Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

त्रैपिष्टपोरुभयहा स नृसिंहरूपं
कृत्वा भ्रमद्भ्रुकुटिदंष्ट्रकरालवक्त्रम् ।
दैत्येन्द्रमाशु गदयाभिपतन्तमारा-
दूरौ निपात्य विददार नखै: स्फुरन्तम् ॥ १४ ॥

Text

Verš

trai-piṣṭaporu-bhaya-hā sa nṛsiṁha-rūpaṁ
kṛtvā bhramad-bhrukuṭi-daṁṣṭra-karāla-vaktram
daityendram āśu gadayābhipatantam ārād
ūrau nipātya vidadāra nakhaiḥ sphurantam

Synonyms

Synonyma

trai-piṣṭapa — the demigods; uru-bhaya-hā — one who vanquishes great fears; saḥ — He (the Personality of Godhead); nṛsiṁha-rūpam — assuming the incarnation Nṛsiṁha; kṛtvā — doing so; bhramat — by rolling; bhru-kuṭi — eyebrows; daṁṣṭra — teeth; karāla — greatly fearful; vaktram — mouth; daitya-indram — the king of the demons; āśu — immediately; gadayā — with club in hand; abhipatantam — while falling down; ārāt — nearby; ūrau — on the thighs; nipātya — placing on; vidadāra — pierced; nakhaiḥ — by the nails; sphurantam — while challenging.

trai-piṣṭapa — polobozi; uru-bhaya-hā — ten, kdo zažene veškerý strach; saḥ — On (Osobnost Božství); nṛsiṁha-rūpam — přijal inkarnaci Nṛsiṁhy; kṛtvā — když tak činil; bhramat — pohyby; bhru-kuṭi — obočí; daṁṣṭra — zuby; karāla — velice hrůzostrašné; vaktram — tlamu; daitya-indram — krále démonů; āśu — okamžitě; gadayā — s kyjem v ruce; abhipatantam — padajícího; ārāt — poblíž; ūrau — na stehna; nipātya — položil; vidadāra — roztrhl; nakhaiḥ — drápy; sphurantam — vyzývajícího.

Translation

Překlad

The Personality of Godhead assumed the incarnation of Nṛsiṁhadeva in order to vanquish the great fears of the demigods. He killed the king of the demons [Hiraṇyakaśipu], who challenged the Lord with a club in his hand, by placing the demon on His thighs and piercing him with His nails, rolling His eyebrows in anger and showing His fearful teeth and mouth.

Pán, Osobnost Božství, přijal inkarnaci Nṛsiṁhadeva, aby ukončil velké obavy polobohů. Zabil krále démonů (Hiraṇyakaśipua), který Ho s kyjem v ruce vyzýval k boji, tak, že Si ho položil na stehna a roztrhl ho Svými drápy, s hněvivými pohyby obočí a otevřenou tlamou, ve které ukazoval Své hrůzostrašné zuby.

Purport

Význam

The history of Hiraṇyakaśipu and his great devotee-son Prahlāda Mahārāja is narrated in the Seventh Canto of Śrīmad-Bhāgavatam. Hiraṇyakaśipu became very powerful by material achievements and thought himself to be immortal by the grace of Brahmājī. Brahmājī declined to award him the benediction of immortality because he himself is not an immortal being. But Hiraṇyakaśipu derived Brahmājī’s benediction in a roundabout way, almost equal to becoming an immortal being. Hiraṇyakaśipu was sure that he would not be killed by any man or demigod or by any kind of known weapon, nor would he die in day or night. The Lord, however, assumed the incarnation of half-man and half-lion, which was beyond the imagination of a materialistic demon like Hiraṇyakaśipu, and thus, keeping pace with the benediction of Brahmājī, the Lord killed him. He killed him on His lap, so that he was killed neither on the land nor on the water nor in the sky. The demon was pierced by Nṛsiṁha’s nails, which were beyond the human weapons imaginable by Hiraṇyakaśipu. The literal meaning of Hiraṇyakaśipu is one who is after gold and soft bedding, the ultimate aim of all materialistic men. Such demonic men, who have no relationship with God, gradually become puffed up by material acquisitions and begin to challenge the authority of the Supreme Lord and torture those who are devotees of the Lord. Prahlāda Mahārāja happened to be the son of Hiraṇyakaśipu, and because the boy was a great devotee, his father tortured him to the best of his ability. In this extreme situation, the Lord assumed the incarnation of Nṛsiṁhadeva, and just to finish the enemy of the demigods, the Lord killed Hiraṇyakaśipu in a manner beyond the demon’s imagination. Materialistic plans of godless demons are always frustrated by the all-powerful Lord.

Příběh Hiraṇyakaśipua a jeho velkého oddaného syna Prahlāda Mahārāje se vypráví v sedmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Hiraṇyakaśipu byl po hmotné stránce velice mocný a milostí Brahmājīho se považoval za nesmrtelného. Brahmājī mu odmítl udělit požehnání nesmrtelnosti, neboť ani on sám není nesmrtelný. Hiraṇyakaśipu však od Brahmājīho získal oklikou takové požehnání, které se téměř vyrovnalo nesmrtelnosti. Měl jisté, že ho nezabije žádný člověk ani polobůh, ani žádná známá zbraň, a že nezemře ve dne ani v noci. Pán se ovšem zjevil v inkarnaci napůl člověka a napůl lva, kterou si materialistický démon jakým byl Hiraṇyakaśipu nedokázal představit, a démona zabil, přestože žádné požehnání Brahmājīho nebylo porušeno. Zabil ho na klíně, takže to nebylo ani na zemi, ani ve vodě, ani ve vzduchu. Roztrhal ho Svými drápy, které se nepodobaly žádné lidské zbrani, což se vymykalo Hiraṇyakaśipuově představivosti. Hiraṇyakaśipu znamená doslova “ten, kdo vyhledává zlato a měkké lože”, což je konečným cílem všech materialistů. Tito démonští lidé, kteří nemají žádný vztah k Bohu, bývají postupně stále pyšnější na své hmotné úspěchy a začínají vyzývat autoritu Nejvyššího Pána a mučit Jeho oddané. Prahlāda Mahārāja byl shodou okolností synem Hiraṇyakaśipua a jelikož byl velkým oddaným, jeho otec ho mučil, jak nejlépe uměl. V této vyhrocené situaci Pán sestoupil v podobě Nṛsiṁhadeva a tohoto nepřítele polobohů, Hiraṇyakaśipua, zabil způsobem, jaký si démon nedokázal představit. Všemocný Pán vždy zmaří materialistické plány bezbožných démonů.