Skip to main content

Text 10

Sloka 10

Devanagari

Dévanágarí

तदहं तेऽभिधास्यामि महापौरुषिको भवान् ।
यस्य श्रद्दधतामाशु स्यान्मुकुन्दे मति: सती ॥ १० ॥

Text

Verš

tad ahaṁ te ’bhidhāsyāmi
mahā-pauruṣiko bhavān
yasya śraddadhatām āśu
syān mukunde matiḥ satī
tad ahaṁ te ’bhidhāsyāmi
mahā-pauruṣiko bhavān
yasya śraddadhatām āśu
syān mukunde matiḥ satī

Synonyms

Synonyma

tat — that; aham — I; te — unto you; abhidhāsyāmi — shall recite; mahā-pauruṣikaḥ — the most sincere devotee of Lord Kṛṣṇa; bhavān — your good self; yasya — of which; śraddadhatām — of one who gives full respect and attention; āśu — very soon; syāt — it so becomes; mukunde — unto the Lord, who awards salvation; matiḥ — faith; satī — unflinching.

tat — to; aham — já; te — tobě; abhidhāsyāmi — přednesu; mahā-pauruṣikaḥ — nejupřímnější oddaný Pána Kṛṣṇy; bhavān — ty; yasya — čehož; śraddadhatām — toho, kdo věnuje plnou úctu a pozornost; āśu — velice brzy; syāt — toto se stane; mukunde — v Pána, který uděluje osvobození; matiḥ — víra; satī — neochvějná.

Translation

Překlad

That very Śrīmad-Bhāgavatam I shall recite before you because you are the most sincere devotee of Lord Kṛṣṇa. One who gives full attention and respect to hearing Śrīmad-Bhāgavatam achieves unflinching faith in the Supreme Lord, the giver of salvation.

Tentýž Śrīmad-Bhāgavatam přednesu tobě, protože jsi nejupřímnější oddaný Pána Kṛṣṇy. Naslouchá-li někdo Śrīmad-Bhāgavatamu s plnou pozorností a úctou, získá neochvějnou víru v Nejvyššího Pána, dárce osvobození.

Purport

Význam

Śrīmad-Bhāgavatam is recognized Vedic wisdom, and the system of receiving Vedic knowledge is called avaroha-panthā, or the process of receiving transcendental knowledge through bona fide disciplic succession. For advancement of material knowledge there is a need for personal ability and researching aptitude, but in the case of spiritual knowledge, all progress depends more or less on the mercy of the spiritual master. The spiritual master must be satisfied with the disciple; only then is knowledge automatically manifest before the student of spiritual science. The process should not, however, be misunderstood to be something like magical feats whereby the spiritual master acts like a magician and injects spiritual knowledge into his disciple, as if surcharging him with an electrical current. The bona fide spiritual master reasonably explains everything to the disciple on the authorities of Vedic wisdom. The disciple can receive such teachings not exactly intellectually, but by submissive inquiries and a service attitude. The idea is that both the spiritual master and the disciple must be bona fide. In this case, the spiritual master, Śukadeva Gosvāmī, is ready to recite exactly what he has learned from his great father Śrīla Vyāsadeva, and the disciple, Mahārāja Parīkṣit, is a great devotee of Lord Kṛṣṇa. A devotee of Lord Kṛṣṇa is he who believes sincerely that by becoming a devotee of the Lord one becomes fully equipped with everything spiritual. This teaching is imparted by the Lord Himself in the pages of the Bhagavad-gītā, in which it is clearly described that the Lord (Śrī Kṛṣṇa) is everything, and that to surrender unto Him solely and wholly makes one the most perfectly pious man. This unflinching faith in Lord Kṛṣṇa prepares one to become a student of Śrīmad-Bhāgavatam, and one who hears Śrīmad-Bhāgavatam from a devotee like Śukadeva Gosvāmī is sure to attain salvation at the end, as Mahārāja Parīkṣit did. The professional reciter of Śrīmad-Bhāgavatam and the pseudodevotees whose faith is based on one week’s hearing are different from Śukadeva Gosvāmī and Mahārāja Parīkṣit. Śrīla Vyāsadeva explained Śrīmad-Bhāgavatam unto Śukadeva Gosvāmī from the very beginning of the janmādy asya verse, and so Śukadeva Gosvāmī also explained it to the King. Lord Kṛṣṇa is described as the Mahāpuruṣa in the Śrīmad-Bhāgavatam (Canto Eleven) in His devotional feature as Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrī Caitanya Mahāprabhu is Lord Kṛṣṇa Himself in His devotional attitude, descended to the earth to bestow special favors upon the fallen souls of this Age of Kali. There are two verses particularly suitable to offer as prayers to this Mahāpuruṣa feature of Lord Kṛṣṇa:

