Text 33
Sloka 33
Devanagari
Dévanágarí
पश्चादहं यदेतच्च योऽवशिष्येत सोऽस्म्यहम् ॥ ३३ ॥
Text
Verš
nānyad yat sad-asat param
paścād ahaṁ yad etac ca
yo ’vaśiṣyeta so ’smy aham
nānyad yat sad-asat param
paścād ahaṁ yad etac ca
yo ’vaśiṣyeta so ’smy aham
Synonyms
Synonyma
aham — I, the Personality of Godhead; eva — certainly; āsam — existed; eva — only; agre — before the creation; na — never; anyat — anything else; yat — all those; sat — the effect; asat — the cause; param — the supreme; paścāt — at the end; aham — I, the Personality of Godhead; yat — all these; etat — creation; ca — also; yaḥ — everything; avaśiṣyeta — remains; saḥ — that; asmi — I am; aham — I, the Personality of Godhead.
aham — Já, Osobnost Božství; eva — jistě; āsam — existoval; eva — pouze; agre — před stvořením; na — nikdy; anyat — něco jiného; yat — všechny tyto; sat — důsledek; asat — příčina; param — nejvyšší; paścāt — na konci; aham — Já, Osobnost Božství; yat — všechna tato; etat — stvoření; ca — také; yaḥ — vše; avaśiṣyeta — zůstává; saḥ — to; asmi — jsem; aham — Já, Osobnost Božství.
Translation
Překlad
Brahmā, it is I, the Personality of Godhead, who was existing before the creation, when there was nothing but Myself. Nor was there the material nature, the cause of this creation. That which you see now is also I, the Personality of Godhead, and after annihilation what remains will also be I, the Personality of Godhead.
Brahmo, jsem to Já, Osobnost Božství, kdo existoval před stvořením, kdy neexistovalo nic než Já. Neexistovala ani hmotná příroda, příčina tohoto stvoření. To, co vidíš nyní, jsem také Já, Osobnost Božství, a co zůstane po zničení budu také Já, Osobnost Božství.
Purport
Význam
We should note very carefully that the Personality of Godhead is addressing Lord Brahmā and specifying with great emphasis Himself, pointing out that it is He, the Personality of Godhead, who existed before the creation, it is He only who maintains the creation, and it is He only who remains after the annihilation of the creation. Brahmā is also a creation of the Supreme Lord. The impersonalist puts forth the theory of oneness in the sense that Brahmā — also being the same principle of “I,” because he is an emanation from the I, the Absolute Truth — is identical with the Lord, the principle of I, and that there is thus nothing more than the principle of I, as explained in this verse. Accepting the argument of the impersonalist, it is to be admitted that the Lord is the creator I and that the Brahmā is the created I. Therefore there is a difference between the two I’s, namely the predominator I and the predominated I. Therefore there are still two I’s, even accepting the argument of the impersonalist. But we must note carefully that these two I’s are accepted in the Vedic literature (Kaṭhopaniṣad) in the sense of quality. The Kaṭhopaniṣad says:
Musíme si velice pozorně povšimnout, že Nejvyšší Pán oslovuje Brahmu s velkým důrazem na Své zvláštní postavení, když říká, že je to On, Osobnost Božství, kdo existoval před stvořením, že je to jedině On, kdo udržuje stvoření, a že pouze On zůstane poté, když bude stvoření zničeno. Brahmā je rovněž stvořením Nejvyššího Pána. Impersonalisté zdůrazňují teorii jednoty s pojetím, že Brahmā, který je emanací z “Já”, z Absolutní Pravdy, je také tímto “Já”, a je proto totožný s Pánem, s “Já”, a že neexistuje nic víc, nežli “Já”, které vysvětluje tento verš. I když přijmeme argument impersonalistů, musíme uznat, že Pán je tvořícím “Já” a Brahmā je stvořeným “já”. Mezi těmito dvěma “já” — vládnoucím “Já” a ovládaným “já” — je rozdíl. I když tedy přijmeme argument impersonalistů, musíme doznat existenci dvou “já”. Musíme si však pozorně povšimnout toho, jak jsou tato dvě “já” popisována ve védské literatuře z hlediska kvality. V Kaṭhopaniṣadě je řečeno:
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān
eko bahūnāṁ yo vidadhāti kāmān
The creator I and the created I are both accepted in the Vedas as qualitatively one because both of them are nityas and cetanas. But the singular I is the creator I, and the created I’s are of plural number because there are many I’s like Brahmā and those generated by Brahmā. It is the simple truth. The father creates or begets a son, and the son also creates many other sons, and all of them may be one as human beings, but, at the same time from the father, the son and the grandsons are all different. The son cannot take the place of the father, nor can the grandsons. Simultaneously the father, the son and the grandson are one and different also. As human beings they are one, but as relativities they are different. Therefore the relativities of the creator and the created or the predominator and the predominated have been differentiated in the Vedas by saying that the predominator I is the feeder of the predominated I’s, and thus there is a vast difference between the two principles of I.
