Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

एतन्मतं समातिष्ठ परमेण समाधिना ।
भवान् कल्पविकल्पेषु न विमुह्यति कर्हिचित् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

etan mataṁ samātiṣṭha
parameṇa samādhinā
bhavān kalpa-vikalpeṣu
na vimuhyati karhicit

Synonyms

Synonyma

etat — this; matam — the conclusion; samātiṣṭha — remain fixed; parameṇa — by the supreme; samādhinā — concentration of the mind; bhavān — yourself; kalpa — intermediate devastation; vikalpeṣu — in the final devastation; na vimuhyati — will never bewilder; karhicit — anything like complacence.

etat — na tento; matam — závěr; samātiṣṭha — zůstaň upnutý; parameṇa — nejvyšším; samādhinā — soustředění mysli; bhavān — ty; kalpa — částečné zničení; vikalpeṣu — při konečném zničení; na vimuhyati — nikdy nezmate; karhicit — nic takového, jako je samolibost.

Translation

Překlad

O Brahmā, just follow this conclusion by fixed concentration of mind, and no pride will disturb you, neither in the partial nor in the final devastation.

Ó Brahmo, bez odchýlení se drž pouze tohoto závěru s pevně soustředěnou myslí a žádná pýcha tě nerozruší ani při částečném, ani při konečném zničení.

Purport

Význam

As in the Bhagavad-gītā, Tenth Chapter, the Personality of Godhead, Lord Kṛṣṇa, has summarized the whole text in four verses, namely ahaṁ sarvasya prabhavaḥ, etc., so the complete Śrīmad-Bhāgavatam has also been summarized in four verses, as aham evāsam evāgre, etc. Thus the secret purpose of the most important Bhāgavatite conclusion has been explained by the original speaker of the Śrīmad-Bhāgavatam, who was also the original speaker of the Bhagavad-gītā, the Personality of Godhead, Lord Śrī Kṛṣṇa. There are many grammarians and nondevotee material wranglers who have tried to present false interpretations of these four verses of the Śrīmad-Bhāgavatam but the Lord Himself advised Brahmājī not to be deviated from the fixed conclusion the Lord had taught him. The Lord was the teacher of the nucleus of Śrīmad-Bhāgavatam in four verses, and Brahmā was the receiver of the knowledge. Misinterpretation of the word aham by the word jugglery of the impersonalist should not disturb the mind of the strict followers of the Śrīmad-Bhāgavatam. Śrīmad-Bhāgavatam is the text of the Personality of Godhead and His unalloyed devotees, who are also known as the bhāgavatas, and any outsider should have no access to this confidential literature of devotional service. But unfortunately the impersonalist, who has no relation to the Supreme Personality of Godhead, sometimes tries to interpret Śrīmad-Bhāgavatam by his poor fund of knowledge in grammar and dry speculation. Therefore, the Lord warns Brahmā (and, through Brahmā, all future devotees of the Lord in the disciplic succession of Brahmā) that one should never be misled by the conclusion of the so-called grammarians or by other men with a poor fund of knowledge, but must always fix the mind properly, via the paramparā system. No one should try to give a new interpretation by dint of mundane knowledge. And the first step, therefore, in pursuance of the system of knowledge received by Brahmā, is to approach a bona fide guru who is the representative of the Lord following the paramparā system. No one should try to squeeze out his own meaning by imperfect mundane knowledge. The guru, or the bona fide spiritual master, is competent to teach the disciple in the right path with reference to the context of all authentic Vedic literature. He does not attempt to juggle words to bewilder the student. The bona fide spiritual master, by his personal activities, teaches the disciple the principles of devotional service. Without personal service, one would go on speculating like the impersonalists and dry speculators life after life and would be unable to reach the final conclusion. By following the instructions of the bona fide spiritual master in conjunction with the principles of revealed scriptures, the student will rise to the plane of complete knowledge, which will be exhibited by development of detachment from the world of sense gratification. The mundane wranglers are surprised that one can detach himself from the world of sense gratification, and thus any attempt to be fixed in God realization appears to them to be mysticism. This detachment from the sensory world is called the brahma-bhūta stage of realization, the preliminary stage of transcendental devotional life (parā bhaktiḥ). The brahma-bhūta stage of life is also known as the ātmārāma stage, in which one is fully self-satisfied and does not hanker for the world of sense enjoyment. This stage of full satisfaction is the proper situation for understanding the transcendental knowledge of the Personality of Godhead. The Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.20) affirms this:

