Text 11
Sloka 11
Devanagari
Dévanágarí
योगिनां नृप निर्णीतं हरेर्नामानुकीर्तनम् ॥ ११ ॥
Text
Verš
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam
Synonyms
Synonyma
etat — it is; nirvidyamānānām — of those who are completely free from all material desires; icchatām — of those who are desirous of all sorts of material enjoyment; akutaḥ-bhayam — free from all doubts and fear; yoginām — of all who are self-satisfied; nṛpa — O King; nirṇītam — decided truth; hareḥ — of the Lord, Śrī Kṛṣṇa; nāma — holy name; anu — after someone, always; kīrtanam — chanting.
etat — to je; nirvidyamānānām — těch, kteří jsou zcela prosti všech hmotných tužeb; icchatām — těch, kteří jsou chtiví všech možných hmotných požitků; akutaḥ-bhayam — bez všech pochyb a strachu; yoginām — všech, kteří jsou sami v sobě spokojení; nṛpa — ó králi; nirṇītam — rozhodná pravda; hareḥ — Pána, Śrí Kṛṣṇy; nāma — svaté jméno; anu — po někom, vždy; kīrtanam — zpívání.
Translation
Překlad
O King, constant chanting of the holy name of the Lord after the ways of the great authorities is the doubtless and fearless way of success for all, including those who are free from all material desires, those who are desirous of all material enjoyment, and also those who are self-satisfied by dint of transcendental knowledge.
Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána způsobem, jakým to dělají velké autority, je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspěchu všichni — ti, kteří jsou prostí všech hmotných tužeb, ti, kteří jsou chtiví všech hmotných požitků, i ti, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojení sami v sobě.
Purport
Význam
In the previous verse, the great necessity for attaining attachment to Mukunda has been accredited. There are different types of persons who desire to attain success in different varieties of pursuits. Generally the persons are materialists who desire to enjoy the fullest extent of material gratification. Next to them are the transcendentalists, who have attained perfect knowledge about the nature of material enjoyment and thus are aloof from such an illusory way of life. More or less, they are satisfied in themselves by self-realization. Above them are the devotees of the Lord, who neither aspire to enjoy the material world nor desire to get out of it. They are after the satisfaction of the Lord, Śrī Kṛṣṇa. In other words, the devotees of the Lord do not want anything on their personal account. If the Lord desires, the devotees can accept all sorts of material facilities, and if the Lord does not desire this, the devotees can leave aside all sorts of facilities, even up to the limit of salvation. Nor are they self-satisfied, because they want the satisfaction of the Lord only. In this verse, Śrī Śukadeva Gosvāmī recommends the transcendental chanting of the holy name of the Lord. By offenseless chanting and hearing of the holy name of the Lord, one becomes acquainted with the transcendental form of the Lord, and then with the attributes of the Lord, and then with the transcendental nature of His pastimes, etc. Here it is mentioned that one should constantly chant the holy name of the Lord after hearing it from authorities. This means that hearing from the authorities is the first essential. Hearing of the holy name gradually promotes one to the stage of hearing about His form, His attributes, His pastimes, and so on, and thus the necessity of the chanting of His glories develops successively. This process is recommended not only for the successful execution of devotional service, but also even for those who are materially attached. According to Śrī Śukadeva Gosvāmī, this way of attaining success is an established fact, concluded not only by him but also by all other previous ācāryas. Therefore, there is no need of further evidence. The process is recommended not only for the progressive students in different departments of ideological success, but also for those who are already successful in their achievement as fruitive workers, as philosophers or as devotees of the Lord.