Vedy popisují tvořící “Já” i stvořené “já” jako kvalitativně stejná, protože obě jsou nitya a cetana. “Já” v jednotném čísle je však tvořící “Já” a stvořená “já” jsou v množném čísle, protože existují mnohá taková “já” jako je Brahmā a další živé bytosti, které Brahmā vytváří. Není to tak těžké pochopit: otec vytvoří neboli zplodí syna, syn vytvoří mnoho dalších synů a ti všichni jsou totožní v tom smyslu, že všichni jsou lidé, ale zároveň se syn a vnuk od otce liší. Syn ani vnuk nemůže zaujmout místo otce. Otec, syn a vnuk jsou zároveň totožní a také odlišní. Jako lidé jsou totožní, ale jako příbuzní se liší. Příbuzní stvořitele a stvořeného neboli vládce a ovládaného jsou tedy ve Vedách rozlišeni tak, že vládnoucí “Já” živí ovládaná “já”, a mezi těmito dvěma “já” je proto propastný rozdíl.
In another feature of this verse, no one can deny the personalities of both the Lord and Brahmā. Therefore in the ultimate issue both the predominator and predominated are persons. This conclusion refutes the conclusion of the impersonalist that in the ultimate issue everything is impersonal. This impersonal feature stressed by the less intelligent impersonalist school is refuted by pointing out that the predominator I is the Absolute Truth and that He is a person. The predominated I, Brahmā, is also a person, but he is not the Absolute. For realization of one’s self in spiritual psychology it may be convenient to assume oneself to be the same principle as the Absolute Truth, but there is always the difference of the predominated and the predominator, as clearly pointed out here in this verse, which is grossly misused by the impersonalists. Brahmā is factually seeing face to face his predominator Lord, who exists in His transcendental eternal form, even after the annihilation of the material creation. The form of the Lord, as seen by Brahmā, existed before the creation of Brahmā, and the material manifestation with all the ingredients and agents of material creation are also energetic expansions of the Lord, and after the exhibition of the Lord’s energy comes to a close, what remains is the same Personality of Godhead. Therefore the form of the Lord exists in all circumstances of creation, maintenance and annihilation. The Vedic hymns confirm this fact in the statement vāsudevo vā idam agra āsīn na brahmā na ca śaṅkara eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśāna, etc. Before the creation there was none except Vāsudeva. There was neither Brahmā nor Śaṅkara. Only Nārāyaṇa was there and no one else, neither Brahmā nor Īśāna. Śrīpāda Śaṅkarācārya also confirms in his comments on the Bhagavad-gītā that Nārāyaṇa, or the Personality of Godhead, is transcendental to all creation, but that the whole creation is the product of avyakta. Therefore the difference between the created and the creator is always there, although both the creator and created are of the same quality.
