Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

धर्मस्य दक्षदुहितर्यजनिष्ट मूर्त्यां
नारायणो नर इति स्वतप:प्रभाव: ।
दृष्ट्वात्मनो भगवतो नियमावलोपं
देव्यस्त्वनङ्गपृतना घटितुं न शेकु: ॥ ६ ॥

Text

Verš

dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ
dharmasya dakṣa-duhitary ajaniṣṭa mūrtyāṁ
nārāyaṇo nara iti sva-tapaḥ-prabhāvaḥ
dṛṣṭvātmano bhagavato niyamāvalopaṁ
devyas tv anaṅga-pṛtanā ghaṭituṁ na śekuḥ

Synonyms

Synonyma

dharmasya — of Dharma (the controller of religious principles); dakṣa — Dakṣa, one of the Prajāpatis; duhitari — unto the daughter; ajaniṣṭa — took birth; mūrtyām — of the name Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — thus; sva-tapaḥ — personal penances; prabhāvaḥ — strength; dṛṣṭvā — by seeing; ātmanaḥ — of His own; bhagavataḥ — of the Personality of Godhead; niyama-avalopam — breaking the vow; devyaḥ — celestial beauties; tu — but; anaṅga-pṛtanāḥ — companion of Cupid; ghaṭitum — to happen; na — never; śekuḥ — made possible.

dharmasya — Dharmy (vládce náboženských zásad); dakṣa — Dakṣa, jeden z Prajāpatiů; duhitari — dceři; ajaniṣṭa — narodil se; mūrtyām — jménem Mūrti; nārāyaṇaḥ — Nārāyaṇa; naraḥ — Nara; iti — takto; sva-tapaḥ — osobní pokání; prabhāvaḥ — síla; dṛṣṭvā — pohledem; ātmanaḥ — Jeho vlastní; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; niyama-avalopam — porušení slibu; devyaḥ — nebeské krásky; tu — ale; anaṅga-pṛtanāḥ — společnice Amora; ghaṭitum — stát se; na — nikdy; śekuḥ — umožnil.

Translation

Překlad

To exhibit His personal way of austerity and penance, He appeared in twin forms as Nārāyaṇa and Nara in the womb of Mūrti, the wife of Dharma and the daughter of Dakṣa. Celestial beauties, the companions of Cupid, went to try to break His vows, but they were unsuccessful, for they saw that many beauties like them were emanating from Him, the Personality of Godhead.

Nejvyšší Pán se zjevil v podobě dvojčat jako Nārāyaṇa a Nara v lůně Mūrti, manželky Dharmy a dcery Dakṣi, aby Osobně předvedl odříkání a pokání. Vydaly se za Ním nebeské krásky, společnice Amora, a pokusily se Ho přimět k porušení Jeho slibů, ale nepodařilo se jim to, neboť viděly, jak z Něho, z Osobnosti Božství, vychází mnoho krásek, stejných, jako byly ony samy.

