Skip to main content

Text 22

Sloka 22

Devanagari

Dévanágarí

बर्हायिते ते नयने नराणां
लिङ्गानि विष्णोर्न निरीक्षतो ये ।
पादौ नृणां तौ द्रुमजन्मभाजौ
क्षेत्राणि नानुव्रजतो हरेर्यौ ॥ २२ ॥

Text

Verš

barhāyite te nayane narāṇāṁ
liṅgāni viṣṇor na nirīkṣato ye
pādau nṛṇāṁ tau druma-janma-bhājau
kṣetrāṇi nānuvrajato harer yau
barhāyite te nayane narāṇāṁ
liṅgāni viṣṇor na nirīkṣato ye
pādau nṛṇāṁ tau druma-janma-bhājau
kṣetrāṇi nānuvrajato harer yau

Synonyms

Synonyma

barhāyite — like plumes of a peacock; te — those; nayane — eyes; narāṇām — of men; liṅgāni — forms; viṣṇoḥ — of the Personality of Godhead; na — does not; nirīkṣataḥ — look upon; ye — all such; pādau — legs; nṛṇām — of men; tau — those; druma-janma — being born of the tree; bhājau — like that; kṣetrāṇi — holy places; na — never; anuvrajataḥ — goes after; hareḥ — of the Lord; yau — which.

barhāyite — jako pavích per; te — ty; nayane — oči; narāṇām — lidí; liṅgāni — na podoby; viṣṇoḥ — Osobnosti Božství; na — ne; nirīkṣataḥ — dívají se; ye — všechny takové; pādau — nohy; nṛṇām — lidí; tau — ty; druma-janma — zrozené ze stromu; bhājau — jako; kṣetrāṇi — svatá místa; na — nikdy; anuvrajataḥ — chodí na; hareḥ — Pána; yau — které.

Translation

Překlad

The eyes which do not look at the symbolic representations of the Personality of Godhead Viṣṇu [His forms, name, quality, etc.] are like those printed on the plumes of the peacock, and the legs which do not move to the holy places [where the Lord is remembered] are considered to be like tree trunks.

Oči, které se nedívají na symbolická zastoupení Osobnosti Božství Viṣṇua (na Jeho podoby, jméno, vlastnosti atd.), jsou jako oka na pavích perech a nohy, které člověka nepřenášejí na svatá místa (probouzející vzpomínky na Pána), jsou jako kmeny stromů.

Purport

Význam

Especially for the householder devotees, the path of Deity worship is strongly recommended. As far as possible, every householder, by the direction of the spiritual master, must install the Deity of Viṣṇu, forms like Rādhā-Kṛṣṇa, Lakṣmī-Nārāyaṇa or Sītā-Rāma especially, or any other form of the Lord, like Nṛsiṁha, Varāha, Gaura-Nitāi, Matsya, Kūrma, śālagrāma-śilā and many other forms of Viṣṇu, like Trivikrama, Keśava, Acyuta, Vāsudeva, Nārāyaṇa and Dāmodara, as recommended in the Vaiṣṇava-tantras or Purāṇas, and one’s family should worship strictly following the directions and regulations of arcana-vidhi. Any member of the family who is above twelve years of age should be initiated by a bona fide spiritual master, and all the members of the household should be engaged in the daily service of the Lord, beginning from morning (4 a.m.) till night (10 p.m.) by performing maṅgala-ārātrika, nirañjana, arcana, pūjā, kīrtana, śṛṅgāra, bhoga-vaikāli, sandhyā-ārātrika, pāṭha, bhoga (at night), śayana-ārātrika, etc. Engagement in such worship of the Deity, under the direction of a bona fide spiritual master, will greatly help the householders to purify their very existence and make rapid progress in spiritual knowledge. Simple theoretical book knowledge is not sufficient for a neophyte devotee. Book knowledge is theoretical, whereas the arcana process is practical. Spiritual knowledge must be developed by a combination of theoretical and practical knowledge, and that is the guaranteed way for attainment of spiritual perfection. The training of devotional service for a neophyte devotee completely depends on the expert spiritual master who knows how to lead his disciple to make gradual progress towards the path back home, back to Godhead. One should not become a pseudo spiritual master as a matter of business to meet one’s family expenditures; one must be an expert spiritual master to deliver the disciple from the clutches of impending death. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura has defined the bona fide qualities of a spiritual master, and one of the verses in that description reads:

Zvláště oddaným, kteří mají rodinu, se důrazně doporučuje uctívání Božstev. Pokud možno každý ženatý oddaný by měl na pokyn duchovního mistra instalovat doma Božstvo Viṣṇua, zvláště podoby jako jsou Rādhā-Kṛṣṇa, Lakṣmī-Nārāyaṇa a Sītā-Rāma nebo jakoukoliv jinou podobu Pána jako je Nṛsiṁha, Varāha, Gaura-Nitāi, Matsya, Kūrma, śalagrāma-śilā a mnoho jiných podob Viṣṇua jako Trivikrama, Keśava, Acyuta, Vāsudeva, Nārāyaṇa a Dāmodara, jak je doporučeno ve Vaiṣṇava-tantrách a Purāṇách, a celá rodina by měla uctívat Božstvo za přísného dodržování pokynů a pravidel pro arcana-vidhi. Každý člen rodiny starší dvanácti let má být zasvěcen od pravého duchovního mistra a všichni členové domácnosti se mají zaměstnávat každodenní službou Pánu od čtyř hodin ráno do deseti hodin večer vykonáváním obřadů maṅgala-ārātrika, nirañjana, arcana, pūjā, kīrtana, śṛṅgāra, bhoga-vaikāli, sandhyā-ārātrika, pāṭha, bhoga (večer), śayana-ārātrika atd. Když se hospodáři zaměstnají takovým uctíváním Božstev pod vedením pravého duchovního mistra, velice jim to pomůže očistit svoji existenci a dosáhnout rychlého pokroku v duchovním poznání. Pouhé teoretické poznání není pro začínajícího oddaného dostatečné. Poznání v knihách je teoretické, ale proces arcana je praktický. Duchovní poznání se musí vyvíjet ve spojení teorie a praxe — to je zaručená cesta k dosažení duchovní dokonalosti. Příprava začínajícího oddaného na oddanou službu zcela závisí na zkušeném duchovním mistru, který ví, jak vést svého žáka k postupnému pokroku na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Nikdo se nemá stávat falešným duchovním mistrem z povolání a hradit tak své rodinné výdaje. Duchovní mistr musí být zkušený, aby dokázal osvobodit svého žáka ze spárů hrozící smrti. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura definuje vlastnosti pravého duchovního mistra a v jednom z veršů říká:

śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau
yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato ’pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
śrī-vigrahārādhana-nitya-nānā-
śṛṅgāra-tan-mandira-mārjanādau
yuktasya bhaktāṁś ca niyuñjato 'pi
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam

Śrī-vigraha is the arcā, or suitable worshipable form of the Lord, and the disciple should be engaged in worshiping the Deity regularly by śṛṅgāra, by proper decoration and dressing, as also by mandira-mārjana, the matter of cleansing the temple. The spiritual master teaches the neophyte devotee all these kindly and personally to help him gradually in the realization of the transcendental name, quality, form, etc., of the Lord.

Śrī-vigraha je arcā neboli podoba, ve které Pán přijímá uctívání, a žák má být zaměstnán pravidelným uctíváním Božstva náležitým zdobením a šacením (śṛṅgāra), a také čištěním chrámu (mandira-mārjana). Duchovní mistr dává začínajícímu oddanému svoji milost a osobně ho to vše učí, aby mu pomohl v postupné realizaci transcendentálního Pánova jména, vlastností, podoby atd.

Only attention engaged in the service of the Lord, especially in dressing and decorating the temple, accompanied by musical kīrtana and spiritual instructions from scriptures, can save the common man from the hellish cinema attractions and rubbish sex-songs broadcast everywhere by radios. If one is unable to maintain a temple at home, he should go to another’s temple where all the above performances are regularly executed. Visiting the temple of a devotee and looking at the profusely decorated forms of the Lord well dressed in a well-decorated, sanctified temple naturally infuse the mundane mind with spiritual inspiration. People should visit holy places like Vṛndāvana where such temples and worship of the Deity are specifically maintained. Formerly all rich men like kings and rich merchants constructed such temples under the direction of expert devotees of the Lord, like the Six Gosvāmīs, and it is the duty of the common man to take advantage of these temples and festivals observed in the holy places of pilgrimage by following in the footsteps of great devotees (anuvraja). One should not visit all these sanctified pilgrimage places and temples with sightseeing in mind, but one must go to such temples and sanctified places immortalized by the transcendental pastimes of the Lord and be guided by proper men who know the science. This is called anuvraja. Anu means to follow. It is therefore best to follow the instruction of the bona fide spiritual master, even in visiting temples and the holy places of pilgrimage. One who does not move in that way is as good as a standing tree condemned by the Lord not to move. The moving tendency of the human being is misused by visiting places for sightseeing. The best purpose of such traveling tendencies could be fulfilled by visiting the holy places established by great ācāryas and thereby not being misled by the atheistic propaganda of moneymaking men who have no knowledge of spiritual matters.

Zaměstnat svoji pozornost ve službě Pánu, zvláště v oblékání Božstev a zdobení chrámu, v melodických kīrtanech a studiu duchovních pokynů z písem je to jediné, co může zachránit obyčejného člověka před pekelnými lákadly kin a ubohými sexuálními písněmi, které vysílají rozhlasové stanice prakticky všude na světě. Pokud člověk nemůže mít chrám doma, má navštěvovat jiný chrám, kde se všechny výše uvedené činnosti pravidelně vykonávají. Návštěva chrámu oddaného a pohled na bohatě ozdobené podoby Pána v pěkných šatech v posvěcené chrámové atmosféře přirozeně naplňují mysl světského člověka duchovní inspirací. Lidé by měli navštěvovat svatá místa jako je Vṛndāvan, kde jsou zvláště udržovány takové chrámy a uctívání Božstev. Dříve všichni bohatí lidé jako králové a zámožní obchodníci stavěli chrámy podle pokynů zkušených oddaných Pána jako bylo šest Gosvāmīch a povinností obyčejného člověka je využít těchto chrámů a festivalů, které se slaví na svatých poutních místech, a kráčet tak ve stopách velkých oddaných (anuvraja). Nikdo by neměl navštěvovat tato posvátná poutní místa a chrámy s představou, že se jde podívat na nějaké památky a zajímavosti. Je nutné, aby lidé chodili do těchto chrámů a na svatá místa, která jsou nesmrtelná díky transcendentálním zábavám Pána, a nechali se přitom vést od povolaných lidí, kteří znají duchovní vědu. Tomu se říká anuvraja. Anu znamená “následovat”. Nejlepší je tedy následovat pokyny pravého duchovního mistra, a to i co se týče navštěvování chrámů a svatých poutních míst. Ten, kdo nechodí na tato místa, není o nic lepší než strom, který je odsouzen k nehybnosti. Člověk zneužívá své schopnosti pohybu a cestuje pouze proto, aby viděl různé zajímavosti. Své cestovatelské sklony však nejlépe zužitkuje tehdy, když bude navštěvovat svatá místa, která postavili velcí ācāryové, a nenechá se svést ateistickou propagandou ziskuchtivých lidí, kteří nemají ani ponětí o duchovních hodnotách.