Tento verš také jasně dokazuje, že Pán i Brahmā jsou osoby. Z konečného hlediska jsou tedy jak vládce, tak ovládaný osobami. Tento závěr vyvrací závěr impersonalistů, že vše je z konečného hlediska neosobní. Neosobní pojetí, které zdůrazňuje méně inteligentní škola impersonalistů, je vyvráceno poukázáním na to, že vládnoucí “Já” je Absolutní Pravda a je osoba. Ovládané “já”, Brahmā, je také osoba, ale není Absolutní. Při realizaci vlastního já může být z hlediska duchovní psychologie vhodné předpokládat, že jsme stejného principu jako Absolutní Pravda, ale nesmí být opomenut rozdíl mezi ovládaným a vládcem, na který jasně poukazuje tento verš, jehož impersonalisté hrubě zneužívají. Brahmā se zde skutečně setkal tváří v tvář s vládnoucím Pánem, který existuje ve Své věčné transcendentální podobě i po zničení hmotného světa. Podoba Pána, jak ji Brahmā vidí, existovala před stvořením Brahmy, hmotný projev se všemi složkami a zprostředkovateli hmotného stvoření jsou také energetickými expanzemi Pána a jakmile je projev Pánovy energie ukončen, zůstává nakonec pouze tatáž Osobnost Božství. Podoba Pána tedy existuje za všech podmínek, v době stvoření, udržování i zničení. Tato skutečnost je potvrzena ve védských hymnech: vāsudevo vā idam agra āsīn na brahmā na ca śaṅkara eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśāna atd. Před stvořením neexistoval nikdo než Vāsudeva, neexistoval Brahmā ani Śaṅkara; existoval pouze Nārāyaṇa a nikdo jiný, ani Brahmā, ani Īśāna. Śrīpāda Śaṅkarācārya rovněž potvrzuje ve svých komentářích k Bhagavad-gītě, že Nārāyaṇa neboli Osobnost Božství je transcendentální všemu stvořenému a že celé stvoření je výtvorem avyakty. Mezi stvořeným a stvořitelem je tedy vždy rozdíl, přestože jsou oba téže kvality.
The other feature of the statement is that the supreme truth is Bhagavān, or the Personality of Godhead. The Personality of Godhead and His kingdom have already been explained. The kingdom of Godhead is not void as conceived by the impersonalists. The Vaikuṇṭha planets are full of transcendental variegatedness, including the four-handed residents of those planets, with great opulence of wealth and prosperity, and there are even airplanes and other amenities required for high-grade personalities. Therefore the Personality of Godhead exists before the creation, and He exists with all transcendental variegatedness in the Vaikuṇṭhalokas. The Vaikuṇṭhalokas, also accepted in the Bhagavad-gītā as being of the sanātana nature, are not annihilated even after the annihilation of the manifested cosmos. Those transcendental planets are of a different nature altogether, and that nature is not subjected to the rules and regulations of material creation, maintenance or annihilation. The existence of the Personality of Godhead implies the existence of the Vaikuṇṭhalokas, as the existence of a king implies the existence of a kingdom.
Z tohoto verše také plyne, že nejvyšší pravda je Bhagavān neboli Osobnost Božství. Osobnost Božství a království Pána již bylo popsáno. Boží království není prázdné, jak si představují impersonalisté. Vaikuṇṭhaloky jsou plné transcendentální rozmanitosti — jejich obyvatelé mají čtyři ruce, žijí v bohatství a blahobytu a používají dokonce i letadel a dalšího vybavení, potřebného pro vysoce vyspělé osobnosti. Osobnost Božství tedy existuje i před stvořením a pobývá s veškerou transcendentální rozmanitostí na Vaikuṇṭhalokách. Vaikuṇṭhaloky, které i podle Bhagavad-gīty mají povahu věčnosti (sanātana), nejsou zničeny ani po zničení projeveného vesmíru. Tyto transcendentální planety jsou zcela jiné povahy, a nepodléhají pravidlům a zákonům hmotného stvoření, udržování a zničení. Existence Osobnosti Božství nutně poukazuje na existenci Vaikuṇṭhalok, stejně jako existence krále nutně poukazuje na existenci království.