Předchozí verš potvrdil nezbytnost toho, že člověk musí dosáhnout připoutanosti k Mukundovi. Existují různé druhy lidí, kteří chtějí dosáhnout úspěchu v různých oblastech. Obecně jsou to materialisté, kteří si chtějí na nejvyšší možnou míru užívat hmotného uspokojení. Nad nimi stojí transcendentalisté, kteří dokonale poznali povahu hmotného požitku a jsou proto k takovému iluzornímu životu neteční, neboť jsou na základě seberealizace víceméně spokojení sami v sobě. A nad nimi stojí oddaní Pána. Ti nemají zájem ani užívat si hmotného světa, ani dostat se z něho pryč. Jim jde pouze o to, aby uspokojili Pána, Śrī Kṛṣṇu. Oddaní Pána nechtějí nic sami pro sebe. Přeje-li si to Pán, oddaní přijmou veškeré hmotné zaopatření a pokud si to Pán nepřeje, mohou se vzdát veškerého zaopatření, včetně spasení. Nejsou také spokojení sami v sobě, protože chtějí jen Pánovu spokojenost. Śrī Śukadeva Gosvāmī doporučuje v tomto verši transcendentální zpívání svatého jména Pána. Zpíváním a posloucháním svatého jména Pána bez přestupků se člověk seznámí s transcendentální podobou Pána, pak s Jeho vlastnostmi, s transcendentální povahou Jeho zábav atd. Zde se uvádí, že člověk má neustále zpívat svaté jméno Pána, jakmile ho uslyší od autorit. Vyslechnout autority je tedy první předpoklad. Naslouchání svatému jménu může člověka postupně povýšit k naslouchání o Jeho podobě, vlastnostech, zábavách atd., a tak se začne vyvíjet přirozený sklon opěvovat Jeho slávu. Je to postup doporučovaný nejen pro úspěšné vykonávání oddané služby, ale dokonce ho mohou užívat i lidé, kteří jsou připoutaní ke hmotě. Podle Śrī Śukadeva Gosvāmīho je tato cesta k úspěchu pevně stanovenou skutečností, k níž nedošel pouze on sám, ale i všichni dřívější ācāryové. Není proto třeba dalších důkazů. Kromě těch, kteří chtějí být úspěšní v různých oblastech a ideologiích, se tento proces doporučuje i těm, kteří již svého úspěchu dosáhli — ať už jako lidé pracující pro plody své práce, jako filozofové, nebo jako oddaní Pána.
Śrīla Jīva Gosvāmī instructs that chanting of the holy name of the Lord should be loudly done, and it should be performed offenselessly as well, as recommended in the Padma Purāṇa. One can deliver himself from the effects of all sins by surrendering himself unto the Lord. One can deliver himself from all offenses at the feet of the Lord by taking shelter of His holy name. But one cannot protect himself if one commits an offense at the feet of the holy name of the Lord. Such offenses are mentioned in the Padma Purāṇa as being ten in number.
Śrīla Jīva Gosvāmī radí, že svaté jméno Pána se má zpívat hlasitě a také bez přestupků, jak je doporučeno také v Padma Purāṇě. Člověk se může osvobodit od zpětných účinků všech hříchů, odevzdá-li se Pánovi. Může se osvobodit od všech přestupků proti lotosovým nohám Pána, odevzdá-li se Jeho svatému jménu. Ale ničím se nemůže zachránit, dopustí-li se přestupku proti svatému jménu Pána. Padma Purāṇa uvádí, že těchto přestupků je deset.
The first offense is to vilify the great devotees who have preached about the glories of the Lord.
Prvním přestupkem je hanobit velké oddané, kteří káží o slávě Pána.
The second offense is to see the holy names of the Lord in terms of worldly distinction. The Lord is the proprietor of all the universes, and therefore He may be known in different places by different names, but that does not in any way qualify the fullness of the Lord. Any nomenclature which is meant for the Supreme Lord is as holy as the others because they are all meant for the Lord. Such holy names are as powerful as the Lord, and there is no bar for anyone in any part of the creation to chant and glorify the Lord by the particular name of the Lord as it is locally understood. They are all auspicious, and one should not distinguish such names of the Lord as material commodities.
Druhým přestupkem je hodnotit svatá jména Pána světskýma očima. Pán je vlastník všech vesmírů, a proto je na různých místech známý pod různými jmény. To však nikterak nevymezuje plnost Pána. Všechna pojmenování Nejvyššího Pána jsou stejně svatá, protože všechna oslovují Pána. Tato svatá jména jsou stejně mocná jako je Pán. Nikomu v žádné části vesmírného stvoření nic nebrání v tom, aby opěvoval a oslavoval Pána tím jménem, jaké je běžné v té které oblasti. Všechna jména Pána jsou příznivá a není správné mezi nimi vybírat způsobem, jakým se vybírá hmotné zboží.
The third offense is to neglect the orders of the authorized ācāryas or spiritual masters.
Třetím přestupkem je nedbat nařízení autorizovaných ācāryů a duchovních mistrů.
The fourth offense is to vilify scriptures or Vedic knowledge.
Čtvrtým přestupkem je hanobit písma nebo védské poznání.
The fifth offense is to define the holy name of the Lord in terms of one’s mundane calculation. The holy name of the Lord is identical with the Lord Himself, and one should understand the holy name of the Lord to be nondifferent from Him.
Pátým přestupkem je definovat svaté jméno Pána na základě vlastního světského uvažování. Svaté jméno Pána je totožné s Pánem Samotným a je třeba chápat, že svaté jméno Pána se od Něho neliší.
The sixth offense is to interpret the holy name. The Lord is not imaginary, nor is His holy name. There are persons with a poor fund of knowledge who think the Lord to be an imagination of the worshiper and therefore think His holy name to be imaginary. Such a chanter of the name of the Lord cannot achieve the desired success in the matter of chanting the holy name.
