Text 35

Sloka 35

Devanagari

Dévanágarí

सोऽहं समाम्नायमयस्तपोमय:
प्रजापतीनामभिवन्दित: पति: ।
आस्थाय योगं निपुणं समाहित-
स्तं नाध्यगच्छं यत आत्मसम्भव: ॥ ३५ ॥

Text

Verš

so ’haṁ samāmnāyamayas tapomayaḥ
prajāpatīnām abhivanditaḥ patiḥ
āsthāya yogaṁ nipuṇaṁ samāhitas
taṁ nādhyagacchaṁ yata ātma-sambhavaḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ aham — myself (the great Brahmā); samāmnāya-mayaḥ — in the chain of disciplic succession of Vedic wisdom; tapaḥ-mayaḥ — successfully having undergone all austerities; prajāpatīnām — of all the forefathers of living entities; abhivanditaḥ — worshipable; patiḥ — master; āsthāya — successfully practiced; yogam — mystic powers; nipuṇam — very expert; samāhitaḥ — self-realized; tam — the Supreme Lord; na — did not; adhyagaccham — properly understood; yataḥ — from whom; ātma — self; sambhavaḥ — generated.

saḥ aham — já (velký Brahmā); samāmnāya-mayaḥ — v posloupnosti učitelů védské moudrosti; tapaḥ-mayaḥ — který úspěšně podstoupil veškerá odříkání; prajāpatīnām — všemi předky živých bytostí; abhivanditaḥ — uctívaný; patiḥ — pán; āsthāya — který úspěšně rozvinul; yogam — mystické síly; nipuṇam — velký odborník; samāhitaḥ — seberealizovaný; tam — Nejvyšší Pán; na — ne; adhyagaccham — správně pochopil; yataḥ — z Něhož; ātma — já; sambhavaḥ — vytvořen.

Translation

Překlad

Although I am known as the great Brahmā, perfect in the disciplic succession of Vedic wisdom, and although I have undergone all austerities and am an expert in mystic powers and self-realization, and although I am recognized as such by the great forefathers of the living entities, who offer me respectful obeisances, still I cannot understand Him, the Lord, the very source of my birth.

Přestože jsem známý jako veliký Brahmā, dokonalý článek posloupnosti učitelů védské moudrosti, přestože jsem podstoupil všechna odříkání a jsem odborníkem na mystické síly a seberealizaci a přestože mě takto uznávají velcí předci živých bytostí a hluboce se mi klaní, přesto nemohu pochopit Jeho, Nejvyššího Pána, který je původcem mého zrození.

Purport

Význam

Brahmā, the greatest of all living creatures within the universe, is admitting his failure to know the Supreme Lord despite his vast learning in the Vedic wisdom, despite his austerity, penance, mystic powers and self-realization, and despite being worshiped by the great Prajāpatis, the forefathers of the living entities. So these qualifications are not sufficient to know the Supreme Lord. Brahmājī could understand the Lord to a little extent only when he was trying to serve Him by the eagerness of his heart (hṛdautkaṇṭhyavatā), which is the devotional service mood. Therefore, the Lord can be known only by the sincere mood of eagerness for service, and not by any amount of material qualification as scientist or speculative philosopher or by attainment of mystic powers. This fact is clearly corroborated in the Bhagavad-gītā (18.54-55):

Brahmā, největší ze všech živých tvorů ve vesmíru, zde přiznává, že i přes rozsáhlou znalost védské moudrosti, přes odříkání, pokání, rozvoj mystických sil a seberealizaci a přesto, že ho uctívají velcí Prajāpatiové, předci živých bytostí, nedokáže poznat Nejvyššího Pána. Všechny tyto kvalifikace nestačí k poznání Pána. Do jisté míry mohl Brahmājī pochopit Pána pouze tehdy, když se Mu snažil sloužit s dychtivým srdcem (hṛdautkaṇṭhyavatā) neboli v náladě oddané služby. Pána tedy lze poznat jedině zásluhou upřímné touhy po službě a žádné hmotné kvalifikace vědců nebo spekulativních filozofů či dosažení mystických sil k tomu nestačí. Tuto skutečnost jasně potvrzuje Bhagavad-gītā (18.54-55):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad anantaram

Only self-realization, by attainment of the above high qualifications of Vedic wisdom, austerity, etc., can help one on the path of devotional service. But failing in devotional service, one remains still imperfect because even in that position of self-realization one cannot factually know the Supreme Lord. By self-realization, one is qualified to become a devotee, and the devotee, by service mood (bhaktyā) only, can gradually know the Personality of Godhead. One should not, however, misunderstand the import of viśate (“enters into”) as referring to merging into the existence of the Supreme. Even in material existence, one is merged in the existence of the Lord. No materialist can disentangle self from matter, for the self is merged in the external energy of the Lord. As no layman can separate butter from milk, no one can extricate the merged self from matter by acquiring some material qualification. This viśate by devotion (bhaktyā) means to be able to participate in the association of the Lord in person. Bhakti, or devotional service to the Lord, means to become free from material entanglement and then to enter into the kingdom of God, becoming one like Him. Losing one’s individuality is not the aim of bhakti-yoga or of the devotees of the Lord. There are five types of liberation, one of which is called sāyujya-mukti, or being merged into the existence or body of the Lord. The other forms of liberation maintain the individuality of the particle soul and involve being always engaged in the transcendental loving service of the Lord. The word viśate, used in the verses of the Bhagavad-gītā, is thus meant for the devotees who are not at all anxious for any kind of liberation. The devotees are satisfied simply in being engaged in the service of the Lord, regardless of the situation.

