Text 10
Sloka 10
Devanagari
Dévanágarí
अविज्ञाय परं मत्त एतावत्त्वं यतो हि मे ॥ १० ॥
Text
Verš
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me
yathā māṁ prabravīṣi bhoḥ
avijñāya paraṁ matta
etāvat tvaṁ yato hi me
Synonyms
Synonyma
na — not; anṛtam — false; tava — of yours; tat — that; ca — also; api — as you have stated; yathā — in the matter of; mām — of myself; prabravīṣi — as you describe; bhoḥ — O my son; avijñāya — without knowing; param — the Supreme; mattaḥ — beyond myself; etāvat — all that you have spoken; tvam — yourself; yataḥ — for the reason of; hi — certainly; me — about me.
Translation
Překlad
Whatever you have spoken about me is not false because unless and until one is aware of the Personality of Godhead, who is the ultimate truth beyond me, one is sure to be illusioned by observing my powerful activities.
Vše, co jsi o mně řekl, je v pořádku, protože ten, kdo neví o Osobnosti Božství, o Pánu, který je konečnou pravdou nade mnou, jistě podlehne iluzi, když uvidí mé úžasné činnosti.
Purport
Význam
“The frog in the well” logic illustrates that a frog residing in the atmosphere and boundary of a well cannot imagine the length and breadth of the gigantic ocean. Such a frog, when informed of the gigantic length and breadth of the ocean, first of all does not believe that there is such an ocean, and if someone assures him that factually there is such a thing, the frog then begins to measure it by imagination by means of pumping its belly as far as possible, with the result that the tiny abdomen of the frog bursts and the poor frog dies without any experience of the actual ocean. Similarly, the material scientists also want to challenge the inconceivable potency of the Lord by measuring Him with their froglike brains and their scientific achievements, but at the end they simply die unsuccessfully, like the frog.
Logika “žáby ve studni” spočívá v tom, že žába, která zná jen prostředí ohraničené stěnami studny, si neumí představit délku a šířku obrovského oceánu. Když taková žába slyší, jak nesmírně dlouhý a široký je oceán, tak nejprve nevěří, že něco takového existuje, a když ji někdo o existenci oceánu skutečně přesvědčí, žába si začne jeho rozměry představovat. Nafukuje žaludek dokud může, až její nepatrné břicho praskne a ubohá žába zemře, aniž by poznala skutečný oceán. Stejně tak materialističtí vědci chtějí vyzvat nepochopitelnou sílu Pána tím, že Ho měří svými žabími mozky a svým vědeckým rozvojem, ale nakonec jednoduše zemřou, stejně jako žába, aniž by dosáhli nějakého úspěchu.
Sometimes a materially powerful man is accepted as God or the incarnation of God without any knowledge of the factual God. Such a material assessment may be gradually extended, and the attempt may reach to the highest limit of Brahmājī, who is the topmost living being within the universe and has a duration of life unimaginable to the material scientist. As we get information from the most authentic book of knowledge, the Bhagavad-gītā (8.17), Brahmājī’s one day and night is calculated to be some hundreds of thousands of years on our planet. This long duration of life may not be believed by “the frog in the well,” but persons who have a realization of the truths mentioned in the Bhagavad-gītā accept the existence of a great personality who creates the variegatedness of the complete universe. It is understood from the revealed scriptures that the Brahmājī of this universe is younger than all the other Brahmās in charge of the many, many universes beyond this, but none of them can be equal to the Personality of Godhead.
Lidé bez poznání o skutečném Bohu někdy přijímají za Boha nebo Jeho inkarnaci člověka s vyjímečnými hmotnými schopnostmi. V nejzazším případě mohou ve svých hmotných představách Boha dospět až k Brahmājīmu, který je nejdokonalejší živou bytostí ve vesmíru a který má život, jehož délku si žádný materialistický vědec nedokáže ani představit. Podle nejautoritativnější knihy poznání, Bhagavad-gīty (8.17), trvá jeden den a jedna noc Brahmājīho stovky tisíc let na naší planetě. “Žába ve studni” takovému dlouhému životu nebude věřit, ale ti, kteří poznali pravdivost Bhagavad-gīty, přijímají existenci velké osobnosti, která tvoří rozmanitost celého vesmíru, za skutečnou. Ze zjevených písem se dozvídáme, že Brahmājī tohoto vesmíru je mladší než všichni ostatní Brahmové, kteří se starají o nespočetně mnoho dalších vesmírů, ale žádný z nich se nemůže vyrovnat Osobnosti Božství.
