Texts 40-41

Sloka 40-41

Devanagari

Dévanágarí

विशुद्धं केवलं ज्ञानं प्रत्यक् सम्यगवस्थितम् ।
सत्यं पूर्णमनाद्यन्तं निर्गुणं नित्यमद्वयम् ॥ ४० ॥
ऋषे विदन्ति मुनय: प्रशान्तात्मेन्द्रियाशया: ।
यदा तदेवासत्तर्कैस्तिरोधीयेत विप्लुतम् ॥ ४१ ॥

Text

Verš

viśuddhaṁ kevalaṁ jñānaṁ
pratyak samyag avasthitam
satyaṁ pūrṇam anādy-antaṁ
nirguṇaṁ nityam advayam

ṛṣe vidanti munayaḥ
praśāntātmendriyāśayāḥ
yadā tad evāsat-tarkais
tirodhīyeta viplutam

Synonyms

Synonyma

viśuddham — without any material tinge; kevalam — pure and perfect; jñānam — knowledge; pratyak — all-pervading; samyak — in fullness; avasthitam — situated; satyam — truth; pūrṇam — absolute; anādi — without any beginning; antam — and so also without any end; nirguṇam — devoid of material modes; nityam — eternal; advayam — without any rival; ṛṣe — O Nārada, O great sage; vidanti — they can only understand; munayaḥ — the great thinkers; praśānta — pacified; ātma — self; indriya — senses; āśayāḥ — sheltered; yadā — while; tat — that; eva — certainly; asat — untenable; tarkaiḥ — arguments; tiraḥ-dhīyeta — disappears; viplutam — distorted.

viśuddham — bez sebemenšího hmotného znečištění; kevalam — čisté a dokonalé; jñānam — poznání; pratyak — všeprostupující; samyak — v plnosti; avasthitam — umístěné; satyam — pravda; pūrṇam — absolutní; anādi — bez počátku; antam — a stejně tak i bez konce; nirguṇam — z dosahu hmotných kvalit; nityam — věčný; advayam — nemající soupeře; ṛṣe — ó Nārado, ó velký mudrci; vidanti — mohou chápat jedině; munayaḥ — velcí myslitelé; praśānta — uklidněné; ātma — vlastní já; indriya — smysly; āśayāḥ — ochráněni; yadā — zatímco; tat — to; eva — jistě; asat — neobhájitelné; tarkaiḥ — argumenty; tiraḥ-dhīyeta — zmizí; viplutam — zkreslené.

Translation

Překlad

The Personality of Godhead is pure, being free from all contaminations of material tinges. He is the Absolute Truth and the embodiment of full and perfect knowledge. He is all-pervading, without beginning or end, and without rival. O Nārada, O great sage, the great thinkers can know Him when completely freed from all material hankerings and when sheltered under undisturbed conditions of the senses. Otherwise, by untenable arguments, all is distorted, and the Lord disappears from our sight.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je čistý a nepoznamenaný hmotným znečištěním. Je Absolutní Pravdou a ztělesněním plného a dokonalého poznání. Je všeprostupující, nemá počátek ani konec a nemá žádného soupeře. Ó velký mudrci Nārado, velcí myslitelé Ho mohou poznat jedině tehdy, když se zcela oprostí od všech hmotných tužeb a jejich smysly budou nerozrušené. Neobhájitelné argumenty jinak vše zkreslí a Pán zmizí z našeho dohledu.

