Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

नूनं भगवतो ब्रह्मन् हरेरद्भुतकर्मण: ।
दुर्विभाव्यमिवाभाति कविभिश्चापि चेष्टितम् ॥ ८ ॥

Text

Verš

nūnaṁ bhagavato brahman
harer adbhuta-karmaṇaḥ
durvibhāvyam ivābhāti
kavibhiś cāpi ceṣṭitam

Synonyms

Synonyma

nūnam — still insufficient; bhagavataḥ — of the Personality of Godhead; brahman — O learned brāhmaṇa; hareḥ — of the Lord; adbhuta — wonderful; karmaṇaḥ — one who acts; durvibhāvyam — inconceivable; iva — like that; ābhāti — appears; kavibhiḥ — even by the highly learned; ca — also; api — in spite of; ceṣṭitam — being endeavored for.

nūnam — stále nedostatečné; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; brahman — ó učený brāhmaṇo; hareḥ — Pána; adbhuta — podivuhodné; karmaṇaḥ — ten, kdo jedná; durvibhāvyam — nepochopitelné; iva — jako; ābhāti — jeví se; kavibhiḥ — i vysoce učenými; ca — také; api — přestože; ceṣṭitam — snaha o.

Translation

Překlad

O learned brāhmaṇa, the transcendental activities of the Lord are all wonderful, and they appear inconceivable because even great endeavors by many learned scholars have still proved insufficient for understanding them.

Ó učený brāhmaṇo, všechny transcendentální činnosti Pána jsou podivuhodné a zdají se být nepochopitelné, protože ani mnoho vzdělaných učenců jim i přes veliké úsilí nedokáže porozumět.

Purport

Význam

The acts of the Supreme Lord, in the creation of just this one universe, appear inconceivably wonderful. And there are innumerable universes, and all of them aggregated together are known as the created material world. And this part of His creation is only a fractional portion of the complete creation. The material world stands as a part only (ekāṁśena sthito jagat). Supposing that the material world is a display of one part of His energy, the remaining three parts consist of the vaikuṇṭha-jagat or spiritual world described in the Bhagavad-gītā as mad-dhāma or sanātana-dhāma, or the eternal world. We have marked in the previous verse that He creates and again winds up the creation. This action is applicable only in the material world because the other, greater part of His creation, namely the Vaikuṇṭha world, is neither created nor annihilated; otherwise the Vaikuṇṭha-dhāma would not have been called eternal. The Lord exists with His dhāma, or in other words with His eternal name, qualities, pastimes, entourage and personality, which are all a display of His different energies and expansions. The Lord is called anādi, or having no creator, and ādi, or the origin of all. We think in our own imperfect way that the Lord is also created, but the Vedānta informs us that He is not created. Rather, everything else is created by Him (nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt). Therefore, for the common man these are all very wonderful matters for consideration. Even for great scholars they are inconceivable, and thus such scholars present theories contradictory to one another. Even for the insignificant part of His creation, this particular universe, they have no complete information as to how far this limited space extends, or how many stars and planets are there, or the different conditions of those innumerable planets. Modern scientists have insufficient knowledge of all this. Some of them assert that there are one hundred million planets scattered all over space. In a news release from Moscow dated 2/21/60, the following piece of knowledge was relayed:

Jakým způsobem Nejvyšší Pán stvořil byť jen tento jediný vesmír se zdá nepochopitelné a podivuhodné. A existuje nespočetně mnoho vesmírů, které všechny dohromady tvoří hmotný svět. Tato část Pánova stvoření je pouze nepatrnou částí úplného stvoření. Hmotný svět je jedním dílem (ekāṁśena sthito jagat). Je projevem jedné čtvrtiny Pánovy energie a zbývající tři čtvrtiny tvoří vaikuṇṭha-jagat neboli duchovní svět, který je popsán v Bhagavad-gītě jako mad-dhām či sanātana-dhām, věčný svět. V předchozím verši je řečeno, že Pán vytváří celé projevení a pak vše opět ničí. To lze vztáhnout pouze na hmotný svět, protože druhá, větší část Jeho stvoření, nazývaná Vaikuṇṭha, není ani stvořena, ani zničena; jinak by se Vaikuṇṭha-dhām neoznačoval jako věčný. Pán existuje zároveň s dhāmem a Jeho věčné jméno, vlastnosti, zábavy, doprovod a osobnost jsou projevy Jeho různých energií a expanzí. Pán se nazývá anādi neboli “nemající stvořitele” a ādi neboli “původ všeho”. My si se svým nedokonalým uvažováním myslíme, že Pán byl také stvořen, ale Vedānta nás informuje, že tomu tak není. Naopak, On tvoří vše ostatní (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Pro obyčejného člověka je velice těžké tyto věci pochopit. Ani velcí učenci to nechápou, a proto předkládají teorie, které si navzájem odporují. Ani o bezvýznamné části Pánova stvoření, o tomto jednom vesmíru, nemají úplné informace. Nevědí jaké jsou jeho rozměry, kolik je v něm hvězd a planet a jaké jsou životní podmínky na těchto nesčetných planetách. Moderní vědci o tom všem mají pouze dílčí poznání. Někteří z nich tvrdí, že ve vesmíru je zhruba sto miliónů planet. Jedno zpravodajství z Moskvy dne 21. 2. 1960 ohlásilo následující informace:

“Russia’s well-known professor of astronomy Boris Vorontsov-Veliaminov said that there must be an infinite number of planets in the universe inhabited by beings endowed with reason.

