Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Devanagari

Dévanágarí

तदश्मसारं हृदयं बतेदं
यद् गृह्यमाणैर्हरिनामधेयै: ।
न विक्रियेताथ यदा विकारो
नेत्रे जलं गात्ररुहेषु हर्ष: ॥ २४ ॥

Text

Verš

tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ
yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ
tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ
yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ

Synonyms

Synonyma

tat — that; aśma-sāram — is steel-framed; hṛdayam — heart; bata idam — certainly that; yat — which; gṛhyamāṇaiḥ — in spite of chanting; hari-nāma — the holy name of the Lord; dheyaiḥ — by concentration of the mind; na — does not; vikriyeta — change; atha — thus; yadā — when; vikāraḥ — reaction; netre — in the eyes; jalam — tears; gātra-ruheṣu — at the pores; harṣaḥ — eruptions of ecstasy.

tat — to; aśma-sāram — ocelový rám; hṛdayam — srdce; bata idam — jistě; yat — které; gṛhyamānaiḥ — navzdory zpívání; hari-nāma — svaté jméno Pána; dheyaiḥ — se soustředěnou myslí; na — ne; vikriyeta — mění se; atha — takto; yadā — když; vikāraḥ — reakce; netre — v očích; jalam — slzy; gātra-ruheṣu — v pórech; harṣaḥ — projevy extáze.

Translation

Překlad

Certainly that heart is steel-framed which, in spite of one’s chanting the holy name of the Lord with concentration, does not change when ecstasy takes place, tears fill the eyes and the hairs stand on end.

Srdce, které se nezmění ani při soustředěném zpívání Svatého jména Pána, kdy přichází extáze, z očí tečou slzy a vlasy vstávají na hlavě—takové srdce je jistě zakalené ocelí.

Purport

Význam

We should note with profit that in the first three chapters of the Second Canto a gradual process of development of devotional service is being presented. In the First Chapter the first step in devotional service for God consciousness by the process of hearing and chanting has been stressed, and a gross conception of the Personality of Godhead in His universal form for the beginners is recommended. By such a gross conception of God through the material manifestations of His energy, one is enabled to spiritualize the mind and the senses and gradually concentrate the mind upon Lord Viṣṇu, the Supreme, who is present as the Supersoul in every heart and everywhere, in every atom of the material universe. The system of pañca-upāsanā, recommending five mental attitudes for the common man, is also enacted for this purpose, namely gradual development, worship of the superior that may be in the form of fire, electricity, the sun, the mass of living beings, Lord Śiva and, at last, the impersonal Supersoul, the partial representation of Lord Viṣṇu. They are all nicely described in the Second Chapter, but in the Third Chapter further development is prescribed after one has actually reached the stage of Viṣṇu worship, or pure devotional service, and the mature stage of Viṣṇu worship is suggested herein in relation to the change of heart.

Měli bychom si ve vlastním zájmu povšimnout toho, že první tři kapitoly druhého zpěvu popisují postupný rozvoj oddané služby. V první kapitole se zdůrazňuje důležitost prvního kroku v oddané službě rozvíjející vědomí Boha — důležitost naslouchání a opěvování — a pro začátečníky je doporučeno představovat si vesmírný projev jako hmotnou podobu Osobnosti Božství. Tato představa Boha v hmotných projevech Jeho energie člověku umožňuje zduchovnit mysl a smysly a postupně začít soustředit svoji mysl na Pána Viṣṇua, na Nejvyššího, který je přítomný jako Nadduše v srdci každé živé bytosti a v každém atomu hmotného vesmíru. Pro tento účel byl také ustanoven systém pañca-upāsanā, který v zájmu postupného rozvoje doporučuje obyčejnému člověku pět mentálních postojů: uctívání něčeho vyššího nejprve v podobě ohně (elektřiny), slunce, všech živých bytostí, Pána Śivy a nakonec neosobní Nadduše, částečného zastoupení Pána Viṣṇua. To vše popisuje druhá kapitola, ale třetí kapitola vede k dalšímu rozvoji osoby, které již dosáhly stádia uctívání Viṣṇua neboli čisté oddané služby, a vyspělou úroveň uctívání Viṣṇua popisuje v souvislosti se změnou v srdci.

The whole process of spiritual culture is aimed at changing the heart of the living being in the matter of his eternal relation with the Supreme Lord as subordinate servant, which is his eternal constitutional position. So with the progress of devotional service, the reaction of change in the heart is exhibited by gradual detachment from the sense of material enjoyment by a false sense of lording it over the world and an increase in the attitude of rendering loving service to the Lord. Vidhi-bhakti, or regulated devotional service by the limbs of the body (namely the eyes, the ears, the nose, the hands and the legs, as already explained hereinbefore), is now stressed herein in relation to the mind, which is the impetus for all activities of the limbs of the body. It is expected by all means that by discharging regulated devotional service one must manifest the change of heart. If there is no such change, the heart must be considered steel-framed, for it is not melted even when there is chanting of the holy name of the Lord. We must always remember that hearing and chanting are the basic principles of discharging devotional duties, and if they are properly performed there will follow the reactional ecstasy with signs of tears in the eyes and standing of the hairs on the body. These are natural consequences and are the preliminary symptoms of the bhāva stage, which occurs before one reaches the perfectional stage of prema, love of Godhead.

