Skip to main content

Text 19

Sloka 19

Devanagari

Dévanágarí

स एष आत्मात्मवतामधीश्वर-
स्त्रयीमयो धर्ममयस्तपोमय: ।
गतव्यलीकैरजशङ्करादिभि-
र्वितर्क्यलिङ्गो भगवान् प्रसीदताम् ॥ १९ ॥

Text

Verš

sa eṣa ātmātmavatām adhīśvaras
trayīmayo dharmamayas tapomayaḥ
gata-vyalīkair aja-śaṅkarādibhir
vitarkya-liṅgo bhagavān prasīdatām
sa eṣa ātmātmavatām adhīśvaras
trayīmayo dharmamayas tapomayaḥ
gata-vyalīkair aja-śaṅkarādibhir
vitarkya-liṅgo bhagavān prasīdatām

Synonyms

Synonyma

saḥ — He; eṣaḥ — it is; ātmā — the Supersoul; ātmavatām — of the self-realized souls; adhīśvaraḥ — the Supreme Lord; trayī-mayaḥ — personified Vedas; dharma-mayaḥ — personified religious scripture; tapaḥ-mayaḥ — personified austerity; gata-vyalīkaiḥ — by those who are above all pretensions; aja — Brahmājī; śaṅkara-ādibhiḥ — by Lord Śiva and others; vitarkya-liṅgaḥ — one who is observed with awe and veneration; bhagavān — the Personality of Godhead; prasīdatām — be kind toward me.

saḥ — On; eṣaḥ — to je; ātmā — Nadduše; ātmavatām — seberealizovaných duší; adhīśvaraḥ — Nejvyšší Pán; trayī-mayaḥ — zosobněné Vedy; dharma-mayaḥ — zosobněná náboženská písma; tapaḥ-mayaḥ — zosobněné odříkání; gata-vyalīkaiḥ — od těch, kteří se nijak nepřetvařují; aja — Brahmājī; śaṅkara-ādibhiḥ — od Pána Śivy a dalších; vitarkya-liṅgaḥ — ten, k Němuž se vzhlíží s bázní a úctou; bhagavān — Osobnost Božství; prasīdatām — nechť je ke mně laskavý.

Translation

Překlad

He is the Supersoul and the Supreme Lord of all self-realized souls. He is the personification of the Vedas, religious scriptures and austerities. He is worshiped by Lord Brahmā and Śiva and all those who are transcendental to all pretensions. Being so revered with awe and veneration, may that Supreme Absolute be pleased with me.

Vždyť On je Nadduše a Nejvyšší Pán všech seberealizovaných duší. Je zosobněním Ved, náboženských písem a odříkání. Uctívá Ho Pán Brahmā, Śiva a všichni ti, kteří jsou transcendentální veškeré přetvářce. Kéž tento Nejvyšší Absolutní Pán, který sklízí bázeň a úctu, je se mnou spokojen.

Purport

Význam

The Supreme Lord, the Personality of Godhead, although the Lord of all followers of different paths of self-realization, is knowable only by those who are above all pretensions. Everyone is searching for eternal peace or eternal life, and with an aim to this destination everyone is either studying the Vedic scriptures or other religious scriptures or undergoing severe austerity as empiric philosophers, as mystic yogīs or as unalloyed devotees, etc. But the Supreme Lord is perfectly realized only by the devotees because they are above all pretensions. Those who are on the path of self-realization are generally classified as karmīs, jñānīs, yogīs, or devotees of the Lord. The karmīs, who are much attracted by the fruitive activities of the Vedic rituals, are called bhukti-kāmī, or those who desire material enjoyment. The jñānīs, who try to become one with the Supreme by mental speculation, are called mukti-kāmī, or those who desire liberation from material existence. The mystic yogīs, who practice different types of austerities for attainment of eight kinds of material perfection and who ultimately meet the Supersoul (Paramātmā) in trance, are called siddhi-kāmī, or those who desire the perfection of becoming finer than the finest, becoming heavier than the heaviest, getting everything desired, having control over everyone, creating everything liked, etc. All these are abilities of a powerful yogī. But the devotees of the Lord do not want anything like that for self-satisfaction. They want only to serve the Lord because the Lord is great and as living entities they are eternally subordinate parts and parcels of the Lord. This perfect realization of the self by the devotee helps him to become desireless, to desire nothing for his personal self, and thus the devotees are called niṣkāmī, without any desire. A living entity, by his constitutional position, cannot be void of all desires (the bhukti-kāmī, mukti-kāmī and siddhi-kāmī all desire something for personal satisfaction), but the niṣkāmī devotees of the Lord desire everything for the satisfaction of the Lord. They are completely dependent on the orders of the Lord and are always ready to discharge their duty for the satisfaction of the Lord.