In various places in Śrīmad-Bhāgavatam and in other revealed scriptures the existence of the Personality of Godhead is mentioned. For example, in Śrīmad-Bhāgavatam (2.8.10), Mahārāja Parīkṣit asks:
O existenci Osobnosti Božství se mluví na různých místech Śrīmad-Bhāgavatamu i v mnoha jiných zjevených písmech. Například ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.8.10) se Mahārāja Parīkṣit ptá:
viśva-sthity-udbhavāpyayaḥ
muktvātma-māyāṁ māyeśaḥ
śete sarva-guhāśayaḥ
viśva-sthity-udbhavāpyayaḥ
muktvātma-māyāṁ māyeśaḥ
śete sarva-guhāśayaḥ
“How does the Personality of Godhead, the cause of creation, maintenance and annihilation, who is always freed from the influence of the illusory energy and is the controller of the same, lie in everyone’s heart?” Similar also is a question of Vidura’s:
“Jakým způsobem Osobnost Božství, příčina stvoření, udržování a zničení, která je vždy nedotčená iluzorní energií a která této energii vládne, sídlí v srdci každé živé bytosti?” Podobně se ptá i Vidura:
katidhā pratisaṅkramaḥ
tatremaṁ ka upāsīran
ka u svid anuśerate
katidhā pratisaṅkramaḥ
tatremaṁ ka upāsīran
ka u svid anuśerate
(Bhāg. 3.7.37)
Śrīdhara Svāmī explains this in his notes: “During the annihilation of the creation, who serves the Lord lying on the Śeṣa, etc.” This means that the transcendental Lord with all His name, fame, quality and paraphernalia exists eternally. The same confirmation is also in the Kāśī-khaṇḍa of the Skanda Purāṇa in connection with dhruva-carita. It is said there:
Śrīdhara Svāmī to vysvětluje ve svých poznámkách: “Kdo slouží Pánovi, ležícímu na hadovi Śeṣa, v době zničení stvořeného světa, atd.” To znamená, že transcendentální Pán a Jeho jméno, sláva, vlastnosti a příslušenství existují věčně. Totéž je potvrzeno v Kāśī-khaṇḍě Skanda Purāṇy v souvislosti s dhruva-caritou.
mahatyāṁ pralayāpadi
ato ’cyuto ’khile loke
sa ekaḥ sarvago ’vyayaḥ
mahatyāṁ pralayāpadi
ato 'cyuto 'khile loke
sa ekaḥ sarvago 'vyayaḥ
Even the devotees of the Personality of Godhead are not annihilated during the period of the entire annihilation of the material world, not to speak of the Lord Himself. The Lord is ever-existent in all three stages of material change.
Ani oddaní Pána nejsou zničeni v době úplného zničení hmotného světa, nemluvě o Pánu Samotném. Pán existuje vždy, ve všech třech stádiích hmotných proměn.
The impersonalist adduces no activity in the Supreme, but in this discussion between Brahmā and the Supreme Personality of Godhead the Lord is said to have activities also, as He has His form and quality. The activities of Brahmā and other demigods during the maintenance of the creation are to be understood as the activities of the Lord. The king, or the head executive of a state, may not be seen in the government offices, for he may be engaged in royal comforts. Yet it should be understood that everything is being done under his direction and everything is at his command. The Personality of Godhead is never formless. In the material world He may not be visible in His personal form to the less intelligent class of men, and therefore He may sometimes be called formless. But actually He is always in His eternal form in His Vaikuṇṭha planets as well as in other planets of the universes as different incarnations. The example of the sun is very appropriate in this connection. The sun in the night may not be visible to the eyes of men in the darkness, but the sun is visible wherever it has risen. That the sun is not visible to the eyes of the inhabitants of a particular part of the earth does not mean that the sun has no form.
Impersonalisté nepřisuzují Nejvyššímu žádné činnosti, ale v rozhovoru mezi Brahmou a Nejvyšší Osobností Božství je zmínka nejen o podobě a vlastnostech Pána, ale také o Jeho činnostech. Činnosti Brahmy a jiných polobohů při udržování stvořeného světa musíme chápat jako činnosti Pána. Krále nebo hlavu státu nemusí být vždy vidět ve vládních kancelářích, jelikož se může věnovat královským radovánkám. Přesto však musíme chápat, že vše se děje podle jeho nařízení a pod jeho dohledem. Osobnost Božství není v žádném případě beztvará. Méně inteligentní lidé v hmotném světě nemohou spatřit osobní podobu Pána, a proto se o Něm někdy říká, že nemá podobu. Ve skutečnosti však vždy setrvává ve Své věčné podobě na Svých vaikuṇṭhských planetách, jakož i na hmotných planetách v podobách Svých různých inkarnací. V této souvislosti je velice výstižný příklad slunce. V noci není slunce vidět, ale je ho vidět všude tam, kde vyjde. To, že ho nemohou vidět obyvatelé určité části Země, neznamená, že nemá žádnou podobu.
