Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

धौतात्मा पुरुष: कृष्णपादमूलं न मुञ्चति ।
मुक्त सर्वपरिक्लेश: पान्थ: स्वशरणं यथा ॥ ६ ॥

Text

Verš

dhautātmā puruṣaḥ kṛṣṇa-
pāda-mūlaṁ na muñcati
mukta-sarva-parikleśaḥ
pānthaḥ sva-śaraṇaṁ yathā

Synonyms

Synonyma

dhauta-ātmā — whose heart has been cleansed; puruṣaḥ — the living being; kṛṣṇa — the Supreme Personality of Godhead; pāda-mūlam — the shelter of the lotus feet; na — never; muñcati — gives up; mukta — liberated; sarva — all; parikleśaḥ — of all miseries of life; pānthaḥ — the traveler; sva-śaraṇam — in his own abode; yathā — as it were.

dhauta-ātmā — jehož srdce je očištěno; puruṣaḥ — živá bytost; kṛṣṇa — Nejvyšší Osobnost Božství; pāda-mūlam — útočiště u lotosových nohou; na — nikdy; muñcati — vzdá se; mukta — osvobozený; sarva — vše; parikleśaḥ — všech strastí života; pānthaḥ — cestovatel; sva-śaraṇam — ve svém sídle; yathā — jako.

Translation

Překlad

A pure devotee of the Lord whose heart has once been cleansed by the process of devotional service never relinquishes the lotus feet of Lord Kṛṣṇa, for they fully satisfy him, as a traveler is satisfied at home after a troubled journey.

Čistý oddaný Pána, jehož srdce bylo jednou očištěno oddanou službou, nikdy neopustí lotosové nohy Pána Kṛṣṇy, protože ho plně uspokojují, stejně jako cestovatel se cítí zcela spokojený doma po obtížné cestě.

Purport

Význam

One who is not a pure devotee of the Supreme Lord Kṛṣṇa is not completely cleansed in the heart. But a perfectly cleansed person never quits the devotional service of the Lord. In discharging such devotional service, as ordered by Brahmājī to Nārada in the preaching of Śrīmad-Bhāgavatam, sometimes a representative of the Lord engaged in preaching work meets various so-called difficulties. This was exhibited by Lord Nityānanda when He delivered the two fallen souls Jagāi and Mādhāi, and similarly Lord Jesus Christ was crucified by the nonbelievers. But such difficulties are very gladly suffered by the devotees in preaching because in such activities, although apparently very severe, the devotees of the Lord feel transcendental pleasure because the Lord is satisfied. Prahlāda Mahārāja suffered greatly, but still he never forgot the lotus feet of the Lord. This is because a pure devotee of the Lord is so purified in his heart that he cannot leave the shelter of Lord Kṛṣṇa in any circumstances. There is no self-interest in such service. The progress of culturing knowledge by the jñānīs or the bodily gymnastics by the yogīs are ultimately given up by the respective performers, but a devotee of the Lord cannot give up the service of the Lord, for he is ordered by his spiritual master. Pure devotees like Nārada and Nityānanda Prabhu take up the order of the spiritual master as the sustenance of life. They do not mind what becomes of the future of their lives. They take the matter very seriously, as the order comes from the higher authority, from the representative of the Lord, or from the Lord Himself.

Srdce toho, kdo není čistým oddaným Nejvyššího Pána Kṛṣṇy, není zcela očištěné, ale dokonale očištěný člověk nikdy oddanou službu neopustí. Při vykonávání takové oddané služby se představitel Pána, který káže Śrīmad-Bhāgavatam stejně jako Nārada na pokyn Brahmājīho, někdy při své kazatelské práci setkává s mnohými takzvanými obtížemi. Pán Nityānanda byl napaden, když osvobozoval dvě pokleslé duše, Jagāie a Mādhāie, a podobně i Ježíš Kristus byl ukřižován nevěřícími. Oddaní však tyto obtíže při kázání snáší s radostí, protože v těchto zdánlivě velice těžkých situacích cítí transcendentální blaženost z uspokojení Pána. Prahlāda Mahārāja velice trpěl, ale přesto nikdy nezapomněl na lotosové nohy Pána. Je tomu tak proto, že čistý oddaný Pána je natolik čistý v srdci, že nemůže opustit Pána Kṛṣṇu za žádných okolností. Jeho služba není poznamenána žádným sobeckým zájmem. Jñānī nakonec přestanou rozvíjet poznání a yogīni zanechají svých tělesných cviků, ale oddaní Pána svou službu nikdy neopustí, protože takový dostali pokyn od svého duchovního mistra. Pro čisté oddané jako je Nārada a Nityānanda Prabhu je pokyn duchovního mistra jejich životní silou. Nezajímají se o to, co se s nimi stane v budoucnosti. Berou tyto pokyny velice vážně, jelikož přicházejí od vyšší autority — od zástupce Pána nebo od Pána Samotného.

The example set herein is very appropriate. A traveler leaves home to search for wealth in far distant places, sometimes in the forest and sometimes on the ocean and sometimes on hilltops. Certainly there are many troubles for the traveler when he is in such unknown places. But all such troubles are at once mitigated as soon as the sense of his family affection is remembered, and as soon as he returns home he forgets all such troubles on the way.

Příklad uvedený v tomto verši je velice vhodný. Cestovatel odchází z domova, aby hledal bohatství na dalekých místech; někdy v lese, někdy v oceánu a někdy na vrcholcích hor. Na těchto neznámých místech se jistě setká s mnoha nesnázemi. Vzpomene-li si však na svou rodinu, tyto nesnáze se ihned zmírní, a jakmile se vrátí domů, zapomene na všechny potíže, které ho na cestě potkaly.

A pure devotee of the Lord is exactly in a family tie with the Lord, and therefore he is undeterred in discharging his duty in a full affectionate tie with the Lord.

Čistého oddaného k Pánu poutá rodinný svazek, a proto se nenechá odradit od plnění své povinnosti v láskyplném vztahu s Pánem.