I když je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Pánem všech, kteří jdou po různých cestách k seberealizaci, poznat Ho mohou jedině ti, kteří jsou nad veškerou přetvářkou. Každý hledá věčný mír nebo věčný život a s tímto cílem každý buď studuje védská nebo jiná náboženská písma nebo podstupuje přísné odříkání jako empirický filozof, mystický yogī nebo čistý oddaný atd. Nejvyššího Pána však dokonale realizují jedině oddaní, protože se nijak nepřetvařují. Ti, kteří jdou po cestě seberealizace, se obvykle dělí na karmī, jñānī, yogīny a oddané Pána. Karmī, kteří jsou velice přitahováni plodonosnými védskými rituály, jsou nazýváni bhukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po hmotném požitku”. Jñānī, kteří se snaží splynout s Nejvyšším prostřednictvím mentálních spekulací, jsou nazýváni mukti-kāmī neboli “ti, kteří touží po osvobození z hmotné existence”. Mystičtí yogīni, kteří provozují různé druhy odříkání, aby dosáhli osmi druhů hmotné dokonalosti a nakonec se v tranzu setkali s Nadduší (Paramātmou), jsou nazýváni siddhi-kāmī neboli “ti, kteří touží po mystických silách” a chtějí se stát menší než nejmenší nebo těžší než nejtěžší, získat vše, co si přejí, mít vládu nad každým, stvořit vše podle svého přání atd. Mocný yogī toto všechno dokáže, ale oddaní Pána nechtějí nic pro své vlastní uspokojení. Chtějí pouze sloužit Pánovi, protože Pán je veliký a oni jsou jakožto živé bytosti věčně Jeho podřízenými částmi. Tato dokonalá realizace své totožnosti oddanému pomáhá, aby se zbavil hmotných tužeb, aby si nepřál nic pro sebe samého, a proto jsou oddaní nazýváni niṣkāmī, “bez jakékoliv touhy”. Přirozenou vlastností živé bytosti je, že se nemůže zbavit všech tužeb. Jak bhukti-kāmī, tak mukti-kāmī i siddhi-kāmī touží po něčem pro své vlastní uspokojení, ale oddaní Pána, niṣkāmī, chtějí všechno pro Jeho uspokojení. Zcela závisejí na pokynech Pána a jsou vždy připraveni vykonávat svoji povinnost k Jeho spokojenosti.

In the beginning Arjuna placed himself as one of those who desire self-satisfaction, for he desired not to fight in the Battle of Kurukṣetra, but to make him desireless the Lord preached the Bhagavad-gītā, in which the ways of karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga and also bhakti-yoga were explained. Because Arjuna was without any pretension, he changed his decision and satisfied the Lord by agreeing to fight (kariṣye vacanaṁ tava), and thus he became desireless.

Arjuna zpočátku vystupoval jako jeden z těch, kteří chtějí uspokojit sami sebe, neboť se chtěl vyhnout boji v bitvě na Kurukṣetře, ale Pán odstranil jeho touhy tím, že mu přednesl Bhagavad-gītu, v níž vysvětlil, jak vypadá karma-yoga, jñāna-yoga, haṭha-yoga i bhakti-yoga. Jelikož Arjuna neznal přetvářku, změnil své rozhodnutí a uspokojil Pána souhlasem, že bude bojovat (kariṣye vacanaṁ tava). Tak se z něho stal niṣkāmī.

The examples of Brahmā and Lord Śiva are specifically cited here because Brahmājī, Lord Śiva, Śrīmatī Lakṣmījī and the four Kumāras (Sanaka, Sanātana, etc.) are leaders of the four desireless Vaiṣṇava sampradāyas. They are all freed from all pretensions. Śrīla Jīva Gosvāmī interprets the word gata-vyalīkaiḥ as projjhita-kaitavaiḥ, or those who are freed from all pretensions (the unalloyed devotees only). In the Caitanya-caritāmṛta (Madhya 19.149) it is said:

Záměrně jsou zde uvedeny příklady Brahmy a Pána Śivy, protože Brahmājī, Pán Śiva, Śrīmatī Lakṣmījī a čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana atd.) jsou zakladatelé čtyř vaiṣṇavských sampradāyí, které jsou prosté sobeckých tužeb. Všechny tyto osobnosti jsou prosté veškeré přetvářky. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětluje slovo gata-vyalīkaiḥ jako projjhita-kaitavaiḥ, což označuje ty, kteří jsou prosti veškeré přetvářky (tedy pouze čisté oddané). V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.149) je řečeno:

kṛṣṇa-bhakta — niṣkāma, ata eva ‘śānta’
bhukti-mukti-siddhi-kāmī, sakali ‘aśānta’
kṛṣṇa-bhakta—niṣkāma, ata eva 'śānta'
bhukti-mukti-siddhi-kāmī, sakali 'aśānta'

Those who are after fruitive results for their pious activities, those who desire salvation and identity with the Supreme, and those who desire material perfections of mystic power are all restless because they want something for themselves, but the devotee is completely peaceful because he has no demand for himself and is always ready to serve the desire of the Lord. The conclusion is, therefore, that the Lord is for everyone because no one can achieve the result of his respective desires without His sanction, but as stated by the Lord in Bhagavad-gītā (8.9), all such results are awarded by Him only, for the Lord is adhīśvara (the original controller) of everyone, namely the Vedāntists, the great karma-kāṇḍīyas, the great religious leaders, the great performers of austerity and all who are striving for spiritual advancement. But ultimately He is realized by the pretensionless devotees only. Therefore special stress is given to the devotional service of the Lord by Śrīla Śukadeva Gosvāmī.

Lidé, kteří touží po plodech svých zbožných činností, kteří si přejí spasení a splynutí s Nejvyšším nebo chtějí získat hmotné mystické síly, jsou stále neklidní, protože chtějí něco sami pro sebe, ale oddaný je naprosto vyrovnaný, protože nežádá nic pro sebe a je vždy připraven sloužit Pánu. Závěr je tedy takový, že Pán vládne všem, neboť nikdo nedokáže naplnit svoji touhu bez Jeho svolení, a v Bhagavad-gītě (8.9) prohlašuje, že všechny tyto výsledky uděluje pouze On, protože On je adhīśvara (původní vládce) každého: vedāntistů, velkých karma-kāṇḍīyů, významných náboženských vůdců, velkých asketů a všech, kteří usilují o duchovní rozvoj. Konečné realizace Boha dosáhnou pouze oddaní, kteří neznají přetvářku. Śrīla Śukadeva Gosvāmī proto klade zvláštní důraz na oddanou službu Pánu.