Skip to main content

Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

आयुर्हरति वै पुंसामुद्यन्नस्तं च यन्नसौ ।
तस्यर्ते यत्क्षणो नीत उत्तमश्लोकवार्तया ॥ १७ ॥

Text

Verš

āyur harati vai puṁsām
udyann astaṁ ca yann asau
tasyarte yat-kṣaṇo nīta
uttama-śloka-vārtayā
āyur harati vai puṁsām
udyann astaṁ ca yann asau
tasyarte yat-kṣaṇo nīta
uttama-śloka-vārtayā

Synonyms

Synonyma

āyuḥ — duration of life; harati — decreases; vai — certainly; puṁsām — of the people; udyan — rising; astam — setting; ca — also; yan — moving; asau — the sun; tasya — of one who glorifies the Lord; ṛte — except; yat — by whom; kṣaṇaḥ — time; nītaḥ — utilized; uttama-śloka — the all-good Personality of Godhead; vārtayā — in the topics of.

āyuḥ — délku života; harati — zkracuje; vai — jistě; puṁsām — lidí; udyan — východ; astam — západ; ca — také; yan — pohybující se; asau — slunce; tasya — toho, kdo oslavuje Pána; ṛte — kromě; yat — kdo; kṣaṇaḥ — čas; nītaḥ — využitý; uttama-śloka — všedobrá Osobnost Božství; vārtayā — k vyprávění o.

Translation

Překlad

Both by rising and by setting, the sun decreases the duration of life of everyone, except one who utilizes the time by discussing topics of the all-good Personality of Godhead.

Každým východem i západem slunce se zkracuje život každého, kromě toho, kdo tráví svůj čas v rozhovorech o všedobré Osobnosti Božství.

Purport

Význam

This verse indirectly confirms the greater importance of utilizing the human form of life to realize our lost relationship with the Supreme Lord by acceleration of devotional service. Time and tide wait for no man. So the time indicated by the sunrise and the sunset will be uselessly wasted if such time is not properly utilized for realizing identification of spiritual values. Even a fraction of the duration of life wasted cannot be compensated by any amount of gold. Human life is simply awarded to a living entity (jīva) so that he can realize his spiritual identity and his permanent source of happiness. A living being, especially the human being, is seeking happiness because happiness is the natural situation of the living entity. But he is vainly seeking happiness in the material atmosphere. A living being is constitutionally a spiritual spark of the complete whole, and his happiness can be perfectly perceived in spiritual activities. The Lord is the complete spirit whole, and His name, form, quality, pastimes, entourage and personality are all identical with Him. Once a person comes into contact with any one of the above-mentioned energies of the Lord through the proper channel of devotional service, the door to perfection is immediately opened. In the Bhagavad-gītā (2.40) the Lord has explained such contact in the following words: “Endeavors in devotional service are never baffled. Nor is there failure. A slight beginning of such activities is sufficient even to deliver a person from the great ocean of material fears.” As a highly potent drug injected intravenously acts at once on the whole body, the transcendental topics of the Lord injected through the ear by the pure devotee of the Lord can act very efficiently. Aural realization of the transcendental messages implies total realization, just as fructification of one part of a tree implies fructification of all other parts. This realization for a moment in the association of pure devotees like Śukadeva Gosvāmī prepares one’s complete life for eternity. And thus the sun fails to rob the pure devotee of his duration of life, inasmuch as he is constantly busy in the devotional service of the Lord, purifying his existence. Death is a symptom of the material infection of the eternal living being; only due to material infection is the eternal living entity subjected to the law of birth, death, old age and disease.

