Skip to main content

Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

सायन्तनं श्वस्तनं वा न सङ्गृह्णीत भिक्षितम् ।
पाणिपात्रोदरामत्रो मक्षिकेव न सङ्ग्रही ॥ ११ ॥

Text

Verš

sāyantanaṁ śvastanaṁ vā
na saṅgṛhṇīta bhikṣitam
pāṇi-pātrodarāmatro
makṣikeva na saṅgrahī
sāyantanaṁ śvastanaṁ vā
na saṅgṛhṇīta bhikṣitam
pāṇi-pātrodarāmatro
makṣikeva na saṅgrahī

Synonyms

Synonyma

sāyantanam — meant for the night; śvastanam — meant for tomorrow; — either; na — not; saṅgṛhṇīta — should accept; bhikṣitam — food in charity; pāṇi — with the hand; pātra — as one’s plate; udara — with the belly; amatraḥ — as the storage container; makṣikā — the bee; iva — like; na — not; saṅgrahī — a collector.

sāyantanam — na noc; śvastanam — na zítra; — ani; na — ne; saṅgṛhṇīta — mĕl by přijímat; bhikṣitam — darované jídlo; pāṇi — s rukou; pātra — jako svým talířem; udara — s břichem; amatraḥ — jako skladovací nádobou; makṣikā — včela; iva — jako; na — ne; saṅgrahī — hromaditelka.

Translation

Překlad

A saintly person should not think, “This food I will keep to eat tonight and this other food I can save for tomorrow.” In other words, a saintly person should not store foodstuffs acquired by begging. Rather, he should use his own hands as his plate and eat whatever fits on them. His only storage container should be his belly, and whatever conveniently fits into his belly should be his stock of food. Thus one should not imitate the greedy honeybee who eagerly collects more and more honey.

Svĕtec nemá uvažovat: „Tohle jídlo si sním dnes v noci a tamto si mohu nechat na zítřek.“ Jinak řečeno, nemĕl by hromadit potravu, kterou vyžebrá. Jako talíř by mĕl používat své ruce a jíst tolik, kolik do nich pobere. Jeho jedinou skladovací nádobou by mĕlo být jeho břicho a jeho zásobou jídla ta, která se mu tam pohodlnĕ vejde. Nemĕl by tedy napodobovat chamtivou včelu, která chtivĕ hromadí víc a víc medu.

Purport

Význam

There are two types of honeybees: those who collect nectar from the flowers and those who actually manufacture honey in the beehive. This verse refers to the second class. The greedy honeybee eventually collects so much honey that he is trapped in his hive; and in the same way, a materialistic person becomes trapped under the burden of unnecessary material accumulation. One who is interested in making spiritual progress should avoid such a situation; however, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura points out that for the purpose of spreading Kṛṣṇa consciousness one may accumulate an unlimited amount of material opulence. This is called yukta-vairāgya, or using everything in the service of Kṛṣṇa. A saintly person who is unable to work in Lord Caitanya’s mission should practice austerities and collect only what he can hold in his hands and belly. However, one who has given his life to Kṛṣṇa may collect unlimitedly on Lord Kṛṣṇa’s behalf. In fact, without acquiring material opulence, how is it possible to spread the Kṛṣṇa consciousness movement all over the world? But if one tries to personally enjoy the funds or facilities acquired for the missionary activities of the Kṛṣṇa consciousness movement, he commits the greatest offense. Therefore, even in the name of Lord Kṛṣṇa, one should collect only what he can immediately engage in practical devotional service; otherwise one will fall down to the platform of ordinary greediness.

Včely jsou dvojího druhu: ty, které sbírají nektar z kvĕtů, a ty, které přímo vyrábĕjí med v úlech. Tento verš se týká druhé skupiny. Chamtivá včela nakonec nastřádá tolik medu, že ani nemůže z úlu ven, a také materialista uvízne pod břemenem hmotných vĕcí, které zbytečnĕ nahromadil. Každý, kdo má zájem o duchovní pokrok, by se mĕl této situaci vyhnout. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura však poukazuje na to, že pro účely šíření vĕdomí Kṛṣṇy je možné hromadit hmotné bohatství neomezenĕ. Tomu se říká yukta-vairāgya, používání všeho ve službĕ Kṛṣṇovi. Svĕtec, který nedokáže působit v misi Pána Caitanyi, by mĕl být odříkavý a přijímat jen tolik, kolik pojmou jeho ruce a břicho. Ale ten, kdo odevzdal svůj život Kṛṣṇovi, může v zastoupení Pána Kṛṣṇy přijímat neomezenĕ mnoho. Jak lze bez získávání hmotného bohatství rozšířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ? Pokud se však nĕkdo pokouší využívat pro vlastní potĕšení financí či vybavení, které byly získány na kazatelské činnosti hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, dopouští se toho nejhoršího přestupku. Proto je třeba i ve jménu Pána Kṛṣṇy přijímat jen tolik, kolik je možné okamžitĕ využít k praktické oddané službĕ – jinak oddaný poklesne na úroveň obyčejné chamtivosti.