Purport

Význam

The Lord, being the source of everything that be, is the origin of all austerities and penances also. Great vows of austerity are undertaken by sages to achieve success in self-realization. Human life is meant for such tapasya, with the great vow of celibacy, or brahmacarya. In the rigid life of tapasya, there is no place for the association of women. And because human life is meant for tapasya, for self-realization, factual human civilization, as conceived by the system of sanātana-dharma or the school of four castes and four orders of life, prescribes rigid dissociation from woman in three stages of life. In the order of gradual cultural development, one’s life may be divided into four divisions — celibacy, household life, retirement and renunciation. During the first stage of life, up to twenty-five years of age, a man may be trained as a brahmacārī under the guidance of a bona fide spiritual master just to understand that woman is the real binding force in material existence. If one wants to get freedom from the material bondage of conditional life, he must get free from the attraction for the form of woman. Woman, or the fair sex, is the enchanting principle for the living entities, and the male form, especially in the human being, is meant for self-realization. The whole world is moving under the spell of womanly attraction, and as soon as a man becomes united with a woman, he at once becomes a victim of material bondage under a tight knot. The desires for lording it over the material world, under the intoxication of a false sense of lordship, specifically begin just after the man’s unification with a woman. The desires for acquiring a house, possessing land, having children and becoming prominent in society, the affection for community and the place of birth, and the hankering for wealth, which are all like phantasmagoria or illusory dreams, encumber a human being, and he is thus impeded in his progress toward self-realization, the real aim of life. The brahmacārī, or a boy from the age of five years, especially from the higher castes, namely from the scholarly parents (the brāhmaṇas), the administrative parents (the kṣatriyas), or the mercantile or productive parents (the vaiśyas), is trained until twenty-five years of age under the care of a bona fide guru or teacher, and under strict observance of discipline he comes to understand the values of life along with taking specific training for a livelihood. The brahmacārī is then allowed to go home and enter householder life and get married to a suitable woman. But there are many brahmacārīs who do not go home to become householders but continue the life of naiṣṭhika-brahmacārīs, without any connection with women. They accept the order of sannyāsa, or the renounced order of life, knowing well that combination with women is an unnecessary burden that checks self-realization. Since sex desire is very strong at a certain stage of life, the guru may allow the brahmacārī to marry; this license is given to a brahmacārī who is unable to continue the way of naiṣṭhika-brahmacarya, and such discriminations are possible for the bona fide guru. A program of so-called family planning is needed. The householder who associates with woman under scriptural restrictions, after a thorough training of brahmacarya, cannot be a householder like cats and dogs. Such a householder, after fifty years of age, would retire from the association of woman as a vānaprastha to be trained to live alone without the association of woman. When the practice is complete, the same retired householder becomes a sannyāsī, strictly separate from woman, even from his married wife. Studying the whole scheme of disassociation from women, it appears that a woman is a stumbling block for self-realization, and the Lord appeared as Nārāyaṇa to teach the principle of womanly disassociation with a vow in life. The demigods, being envious of the austere life of the rigid brahmacārīs, would try to cause them to break their vows by dispatching soldiers of Cupid. But in the case of the Lord, it became an unsuccessful attempt when the celestial beauties saw that the Lord can produce innumerable such beauties by His mystic internal potency and that there was consequently no need to be attracted by others externally. There is a common proverb that a confectioner is never attracted by sweetmeats. The confectioner, who is always manufacturing sweetmeats, has very little desire to eat them; similarly, the Lord, by His pleasure potency, can produce innumerable spiritual beauties and not be the least attracted by the false beauties of material creation. One who does not know alleges foolishly that Lord Kṛṣṇa enjoyed women in His rāsa-līlā in Vṛndāvana, or with His sixteen thousand married wives at Dvārakā.

