Text 9
Sloka 9
Devanagari
Dévanágarí
कामकामो यजेत् सोममकाम: पुरुषं परम् ॥ ९ ॥
Text
Verš
nirṛtiṁ tv abhicaran yajet
kāma-kāmo yajet somam
akāmaḥ puruṣaṁ param
nirṛtiṁ tv abhicaran yajet
kāma-kāmo yajet somam
akāmaḥ puruṣaṁ param
Synonyms
Synonyma
rājya-kāmaḥ — anyone desiring an empire or kingdom; manūn — the Manus, semi-incarnations of God; devān — demigods; nirṛtim — demons; tu — but; abhicaran — desiring victory over the enemy; yajet — should worship; kāma-kāmaḥ — one who desires sense gratification; yajet — should worship; somam — the demigod named Candra; akāmaḥ — one who has no material desires to be fulfilled; puruṣam — the Supreme Personality of Godhead; param — the Supreme.
rājya-kāmaḥ — každý, kdo chce mít nějakou říši nebo království; manūn — Manuy, poloinkarnace Boha; devān — polobohy; nirṛtim — démony; tu — ale; abhicaran — kdo chce zvítězit nad nepřítelem; yajet — má uctívat; kāma-kāmaḥ — kdo touží po smyslovém požitku; yajet — má uctívat; somam — poloboha jménem Candra; akāmaḥ — ten, kdo nemá žádné hmotné tužby; puruṣam — Nejvyšší Osobnost Božství; param — Nejvyššího.
Translation
Překlad
One who desires domination over a kingdom or an empire should worship the Manus. One who desires victory over an enemy should worship the demons, and one who desires sense gratification should worship the moon. But one who desires nothing of material enjoyment should worship the Supreme Personality of Godhead.
Kdo chce vládnout nějaké říši nebo království, má uctívat Manuy. Kdo chce zvítězit nad nepřítelem, má uctívat démony a kdo touží po smyslovém požitku, má uctívat Měsíc. Ale ten, kdo nemá žádná hmotná přání, má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství.
Purport
Význam
For a liberated person, all the enjoyments listed above are considered to be absolutely useless. Only those who are conditioned by the material modes of external energy are captivated by different types of material enjoyment. In other words, the transcendentalist has no material desires to be fulfilled, whereas the materialist has all types of desires to be fulfilled. The Lord has proclaimed that the materialists, who desire material enjoyment and thus seek the favor of different demigods, as above mentioned, are not in control of their senses and so give themselves to nonsense. One should therefore not desire any sort of material enjoyment, being sensible enough to worship the Supreme Personality of Godhead. The leaders of nonsensical persons are still more nonsensical because they preach openly and foolishly that one can worship any form of demigod and get the same result. This sort of preaching is not only against the teachings of the Bhagavad-gītā, or those of the Śrīmad-Bhāgavatam, but is also foolish, just as it is foolish to claim that with the purchase of any travel ticket one may reach the same destination. No one can reach Bombay from Delhi by purchasing a ticket for Baroda. It is clearly defined herein that persons impregnated with different desires have different modes of worship, but one who has no desire for material enjoyment should worship the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead. And this worshiping process is called devotional service. Pure devotional service means service to the Lord without any tinge of material desires, including desire for fruitive activity and empiric speculation. For fulfillment of material desires one may worship the Supreme Lord, but the result of such worship is different, as will be explained in the next verse. Generally the Lord does not fulfill anyone’s material desires for sense enjoyment, but He awards such benedictions to worshipers of the Lord, for they ultimately come to the point of not desiring material enjoyment. The conclusion is that one must minimize the desires for material enjoyment, and for this one should worship the Supreme Personality of Godhead, who is described here as param, or beyond anything material. Śrīpāda Śaṅkarācārya has also stated, nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt: the Supreme Lord is beyond the material encirclement.
Pro osvobozenou duši jsou všechny výše jmenované požitky absolutně bezvýznamné. Hmotný požitek přitahuje pouze ty, kteří jsou podmíněni hmotnými kvalitami vnější energie. Transcendentalista nemá žádná hmotná přání, zatímco materialista má přání všeho druhu. Pán prohlásil, že materialisté, kteří touží po hmotném požitku a ucházejí se proto o přízeň různých polobohů (jak bylo uvedeno výše), neovládají své smysly a jednají jako hlupáci. Člověk by neměl toužit po žádném hmotném požitku a měl by být natolik rozumný, aby uctíval pouze Nejvyšší Osobnost Božství. Vůdci těchto omezených lidí jsou ještě větší hlupáci, protože otevřeně prohlašují, že je možné uctívat jakoukoliv podobu poloboha a získat vždy jeden a tentýž výsledek. Takové kázání nejenže odporuje učení Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, ale je navíc nesmyslné, stejně jako je nesmyslné tvrdit, že si člověk může koupit jakoukoliv jízdenku a vždy dojede na stejné místo. Nikdo nemůže dojet z Dillí do Bombaje, když si koupil jízdenku do Barody. V tomto verši je jasně řečeno, že lidé plní různých tužeb vykonávají různé druhy uctívání, ale člověk, který netouží po hmotném požitku, má uctívat Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství. Tento proces uctívání se nazývá “oddaná služba”. Čistá oddaná služba znamená sloužit Pánu bez jakékoliv příměsi hmotných tužeb, včetně touhy po plodonosné činnosti a po empirické filozofické spekulaci. Nejvyššího Pána je možné uctívat i pro splnění hmotných tužeb, ale výsledek takového uctívání bude jiný, jak vysvětlí příští verš. Pán obvykle nikomu neplní hmotné touhy po smyslovém požitku, ale těm, kteří Ho uctívají, udílí taková požehnání, že si nakonec veškerý hmotný požitek přestanou přát. Závěr je takový, že člověk má omezovat své touhy po hmotném požitku, a proto má uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Pán je v tomto verši označen jako param neboli “mimo vše hmotné”. Śrīpāda Śaṅkarācārya rovněž prohlašuje: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — Nejvyšší Pán není omezen hranicemi hmotného stvoření.