Pouze seberealizace založená na výše zmíněných kvalifikacích (védské moudrosti, odříkání atd.) může být člověku nápomocná na cestě oddané služby. Pokud se však nezapojí do oddané služby, zůstane věčně nedokonalý, protože ani v seberealizovaném postavení ještě nemůže skutečně znát Nejvyššího Pána. Seberealizace je kvalifikací k tomu, aby se z člověka stal oddaný, a jedině touhou sloužit (bhaktyā) může oddaný postupně poznávat Osobnost Božství. Nesmíme si ovšem špatně vykládat, že slovo viśate (“vstupuje do”) se vztahuje na splynutí s existencí Nejvyššího. I v hmotném světě jsme pohrouženi do existence Pána. Žádný materialista se nedokáže vyprostit z hmoty, protože je pohroužen do vnější energie Pána. Stejně jako nikdo nedokáže oddělit máslo od mléka, pokud neví, jak se to dělá, nikdo nedokáže vyprostit duši z hmoty pomocí nějakých hmotných kvalifikací. Toto viśate, prostřednictvím oddanosti (bhaktyā), znamená být v osobní společnosti Pána. Vykonávat bhakti neboli oddanou službu Pánu znamená osvobodit se z hmotného zapletení, vstoupit do Božího království a stát se takový jako je On. Cílem bhakti-yogy nebo oddaných Pána není ztratit svoji individualitu. Existuje pět druhů osvobození, z nichž jeden se nazývá sāyujya-mukti — splynutí s existencí neboli s tělem Pána. V ostatních druzích osvobození si duše zachovává svoji individualitu a vždy se zaměstnává v transcendentální láskyplné službě Pánu. Slovo viśate, použité v citovaných verších z Bhagavad-gīty, se tedy vztahuje na oddané, kteří se nezajímají o žádný druh osvobození. Oddaní jsou spokojeni jednoduše s tím, že jsou zaměstnáni ve službě Pánu, bez ohledu na vnější okolnosti.

Lord Brahmā is the first living being, who directly learned the Vedic wisdom from the Lord (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Therefore, who can be a more learned Vedāntist than Lord Brahmā? He admits that in spite of his perfect knowledge in the Vedas, he was unable to know the glories of the Lord. Since no one can be more than Lord Brahmā, how can a so-called Vedāntist be perfectly cognizant of the Absolute Truth? The so-called Vedāntist, therefore, cannot enter into the existence of the Lord without being trained in the matter of bhakti-vedānta, or Vedānta plus bhakti. Vedānta means self-realization, and bhakti means realization of the Personality of Godhead, to some extent. No one can know the Personality of Godhead in full, but at least to a certain extent one can know the Absolute Truth, the Personality of Godhead, by self-surrender and a devotional attitude, and by nothing else. In the Brahma-saṁhitā also, it is said, vedeṣu durlabham, or simply by study of Vedānta one can hardly find out the existence of the Personality of Godhead, but the Lord is adurlabham ātma-bhaktau, very easily available to His devotee. Śrīla Vyāsadeva, therefore, was not satisfied simply with compiling the Vedānta-sūtras, but over and above this, by the advice of his spiritual master, Nārada, he compiled the Śrīmad-Bhāgavatam in order to understand the real import of Vedānta. Śrīmad-Bhāgavatam therefore, is the absolute medium by which to understand the Absolute Truth.

Pán Brahmā je první živou bytostí, která se naučila védské moudrosti přímo od Pána (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Kdo tedy může být vzdělanější vedāntista nežli Pán Brahmā? A on přiznává, že i když má dokonalé poznání o Vedách, přesto nemůže znát slávu Pána. Jelikož nikdo nemůže vědět víc než Pán Brahmā, jak mohou takzvaní vedāntisté dokonale znát Absolutní Pravdu? Tito “vedāntisté” nemohou proniknout do existence Pána, aniž by měli průpravu v oboru bhakti-vedānta neboli Vedānty spojené s bhakti. Vedānta znamená seberealizace a bhakti znamená částečná realizace Osobnosti Božství. Nikdo nemůže znát Osobnost Božství plně, ale alespoň do jisté míry můžeme poznat Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, odevzdáme-li se a zaujmeme-li postoj oddanosti. Také v Brahma-saṁhitě je řečeno: vedeṣu durlabham — pouhým studiem Vedānty je těžké zjistit existenci Osobnosti Božství, ale Pán je adurlabham ātma-bhaktau, velice snadno dostupný pro Svého oddaného. Śrīla Vyāsadeva proto nebyl spokojen pouze s tím, že sestavil Vedānta-sūtry, ale navíc sestavil na radu svého duchovního mistra Nārady Śrīmad-Bhāgavatam, aby lidem umožnil pochopit skutečný význam Vedānty. Śrīmad-Bhāgavatam je tedy absolutním prostředkem pro pochopení Absolutní Pravdy.