Pán, který je zdrojem všeho, co existuje, je také původem veškerého odříkání a pokání. Mudrci skládají velké sliby odříkání, aby dosáhli úspěchu v seberealizaci. Lidský život je určen pro tuto tapasyu, zvláště spojenou s velkým slibem pohlavní zdrženlivosti zvaným brahmacarya. Přísný život tapasyi a ženská společnost nejdou nikdy dohromady. Jelikož lidský život je určen pro tapasyu a seberealizaci, skutečná lidská civilizace, kterou představuje sanātana-dharma neboli systém čtyř společenských tříd a čtyř stavů života, předepisuje ve třech životních stádiích přísně se vyhýbat ženské společnosti. Podle postupného kulturního rozvoje lze lidský život rozdělit do čtyř období: celibát, rodinný život, odchod do ústraní a život v odříkání. Během prvního stádia až do věku dvaceti pěti let je muž pod vedením pravého duchovního mistra vychováván jako brahmacārī, aby pochopil, že žena je poutem, které váže k hmotné existenci. Každý, kdo se chce osvobodit z hmotného otroctví podmíněného života, se musí osvobodit od připoutanosti k podobě ženy. Žena neboli něžné pohlaví je hlavním faktorem okouzlujícím živé bytosti, a muž, zvláště v lidské podobě, má směřovat k seberealizaci. Celý svět se točí pod kouzlem ženské přitažlivosti a jakmile se muž se ženou spojí, ihned se stává obětí hmotného otroctví. Touha panovat hmotnému světu v opojení z falešného pocitu vládce se probouzí zvláště poté, kdy dojde ke spojení mezi mužem a ženou. Člověka tak ihned zatíží touhy po domu, pozemku, majetku, dětech a významném postavení ve společnosti a citová náklonnost k blízkým lidem a místu narození, což jsou všechno iluzorní sny neboli fantazmagorie, která člověku brání v pokroku k seberealizaci, ke skutečnému životnímu cíli. Brahmacārī, chlapec ve věku od pěti do dvaceti pěti let — zvláště ve vyšších společenských třídách, to znamená syn učených rodičů (brāhmaṇů), královských rodičů (kṣatriyů) nebo rodičů, kteří obchodují a zajišťují produkci (vaiśyů) — prochází školou pravého gurua (učitele), kde se kromě přípravy na své budoucí zaměstnání naučí za přísného dodržování disciplíny také chápat smysl života. Potom má brahmacārī dovoleno odejít domů, oženit se s vhodnou partnerkou a stát se hospodářem. Mnoho brahmacārīnů se však nevrací domů a nežení se, ale pokračují v životě naiṣṭhika-brahmacārīnů bez jakýchkoliv styků se ženami. Přijímají sannyāsínský řád neboli stav života v odříkání, neboť dobře vědí, že spojení se ženou je nadbytečnou zátěží, která brání v seberealizaci. Jelikož pohlavní touha je v určitém životním stádiu velice silná, guru může brahmacārīnovi dovolit, aby se oženil. Toto povolení dostávají od duchovního učitele ti, kteří nejsou schopni žít jako naiṣṭika-brahmacaríni, což pravý guru dokáže rozeznat. Takzvané rodinné plánování je důležité. Hospodář, který se stýká se ženou podle pravidel uvedených v písmech, a který předtím prošel důkladnou přípravou ve stádiu brahmacarya, nebude žít životem koček a psů. Takový hospodář ve věku padesáti let přeruší své styky se ženou a jako vānaprastha se začne připravovat na samostatný život bez ženské společnosti. Jakmile tuto přípravu završí, stane se sannyāsīnem, který se přísně straní všech žen včetně své bývalé manželky. Budeme-li studovat celý tento systém odluky od žen, můžeme si jasně uvědomit, že žena je překážkou pro seberealizaci, a Pán se zjevil jako Nārāyaṇa, aby nás učil zásadě nestýkání se se ženami v rámci celoživotního slibu. Polobozi, kteří přísným brahmacārīnům závidí jejich odříkavý život, se snaží narušit jejich sliby tím, že za nimi posílají Amorovy vojáky. V případě Pána však byly nebeské krásky neúspěšné, neboť viděly, že Pán dokáže vytvořit bezpočet stejně krásných dívek Svojí mystickou vnitřní silou, a tudíž nemá důvodu být přitahován jinými kráskami zvenčí. Jedno lidové pořekadlo praví, že cukráře nikdy nepřitahují žádné sladkosti. Cukrář, který neustále připravuje sladkosti, je pramálo touží jíst, a stejně tak Pán může Svými energiemi blaženosti vytvořit bezpočet duchovních krásek a ani v nejmenším Ho nemusí přitahovat iluzorní krásky hmotného stvoření. Jen nevědomí lidé pošetile tvrdí, že Pán Kṛṣṇa si ve Své rāsa-līle ve Vṛndāvanu nebo se Svými šestnácti tisíci manželkami ve Dvārace užíval žen.