Stejně jako Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, shrnul v desáté kapitole Bhagavad-gīty celý text do čtyř veršů (ahaṁ sarvasya prabhavaḥ atd.), tak i celý Śrīmad-Bhāgavatam je shrnut do čtyř veršů (aham evāsam evāgre atd.). Tajný smysl tohoto nejdůležitějšího závěru bhāgavatské školy tedy vysvětlil původní mluvčí Śrīmad-Bhāgavatamu, který je zároveň původním mluvčím Bhagavad-gīty — Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství. Existuje mnoho jazykových znalců a neoddaných materialistických filozofů, kteří se snaží přikládat těmto čtyřem veršům Śrīmad-Bhāgavatamu jiný význam, ale Samotný Pán radil Brahmājīmu, aby se neodchyloval od závěru, kterému ho On Osobně naučil. Pán byl učitelem Śrīmad-Bhāgavatamu ve čtyřech základních verších a Brahmā byl žákem, přijímajícím poznání. Skutečný následovník Śrīmad-Bhāgavatamu nemá být rozrušen mylnými výklady slova aham ve slovních konstrukcích impersonalistů. Śrīmad-Bhāgavatam je kniha popisující Osobnost Božství a čisté oddané Pána, kteří jsou známí také jako bhāgavatové, a nikdo cizí by neměl mít k této důvěrné literatuře o oddané službě přístup. Śrīmad-Bhāgavatam se bohužel někdy snaží vykládat také impersonalisté, kteří nemají žádný vztah k Osobnosti Božství a kteří vycházejí pouze ze svých omezených gramatických znalostí a suchých spekulací. Pán proto varuje Brahmu (a skrze něho všechny budoucí oddané Pána v Brahmově učednické posloupnosti), že nikdo se nemá nechat zmást závěry takzvaných učenců nebo jiných lidí s nedostatečným poznáním, ale každý musí náležitě upnout svoji mysl na poznání přicházející od parampary. Nikdo se nemá snažit vynalézat nové interpretace na základě svého světského poznání. Prvním krokem při studiu poznání, které získal Brahmā, je tedy vyhledat pravého gurua, který je představitelem Pána v systému parampary. Nikdo se nemá snažit vyvozovat vlastní závěry za pomoci nedokonalého hmotného poznání. Guru neboli pravý duchovní mistr je způsobilý vést svého žáka po správné cestě na základě veškeré autorizované védské literatury. Nesnaží se žonglovat se slovy, aby ho zmátl. Pravý duchovní mistr učí svého žáka zásadám oddané služby svým osobním příkladem. Bez osobní služby může člověk spekulovat jako impersonalista či suchý spekulant život za životem a nebude schopen dojít ke konečnému závěru. Následováním pokynů pravého duchovního mistra, které jsou v souladu se zásadami zjevených písem, se student dopracuje na úroveň úplného poznání, což se projeví rozvojem jeho odpoutanosti od světa smyslového požitku. Materialisté jsou velice překvapeni, když se někdo dokáže vzdát světa smyslového požitku, a každý pokus soustředit se pevně na realizaci Boha proto pokládají za něco mystického. Odpoutanost od smyslového světa je příznakem realizace brahma-bhūta, která předchází stádiu transcendentální oddané služby (parā bhaktiḥ). Životní stádium brahma-bhūta je také známé jako stádium ātmārāma, ve kterém je člověk plně spokojený sám v sobě a netouží po ničem ze světa smyslového požitku. Toto stádium naprosté spokojenosti je předpokladem pro pochopení transcendentálního poznání o Osobnosti Božství, což potvrzuje následující verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.20):

evaṁ prasanna-manaso
bhagavad-bhakti-yogataḥ
bhagavat-tattva-vijñānaṁ
mukta-saṅgasya jāyate

Thus in the completely satisfied stage of life, exhibited by full detachment from the world of sense enjoyment as a result of performing devotional service, one can understand the science of God in the liberated stage.

Jestliže člověk zásluhou oddané služby dosáhne plné životní spokojenosti, která se projeví nezájmem o svět smyslového požitku, může na této osvobozené úrovni porozumět vědě o Bohu.