Tento verš nepřímo potvrzuje, jak důležité je využít lidské životní podoby k realizaci našeho ztraceného vztahu k Nejvyššímu Pánu prostřednictvím intenzivní oddané služby. Čas stejně jako odliv na nikoho nečeká a pokud tento čas, který odměřují východy a západy slunce, nebude náležitě využitý k realizaci duchovních hodnot, bude promarněn nadarmo. Ani jediný promarněný zlomek života nelze vyvážit žádným množstvím zlata. Lidský život je živé bytosti (jīvě) dán proto, aby mohla realizovat svoji duchovní totožnost a nalézt věčný zdroj štěstí. Každá živá bytost a zvláště lidská bytost hledá štěstí, protože být šťastný je pro živou bytost přirozené. Lidé však marně hledají štěstí v hmotném světě. Živá bytost je věčně duchovní jiskrou úplného celku a své štěstí může nalézt jedině v duchovních činnostech. Pán je úplný duchovní celek a Jeho jméno, podoba, vlastnosti, zábavy, doprovod a charakter se od Něho neliší. Jakmile člověk přijde autorizovaným způsobem (prostřednictví oddané služby) do styku s kteroukoliv z výše uvedených energií Pána, okamžitě se před ním otevře cesta k dokonalosti. V Bhagavad-gītě (2.40) to Pán vysvětluje následujícími slovy: “Jakékoliv úsilí o oddanou službu nepřijde nikdy nazmar a na této cestě neexistuje ztráta. I jen nepatrný náznak těchto činností může člověka zachránit z velkého oceánu hmotného strachu.” Stejně jako silný lék vstříknutý do žíly působí ihned na celé tělo, tak i transcendentální příběhy o Pánovi, které proniknou do ucha čistého oddaného Pána, působí velice účinně. Realizace z naslouchání transcendentálnímu poselství přináší celkovou realizaci, stejně jako když ovoce dozraje na jedné části stromu, znamená to, že bude zralé i na všech jeho ostatních částech. Každá chvíle strávená ve společnosti čistého oddaného jako je Śukadeva Gosvāmī připravuje člověka na věčný život, a slunce proto nemůže okrádat čistého oddaného o délku jeho života, neboť je neustále zaměstnán v oddané službě Pánu, která očišťuje jeho existenci. Smrt je příznakem hmotné nemoci živé bytosti, která je svojí povahou věčná, ale pouze kvůli této nemoci podléhá zákonu zrození, smrti, stáří a nemoci.

The materialistic way of pious activities like charity is recommended in the smṛti-śāstras as quoted by Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura. Money given in charity to a suitable person is guaranteed bank balance in the next life. Such charity is recommended to be given to a brāhmaṇa. If the money is given in charity to a non-brāhmaṇa (without brahminical qualification) the money is returned in the next life in the same proportion. If it is given in charity to a half-educated brāhmaṇa, even then the money is returned double. If the money is given in charity to a learned and fully qualified brāhmaṇa, the money is returned a hundred and a thousand times, and if the money is given to a veda-pāraga (one who has factually realized the path of the Vedas), it is returned by unlimited multiplication. The ultimate end of Vedic knowledge is realization of the Personality of Godhead, Lord Kṛṣṇa, as stated in the Bhagavad-gītā (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). There is a guarantee of money’s being returned if given in charity, regardless of the proportion. Similarly, a moment passed in the association of a pure devotee by hearing and chanting the transcendental messages of the Lord is a perfect guarantee for eternal life, for returning home, back to Godhead. Mad-dhāma gatvā punar janma na vidyate. In other words, a devotee of the Lord is guaranteed eternal life. A devotee’s old age or disease in the present life is but an impetus to such guaranteed eternal life.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zde cituje smṛti-śāstry, které doporučují lidem materialistické zbožné činnosti jako je rozdávání milodarů. Peníze darované vhodnému člověku zaručují bohatství v příštím životě. Tyto milodary se doporučuje dávat brāhmaṇům. Pokud jsou peníze darovány člověku, který nemá bráhmanské vlastnosti, vrátí se zpět v příštím životě ve stejném množství. Jsou-li darovány napůl vzdělanému brāhmaṇovi, pak se vrátí v dvojnásobném množství. Jsou-li darovány učenému a plně kvalifikovanému brāhmaṇovi, pak se vrátí stokrát nebo tisíckrát a jsou-li darovány veda-pāragovi (tomu, kdo skutečně zná cestu Ved), vrátí se nekonečněkrát. Konečným cílem védského poznání je realizace Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy, jak je řečeno v Bhagavad-gītě (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Jsou-li peníze dány milodarem, je zaručené, že se vrátí zpět v tom či onom množství. Stejně tak jediný okamžik strávený ve společnosti čistého oddaného nasloucháním a opěvováním transcendentálního poselství Pána je zárukou věčného života a návratu domů, zpátky k Bohu. Mad-dhāma gatvā punar janma na vidyate. Jinými slovy, oddaný Pána má zaručený věčný život. Stáří či nemoc, které oddaný prožívá v současném životě, mu pouze připomínají, aby ještě více usiloval o věčný život, který má již zaručený.