Skip to main content

Text 1

Sloka 1

Devanagari

Dévanágarí

श्रीब्राह्मण उवाच
सुखमैन्द्रियकं राजन् स्वर्गे नरक एव च ।
देहिनां यद् यथा दु:खं तस्मान्नेच्छेत तद् बुध: ॥ १ ॥

Text

Verš

śrī-brāhmaṇa uvāca
sukham aindriyakaṁ rājan
svarge naraka eva ca
dehināṁ yad yathā duḥkhaṁ
tasmān neccheta tad-budhaḥ
śrī-brāhmaṇa uvāca
sukham aindriyakaṁ rājan
svarge naraka eva ca
dehināṁ yad yathā duḥkhaṁ
tasmān neccheta tad-budhaḥ

Synonyms

Synonyma

śrī-brāhmaṇaḥ uvāca — the saintly brāhmaṇa said; sukham — happiness; aindriyakam — generated from the material senses; rājan — O King; svarge — in material heaven; narake — in hell; eva — certainly; ca — also; dehinām — of the embodied living beings; yat — since; yathā — just as; duḥkham — unhappiness; tasmāt — therefore; na — not; iccheta — should desire; tat — that; budhaḥ — one who knows.

śrī-brāhmaṇaḥ uvāca — svatý brāhmaṇa řekl; sukham — štĕstí; aindriyakam — vytvořené hmotnými smysly; rājan — ó králi; svarge — v hmotném nebi; narake — v pekle; eva — jistĕ; ca — také; dehinām — vtĕlených živých bytostí; yat — jelikož; yathā — jako; duḥkham — neštĕstí; tasmāt — proto; na — ne; iccheta — mĕl by si přát; tat — to; budhaḥ — ten, kdo ví.

Translation

Překlad

The saintly brāhmaṇa said: O King, the embodied living entity automatically experiences unhappiness in heaven or hell. Similarly, happiness will also be experienced, even without one’s seeking it. Therefore a person of intelligent discrimination does not make any endeavor to obtain such material happiness.

Svatý brāhmaṇa řekl: Ó králi, vtĕlená živá bytost automaticky zakouší neštĕstí v nebi či pekle. Podobnĕ zažívá i štĕstí, aniž by ho vyhledávala. Ten, kdo umí inteligentnĕ rozlišovat, proto nevynakládá žádné úsilí, aby tohoto hmotného štĕstí dosáhl.

Purport

Význam

One should not uselessly waste his life pursuing material sense gratification, because a specific quantity of material happiness will automatically come to one as a result of one’s past and present fruitive activities. This lesson is learned from the ajagara, or python, who lies down and accepts for his maintenance whatever comes of its own accord. Remarkably, in both material heaven and hell happiness and unhappiness come automatically, due to our previous activities, although the proportions of happiness and unhappiness certainly vary. Either in heaven or in hell one may eat, drink, sleep and have sex life, but these activities, being based on the material body, are temporary and inconsequential. An intelligent person should see that even the best material situation is actually a punishment for previous unlawful activities executed outside the scope of loving devotional service to God. A conditioned soul undergoes great trouble to obtain a little happiness. After struggling in material life, which is full of hardship and hypocrisy, one may receive a little sense gratification, but this illusory pleasure in no way offsets the burden of suffering one must bear to obtain it. After all, a pretty hat is no cure for a homely face. If one really wants to solve life’s problems, one should live simply and reserve the major portion of one’s life for loving service to Kṛṣṇa. Even those who do not serve God receive a certain standard of maintenance from Him; therefore we can just imagine the security the Lord affords to those who dedicate their lives to His devotional service.

Človĕk by nemĕl zbytečnĕ promarňovat život honbou za hmotným smyslovým požitkem, protože určitého množství hmotného štĕstí se mu dostane automaticky za jeho minulé a současné plodonosné jednání. To je ponaučení získané od ajagary neboli krajty, která leží a živí se tím, co přijde samo od sebe. Za povšimnutí stojí, že v hmotném nebi i pekle přicházejí štĕstí a neštĕstí automaticky, za naše dřívĕjší činy, i když množství štĕstí a neštĕstí se samozřejmĕ liší. Jak v nebi, tak v pekle může živá bytost jíst, pít, spát a holdovat sexu, ale tyto činnosti se zakládají na hmotném tĕle, a jsou tedy dočasné a nemají velký význam. Inteligentní človĕk by mĕl chápat, že i ta nejlepší hmotná situace je ve skutečnosti trestem za dřívĕjší hříšné jednání mimo rámec láskyplné oddané služby Bohu. Podmínĕná duše podstupuje mnoho tĕžkostí, aby získala trochu štĕstí. Po velkém úsilí v hmotném životĕ, který je plný nesnází a pokrytectví, se človĕku může dostat trochy smyslového požitku, ale takové iluzorní potĕšení v žádném případĕ nevyváží utrpení, které musí človĕk podstoupit, aby ho získal. Koneckonců, tuctový obličej nevylepší slušivý klobouk. Ten, kdo chce skutečnĕ vyřešit životní problémy, by mĕl žít jednoduše a převážnou část svého života vyhradit láskyplné službĕ Kṛṣṇovi. I ti, kdo Bohu neslouží, od Nĕj dostávají určitou míru zaopatření – můžeme si tedy jen představovat zajištĕní, které Pán dává tĕm, kdo zasvĕtí život oddané službĕ Jemu.

Unrefined fruitive workers foolishly worry only about the present life, whereas more pious karmīs imprudently make elaborate arrangements for future material sense gratification, unaware that all such enjoyment is temporary. The real solution, however, is to understand that by pleasing the Personality of Godhead, who is the master of all senses and all desires, one can attain permanent happiness. Such knowledge easily solves the problems of life.

Primitivní ploduchtiví pracovníci se pošetile starají jen o současný život, kdežto zbožnĕjší karmī si složitým způsobem bláhovĕ zaopatřují budoucí hmotný smyslový požitek a neuvĕdomují si, že veškerý tento požitek je dočasný. Pravým řešením je však pochopit, že když potĕšíme Osobnost Božství, vládce všech smyslů i tužeb, můžeme dosáhnout trvalého štĕstí. Toto poznání snadno řeší životní problémy.