Śrīmad-Bhāgavatam je uznávaná védská moudrost. Védské poznání je přijímáno systémem avaroha-panthā, což znamená, že transcendentální poznání přichází prostřednictvím pravé učednické posloupnosti. Pro rozvoj hmotného poznání jsou zapotřebí osobní schopnosti a touha po poznání, ale jakmile se jedná o duchovní poznání, veškerý pokrok závisí víceméně na milosti duchovního mistra. Duchovní mistr musí být se svým žákem spokojený a jedině tehdy se studentovi duchovní vědy poznání samočinně vyjeví. Nesmíme si tento proces plést s nějakým kouzelnickým číslem, kde by duchovní mistr jako kouzelník nabíjel svého učedníka duchovním poznáním, jako kdyby do něho pouštěl elektrický proud. Pravý duchovní mistr žákovi vše logicky vysvětlí na základě védské moudrosti. Takové učení nelze přijímat čistě intelektuálně — žák se též musí pokorně ptát a musí být připraven sloužit. Podstatné je to, že jak duchovní mistr, tak žák, musí být praví. V našem případě je duchovním mistrem Śukadeva Gosvāmī, který se chystá beze změny přednést to, co se naučil od svého velikého otce Śrīly Vyāsadeva, a žákem je Mahārāja Parīkṣit, velký oddaný Pána Kṛṣṇy. Oddaným Pána Kṛṣṇy je ten, kdo upřímně věří, že odevzdání se Pánovi živou bytost po všech stránkách duchovně zaopatří. Toto učení vložil Pán Samotný do Bhagavad-gīty, kde se jasně říká, že Pán (Śrī Kṛṣṇa) je vše a že ten, kdo se Mu plně a bez výhrad odevzdá, dosáhne nejdokonalejší možné zbožnosti. S takovou neochvějnou vírou v Pána Kṛṣṇu člověk začíná být připraven studovat Śrīmad-Bhāgavatam a jakmile vyslechne Śrīmad-Bhāgavatam od oddaného jakým byl Śukadeva Gosvāmī, je jisté, že na konci dosáhne spasení stejně jako Mahārāja Parīkṣit. Śukadeva Gosvāmī a Mahārāja Parīkṣit nejsou jako profesionální recitátoři Śrīmad-Bhāgavatamu a jako pseudooddaní, jejichž víra se zakládá na týdenním naslouchání. Śrīla Vyāsadeva vyložil Śrīmad-Bhāgavatam Śukadevovi Gosvāmīmu od začátku, počínaje veršem janmādy asya, a Śukadeva Gosvāmī ho stejně tak vyložil králi. Śrīmad-Bhāgavatam (v jedenáctém zpěvu) popisuje Pána Kṛṣṇu jako Mahāpuruṣu v Jeho projevu oddaného, což byl Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu. Śrī Caitanya Mahāprabhu je Pán Kṛṣṇa Samotný v roli oddaného, který sestoupil na Zemi, aby daroval zvláštní přízeň pokleslým duším tohoto věku Kali. Jako modlitby k této Mahāpuruṣa podobě Pána Kṛṣṇy jsou obzvlášť vhodné dva verše:

dhyeyaṁ sadā paribhava-ghnam abhīṣṭa-dohaṁ
tīrthāspadaṁ śiva-viriñci-nutaṁ śaraṇyam
bhṛtyārti-haṁ praṇata-pāla bhavābdhi-potaṁ
vande mahāpuruṣa te caraṇāravindam
dhyeyaṁ sadā paribhava-ghnam abhīṣṭa-dohaṁ
tīrthāspadaṁ śiva-viriñci-nutaṁ śaraṇyam
bhṛtyārti-haṁ praṇata-pāla bhavābdhi-potaṁ
vande mahāpuruṣa te caraṇāravindam
tyaktvā sudustyaja-surepsita-rājya-lakṣmīṁ
dharmiṣṭha ārya-vacasā yad agād araṇyam
māyā-mṛgaṁ dayitayepsitam anvadhāvad
vande mahāpuruṣa te caraṇāravindam
tyaktvā sudustyaja-surepsita-rājya-lakṣmīṁ
dharmiṣṭha ārya-vacasā yad agād araṇyam
māyā-mṛgaṁ dayitayepsitam anvadhāvad
vande mahāpuruṣa te caraṇāravindam