In the Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (1.4.1) there is the hymn ātmaivedam agra āsīt puruṣa-vidhaḥ. This mantra indicates the Supreme Personality of Godhead (Kṛṣṇa) even before the appearance of the puruṣa incarnation. In the Bhagavad-gītā (15.18) it is said that Lord Kṛṣṇa is Puruṣottama because He is the supreme puruṣa, transcendental even to the puruṣa-akṣara and the puruṣa-kṣara. The akṣara-puruṣa, or the Mahā-Viṣṇu, throws His glance over prakṛti, or material nature, but the Puruṣottama existed even before that. The Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad therefore confirms the statement of the Bhagavad-gītā that Lord Kṛṣṇa is the Supreme Person (Puruṣottama).
V jednom verši Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣady (1.4.1) je řečeno: ātmaivedam agra āsīt puruṣa-vidhaḥ. Tato mantra naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, existoval i před zjevením inkarnace puruṣi. V Bhagavad-gītě (15.18) je řečeno, že Kṛṣṇa je Puruṣottama, jelikož je nejvyšší puruṣa, transcendentální i puruṣa-akṣarovi a puruṣa-kṣarovi. Akṣara-puruṣa neboli Mahā-Viṣṇu pohlédne na prakṛti neboli hmotnou přírodu, a tak ji uvede do činnosti, ale Puruṣottama existoval ještě před tím. Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad tedy potvrzuje prohlášení z Bhagavad-gīty, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osoba (Puruṣottama).
In some of the Vedas it is also said that in the beginning only the impersonal Brahman existed. However, according to this verse, the impersonal Brahman, which is the glowing effulgence of the body of the Supreme Lord, may be called the immediate cause, but the cause of all causes, or the remote cause, is the Supreme Personality of Godhead. The Lord’s impersonal feature is existent in the material world because by material senses or material eyes the Lord cannot be seen or perceived. One has to spiritualize the senses before one can expect to see or perceive the Supreme Lord. But He is always engaged in His personal capacity, and He is eternally visible to the inhabitants of Vaikuṇṭhaloka, face to face. Therefore He is materially impersonal, just as the executive head of the state may be impersonal in the government offices, although he is not impersonal in the government house. Similarly, the Lord is not impersonal in His abode, which is always nirasta-kuhakam, as stated in the very beginning of the Bhāgavatam. Therefore both the impersonal and personal features of the Lord are acceptable, as mentioned in the revealed scriptures. This Personality of Godhead is very emphatically explained in the Bhagavad-gītā in connection with the verse brahmaṇo hi pratiṣṭhāham (Bg. 14.27). Therefore in all ways the confidential part of spiritual knowledge is realization of the Personality of Godhead, and not His impersonal Brahman feature. One should therefore have his ultimate aim of realization not in the impersonal feature but in the personal feature of the Absolute Truth. The example of the sky within the pot and the sky outside the pot may be helpful to the student for his realization of the all-pervading quality of the cosmic consciousness of the Absolute Truth. But that does not mean that the individual part and parcel of the Lord becomes the Supreme by a false claim. It means only that the conditioned soul is a victim of the illusory energy in her last snare. To claim to be one with the cosmic consciousness of the Lord is the last trap set by the illusory energy, or daivī māyā. Even in the impersonal existence of the Lord, as it is in the material creation, one should aspire for personal realization of the Lord, and that is the meaning of paścād ahaṁ yad etac ca yo ’vaśiṣyeta so ’smy aham.
