Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

ज्यायान् गुणैरवरजोऽप्यदिते: सुतानां
लोकान् विचक्रम इमान् यदथाधियज्ञ: ।
क्ष्मां वामनेन जगृहे त्रिपदच्छलेन
याच्ञामृते पथि चरन् प्रभुभिर्न चाल्य: ॥ १७ ॥

Text

Verš

jyāyān guṇair avarajo ’py aditeḥ sutānāṁ
lokān vicakrama imān yad athādhiyajñaḥ
kṣmāṁ vāmanena jagṛhe tripada-cchalena
yācñām ṛte pathi caran prabhubhir na cālyaḥ

Synonyms

Synonyma

jyāyān — the greatest; guṇaiḥ — by qualities; avarajaḥ — transcendental; api — although He is so; aditeḥ — of Aditi; sutānām — of all the sons (known as Ādityas); lokān — all the planets; vicakrame — surpassed; imān — in this universe; yat — one who; atha — therefore; adhiyajñaḥ — the Supreme Personality of Godhead; kṣmām — all the lands; vāmanena — in the incarnation of Vāmana; jagṛhe — accepted; tripada — three steps; chalena — by pretension; yācñām — begging; ṛte — without; pathi caran — passing over the right path; prabhubhiḥ — by authorities; na — never to be; cālyaḥ — to be bereft of.

jyāyān — největší; guṇaiḥ — vlastnostmi; avarajaḥ — transcendentální; api — i když je takový; aditeḥ — Aditi; sutānām — všech jejích synů (zvaných Ādityové); lokān — všechny planety; vicakrame — překročil; imān — v tomto vesmíru; yat — ten, který; atha — proto; adhiyajñaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; kṣmām — všechnu zemi; vāmanena — v inkarnaci Vāmany; jagṛhe — přijal; tripada — tři kroky; chalena — pod záminkou; yācñām — žebrání; ṛte — bez; pathi caran — jdoucí správnou cestou; prabhubhiḥ — autoritami; na — nikdy nemůže být; cālyaḥ — být připraven o.

Translation

Překlad

The Lord, although transcendental to all material modes, still surpassed all the qualities of the sons of Aditi, known as the Ādityas. The Lord appeared as the youngest son of Aditi. And because He surpassed all the planets of the universe, He is the Supreme Personality of Godhead. On the pretense of asking for a measurement of three footsteps of land, He took away all the lands of Bali Mahārāja. He asked simply because without begging, no authority can take one’s rightful possession.

Pán je transcendentální všem hmotným kvalitám, ale přesto překonal všechny vlastnosti synů Aditi, zvaných Ādityové. Zjevil se jako její nejmladší syn a jelikož překonal všechny planety ve vesmíru, je Nejvyšší Osobností Božství. Pod záminkou, že žádá pouze o tři kroky země, odebral veškerou zemi Baliho Mahārāje. Žádal jednoduše proto, že kromě žebrání neexistuje způsob, jak by mohla autorita někomu odebrat jeho právoplatné vlastnictví.

Purport

Význam

The history of Bali Mahārāja and his charity to Vāmanadeva is described in the Eighth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam. Bali Mahārāja conquered all the planets of the universe by rightful possession. A king can conquer other kings by strength, and such possession is considered to be rightful. So Bali Mahārāja possessed all the lands of the universe, and he happened to be charitably disposed toward the brāhmaṇas. The Lord therefore pretended to be a beggar brāhmaṇa, and He asked Bali Mahārāja for a measurement of three footsteps of land. The Lord, as the proprietor of everything, could take from Bali Mahārāja all the land he possessed, but he did not do so because Bali Mahārāja possessed all those lands by king’s rights. When Bali Mahārāja was asked by Lord Vāmana for such small charity, Bali Mahārāja’s spiritual master, namely Śukrācārya, objected to this proposal because he knew that Vāmanadeva was Viṣṇu Himself, pretending to be a beggar. Bali Mahārāja did not agree to abide by the order of his spiritual master when he understood that the beggar was Viṣṇu Himself, and he at once agreed to give Him in charity the land requested. By this agreement Lord Vāmana covered all the lands of the universe with His first two steps and then asked Bali Mahārāja where to place the third step. Bali Mahārāja was very glad to receive the Lord’s remaining step upon his head, and thus Bali Mahārāja, instead of losing everything he possessed, was blessed by the Lord’s becoming his constant companion and doorman. So, by giving everything to the cause of the Lord, one does not lose anything, but he gains everything that he could never otherwise expect.

Příběh Baliho Mahārāje a Vāmanadeva je popsán v osmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Bali Mahārāja dobyl všechny planety ve vesmíru, které se tak staly jeho právoplatným vlastnictvím. Král může silou porazit jiné krále a vlastnictví, které takto získá, se pokládá za právoplatné. Bali Mahārāja tedy vlastnil veškerou zemi ve vesmíru a shodou okolností byl také štědře dobročinně nakloněn brāhmaṇům. Pán tedy předstíral, že je žebrajícím brāhmaṇou, a požádal Baliho Mahārāje o tři kroky země. Jako majitel všeho mohl králi odebrat veškerou zemi, kterou vlastnil, ale neučinil tak, neboť Bali Mahārāja vlastnil veškerou tuto zemi královským právem. Když byl Bali Mahārāja Pánem požádán o takový malý milodar, jeho duchovní mistr Śukrācārya se stavěl proti, protože věděl, že Vāmanadeva je Viṣṇu Samotný, který se vydává za žebráka. Jakmile však Bali Mahārāja pochopil, že tento žebrák je Viṣṇu Samotný, odmítl uposlechnout svého duchovního mistra a ihned svolil, že Pánovi daruje zemi, o kterou ho žádá. S jeho souhlasem Pán Vāmana překročil Svými prvními dvěma kroky veškerou zemi ve vesmíru a pak se zeptal Baliho Mahārāje, kam má umístit třetí krok. Bali Mahārāja s velkým potěšením nastavil pro Pánův zbývající krok svoji hlavu, a tak místo aby ztratil vše, co vlastnil, se mu dostalo Pánova požehnání, neboť Samotný Pán Vāmanadeva se stal jeho stálým společníkem a vrátným. Vzdáme-li se všeho pro Pána, nic neztratíme, ale získáme vše, čeho by se nám jinak nikdy nedostalo.