Text 1

Sloka 1

Devanagari

Dévanágarí

श्री शुक उवाच
एवमेतन्निगदितं पृष्टवान् यद्भवान् मम ।
नृणां यन्म्रियमाणानां मनुष्येषु मनीषिणाम् ॥ १ ॥

Text

Verš

śrī-śuka uvāca
evam etan nigaditaṁ
pṛṣṭavān yad bhavān mama
nṛṇāṁ yan mriyamāṇānāṁ
manuṣyeṣu manīṣiṇām

Synonyms

Synonyma

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī said; evam — so; etat — all these; nigaditam — answered; pṛṣṭavān — as you inquired; yat — what; bhavān — your good self; mama — unto me; nṛṇām — of the human being; yat — one; mriyamāṇānām — on the threshold of death; manuṣyeṣu — amongst the human beings; manīṣiṇām — of the intelligent men.

śrī-śukaḥ uvāca — Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl; evam — tak; etat — to vše; nigaditam — zodpověděl; pṛṣṭavān — jak ses ptal; yat — co; bhavān — ty, milostivý; mama — mě; nṛṇām — člověka; yat — ten; mriyamāṇānām — na prahu smrti; manuṣyeṣu — mezi lidmi; manīṣiṇām — inteligentních lidí.

Translation

Překlad

Śrī Śukadeva Gosvāmī said: Mahārāja Parīkṣit, as you have inquired from me as to the duty of the intelligent man who is on the threshold of death, so I have answered you.

Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Mahārāji Parīkṣite, ptal ses mě na povinnosti inteligentního člověka, který je na prahu smrti, a na tvoji otázku jsem ti odpověděl.

Purport

Význam

In human society all over the world there are millions and billions of men and women, and almost all of them are less intelligent because they have very little knowledge of spirit soul. Almost all of them have a wrong conception of life, for they identify themselves with the gross and subtle material bodies, which they are not, in fact. They may be situated in different high and low positions in the estimation of human society, but one should know definitely that unless one inquires about his own self beyond the body and the mind, all his activities in human life are total failures. Therefore out of thousands and thousands of men, one may inquire about his spirit self and thus consult the revealed scriptures like Vedānta-sūtras, Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam. But in spite of reading and hearing such scriptures, unless one is in touch with a realized spiritual master, he cannot actually realize the real nature of self, etc. And out of thousands and hundreds of thousands of men, someone may know what Lord Kṛṣṇa is in fact. In the Caitanya-caritāmṛta (Madhya 20.122-123) it is said that Lord Kṛṣṇa, out of His causeless mercy, prepared the Vedic literatures in the incarnation of Vyāsadeva for reading by the intelligent class of men in a human society which is almost totally forgetful of the genuine relation with Kṛṣṇa. Even such an intelligent class of men may be forgetful in their relation with the Lord. The whole bhakti-yoga process is therefore a revival of the lost relation. This revival is possible in the human form of life, which is obtained only out of the evolutionary cycle of 8,400,000 species of life. The intelligent class of human being must take a serious note of this opportunity. Not all human beings are intelligent, so the importance of human life is not always understood. Therefore manīṣiṇām, meaning “thoughtful,” is particularly used here. A manīṣiṇām person, like Mahārāja Parīkṣit, must therefore take to the lotus feet of Lord Kṛṣṇa and fully engage himself in devotional service — hearing, chanting, etc., of the holy name and pastimes of the Lord, which are all hari-kathāmṛta. This action is especially recommended when one is preparing for death.

Lidskou společnost na celém světě tvoří miliardy mužů a žen, ale většinou nejsou příliš inteligentní, protože toho vědí velice málo o duši. Téměř všichni mají nesprávné pojetí života, neboť se ztotožňují s hrubohmotnými a jemnohmotnými těly, jimiž ve skutečnosti nejsou. Podle společenských měřítek se mohou nacházet v různém vysokém či nízkém postavení, ale měli bychom bezpečně vědět, že dokud se člověk nedotazuje na své vlastní já, které se liší od těla a mysli, všechny jeho činnosti jsou pouhou ztrátou času. Z tisíců lidí se možná jeden táže na svoji duchovní totožnost a obrací se na zjevená písma jako jsou Vedānta-sūtry, Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam. I když však člověk čte taková písma a naslouchá jim, nemůže poznat pravou povahu vlastního já atd., dokud nepřijde do styku se seberealizovaným duchovním mistrem. A ze statisíců takových lidí možná jeden může skutečně vědět, kdo je Pán Kṛṣṇa. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 20.122-123) je řečeno, že Pán Kṛṣṇa ze Své bezpříčinné milosti v inkarnaci Vyāsadeva sestavil védská písma, aby je mohli číst inteligentní lidé ve společnosti, ve které již téměř všichni zcela zapomněli na svůj skutečný vztah ke Kṛṣṇovi. Avšak i tito inteligentní lidé zapomínají na svůj vztah k Pánovi. Proto je pro oživení tohoto ztraceného vztahu předepsán proces bhakti-yogy. Toto oživení je možné pouze v lidské životní podobě, která je vyvrcholením evoluce živé bytosti skrze 8 400 000 životních druhů. Inteligentní třída lidské společnosti musí vzít tuto příležitost velice vážně. Všichni lidé nejsou inteligentní, a proto někteří nechápou důležitost lidského života. Z toho důvodu je zde zvláště použito slovo manīṣiṇām, které znamená “uvážlivý”. Člověk, který je manīṣiṇām (jako Mahārāja Parīkṣit), se tedy musí uchýlit k lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy a plně se zaměstnat v oddané službě, v naslouchání svatému jménu a popisům zábav Pána, jejich opěvování atd., což se nazývá hari-kathāmṛta. Takto jednat se zvláště doporučuje člověku, který se připravuje na smrt.