“Známý ruský profesor astronomie Boris Voroncov-Veljaminov řekl, že ve vesmíru existuje nekonečné množství planet, na kterých žijí bytosti obdařené rozumem.

“It could be that life similar to that on earth flourishes on such planets.

Je možné, že na těchto planetách vzkvétá život podobný životu na Zemi.

“Doctor of Chemistry Nikolai Zhirov, covering the problem of atmosphere on other planets, pointed out that the organism of a Martian, for instance, could very well adapt itself to normal existence with a low body temperature.

Doktor chemie Nikolaj Žirov, který se zabývá výzkumem ovzduší na jiných planetách, poukázal na to, že například organismus Marťana by mohl být velice dobře přizpůsoben normální existenci s nízkou tělesnou teplotou

“He said that he felt that the gaseous composition of Martian atmosphere was quite suitable to sustain life of beings which have become adapted to it.”

„Plynné složení atmosféry Marsu pokládá za zcela vhodné pro život bytostí, které jsou mu přizpůsobeny.”

This adaptability of an organism to different varieties of planets is described in the Brahma-saṁhitā as vibhūti-bhinnam; i.e., each and every one of the innumerable planets within the universe is endowed with a particular type of atmosphere, and the living beings there are more perfectly advanced in science and psychology because of a better atmosphere. Vibhūti means “specific powers,” and bhinnam means “variegated.” Scientists who are attempting to explore outer space and are trying to reach other planets by mechanical arrangements must know for certain that organisms adapted to the atmosphere of earth cannot exist in the atmospheres of other planets (Easy Journey to Other Planets). One has to prepare himself, therefore, to be transferred to a different planet after being relieved of the present body, as it is said in the Bhagavad-gītā (9.25):

Tuto adaptabilitu organismu na různé druhy planet popisuje Brahma-saṁhitā jako vibhūti-bhinnam; každá z nespočetně mnoha planet v tomto vesmíru má svůj určitý druh ovzduší a živé bytosti na různých planetách jsou díky lepšímu ovzduší více pokročilé ve vědě a technologii. Vibhūti znamená “zvláštní síly” a bhinnam znamená “rozmanité”. Vědci, kteří se pokoušejí prozkoumat vnější prostor a snaží se dosáhnout jiných planet mechanickými prostředky, si musí uvědomit, že organismus adaptovaný na ovzduší Země nemůže existovat v ovzduší jiných planet (viz Snadná cesta na jiné planety). Pro přemístění na jinou planetu po opuštění současného těla se tedy člověk musí připravit, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (9.25):

yānti deva-vratā devān
pitṝn yānti pitṛ-vratāḥ
bhūtāni yānti bhūtejyā
yānti mad-yājino ’pi mām

“Those who worship the demigods will take birth among the demigods, those who worship ghosts and spirits will take birth among such beings, and those who worship Me will live with Me.”

“Ti, kteří uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy, ti, kteří uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi a ti, kteří uctívají Mě, budou žít se Mnou.”

Mahārāja Parīkṣit’s statement regarding the workings of the creative energy of the Lord discloses that he knew everything of the process of creation. Why then did he ask Śukadeva Gosvāmī for such information? Mahārāja Parīkṣit, being a great emperor, a descendant of the Pāṇḍavas and a great devotee of Lord Kṛṣṇa, was quite able to know considerably about the creation of the world, but that much knowledge was not sufficient. He said therefore that even greatly learned scholars fail to know about that, even after great effort. The Lord is unlimited, and His activities are also unfathomed. With a limited source of knowledge and with imperfect senses, any living being, up to the standard of Brahmājī, the highest perfect living being within the universe, can never imagine knowing about the unlimited. We can know something of the unlimited when it is explained by the unlimited, as has been done by the Lord Himself in the unique statements of the Bhagavad-gītā, and it can also be known to some extent from realized souls like Śukadeva Gosvāmī, who learned it from Vyāsadeva, a disciple of Nārada, and thus the perfect knowledge can descend by the chain of disciplic succession only, and not by any form of experimental knowledge, old or modern.

Způsob, jakým se Mahārāja Parīkṣit tázal na činnosti tvůrčí energie Pána, svědčí o tom, že již o vzniku stvoření věděl všechno. Proč se tedy ptal Śukadeva Gosvāmīho na takové věci? Mahārāja Parīkṣit byl velký panovník, potomek Pāṇḍuovců a velký oddaný Pána Kṛṣṇy, a proto není divu, že měl velké znalosti o stvoření světa, ale toto jeho poznání bylo stále nedostatečné. Řekl proto, že i velcí vzdělaní učenci to nedokáží poznat ani po velkém snažení. Pán je neomezený a Jeho činnosti jsou také neomezené. Žádná živá bytost až po úroveň Brahmājīho, nejdokonalejší živé bytosti ve vesmíru, si nedovede představit poznání o neomezeném, pokud své poznání čerpá z omezeného zdroje za pomoci nedokonalých smyslů. O neomezeném můžeme něco vědět jedině tehdy, je-li to vysvětleno neomezeným, jako učinil Pán Samotný v jedinečných verších Bhagavad-gīty, a do určité míry se také můžeme něco dozvědět od realizovaných duší jako je Śukadeva Gosvāmī, který se učil od Vyāsadeva, žáka Nārady, a tímto způsobem k nám může sestoupit dokonalé poznání řetězem učednické posloupnosti a nikoliv v podobě experimentálního poznání, ať už starého či moderního.