In this stage of full satisfaction and detachment from the sensory world, one can know the mystery of the science of God with all its confidential intricacies, and not by grammar or academic speculation. Because Brahmā qualified himself for such reception, the Lord was pleased to disclose the purpose of Śrīmad-Bhāgavatam. This direct instruction by the Lord to any devotee who is detached from the world of sense gratification is possible, as stated in the Bhagavad-gītā (10.10):

Tajemství vědy o Bohu se všemi jejími důvěrnými aspekty je možné poznat jedině na úrovni plné spokojenosti a odpoutanosti od smyslového světa, a nikoliv za pomoci gramatiky a akademických spekulací. Jelikož Brahmā se kvalifikoval pro přijetí tohoto poznání, Pán mu s potěšením odkryl smysl Śrīmad-Bhāgavatamu. Pán může dávat přímé pokyny jakémukoliv oddanému, který je odpoutaný od světa smyslového požitku. To uvádí Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

Unto the devotees who are constantly engaged in the Lord’s transcendental loving service (prīti-pūrvakam), the Lord, out of His causeless mercy upon the devotee, gives direct instructions so that the devotee may make accurate progress on the path returning home, back to Godhead. One should not, therefore, try to understand these four verses of Śrīmad-Bhāgavatam by mental speculation. Rather, by direct perception of the Supreme Personality of Godhead, one is able to know all about His abode, Vaikuṇṭha, as was seen and experienced by Brahmājī. Such Vaikuṇṭha realization is possible by any devotee of the Lord situated in the transcendental position as a result of devotional service.

Oddaným, kteří jsou neustále zaměstnáni v transcendentální láskyplné službě Pánu (prīti-pūrvakam), dává Pán ze Své bezpříčinné milosti přímé pokyny, které jim pomohou udělat náležitý pokrok na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Není tedy správné snažit se chápat tyto čtyři verše Śrīmad-Bhāgavatamu pomocí mentální spekulace. Člověk má možnost poznat sídlo Pána, Vaikuṇṭhu, přímým setkáním s Nejvyšší Osobností Božství, jak bylo umožněno Brahmājīmu. Tuto realizaci Vaikuṇṭhy může získat jakýkoliv oddaný Pána, který svojí oddanou službou dosáhne transcendentálního postavení.

In the Gopāla-tāpanī Upaniṣad (śruti) it is said, gopa-veśo me puruṣaḥ purastād āvirbabhuva: the Lord appeared before Brahmā as a cowboy, that is, as the original Personality of Godhead, Lord Śrī Kṛṣṇa, Govinda, who is later described by Brahmājī in his Brahma-saṁhitā (5.29):

V Gopāla-tāpanī Upaniṣadě (śruti) je řečeno: gopa-veśo me puruṣaḥ purastād āvirbabhuva — Pán se zjevil před Brahmou jako pasáček krav, to znamená jako původní Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa, Govinda, Jehož později popsal Brahmājī ve své Brahma-saṁhitě (5.29):

cintāmaṇi-prakara-sadmasu kalpavṛkṣa-
lakṣāvṛteṣu surabhīr abhipālayantam
lakṣmī-sahasra-śata-sambhrama-sevyamānaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

Brahmājī desires to worship the original Personality of Godhead, Lord Śrī Kṛṣṇa, who resides in the topmost Vaikuṇṭha planet, known as Goloka Vṛndāvana, where He is in the habit of keeping surabhi cows as a cowboy and where He is served by hundreds and thousands of goddesses of fortune (the gopīs) with love and respect.

Brahmājī si přeje uctívat původní Osobnost Božství, Pána Śrī Kṛṣṇu, který se věnuje Svým zábavám na nejvyšší vaikuṇṭhské planetě, zvané Goloka Vṛndāvana, kde je Jeho zvykem starat se jako pasáček o krávy surabhi a kde Ho s láskou a úctou obsluhují stovky a tisíce bohyní štěstí.

Therefore Lord Śrī Kṛṣṇa is the original form of the Supreme Lord (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). This is also clear from this instruction. The Supreme Personality of Godhead is Lord Kṛṣṇa, and not directly Nārāyaṇa or the puruṣa-avatāras, which are subsequent manifestations. Therefore Śrīmad-Bhāgavatam means consciousness of the Supreme Personality of Godhead Lord Śrī Kṛṣṇa, and Śrīmad-Bhāgavatam is the sound representation of the Lord as much as the Bhagavad-gītā is. Thus the conclusion is that Śrīmad-Bhāgavatam is the science of the Lord in which the Lord and His abode are perfectly realized.

Z tohoto verše je rovněž zřejmé, že Śrī Kṛṣṇa je původní podoba Nejvyššího Pána (kṛṣṇas tu bhagavān svayam). Nejvyšší Osobností Božství je Pán Kṛṣṇa a nikoliv Nārāyaṇa nebo puruṣa-avatārové, kteří jsou až Jeho druhotnými projevy. Śrīmad-Bhāgavatam proto reprezentuje vědomí Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy, a je zvukovým zastoupením Pána, stejně jako Bhagavad-gītā. Závěr tedy je, že Śrīmad-Bhāgavatam je vědou o Pánu, pomocí které lze dokonale realizovat Pána a Jeho sídlo.