Purport

Význam

Here is an estimation of the Lord apart from His transcendental activities in the temporary, material creations. Māyāvāda philosophy tries to designate the Lord as contaminated by a material body when He accepts forms of incarnation. This sort of interpolation is completely denied herein by the explanation that the Lord’s position is pure and unalloyed in all circumstances. According to Māyāvāda philosophy, the spirit soul, when covered by nescience, is designated as jīva, but when freed from such ignorance or nescience he merges in the impersonal existence of the Absolute Truth. But here it is said that the Lord is eternally the symbol of full and perfect knowledge. This is His speciality: perpetual freedom from all material contaminations. This distinguishes the Lord from the individual, common living entities who have the aptitude for being subordinated by nescience and thus becoming materially designated. In the Vedas it is said that the Lord is vijñānam ānandam, full of bliss and knowledge. The conditioned souls are never to be compared to Him because such individual souls have the tendency to become contaminated. Although after liberation the living entity can become one with the same quality of existence as the Lord, his very tendency to become contaminated, which the Lord never has, makes the individual living entity different from the Lord. In the Vedas it is said, śuddham apāpa-viddham: the individual ātmā becomes polluted by sin, but the Lord is never contaminated by sins. The Lord is compared to the powerful sun. The sun is never contaminated by anything infectious because it is so powerful. On the contrary, infected things are sterilized by the rays of the sun. Similarly, the Lord is never contaminated by sins; on the contrary, the sinful living entities become sterilized by contact with the Lord. This means that the Lord is also all-pervading like the sun, and as such, the word pratyak is used in this verse. Nothing is excluded from the expansions of the Lord’s potency. The Lord is within everything, and He is all-covering also, without being disturbed by the activities of the individual souls. He is therefore infinite, and the living entities are infinitesimal. In the Vedas it is said that only the Lord alone exists, and all others’ existences depend on Him. He is the generating reservoir for everyone’s existential capacity; He is the Supreme Truth of all other categorical truths. He is the source of everyone’s opulence, and therefore no one can equal Him in opulence. Being full of all opulences, namely wealth, fame, strength, beauty, knowledge and renunciation, certainly He is the Supreme Person. And because He is a person, He has many personal qualities, although He is transcendental to the material modes. We have already discussed the statement itthaṁ-bhūta-guṇo hariḥ (Bhāg. 1.7.10). His transcendental qualities are so attractive that even the liberated souls (ātmārāmas) are also attracted by them. Although possessed of all personal qualities, He is nevertheless omnipotent. Therefore, personally He has nothing to do, for everything is being carried out by His omnipotent energies. This is confirmed by the Vedic mantras: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca. This suggests His specific spiritual form, which can never be experienced by the material senses. He can be seen only when the senses are purified by devotional service (yam evaiṣa vṛṇute tena labhyaḥ). As such, there are basic differences between the Lord and the living entities, in so many respects. No one can be compared to the Lord, as the Vedas declare (ekam evādvitīyaṁ brahma, dvaitād vai bhayaṁ bhavati). The Lord has no competitor, and He has nothing to fear from any other being, nor can anyone be equal to Him. Although He is the root of all other beings, there are basic differences between Him and other beings. Otherwise there would have been no necessity for the statement in the previous verse that no one can know Him one-hundred-percent as He is (na yaṁ vidanti tattvena). That no one can fully understand Him is explained also in this verse, but the qualification for understanding to some degree is mentioned here. Only the praśāntas, or the unalloyed devotees of the Lord, can know Him to a greater extent. The reason is that the devotees have no demands in their lives but to be obedient servants of the Lord, while all others, namely the empiric philosophers, the mystics and the fruitive workers, all basically have some demand, and as such, they cannot be pacified. The fruitive worker wants reward for his work, the mystic wants some perfection of life, and the empiric philosopher wants to merge in the existence of the Lord. Somehow or other, as long as there is a demand for sense satisfaction, there is no chance for pacification; on the contrary, by unnecessary dry speculative arguments, the whole matter becomes distorted, and thus the Lord moves still further away from our understanding. The dry speculators, however, because of their following the principles of austerity and penance, can have knowledge of the impersonal features of the Lord to some extent, but there is no chance of their understanding His ultimate form as Govinda because only the amalātmanas, or the completely sinless persons, can accept pure devotional service to the Lord, as confirmed in the Bhagavad-gītā (7.28):