Celý proces duchovního rozvoje se zaměřuje na přeměnu srdce živé bytosti co se týče jejího věčného vztahu k Nejvyššímu Pánu v jejím věčném přirozeném postavení podřízeného služebníka. S pokrokem v oddané službě se tedy projevuje změna v srdci, kdy se člověk postupně odpoutává od hmotného požitku a iluzorního panování nad světem a čím dál více se rozvíjí jeho sklon láskyplně sloužit Pánu. V této kapitole se obzvláště doporučuje vidhi-bhakti neboli usměrněná oddaná služba zaměstnávající všechny části těla (oči, uši, nos, ruce a nohy, jak bylo vysvětleno v dřívějších verších), a to především ve vztahu k mysli, která dává podnět pro všechny činnosti těchto tělesných orgánů. Očekává se, že vykonáváním usměrněné oddané služby se v člověku musí zřetelně projevit změna v srdci. Pokud žádná taková změna nenastane, musíme jeho srdce pokládat za ocelové, protože neroztálo ani při zpívání svatého jména Pána. Musíme mít vždy na paměti, že naslouchání a zpívání jsou stěžejní způsoby oddané služby, a jsou-li náležitě vykonávány, bude jim přirozeně následovat extáze se slzami v očích a vstáváním vlasů na hlavě. To jsou její přirozené důsledky a zároveň předběžné příznaky bhāvy, která předchází dokonalosti zvané prema neboli láska k Bohu.

If the reaction does not take place, even after continuous hearing and chanting of the holy name of the Lord, it may be considered to be due to offenses only. That is the opinion of the Sandarbha. In the beginning of chanting of the holy name of the Lord, if the devotee has not been very careful about evading the ten kinds of offenses at the feet of the holy name, certainly the reaction of feelings of separation will not be visible by tears in the eyes and standing of the hair on end.

Pokud se tento efekt nedostaví ani po nepřetržitém poslouchání a zpívání svatého jména Pána, měli bychom vědět, že je to vinou přestupků. To je názor Sandarbhy. Pokud si oddaný od počátku zpívání svatého jména Pána nedává dostatečný pozor, aby se vyhnul deseti přestupkům proti svatému jménu, nebude moci pociťovat odloučení od Pána a jistě se u něho neobjeví reakce v podobě slz v očích a vstávání vlasů.

The bhāva stage is manifested by eight transcendental symptoms, namely inertness, perspiration, standing of hairs on end, failing in the voice, trembling, paleness of the body, tears in the eyes and finally trance. The Nectar of Devotion, a summary study of Śrīla Rūpa Gosvāmī’s Bhakti-rasāmṛta-sindhu, explains those symptoms and vividly describes other transcendental developments, both in steady and accelerating manifestations.

Stádium bhāvy se projevuje osmi transcendentálními příznaky, jimiž jsou ustrnutí, pocení, vstávání vlasů na hlavě, zalykání hlasu, chvění těla, zblednutí, slzy v očích a nakonec tranz. Nektar oddanosti, souhrnná studie Bhakti-rasāmṛta-sindhu od Śrīly Rūpy Gosvāmīho, tyto příznaky rozebírá a podrobně popisuje další stavy transcendentálního vývoje, jak stálé, tak i přechodné.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has very critically discussed all these bhāva displays in connection with some unscrupulous neophytes’ imitating the above symptoms for cheap appreciation. Not only Viśvanātha Cakravartī but also Śrīla Rūpa Gosvāmī treated them very critically. Sometimes all the above eight symptoms of ecstasy are imitated by the mundane devotees (prākṛta-sahajiyās), but the pseudo symptoms are at once detected when one sees the pseudodevotee addicted to so many forbidden things. Even though decorated with the signs of a devotee, a person addicted to smoking, drinking or illegitimate sex with women cannot have all the above-mentioned ecstatic symptoms. But it is seen that sometimes these symptoms are willfully imitated, and for this reason Śrīla Viśvanātha Cakravartī accuses the imitators of being stonehearted men. They are sometimes even affected by the reflection of such transcendental symptoms, yet if they still do not give up the forbidden habits, then they are hopeless cases for transcendental realization.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura důkladně rozebral všechny tyto příznaky bhāvy a jasně naznačil, ve kterých případech se jedná pouze o laciné napodobování, za které bezohlední začátečníci chtějí sklidit úctu a uznání. Nejen Viśvanātha Cakravartī, ale také Śrīla Rūpa Gosvāmī o nich hovoří velice kriticky. Materialističtí oddaní (prākṛta-sahajiyové) někdy napodobují všech osm příznaků extáze, ale jejich podvod vyjde ihned najevo, jakmile se ukáže, jak se tito falešní oddaní věnují mnoha zakázaným věcem. Člověk, který má návyky kouřit, pít nebo mít nedovolený styk se ženami, nemůže zažít extázi s výše uvedenými příznaky, i když se může navenek zdobit znaky oddaného. Někdy se ovšem stává, že lidé tyto příznaky chtěně napodobují, a Śrīla Viśvanātha Cakravartī tyto imitátory obviňuje, že jsou to lidé s kamenným srdcem. Někdy na ně dokonce působí odraz těchto transcendentálních příznaků, ale pokud se přesto nevzdají svých zakázaných zlozvyků, nemají žádnou naději na transcendentální realizaci.