V některých částech Ved je také řečeno, že na počátku existoval pouze neosobní Brahman. Neosobní Brahman, který je oslnivou září těla Nejvyššího Pána, může být označován jako bezprostřední příčina, ale příčinou všech příčin neboli původní příčinou je podle tohoto verše Nejvyšší Osobnost Božství. V hmotném světě je Pán přítomen ve Svém neosobním rysu, protože hmotnými smysly nebo hmotnýma očima nelze Pána vidět či vnímat. Ten, kdo chce vidět či vnímat Pána, musí nejprve zduchovnit své smysly. Pán se ovšem vždy věnuje Svým osobním činnostem a obyvatelé Vaikuṇṭhaloky Ho mohou věčně vidět na vlastní oči. Pán je tedy neosobně přítomen v hmotném světě, stejně jako prezident může být neosobně přítomen ve vládních kancelářích, ale ve své rezidenci je přítomen osobně. Ani Pán není neosobní ve Svém sídle, které je vždy nirasta-kuhakam, jak je řečeno na samotném počátku Bhāgavatamu. Zjevená písma tedy popisují jak neosobní, tak i osobní rysy Pána. Existenci Osobnosti Božství velice důrazně popisuje Bhagavad-gītā ve spojení s veršem brahmaṇo hi pratiṣṭhāham (Bg. 14.27). Důvěrnou částí duchovního poznání je vždy každopádně realizace Osobnosti Božství a nikoliv Pánova neosobního rysu, Brahmanu. Konečným cílem duchovní realizace by tedy neměl být neosobní rys, ale osobní rys Absolutní Pravdy. Příklad vzduchu uvnitř nádoby a vně nádoby může studentovi pomoci pochopit všeprostupující povahu kosmického vědomí Absolutní Pravdy, ale to neznamená, že individuální nedílná část Pána se na základě falešného tvrzení stává Nejvyšším. Znamená to pouze, že podmíněná duše se stala obětí poslední léčky iluzorní energie. Prohlašuje-li se někdo za totožného s kosmickým vědomím Pána, pak to znamená, že propadl poslední léčce iluzorní energie, zvané daivī māyā. I v neosobním projevu Pána, nacházejícím se uvnitř hmotného stvoření, bychom se měli snažit realizovat osobní rys Pána, a to je význam slov paścād ahaṁ yad etac ca yo 'vaśiṣyeta so 'smy aham.
Brahmājī also accepted the same truth when he was instructing Nārada. He said:
O téže pravdě se zmínil Brahmājī, když poučoval Nāradu.
bhagavān viśva-bhāvanaḥ
bhagavān viśva-bhāvanaḥ
(Bhāg. 2.7.50)
There is no other cause of all causes than the Supreme Personality of Godhead, Hari. Therefore this verse aham eva never indicates anything other than the Supreme Lord, and one should therefore follow the path of the Brahma sampradāya, or the path from Brahmājī to Nārada, to Vyāsadeva, etc., and make it a point in life to realize the Supreme Personality of Godhead, Hari, or Lord Kṛṣṇa. This very confidential instruction to the pure devotees of the Lord was also given to Arjuna and to Brahmā in the beginning of the creation. The demigods like Brahmā, Viṣṇu, Maheśvara, Indra, Candra and Varuṇa are undoubtedly different forms of the Lord for execution of different functions; the different elemental ingredients of material creation, as well as the multifarious energies, also may be of the same Personality of Godhead, but the root of all of them is the Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. One should be attached to the root of everything rather than bewildered by the branches and leaves. That is the instruction given in this verse.
Neexistuje žádná jiná příčina všech příčin, nežli Nejvyšší Osobnost Božství Hari. Tento verš aham eva proto v žádném případě nepoukazuje na nic jiného, nežli na Nejvyššího Pána, a každý by měl proto následovat cestu Brahma-sampradāyi neboli cestu od Brahmājīho k Nāradovi, Vyāsadevovi atd. a za cíl svého života stanovit realizaci Nejvyšší Osobnosti Božství Hariho, Pána Kṛṣṇy. Tento velice důvěrný pokyn, určený pro čisté oddané, dostal od Pána také Arjuna a také Brahmā na počátku stvoření. Polobozi jako Brahmā, Viṣṇu, Maheśvara, Indra, Candra a Varuṇa jsou nepochybně různými podobami Pána určenými k plnění různých úkolů; z téže Osobnosti Božství pocházejí také rozmanité energie a různé prvky, ze kterých se skládá hmotné stvoření, ale kořenem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa. Je lépe se soustředit na kořen všeho, nežli být zmaten větvemi a listy. To je význam tohoto verše.