Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

तपस्विनो दानपरा यशस्विनो
मनस्विनो मन्त्रविद: सुमङ्गला: ।
क्षेमं न विन्दन्ति विना यदर्पणं
तस्मै सुभद्रश्रवसे नमो नम: ॥ १७ ॥

Text

Verš

tapasvino dāna-parā yaśasvino
manasvino mantra-vidaḥ sumaṅgalāḥ
kṣemaṁ na vindanti vinā yad-arpaṇaṁ
tasmai subhadra-śravase namo namaḥ

Synonyms

Synonyma

tapasvinaḥ — the great learned sages; dāna-parāḥ — the great performer of charity; yaśasvinaḥ — the great worker of distinction; manasvinaḥ — the great philosophers or mystics; mantra-vidaḥ — the great chanter of the Vedic hymns; su-maṅgalāḥ — strict followers of Vedic principles; kṣemam — fruitful result; na — never; vindanti — attain; vinā — without; yat-arpaṇam — dedication; tasmai — unto Him; subhadra — auspicious; śravase — hearing about Him; namaḥ — my obeisances; namaḥ — again and again.

tapasvinaḥ — velcí mudrci; dāna-parāḥ — velcí dárci milodarů; yaśasvinaḥ — slavné osobnosti; manasvinaḥ — velcí filozofové nebo mystici; mantra-vidaḥ — velcí recitátoři védských hymnů; su-maṅgalāḥ — přísní následovníci védských zásad; kṣemam — dobrých výsledků; na — nikdy; vindanti — dosáhnou; vinā — bez; yat-arpaṇam — odevzdání se; tasmai — Jemu; subhadra — příznivému; śravase — naslouchající o Něm; namaḥ — klaním se; namaḥ — znovu a znovu.

Translation

Překlad

Let me offer my respectful obeisances unto the all-auspicious Lord Śrī Kṛṣṇa again and again because the great learned sages, the great performers of charity, the great workers of distinction, the great philosophers and mystics, the great chanters of the Vedic hymns and the great followers of Vedic principles cannot achieve any fruitful result without dedication of such great qualities to the service of the Lord.

Znovu a znovu se hluboce klaním dokonale příznivému Pánu Śrī Kṛṣṇovi, protože velcí mudrci, velcí dárci milodarů, slavné osobnosti, velcí filozofové a mystici, velcí recitátoři védských hymnů a přísní následovníci védských zásad nemohou dosáhnout žádných dobrých výsledků, pokud své vyjímečné vlastnosti nepoužijí ve službě Pánu.

Purport

Význam

Advancement of learning, a charitable disposition, political, social or religious leadership of human society, philosophical speculations, the practice of the yoga system, expertise in the Vedic rituals, and all similar high qualities in man serve one in the attainment of perfection only when they are employed in the service of the Lord. Without such dovetailing, all such qualities become sources of trouble for people in general. Everything can be utilized either for one’s own sense gratification or in the service of one other than oneself. There are two kinds of self-interest also, namely personal selfishness and extended selfishness. But there is no qualitative difference between personal and extended selfishness. Theft for personal interest or for the family interest is of the same quality — namely, criminal. A thief pleading not guilty because of committing theft not for personal interest but for the interest of society or country has never been excused by the established law of any country. People in general have no knowledge that the self-interest of a living being attains perfection only when such an interest coincides with the interest of the Lord. For example, what is the interest of maintaining body and soul together? One earns money for maintenance of the body (personal or social), but unless there is God consciousness, unless the body is being properly maintained to realize one’s relation with God, all good efforts to maintain body and soul together are similar to the attempts of the animals to maintain body and soul together. The purpose of maintaining the human body is different from that of the animals. Similarly, advancement of learning, economic development, philosophical research, study in the Vedic literature or even the execution of pious activities (like charity, opening of hospitals, and the distribution of food grains) should be done in relation with the Lord. The aim of all such acts and endeavors must be the pleasure of the Lord and not the satisfaction of any other identity, individual or collective (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). In the Bhagavad-gītā (9.27) the same principle is confirmed where it is said that whatever we may give in charity and whatever we may observe in austerity must be given over to the Lord or be done on His account only. The expert leaders of a godless human civilization cannot bring about a fruitful result in all their different attempts at educational advancement or economic development unless they are God conscious. And to become God conscious one has to hear about the all-auspicious Lord, as He is described in literature like the Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam.

Velká učenost, sklon k dobročinnosti, politické, společenské či náboženské vůdčí postavení v lidské společnosti, filozofická spekulace, provádění yogy, znalost védských rituálů a všechny ostatní dobré vlastnosti člověku slouží k dosažení dokonalosti jedině tehdy, když jsou zaměstnány ve službě Pánu. V opačném případě se všechny tyto vlastnosti stávají jen zdrojem těžkostí. Všeho lze využít buď k uspokojování vlastních smyslů nebo ve službě někomu jinému, než jsme my sami. Existují dva druhy sobectví, sobectví osobní a rozšířené, ale není mezi nimi žádný kvalitativní rozdíl. Krádež pro svůj osobní zájem nebo pro zájem rodiny je stejné kvality — v obou případech se jedná o zločin. Žádný zákon v žádné zemi nezprostí viny zloděje, který prohlašuje, že je nevinen, protože nekradl pro svůj osobní zájem, ale pro zájem své společnosti nebo země. Lidé nevědí, že vlastní zájem živé bytosti je dokonalý jedině tehdy, když se shoduje se zájmem Pána. Proč je například důležité udržovat tělo a duši pohromadě? Vyděláváme peníze pro udržování těla (sebe nebo celé společnosti), ale dokud nemáme vědomí Boha, dokud neudržujeme toto tělo proto, abychom realizovali svůj vztah s Bohem, veškeré naše úsilí pro udržení duše a těla pohromadě se podobá úsilí zvířat. Smysl udržování lidského těla je jiný než smysl udržování zvířecího těla. Podobně rozvoj vzdělanosti, hospodářský pokrok, filozofický výzkum, studium védské literatury nebo i vykonávání zbožných činností (jako je dobročinnost, otevírání nemocnic a rozdávání potravin) se musí pojit s Pánem. Cílem všech těchto činností a snah musí být, abychom potěšili Pána a ne abychom uspokojili nějakou jinou oddělenou osobu nebo skupinu lidí (saṁsiddhir hari toṣaṇam). Tatáž zásada je potvrzena v Bhagavad-gītě (9.27), kde se říká, že vše, co dáváme jako milodar, a vše, co činíme jako odříkání, musíme dávat Pánovi nebo činit jen kvůli Němu. Zkušení vůdci bezbožné lidské civilizace nedosáhnou svými pokusy o rozvoj vzdělání či hospodářský pokrok žádného dobrého výsledku, dokud nebudou mít vědomí Boha. A získat vědomí Boha je možné jedině nasloucháním o dokonale příznivém Pánovi, Jehož popisují písma jako je Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam.