Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

त्वं तु सर्वं परित्यज्य स्‍नेहं स्वजनबन्धुषु ।
मय्यावेश्य मन: सम्यक् समद‍ृग् विचरस्व गाम् ॥ ६ ॥

Text

Verš

tvaṁ tu sarvaṁ parityajya
snehaṁ sva-jana-bandhuṣu
mayy āveśya manaḥ saṁyak
sama-dṛg vicarasva gām
tvaṁ tu sarvaṁ parityajya
snehaṁ sva-jana-bandhuṣu
mayy āveśya manaḥ saṁyak
sama-dṛg vicarasva gām

Synonyms

Synonyma

tvam — you; tu — in fact; sarvam — all; parityajya — giving up; sneham — affection; sva-jana-bandhuṣu — for your relatives and friends; mayi — in Me, the Supreme Personality of Godhead; āveśya — fixing; manaḥ — your mind; saṁyak — completely; sama-dṛk — seeing everything with equal vision; vicarasva — wander; gām — throughout the earth.

tvam — ty; tu — ve skutečnosti; sarvam — veškeré; parityajya — poté, co se zřekneš; sneham — náklonnosti; sva-jana-bandhuṣu — ke svým příbuzným a přátelům; mayi — na Mĕ, Nejvyšší Osobnost Božství; āveśya — upínající; manaḥ — svou mysl; saṁyak — zcela; sama-dṛk — hledící na vše rovnocenným pohledem; vicarasva — putuj; gām — po Zemi.

Translation

Překlad

Now you should completely give up all attachment to your personal friends and relatives and fix your mind on Me. Thus being always conscious of Me, you should observe all things with equal vision and wander throughout the earth.

Nyní by ses mĕl zcela vzdát veškeré připoutanosti ke svým přátelům a příbuzným a upřít svou mysl na Mĕ. Takto bys mĕl putovat po Zemi neustále si Mĕ vĕdom a pozorovat vše rovnocenným pohledem.

Purport

Význam

Śrīmad Vīrarāghava Ācārya has explained the concept of equal vision as follows: sama-dṛk sarvasya brahmātmakatvānusandhāna-rūpa-sama-dṛṣṭimān. “One who is on the path of self-realization should always endeavor to see the ultimate spiritual nature of all existence.” The word mayi in this verse means paramātmani. One should fix one’s mind on the Supreme Personality of Godhead, who is the source of everything. Thus as one passes one’s life on the earth, using up one’s allotted time, one should practice seeing all things and all people as part and parcel of the Absolute Truth, the Personality of Godhead. Since all living entities are part and parcel of Kṛṣṇa, ultimately they all have the same spiritual status. The material nature, also being an emanation of Kṛṣṇa, has a similar spiritual status, but although matter and spirit are both emanations from the Personality of Godhead, they do not exist exactly on the same level. In Bhagavad-gītā it is said that the spirit soul is the superior energy of the Lord, whereas the material nature is His inferior energy. However, since Lord Kṛṣṇa is equally present in all things, the word sama-dṛk in this verse indicates that one must ultimately see Kṛṣṇa within everything and everything within Kṛṣṇa. Thus equal vision is compatible with mature knowledge of the varieties present within this world.

Śrīmad Vīrarāghava Ācārya vysvĕtlil, co znamená stejný pohled, takto: sama-dṛk sarvasya brahmātmakatvānusandhāna-rūpa-sama-dṛṣṭimān. „Ten, kdo kráčí cestou seberealizace, by se mĕl vždy snažit vidĕt konečnou duchovní povahu veškeré existence.“ Slovo mayi v tomto verši znamená paramātmani. Mĕli bychom upírat mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, zdroj všeho. Bĕhem svého života na Zemi bychom mĕli používat čas, který nám byl vyhrazen, k praktikování toho, abychom všechny vĕci a všechny lidi vidĕli jako nedílné části Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Všechny živé bytosti jsou nedílné části Kṛṣṇy, a proto mají z konečného hlediska všechny stejné duchovní postavení. Jelikož hmotná příroda také pochází z Kṛṣṇy, má podobné duchovní postavení, ale hmota a duše nejsou na úplnĕ stejné úrovni, i když mají svůj původ v Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītĕ je řečeno, že duše je vyšší energií Pána, zatímco hmotná příroda je Jeho nižší energií. Pán Kṛṣṇa je však rovnocennĕ přítomný ve všem, takže slovo sama-dṛk v tomto verši vyjadřuje, že bychom z konečného hlediska mĕli vidĕt Kṛṣṇu ve všem a vše v Kṛṣṇovi. Rovnocenný pohled si tedy neodporuje se zralým poznáním rozmanitosti přítomné v tomto svĕtĕ.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura comments as follows on this verse. “At the end of His manifest pastimes on the earth, the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, thought as follows within His mind: ‘During My pastimes on the earth, I have satisfied the desires of all those devotees who anxiously desired to see Me. I have duly married many thousands of queens, headed by Rukmiṇī, whom I personally kidnapped, and I have killed innumerable demons in various places and by various means. I have attended meetings, reunions and ceremonies with many friends, relatives and well-wishers in cities such as Vṛndāvana, Mathurā, Dvārakā, Hastināpura and Mithilā, and thus I have kept constantly busy coming and going in the performance of pastimes.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Na konci svých projevených zábav na Zemi uvažoval Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, v duchu takto: ,Bĕhem svých pozemských zábav jsem uspokojil touhy všech tĕch oddaných, kteří si dychtivĕ přáli Mĕ spatřit. Řádnĕ jsem se oženil s mnoha tisíci královnami v čele s Rukmiṇī, kterou jsem osobnĕ unesl, a různými způsoby jsem na různých místech zabil nespočet démonů. Účastnil jsem se setkání, opĕtovných shledání a obřadů s mnoha přáteli, příbuznými a dobrodinci ve mĕstech, jako je Vṛndāvan, Mathurā, Dvārakā, Hastināpur a Mithilā, a tak jsem v průbĕhu svých zábav neustále cestoval z místa na místo.

“‘I further arranged to give My personal association to great devotees who are situated below the earthly planet. In order to please My mother Devakī and return her six deceased sons who were killed by Kaṁsa, I descended to the planet Sutala and blessed My great devotee Bali Mahārāja. In order to return the dead son of My spiritual master, Sāndīpani Muni, I personally went to the court of Ravinandana, or Yamarāja, and thus he was able to see Me face to face. I even blessed the residents of heaven, such as mother Aditi and Kaśyapa Muni, with My personal association when I traveled there to steal the pārijāta flower for My wife Satyabhāmā. And in order to please the inhabitants of Mahā-Viṣṇu’s abode, such as Nanda, Sunanda and Sudarśana, I traveled to Mahā-Vaikuṇṭhaloka to recover the deceased children of a frustrated brāhmaṇa. Thus, innumerable devotees who ardently desired to see Me have received the object of their prayers.

Zařídil jsem i to, aby se Mnou setkali i velcí oddaní sídlící pod úrovní planety Zemĕ. Abych potĕšil svou matku Devakī a vrátil jí jejích šest mrtvých synů, které zabil Kaṁsa, sestoupil jsem na planetu Sutala a požehnal svému velkému oddanému Balimu Mahārājovi. Pro zesnulého syna Mého duchovního mistra, Sāndīpaniho Muniho, jsem se osobnĕ vypravil ke dvoru Ravinandany neboli Yamarāje, který Mĕ díky tomu mohl spatřit tváří v tvář. I obyvatele nebes, jako je matka Aditi a Kaśyapa Muni, jsem požehnal svou osobní společností, když jsem tam přicestoval, abych ukradl kvĕt pārijāta pro svou ženu Satyabhāmu. A pro potĕšení obyvatel Mahā-Viṣṇuova sídla, jako jsou Nanda, Sunanda a Sudarśana, jsem cestoval na Mahā-vaikuṇṭhaloku, abych přivedl zpátky zemřelé dĕti nešťastného brāhmaṇy. Tak se bezpočet oddaných, kteří si Mĕ vroucnĕ přáli vidĕt, dočkalo splnĕní svých modliteb.

“‘Unfortunately Nara-Nārāyaṇa Ṛṣi and the great paramahaṁsa sages who live with Him in Badarikāśrama, although most enthusiastic to see Me, never had their desire fulfilled. I have been on the earth for 125 years, and the scheduled time is now up. Being busily engaged in My pastimes, I did not have time to give My blessings to these great sages. Nevertheless, Uddhava is practically the same as Me. He is a great devotee and shares My own transcendental opulences. Thus, he is the right person for Me to send to Badarikāśrama. I shall give Uddhava complete transcendental knowledge by which one becomes detached from the material world, and he in turn can deliver this knowledge, the science of transcending the kingdom of illusion, to the worthy sages at Badarikāśrama. In this way he can teach them the method of rendering loving devotional service to My lotus feet. Such loving devotional service rendered to Me is the most valuable treasure, and by hearing such knowledge the desires of the great sages such as Nara-Nārāyaṇa will be completely fulfilled.

Nara-Nārāyaṇovi Ṛṣimu a velkým mudrcům paramahaṁsům, kteří s Ním žijí v Badarikāśramu, se bohužel jejich velká touha Mĕ spatřit nikdy nesplnila. Již jsem na Zemi 125 let a vyhrazený čas se naplnil. Byl jsem zaneprázdnĕný svými zábavami, že Mi nezbyl čas dát požehnání tĕmto velkým mudrcům. Ale Uddhava je prakticky stejný jako Já. Je velký oddaný a sdílí Můj transcendentální majestát. On je tedy ta pravá osoba, kterou pošlu do Badarikāśramu. Předám mu úplné transcendentální poznání, díky kterému se človĕk odpoutá od hmotného svĕta, a on pak toto poznání, tuto vĕdu o překonání království klamu, předá kvalifikovaným mudrcům v Badarikāśramu. Tak je může učit metodĕ láskyplné oddané služby Mým lotosovým nohám. Tato láskyplná oddaná služba Mnĕ je nejcennĕjším pokladem a až velcí mudrci jako Nara-Nārāyaṇa uslyší toto poznání, jejich touhy tím budou plnĕ uspokojené.

“‘Those great souls who have surrendered unto Me are always equipped with transcendental knowledge and detachment from the material world. Sometimes, being busy in their devotional service, they may appear to forget Me. However, a pure devotee who has achieved the platform of love for Me will always be protected by such sincere devotion. Even if such a devotee should suddenly give up his life while neglecting to fix his mind intensely on Me, such a devotee’s loving feelings are so powerful that they afford him all protection. Even if there is a temporary moment of forgetfulness, such devotion will bring the devotee to My lotus feet, which are beyond the vision of ordinary, materialistic persons. Uddhava is My pure devotee. Knowledge of Me and detachment from this world have again been aroused in him because he can never give up My association.’”

Ty velké duše, které se Mi odevzdaly, jsou vždy vybavené transcendentálním poznáním a odpoutaností od hmotného svĕta. Nĕkdy ve svém zaneprázdnĕní oddanou službou mohou vypadat, že na Mĕ zapomnĕly. Čistého oddaného, jenž dosáhl úrovnĕ lásky ke Mnĕ, jeho upřímná oddanost však vždy ochrání. I kdyby mĕl takový oddaný náhle přijít o život ve chvíli, kdy opomenul svoji mysl soustředĕnĕ upnout na Mĕ, jeho láskyplné city jsou tak silné, že mu poskytnou veškerou ochranu. I v případĕ, že by na chvíli skutečnĕ zapomnĕl, ho jeho oddanost dovede k Mým lotosovým nohám, které jsou pro obyčejné materialisty neviditelné. Uddhava je Můj čistý oddaný, ve kterém se zase probudilo poznání o Mnĕ a odpoutanost od tohoto svĕta, protože se nedokáže nikdy vzdát Mé společnosti.̀“

The sincere servants of Caitanya Mahāprabhu are vigorously endeavoring to spread this Kṛṣṇa consciousness movement for the pleasure of their spiritual master and Lord Kṛṣṇa. At the present time thousands of devotees in the Kṛṣṇa consciousness movement, in all parts of the world, are working long hours under difficult conditions to distribute transcendental literature and thus enlighten the general populace. In this effort the devotees have no personal motivation but are simply desirous of pleasing their spiritual master by distributing his books. The people who receive this literature usually have no previous experience of Kṛṣṇa consciousness, yet they are so impressed by the purity of the devotees they meet that they eagerly purchase the books and magazines. In order to execute the tremendous task of spreading Kṛṣṇa consciousness, the devotees are tirelessly laboring day and night because they are on the platform of loving devotion. Although superficially such busy devotees may occasionally not think directly of the lotus feet of Kṛṣṇa, such loving devotion will undoubtedly take them back to Kṛṣṇa’s lotus feet, and being pleased by their service, the Lord Himself will again arouse their unflinching meditation upon His personal form. This is the beauty of bhakti-yoga, which depends wholly and solely on the mercy of the all-merciful Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. This is the only totally safe means of uprooting the deep desires for material enjoyment, attaining pure love for Kṛṣṇa and going beyond the material universe to the kingdom of God. As stated in Bhagavad-gītā (2.40):

Upřímní služebníci Caitanyi Mahāprabhua se usilovnĕ snaží šířit hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy pro potĕšení svého duchovního mistra a Pána Kṛṣṇy. V současnosti tráví tisíce oddaných v tomto hnutí ve všech částech svĕta dlouhé hodiny snahou v náročných podmínkách distribuovat transcendentální literaturu a tak umožnit obyčejným lidem osvícení. K tomuto úsilí je nevede žádná osobní motivace, ale jen touha potĕšit svého duchovního mistra šířením jeho knih. Lidé, ke kterým se tato literatura dostává, se vĕtšinou s vĕdomím Kṛṣṇy ještĕ nikdy předtím nesetkali, ale čistota oddaných, kteří s nimi mluví, na nĕ tak zapůsobí, že si ochotnĕ kupují knihy a časopisy. Oddaní ve dne v noci neúnavnĕ pracují na splnĕní tohoto obrovského úkolu rozšířit vĕdomí Kṛṣṇy, protože jsou na úrovni láskyplné oddanosti. I když navenek mohou tito vytížení oddaní občas nemyslet přímo na lotosové nohy Kṛṣṇy, jejich láskyplná oddanost je nepochybnĕ přivede zpátky k Pánovým lotosovým nohám a Kṛṣṇa potĕšený jejich službou sám obnoví jejich soustředĕnou meditaci o Jeho osobní podobĕ. To je krása bhakti-yogy, která závisí plnĕ a výhradnĕ na milosti dokonale milostivé Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy. To je jediný naprosto spolehlivý prostředek pro odstranĕní hluboce zakořenĕných tužeb po hmotném požitku, dosažení čisté lásky ke Kṛṣṇovi a odchod za hranice hmotného vesmíru do království Boha. Bhagavad-gītā (2.4) uvádí:

nehābhikrama-nāśo ’sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt
nehābhikrama-nāśo 'sti
pratyavāyo na vidyate
sv-alpam apy asya dharmasya
trāyate mahato bhayāt

Lord Kṛṣṇa also advised Uddhava in this verse to give up the illusory attachment to so-called friends and family within this material world. One may not be able to physically give up association with family and friends, but one should understand that everyone and everything is part and parcel of God and is meant for the pleasure of God. As soon as one thinks, “This is my personal family,” immediately one will see the material world as no more than a place for enjoying family life. As soon as one is attached to one’s so-called family, false prestige and material possessiveness arise. Actually, everyone is part and parcel of God and therefore, on the spiritual platform, related to all other entities. This is called kṛṣṇa-sambandha, or the constitutional relationship with Kṛṣṇa. It is not possible to advance to the highest stage of spiritual awareness and at the same time maintain a petty material concept of society, friendship and love. One should experience all relationships on the higher, spiritual platform of kṛṣṇa-sambandha, which means seeing everything in relation to Lord Kṛṣṇa, the Personality of Godhead.

Pán Kṛṣṇa také v tomto verši doporučil Uddhavovi, aby se vzdal klamné připoutanosti k takzvaným přátelům a příbuzným v hmotném svĕtĕ. Nĕkdo může být v situaci, že pro nĕho není možné fyzicky opustit svou rodinu a přátele, ale mĕl by chápat, že všichni a všechno jsou nedílné části Boha určené pro Jeho požitek. Jakmile si pomyslí: „Toto je moje rodina,“ bude vidĕt hmotný svĕt jen jako místo, kde si lze užívat rodinného života. Jakmile se připoutá ke své takzvané rodinĕ, probudí to v nĕm falešnou namyšlenost a hmotný pocit vlastnictví. Každý je ve skutečnosti nedílnou částí Boha, a proto je – na duchovní úrovni – příbuzným všech ostatních bytostí. Tomu se říká kṛṣṇa-sambandha, přirozený vĕčný vztah s Kṛṣṇou. Není možné pokročit do nejvyššího stádia duchovního vĕdomí a zároveň si udržovat omezené hmotné pojetí společnosti, přátelství a lásky. Všechny vztahy je třeba vnímat na vyšší, duchovní úrovni kṛṣṇa-sambandhy, to znamená vidĕt vše ve vztahu k Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství.

One who is situated in his constitutional relationship with Kṛṣṇa can see all things in relation to Kṛṣṇa. He thus gives up the mundane urges of the body, mind and speech and travels throughout the earth as a devotee of the Lord. Such a highly elevated personality is called gosvāmī, or the master of the senses. This stage is described in Bhagavad-gītā (18.54) by the words brahma-bhūtaḥ prasannātmā: on the spiritual platform one attains complete satisfaction.

Ten, kdo je na úrovni svého vĕčného, přirozeného vztahu s Kṛṣṇou, vidí vše v souvislosti s Kṛṣṇou a tak se vzdává svĕtských nátlaků tĕla, mysli a řeči a putuje po Zemi jako oddaný Pána. Tato vysoce vznešená osobnost se nazývá gosvāmī, pán smyslů. Toto stádium popisuje Bhagavad-gītā (18.54) slovy brahma-bhūtaḥ prasannātmā – na duchovní úrovni živá bytost dosahuje naprosté spokojenosti.