Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

अव्यक्तरससिन्धूनां भूतानां निधनस्य च ।
उदरं विदितं पुंसो हृदयं मनस: पदम् ॥ ११ ॥

Text

Verš

avyakta-rasa-sindhūnāṁ
bhūtānāṁ nidhanasya ca
udaraṁ viditaṁ puṁso
hṛdayaṁ manasaḥ padam

Synonyms

Synonyma

avyakta — the impersonal feature; rasa-sindhūnām — of the seas and oceans of water; bhūtānām — of those who take birth in the material world; nidhanasya — of the annihilation; ca — also; udaram — His belly; viditam — is known by the intelligent class of men; puṁsaḥ — of the great personality; hṛdayam — the heart; manasaḥ — of the subtle body; padam — the place.

avyakta — neosobní rys; rasa-sindhūnām — moří a oceánů vody; bhūtānām — těch, kteří se rodí v hmotném světě; nidhanasya — zničení; ca — také; udaram — Jeho břicho; viditam — známé inteligentním lidem; puṁsaḥ — velké osobnosti; hṛdayam — srdce; manasaḥ — jemnohmotného těla; padam — místo.

Translation

Překlad

The impersonal feature of the Lord is the abode of great oceans, and His belly is the resting place for the materially annihilated living entities. His heart is the abode of the subtle material bodies of living beings. Thus it is known by the intelligent class of men.

Neosobní rys Pána je sídlem velkých oceánů a Jeho břicho je místem spočinutí hmotně zničených živých bytostí. Jeho srdce je sídlem jemnohmotných těl živých bytostí. Tak to znají inteligentní lidé.

Purport

Význam

In the Bhagavad-gītā (8.17-18) it is stated that according to human calculations one day of Brahmā is equal to one thousand ages of four millenniums (4,300,000 years) each, and the same period is calculated to be his night also. A Brahmā lives for one hundred such years and then dies. A Brahmā, who is generally a great devotee of the Lord, attains liberation after such a downfall. The universe (called the brahmāṇḍa, or the round football-like domain controlled by a Brahmā) is thus annihilated, and thus the inhabitants of a particular planet, or of the whole universe, are also annihilated. Avyakta, mentioned here in this verse, means the night of Brahmā, when partial annihilation takes place and the living entities of that particular brahmāṇḍa, up to the planets of Brahmaloka, along with the big oceans, etc., all repose in the belly of the virāṭ-puruṣa. At the end of a Brahmā’s night, the creation again takes place, and the living entities, reserved within the belly of the Lord, are let loose to play their respective parts as if being awakened from a deep slumber. Since the living entities are never destroyed, the annihilation of the material world does not annihilate the existence of the living entities, but until liberation is attained one has to accept one material body after another, again and again. The human life is meant for making a solution to this repeated change of bodies and thereby attaining a place in the spiritual sky, where everything is eternal, blissful and full of knowledge. In other words, the subtle forms of the living entities take place in the heart of the Supreme Being, and such forms take tangible shape at the time of creation.

V Bhagavad-gītě (8.17-18) je řečeno, že podle lidských měřítek trvá jeden den Brahmy tisíc cyklů čtyř věků (4 300 000 let), a stejně dlouhá je i jeho noc. Brahmā žije sto takových let a potom umírá. Brahmā je obvykle velkým oddaným Pána a na konci svého života získává osvobození. Vesmír (zvaný brahmāṇḍa neboli “oblast kulatá jako míč a ovládaná Brahmou”) je tehdy zničen a obyvatelé všech planet v celém vesmíru jsou také zničeni. Avyakta v tomto verši označuje noc Brahmy, kdy nastává částečné zničení a všechny živé bytosti jedné určité brahmāṇḍy až po obyvatele planet Brahmaloky společně s velkými oceány atd. vstupují do břicha virāṭ-puruṣi. Na konci Brahmovy noci nastává znovu stvoření a živé bytosti jsou z břicha Pána opět uvolněny, aby dále hrály své příslušné úlohy, jako kdyby byly probuzeny z hlubokého spánku. Jelikož živé bytosti nejsou nikdy zničeny, zánikem hmotného světa nekončí jejich existence. Dokud nedosáhnou osvobození, musí znovu a znovu přijímat jedno hmotné tělo za druhým. Lidský život je příležitostí vymanit se z neustálého střídání těl a dosáhnout místa v duchovním nebi, kde je vše věčné, blažené a plné poznání. Jemnohmotné podoby živých bytostí přebývají v srdci Nejvyšší Bytosti a v době stvoření opět přijímají hrubohmotná těla.