
स्पर्शेषु यत्षोडशमेकविंशं
निष्किञ्चनानां नृप यद् धनं विदु: ॥ ६ ॥

Text

Verš

sa cintayan dvy-akṣaram ekadāmbhasy
upāśṛṇod dvir-gaditaṁ vaco vibhuḥ
sparśeṣu yat ṣoḍaśam ekaviṁśaṁ
niṣkiñcanānāṁ nṛpa yad dhanaṁ viduḥ
sa cintayan dvy-akṣaram ekadāmbhasy
upāśṛṇod dvir-gaditaṁ vaco vibhuḥ
sparśeṣu yat ṣoḍaśam ekaviṁśaṁ
niṣkiñcanānāṁ nṛpa yad dhanaṁ viduḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — he; cintayan — while thus thinking; dvi — two; akṣaram — syllables; ekadā — once upon a time; ambhasi — in the water; upāśṛṇot — heard it nearby; dviḥ — twice; gaditam — uttered; vacaḥ — words; vibhuḥ — the great; sparśeṣu — in the sparśa letters; yat — which; ṣoḍaśam — the sixteenth; ekaviṁśam — and the twenty-first; niṣkiñcanānām — of the renounced order of life; nṛpa — O King; yat — what is; dhanam — wealth; viduḥ — as it is known.

saḥ — on; cintayan — když takto uvažoval; dvi — dvě; akṣaram — slabiky; ekadā — jednou; ambhasi — ve vodě; upāśṛṇot — slyšel poblíž; dviḥ — dvakrát; gaditam — vyřčené; vacaḥ — slova; vibhuḥ — velký; sparśeṣu — v písmenech abecedy sparśa; yat — které; ṣoḍaśam — šestnáctá; ekaviṁśam — a dvacátá první; niṣkiñcanānām — životního stádia odříkání; nṛpa — ó králi; yat — co je; dhanam — bohatství; viduḥ — je známé.

Translation

Překlad

While thus engaged in thinking, in the water, Brahmājī heard twice from nearby two syllables joined together. One of the syllables was taken from the sixteenth and the other from the twenty-first of the sparśa alphabets, and both joined to become the wealth of the renounced order of life.

Když takto Brahmājī ve vodě uvažoval, zaslechl poblíž zaznít dvě spojené slabiky. První byla šestnáctá a druhá jednadvacátá slabika v abecedě sparśa a jejich spojením vzniklo bohatství životního řádu odříkání.

Purport

Význam

In Sanskrit language, the consonant alphabets are divided into two divisions, namely the sparśa-varṇas and the tālavya-varṇas. From ka to ma the letters are known as the sparśa-varṇas, and the sixteenth of the group is called ta, whereas the twenty-first letter is called pa. So when they are joined together, the word tapa, or penance, is constructed. This penance is the beauty and wealth of the brāhmaṇas and the renounced order of life. According to Bhāgavata philosophy, every human being is meant simply for this tapa and for no other business, because by penance only can one realize his self; and self-realization, not sense gratification, is the business of human life. This tapa, or penance, was begun from the very beginning of the creation, and it was first adopted by the supreme spiritual master, Lord Brahmā. By tapasya only can one get the profit of human life, and not by a polished civilization of animal life. The animal does not know anything except sense gratification in the jurisdiction of eat, drink, be merry and enjoy. But the human being is made to undergo tapasya for going back to Godhead, back home.

V sanskrtském jazyce je abeceda souhlásek rozdělena do dvou skupin: na sparśa-varṇy a tālavya-varṇy. Sparśa-varṇy jsou písmena od ka po ma a šestnácté písmeno v této skupině se nazývá ta, zatímco dvacáté první písmeno se nazývá pa. Spojí-li se dohromady, vzniká slovo tapa neboli “odříkání”. Toto odříkání je krásou a bohatstvím brāhmaṇů a životního stádia odříkání. Podle bhāgavatské filozofie je lidský život určen jedině pro tuto tapasyu a pro nic jiného, neboť jedině pomocí odříkání je možné realizovat své vlastní já. Smyslem lidského života je seberealizace a nikoliv smyslový požitek. Tato tapa neboli pokání byla vykonávána od samotného počátku stvoření a jako první ji podstoupil nejvyšší duchovní mistr, Brahmā. Skutečný užitek z lidského života nám přinese jedině tapasya, a nikoliv naleštěná zvířecí civilizace. Zvíře nezná nic než smyslový požitek ve stylu “jez, pij, buď veselý a užívej si”, ale lidské bytosti je dáno podstoupit tapasyu a vrátit se zpátky domů, zpátky k Bohu.