When Lord Caitanya met Śrīla Rāmānanda Rāya of Kavaur on the bank of the Godāvarī, the Lord developed all these symptoms, but because of the presence of some nondevotee brāhmaṇas who were attendants of the Rāya, the Lord suppressed these symptoms. So sometimes they are not visible even in the body of the first-class devotee for certain circumstantial reasons. Therefore real, steady bhāva is definitely displayed in the matter of cessation of material desires (kṣānti), utilization of every moment in the transcendental loving service of the Lord (avyārtha-kālatvam), eagerness for glorifying the Lord constantly (nāma-gāne sadā ruci), attraction for living in the land of the Lord (prītis tad-vasati sthale), complete detachment from material happiness (virakti), and pridelessness (māna-śūnyatā). One who has developed all these transcendental qualities is really possessed of the bhāva stage, as distinguished from the stonehearted imitator or mundane devotee.

Když se Pán Caitanya setkal na břehu Godāvarī se Śrīlou Rāmanandou Rāyem z Kavauru, projevil všechny tyto příznaky, ale jelikož Rāye doprovázeli také neoddaní brāhmaṇové, opět tyto příznaky potlačil. Za určitých okolností tedy nejsou viditelné ani na těle prvotřídního oddaného. Skutečná, stálá bhāva se jednoznačně projevuje tím, že člověk ztrácí hmotné touhy (kṣānti), využívá každého okamžiku k transcendentální láskyplné službě Pánovi (avyārtha-kālatvam), chce oslavovat Pána neustále (nāma-gāne sadā ruci), touží žít na místech Pánových zábav (prītis tad-vasati sthale), je zcela odpoután od hmotného štěstí (virakti) a je prostý pýchy (māna-śūnyatā). Ve stádiu bhāvy se skutečně nachází ten, kdo v sobě vyvinul všechny tyto transcendentální vlastnosti, které ho odlišují od imitátora s kamenným srdcem a od materialistického oddaného.

The whole process can be summarized as follows: The advanced devotee who chants the holy name of the Lord in a perfectly offenseless manner and is friendly to everyone can actually relish the transcendental taste of glorifying the Lord. And the result of such realization is reflected in the cessation of all material desires, etc., as mentioned above. The neophytes, due to their being in the lower stage of devotional service, are invariably envious, so much so that they invent their own ways and means of devotional regulations without following the ācāryas. As such, even if they make a show of constantly chanting the holy name of the Lord, they cannot relish the transcendental taste of the holy name. Therefore, the show of tears in the eyes, trembling, perspiration, unconsciousness, etc., is condemned. They can, however, get in touch with a pure devotee of the Lord and rectify their bad habits; otherwise they shall continue to be stonehearted and unfit for any treatment. A complete progressive march on the return path home, back to Godhead, will depend on the instructions of the revealed scriptures directed by a realized devotee.

Celý proces lze shrnout následovně: Pokročilý oddaný, který zpívá svaté jméno Pána dokonale a bez přestupků a je přátelský ke každému, může vychutnat skutečnou transcendentální chuť oslavování Pána. Taková realizace se pak odráží v zániku hmotných tužeb atd., jak bylo uvedeno výše. Začátečníci, kteří jsou v nižším stádiu oddané služby, se nemohou zbavit závisti, což vede až k tomu, že vynalézají vlastní způsoby a pravidla oddané služby, aniž by následovali pokyny ācāryů. Někdy předvádějí neustálé zpívání svatého jména Pána, ale nemohou vychutnat jeho transcendentální chuť. Jejich předstírané slzy v očích, chvění těla, pocení či bezvědomí atd. proto autority odsuzují. Tito začátečníci ovšem mohou přijít do styku s čistým oddaným Pána a napravit své špatné zvyky; jinak jim zůstane kamenné srdce a nic jim nepomůže. Úspěšně projít celou cestu zpátky domů, zpátky k Bohu, může jen ten, kdo se řídí pokyny zjevených písem, které mu předal seberealizovaný oddaný.