Zde je Pán popisován nezávisle na Jeho transcendentálních činnostech v dočasných hmotných stvořeních. Māyāvādská filozofie se snaží dokázat, že když Pán přijímá podoby inkarnací, je znečištěn hmotným tělem. Takovéto dohady jsou zde zcela popřeny vysvětlením, že Pánovo postavení je čisté a nedotčené za každých okolností. Podle māyāvādské filozofie se duše označuje jako jīva, je-li zakryta nevědomostí, ale je-li z této nevědomosti osvobozena, pak splývá s neosobní existencí Absolutní Pravdy. Zde se však říká, že Pán je věčným symbolem plného a dokonalého poznání. To je Jeho jedinečná výsada: je trvale osvobozen od všeho hmotného znečištění. Tím se Pán liší od obyčejných individuálních živých bytostí, které mají sklon podlehnout nevědomosti a přijmout hmotná označení. Ve Vedách je řečeno, že Pán je vijñānam ānandam, plný blaženosti a poznání. Podmíněné duše se s Ním nemohou nikdy srovnávat, protože mají sklony podlehnout znečištění. I když po osvobození může živá bytost být kvalitativně rovnocenná Pánu, tato její náchylnost ke znečištění, kterou Pán nikdy nemá, ji od Něho odlišuje. Ve Vedách je řečeno: śuddham apāpa-viddham — individuální ātmu poznamenávají hříchy, ale Pán jimi není nikdy znečištěn. Pán se přirovnává k mocnému slunci. Slunce je tak mocné, že se nikdy neznečistí od nakažlivých látek. Naopak — jeho paprsky mohou nakažené věci sterilizovat. Stejně tak Pán není nikdy znečištěn hříchy, ale naopak hříšné živé bytosti se ve styku s Ním očistí. To znamená, že Pán je také všeprostupující jako slunce, a proto je v tomto verši použito slovo pratyak.
Vše, co existuje, je některou z energetických expanzí Pána. Pán je uvnitř všeho a je také všepokrývající, aniž by Ho znepokojovaly činnosti individuálních duší. Je tedy nekonečně velký, zatímco živé bytosti jsou nekonečně malé. Ve Vedách je řečeno, že existuje pouze Pán Samotný a existence všech ostatních závisí na Něm. Je zdrojem existence každého a je Nejvyšší Pravdou ze všech dalších rozčleněných pravd. Je zdrojem bohatství každého, a nikdo se Mu proto v bohatství nevyrovná. Jelikož je plný všech vznešených vlastností — majetku, slávy, síly, krásy, poznání a odříkání — je jistě Nejvyšší Osobou. A jelikož je Osobou, má mnoho osobních vlastností, i když je transcendentální hmotným kvalitám. Již jsme rozebírali výrok itthaṁ-bhūta-guṇo hariḥ (Bhāg. 1.7.10). Jeho transcendentální vlastnosti jsou tak přitažlivé, že přitahují i osvobozené duše (ātmārāmy). Přestože má všechny osobní vlastnosti, je zároveň všemocný. Nic proto nemusí dělat Osobně, neboť vše vykonávají Jeho všemocné energie. To potvrzují védské mantry: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca. To svědčí o Jeho zvláštní duchovní podobě, kterou nelze nikdy vnímat hmotnými smysly. Lze Ho vidět pouze tehdy, když jsou smysly očištěny oddanou službou (yam evaiṣa vṛṇute tena labhyaḥ). Mezi Pánem a živými bytostmi jsou tedy v mnoha ohledech základní rozdíly. Jak prohlašují Vedy, s Pánem nelze nikoho srovnávat (ekam evādvitīyaṁ brahma, dvaitād vai bhayaṁ bhavati). Pán nemá soupeře, nemusí se obávat nějaké jiné bytosti a nikdo Mu nemůže být roven. I když je příčinou všech jiných bytostí, jsou mezi nimi a Jím základní rozdíly. Jinak by nebyl důvod, aby se v jednom z předchozích veršů říkalo, že nikdo Ho nemůže znát na sto procent takového, jaký je (na yaṁ vidanti tattvena). To, že Ho nikdo nemůže plně chápat, je vysvětleno i v tomto verši, ale zde je uvedena kvalifikace, s níž je Ho možné pochopit do určité míry. Ve větší míře mohou Pána znát jedině praśāntové neboli Jeho čistí oddaní. Oddaní nemají ve svém životě žádné jiné touhy nežli být poslušnými služebníky Pána, zatímco všichni ostatní — empiričtí filozofové, mystici a ploduchtiví pracovníci — něco požadují, a proto nikdy nemají klid. Ploduchtivý pracovník chce odměnu za svoji práci, mystik chce nějakou životní dokonalost a empirický filozof chce splynout s existencí Pána. Dokud budeme mít jakékoliv požadavky na svůj smyslový požitek, nikdy nedosáhneme klidu, ale právě naopak: kvůli našemu zbytečnému spekulativnímu argumentování se nám začne celá skutečnost stále více zkreslovat a Pán se bude jen více a více vzdalovat z dosahu našeho chápání. Spekulant může mít na základě svého odříkání a pokání určité poznání o neosobních rysech Pána, ale v žádném případě není schopen pochopit nejvyšší podobu Osobnosti Božství, podobu Govindy, protože pouze amalātmanové neboli naprosto bezhříšní lidé mohou vykonávat čistou oddanou službu Pánu, což potvrzuje i Bhagavad-gītā (7.28):

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