Nāradajī is one of the liberated souls, and after his liberation he was known as Nārada; otherwise, before his liberation, he was simply a son of a maidservant. The questions may be asked why Nāradajī was not aware of the Supreme Lord and why he misconceived Brahmājī to be the Supreme Lord, although factually he was not. A liberated soul is never bewildered by such a mistaken idea, so why did Nāradajī ask all those questions just like an ordinary man with a poor fund of knowledge? There was such bewilderment in Arjuna also, although he is eternally the associate of the Lord. Such bewilderment in Arjuna or in Nārada takes place by the will of the Lord so that other, nonliberated persons may realize the real truth and knowledge of the Lord. The doubt arising in the mind of Nārada about Brahmājī’s becoming all-powerful is a lesson for the frogs in the well, that they may not be bewildered in misconceiving the identity of the Personality of Godhead (even by comparison to a personality like Brahmā, so what to speak of ordinary men who falsely pose themselves as God or an incarnation of God). The Supreme Lord is always the Supreme, and as we have tried to establish many times in these purports, no living being, even up to the standard of Brahmā, can claim to be one with the Lord. One should not be misled when people worship a great man as God after his death as a matter of hero worship. There were many kings like Lord Rāmacandra, the King of Ayodhyā, but none of them are mentioned as God in the revealed scriptures. To be a good king is not necessarily the qualification for being Lord Rāma, but to be a great personality like Kṛṣṇa is the qualification for being the Personality of Godhead. If we scrutinize the characters who took part in the Battle of Kurukṣetra, we may find that Mahārāja Yudhiṣṭhira was no less a pious king than Lord Rāmacandra, and by character study Mahārāja Yudhiṣṭhira was a better moralist than Lord Kṛṣṇa. Lord Kṛṣṇa asked Mahārāja Yudhiṣṭhira to lie, but Mahārāja Yudhiṣṭhira protested. But that does not mean that Mahārāja Yudhiṣṭhira could be equal to Lord Rāmacandra or Lord Kṛṣṇa. The great authorities have estimated Mahārāja Yudhiṣṭhira to be a pious man, but they have accepted Lord Rāma or Kṛṣṇa as the Personality of Godhead. The Lord is therefore a different identity in all circumstances, and no idea of anthropomorphism can be applied to Him. The Lord is always the Lord, and a common living being can never be equal to Him.
Nāradajī je jednou z osvobozených duší a pod tímto jménem je znám až od doby svého osvobození — předtím byl obyčejným synem služebné. Můžeme se zeptat, jak je možné, že Nārada nevěděl o Nejvyšším Pánovi, a proč za Něho mylně pokládal Brahmājīho. Osvobozená duše nemá nikdy pochybnosti tohoto druhu, tak proč Nāradajī kladl všechny tyto otázky jako obyčejný nevědomý člověk? Stejně zmatený byl i Arjuna, přestože je věčným společníkem Pána. Arjunu i Nāradu zmátl Samotný Pán, aby i jiné, neosvobozené duše mohly realizovat skutečnou pravdu a poznání o Pánovi. Pochybnost, která vyvstala v mysli Nārady ohledně Brahmājīho všemocnosti, je lekcí pro “žáby ve studni”, aby si nevytvářely mylné představy o totožnosti Osobnosti Božství. Pána nelze srovnávat ani s osobností jako je Brahmā, nemluvě o obyčejných lidech, kteří se falešně vydávají za Boha nebo Jeho inkarnaci. Nejvyšší Pán je vždy Nejvyšší a jak jsme se již mnohokrát snažili v těchto výkladech zdůraznit, žádná živá bytost až po úroveň Brahmy nemůže tvrdit, že je s Ním totožná. Nesmíme se nechat zmást, když nějakého velkého člověka lidé po smrti uctívají v hrdinském stylu jako Boha. Bylo mnoho králů jako Pán Rāmacandra, král Ayodhyi, ale žádného z nich zjevená písma neuznávají za Boha. Být dobrý král ještě neznamená být Pán Rāma, neboť být Osobností Božství může být jedině taková osobnost jako je Śrī Kṛṣṇa. Když budeme zkoumat charakter účastníků bitvy na Kurukṣetře, zjistíme, že Mahārāja Yudhiṣṭhira nebyl o nic méně zbožný král než Pán Rāmacandra a že byl dokonce ještě mravnější než Pán Kṛṣṇa. Pán Kṛṣṇa ho žádal, aby lhal, ale Mahārāja Yudhiṣṭhira protestoval. To však neznamená, že by se Mahārāja Yudhiṣṭhira mohl rovnat Pánu Rāmacandrovi nebo Pánu Kṛṣṇovi. Velké autority hodnotí Mahārāje Yudhiṣṭhira jako zbožného člověka, ale Pána Rāmu nebo Kṛṣṇu přijímají za Osobnost Božství. Pán je tedy za všech okolností odlišnou osobou a nikdy Ho nemůžeme srovnávat s člověkem. Pán je vždy Pánem a obyčejná živá bytost se Mu nikdy nevyrovná.