Šestým přestupkem je vykládat svaté jméno. Pán není výplodem představivosti, je skutečný a stejně skutečné je i Jeho svaté jméno. Někteří lidé s omezeným poznáním si myslí, že Pán existuje pouze v představách toho, kdo Ho uctívá, a Jeho svaté jméno považují za pomyslné. Pokud někdo zpívá jméno Pána s tímto přístupem, pak mu takové zpívání nemůže přinést vytoužený úspěch.
The seventh offense is to commit sins intentionally on the strength of the holy name. In the scriptures it is said that one can be liberated from the effects of all sinful actions simply by chanting the holy name of the Lord. One who takes advantage of this transcendental method and continues to commit sins on the expectation of neutralizing the effects of sins by chanting the holy name of the Lord is the greatest offender at the feet of the holy name. Such an offender cannot purify himself by any recommended method of purification. In other words, one may be a sinful man before chanting the holy name of the Lord, but after taking shelter in the holy name of the Lord and becoming immune, one should strictly restrain oneself from committing sinful acts with a hope that his method of chanting the holy name will give him protection.
Sedmým přestupkem je dopouštět se záměrně hříchů na síle svatého jména. Písma říkají, že pouhé zpívání svatého jména Pána může osvobodit od účinků všech hříšných činů. Ale ten, kdo úmyslně pokračuje v hříšném jednání a očekává, že s pomocí tohoto transcendentálního procesu výsledky svých hříchů odstraní, se dopouští u nohou svatého jména toho největšího přestupku. Nemůže se pak už očistit žádnou doporučovanou očistnou metodou. Člověk mohl být hříšný než začal zpívat svaté jméno Pána, ale jakmile jednou přijme útočiště ve svatém jménu Pána a získá ochranu, musí se přísně vyvarovat hříšného jednání s nadějí, že ho zpívání svatého jména ochrání.
The eighth offense is to consider the holy name of the Lord and His chanting method to be equal to some material auspicious activity. There are various kinds of good works for material benefits, but the holy name and His chanting are not mere auspicious holy services. Undoubtedly the holy name is holy service, but He should never be utilized for such purposes. Since the holy name and the Lord are of one and the same identity, one should not try to bring the holy name into the service of mankind. The idea is that the Supreme Lord is the supreme enjoyer. He is no one’s servant or order supplier. Similarly, since the holy name of the Lord is identical with the Lord, one should not try to utilize the holy name for one’s personal service.
Osmým přestupkem je pokládat zpívání svatého jména Pána za jednu z hmotně prospěšných činností. Je mnoho druhů dobré práce, která přináší hmotný prospěch, ale svaté jméno a Jeho zpívání nejsou pouhou příznivou zbožnou službou. Svaté jméno nepochybně poskytuje svatou službu, ale nikdy se nemá pro takové účely používat. Nikdo se nemá pokoušet přivést svaté jméno, které je totožné s Pánem, do služeb lidstvu. Vše je určeno k požitku Nejvyššího Pána, který nikomu nedělá sluhu a neplní ničí rozkazy. Svaté jméno Pána je s Pánem totožné, a proto bychom se neměli snažit využívat svaté jméno ve svých službách.
The ninth offense is to instruct those who are not interested in chanting the holy name of the Lord about the transcendental nature of the holy name. If such instruction is imparted to an unwilling audience, the act is considered to be an offense at the feet of the holy name.
Devátým přestupkem je poučovat o transcendentální povaze svatého jména ty, které zpívání svatého jména Pána nezajímá. Vysvětlovat tato témata neochotnému publiku je přestupek u nohou svatého jména.
The tenth offense is to become uninterested in the holy name of the Lord even after hearing of the transcendental nature of the holy name. The effect of chanting the holy name of the Lord is perceived by the chanter as liberation from the conception of false egoism. False egoism is exhibited by thinking oneself to be the enjoyer of the world and thinking everything in the world to be meant for the enjoyment of one’s self only. The whole materialistic world is moving under such false egoism of “I” and “mine,” but the factual effect of chanting the holy name is to become free from such misconceptions.
Desátým přestupkem je nemít zájem o svaté jméno Pána ani poté, kdy jsme slyšeli o Jeho transcendentální povaze. Můžeme pozorovat, že zpíváním svatého jména Pána se osvobozujeme od falešného egoismu. Falešný egoismus se projevuje tak, že si myslíme, že my jsme páni světa a že všechno na světě je určené jen pro náš požitek. Celým materialistickým světem hýbe tento falešný egoismus — “já” a “moje” — ale zpíváním svatého jména se od takových mylných představ osvobozujeme.