When Lord Brahmā was perplexed about how to construct the material manifestations in the universe and went down within the water to find out the means and the source of his lotus seat, he heard the word tapa vibrated twice. Taking the path of tapa is the second birth of the desiring disciple. The word upāśṛṇot is very significant. It is similar to upanayana, or bringing the disciple nearer to the spiritual master for the path of tapa. So Brahmājī was thus initiated by Lord Kṛṣṇa, and this fact is corroborated by Brahmājī himself in his book the Brahma-saṁhitā. In the Brahma-saṁhitā Lord Brahmā has sung in every verse govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Thus Brahmā was initiated by the Kṛṣṇa mantra, by Lord Kṛṣṇa Himself, and thus he became a Vaiṣṇava, or a devotee of the Lord, before he was able to construct the huge universe. It is stated in the Brahma-saṁhitā that Lord Brahmā was initiated into the eighteen-letter Kṛṣṇa mantra, which is generally accepted by all the devotees of Lord Kṛṣṇa. We follow the same principle because we belong to the Brahmā sampradāya, directly in the disciplic chain from Brahmā to Nārada, from Nārada to Vyāsa, from Vyāsa to Madhva Muni, from Madhva Muni to Mādhavendra Purī, from Mādhavendra Purī to Īśvara Purī, from Īśvara Purī to Lord Caitanya and gradually to His Divine Grace Bhaktisiddhānta Sarasvatī, our divine master.

Když byl Pán Brahmā zmatený a nevěděl, jak má vytvořit hmotné projevy ve vesmíru, a sestoupil do vody, aby nalezl správný způsob a také zdroj lotosového květu, na kterém seděl, zaslechl dvakrát zaznít slovo tapa. Vydat se cestou tapasyi je pro upřímného žáka druhým narozením. Slovo upāśṛṇot je velice důležité. Podobné slovo, upanayana, znamená “přivést žáka blíže k duchovnímu mistrovi, aby se vydal na cestu odříkání”. Brahmājī byl tedy takto zasvěcen Pánem Kṛṣṇou a tuto skutečnost sám potvrzuje ve své Brahma-saṁhitě. Pán Brahmā zpívá v každém verši Brahma-saṁhity: govindam ādi-puruṣaṁ tam aham bhajāmi. Nežli byl tedy Brahmā schopen vytvořit celý vesmír, byl zasvěcen Kṛṣṇa-mantrou od Pána Kṛṣṇy Samotného, a tak se stal vaiṣṇavou neboli oddaným. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Brahmā byl zasvěcen do přednášení Kṛṣṇa-mantry o osmnácti písmenech, kterou všeobecně přijímají všichni oddaní Śrī Kṛṣṇy. My následujeme tutéž zásadu, jelikož náležíme k Brahmā-sampradāyi, k přímé učednické posloupnosti, vedoucí od Brahmy k Nāradovi, od Nārady k Vyāsovi, od Vyāsy k Madhvovi Munimu, od Madhvy Muniho k Mādhavendrovi Purīmu, od Mādhavendry Purīho k Īśvarovi Purīmu, od Īśvary Purīho k Pánu Caitanyovi a postupně k Jeho Božské Milosti Bhaktisiddhāntovi Sarasvatīmu, našemu duchovnímu učiteli.

One who is thus initiated in the disciplic succession is able to achieve the same result or power of creation. Chanting of this holy mantra is the only shelter of the desireless pure devotee of the Lord. Simply by such tapasya, or penance, the devotee of the Lord achieves all perfections like Lord Brahmā.

Ten, kdo je takto zasvěcen v učednické posloupnosti, může dosáhnout stejného výsledku a získat také schopnost tvořit. Pronášení této svaté mantry je jediným útočištěm čistého oddaného Pána, který je prostý všech tužeb. Jednoduše touto tapasyou neboli odříkáním dosáhne oddaný Pána úplné dokonalosti, právě jako Brahmā.