Text 12

Sloka 12

Devanagari

Dévanágarí

द्रव्यं कर्म च कालश्च स्वभावो जीव एव च ।
यदनुग्रहत: सन्ति न सन्ति यदुपेक्षया ॥ १२ ॥

Text

Verš

dravyaṁ karma ca kālaś ca
svabhāvo jīva eva ca
yad-anugrahataḥ santi
na santi yad-upekṣayā

Synonyms

Synonyma

dravyam — physical elements; karma — action; ca — and; kālaḥ — time; ca — also; sva-bhāvaḥ jīvaḥ — the living entities; eva — certainly; ca — also; yat — whose; anugrahataḥ — by the mercy of; santi — exist; na — does not; santi — exist; yat-upekṣayā — by negligence.

dravyam — hmotné prvky; karma — čin; ca — a; kālaḥ — čas; ca — také; sva-bhāvaḥ jīvaḥ — živé bytosti; eva — jistě; ca — také; yat — Jehož; anugrahataḥ — milostí; santi — existují; na — ne; santi — existují; yat-upekṣayā — zanedbáním.

Translation

Překlad

One should definitely know that all material ingredients, activities, time and modes, and the living entities who are meant to enjoy them all, exist by His mercy only, and as soon as He does not care for them, everything becomes nonexistent.

Člověk má s jistotou vědět, že všechny hmotné prvky, činnosti, čas a kvality, jakož i živé bytosti, které toho všeho využívají, existují jedině Jeho milostí a jakmile se o ně Pán přestane starat, nastává konec jejich existence.

Purport

Význam

The living entities are the enjoyers of the material ingredients, time, modes, etc., because they want to lord it over the material nature. The Lord is the supreme enjoyer, and the living entities are meant to assist the Lord in His enjoyment and thus participate in the transcendental enjoyment of everyone. The enjoyer and the enjoyed both participate in enjoyment, but, deluded by the illusory energy, the living entities want to become the enjoyer like the Lord, although they are not meant for such enjoyment. The jīvas, the living entities, are mentioned in the Bhagavad-gītā as the Lord’s superior nature, or parā prakṛti, and so also it is mentioned in the Viṣṇu Purāṇa. Therefore the living entities are never the puruṣas, or the factual enjoyers. As such, the spirit of enjoyment by the living entity in the material world is false. In the spiritual world the living entities are pure in nature, and therefore they are associates in the enjoyment of the Supreme Lord. In the material world the spirit of enjoyment of the living entities by dint of their own actions (karma) gradually fades by the laws of nature, and thus the illusory energy dictates in the ears of the conditioned souls that they should become one with the Lord. This is the last snare of the illusory energy. When the last illusion is also cleared off by the mercy of the Lord, the living entity again becomes reinstated in his original position and thus becomes actually liberated. For this attainment of liberation from the material clutches, the Lord creates the material world, maintains it for some time (one thousand years of His measurement, as stated in the previous verse), and then again annihilates it by His will. The living entities are therefore completely dependent on the mercy of the Lord, and all their so-called enjoyments by scientific improvement are crushed into dust when the Lord desires.

Živé bytosti využívají hmotných prvků, času, kvalit atd. ke svému požitku, protože chtějí panovat hmotné přírodě. Pán je nejvyšším poživatelem a údělem živých bytostí je pomáhat Mu v Jeho požitku a podílet se tak na transcendentálním požitku každého. Na požitku má podíl jak ten, kdo ho vychutnává, tak ten, kdo ho přináší, ale živé bytosti oklamané iluzorní energií se chtějí stát stejnými poživateli jako je Pán, přestože k tomu nejsou určeny. Živé bytosti, jīvy, popisuje Bhagavad-gītā jako Pánovu vyšší energii neboli parā prakṛti, a totéž je uvedeno ve Viṣṇu Purāṇě. Živé bytosti tedy nejsou v žádném případě puruṣové neboli skuteční poživatelé, a jejich hledání požitku v hmotném světě je tedy nepřirozené. V duchovním světě jsou živé bytosti přirozeně čisté, a jsou proto společníky Nejvyššího Pána, kteří se podílejí na Jeho požitku. Touha živých bytostí užívat si v hmotném světě na základě vlastních činností (karmy) se působením přírodních zákonů postupně vytrácí a iluzorní energie začíná podmíněným duším namlouvat, že by měly splynout s Pánem. To je poslední léčka iluzorní energie. Jakmile živá bytost milostí Pána překoná i tuto poslední iluzi, vrátí se do svého původního postavení a dosáhne tak skutečného osvobození. Pán tvoří hmotný svět, po nějaký čas (tisíc let podle Jeho měřítek, jak je řečeno v předchozím verši), ho udržuje, a pak ho opět Svojí vůlí ničí jen proto, aby se živé bytosti mohly osvobodit ze zajetí hmoty. Živé bytosti tak zcela závisejí na milosti Pána a všechen jejich takzvaný požitek, dosažený vědeckým pokrokem, může být vůlí Pána kdykoliv zničen.