(Bhāg. 11.5.33-34)

In other words, puruṣa means the enjoyer, and mahāpuruṣa means the supreme enjoyer, or the Supreme Personality of Godhead Śrī Kṛṣṇa. One who deserves to approach the Supreme Lord Śrī Kṛṣṇa is called the mahā-pauruṣika. Anyone who hears Śrīmad-Bhāgavatam attentively from its bona fide reciter is sure to become a sincere devotee of the Lord, who is able to award liberation. There was none so attentive as Mahārāja Parīkṣit in the matter of hearing Śrīmad-Bhāgavatam, and there was none so qualified as Śukadeva Gosvāmī to recite the text of Śrīmad-Bhāgavatam. Therefore, anyone who follows in the footsteps of either the ideal reciter or the ideal hearer, Śukadeva Gosvāmī and Mahārāja Parīkṣit respectively, will undoubtedly attain salvation like them. Mahārāja Parīkṣit attained salvation by hearing only, and Śukadeva Gosvāmī attained salvation only by reciting. Recitation and hearing are two processes out of nine devotional activities, and by strenuously following the principles, either in all or by parts, one can attain the absolute plane. So the complete text of Śrīmad-Bhāgavatam, beginning with the janmādy asya verse up to the last one in the Twelfth Canto, was spoken by Śukadeva Gosvāmī for the attainment of salvation by Mahārāja Parīkṣit. In the Padma Purāṇa, it is mentioned that Gautama Muni advised Mahārāja Ambarīṣa to hear regularly Śrīmad-Bhāgavatam as it was recited by Śukadeva Gosvāmī, and herein it is confirmed that Mahārāja Ambarīṣa heard Śrīmad-Bhāgavatam from the very beginning to the end, as it was spoken by Śukadeva Gosvāmī. One who is actually interested in the Bhāgavatam, therefore, must not play with it by reading or hearing a portion from here and a portion from there; one must follow in the footsteps of great kings like Mahārāja Ambarīṣa or Mahārāja Parīkṣit and hear it from a bona fide representative of Śukadeva Gosvāmī.

Puruṣa tedy znamená ten, kdo si užívá, a mahāpuruṣa znamená nejvyšší z těch, kteří si užívají, tedy Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa. Ten, kdo je hoden přiblížit se k Nejvyššímu Pánu Śrī Kṛṣṇovi, se nazývá mahā-pauruṣika. Každý, kdo od pravého přednašeče pozorně vyslechne Śrīmad-Bhāgavatam, se jistě stane upřímným oddaným Pána, který jediný může darovat osvobození. Nikdo nemohl Śrīmad-Bhāgavatamu naslouchat tak pozorně jako Mahārāja Parīkṣit a nikdo nebyl tak způsobilý přednášet text Śrīmad-Bhāgavatamu jako Śukadeva Gosvāmī. Proto každý, kdo kráčí ve stopách tohoto ideálního přednašeče, Śukadeva Gosvāmīho, nebo ideálního posluchače, Mahārāje Parīkṣita, dosáhne nepochybně stejně jako oni spasení. Mahārāja Parīkṣit dosáhl spasení pouhým poslechem a Śukadeva Gosvāmī dosáhl spasení pouhým přednesem. Přednášení a naslouchání jsou dvě z devíti činností oddaného a každý může nadšeným dodržováním zásad, buď všech dohromady nebo jen některých, dosáhnout absolutní úrovně. Celý text Śrīmad-Bhāgavatamu — od prvního verše janmādy asya po poslední verš dvanáctého zpěvu — Śukadeva Gosvāmī vyložil proto, aby spasil Mahārāje Parīkṣita. V Padma Purāṇě je zmínka, že Gautama Muni radil Mahārājovi Ambarīṣovi, aby pravidelně naslouchal Śrīmad-Bhāgavatamu od samotného počátku do konce, jak ho vykládal Śukadeva Gosvāmī. Kdo se tedy skutečně o Bhāgavatam zajímá, nesmí si s ním pohrávat a číst nebo poslouchat na přeskáčku tu a tam některou část. Musí se držet příkladu velikých králů jako byli Mahārāja Ambarīṣa a Mahārāja Parīkṣit a poslouchat ho celý od pravého zástupce Śukadeva Gosvāmīho.