Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

एवं लोकं परं विद्यान्नश्वरं कर्मनिर्मितम् ।
सतुल्यातिशयध्वंसं यथा मण्डलवर्तिनाम् ॥ २० ॥

Text

Verš

evaṁ lokaṁ paraṁ vidyān
naśvaraṁ karma-nirmitam
sa-tulyātiśaya-dhvaṁsaṁ
yathā maṇḍala-vartinām
evaṁ lokaṁ paraṁ vidyān
naśvaraṁ karma-nirmitam
sa-tulyātiśaya-dhvaṁsaṁ
yathā maṇḍala-vartinām

Synonyms

Synonyma

evam — in this way; lokam — the world; param — next (after this life); vidyāt — one should understand as; naśvaram — impermanent; karma-nirmitam — created from fruitive work; sa-tulya — characterized by (the rivalry of) equals; atiśaya — and superiors; dhvaṁsam — and by ruination; yathā — as; maṇḍala-vartinām — (the rivalries) of minor rulers.

evam — takto; lokam — tento svĕt; param — další (po tomto životĕ); vidyāt — mĕl by znát jako; naśvaram — dočasný; karma-nirmitam — stvořený plodonosnou prací; sa-tulya — charakterizovanou (soutĕživostí) sobĕ rovných; atiśaya — a nadřízených; dhvaṁsam — a zničením; yathā — jako; maṇḍala-vartinām — (soupeření) menších vládců.

Translation

Překlad

One cannot find permanent happiness even on the heavenly planets, which one can attain in the next life by ritualistic ceremonies and sacrifices. Even in material heaven the living entity is disturbed by rivalry with his equals and envy of those superior to him. And since one’s residence in heaven is finished with the exhaustion of pious fruitive activities, the denizens of heaven are afflicted by fear, anticipating the destruction of their heavenly life. Thus they resemble kings who, though enviously admired by ordinary citizens, are constantly harassed by enemy kings and who therefore never attain actual happiness.

Trvalé štĕstí nelze najít ani na nebeských planetách, kterých lze v příštím životĕ dosáhnout konáním obřadů a obĕtí. Živá bytost je dokonce i v hmotném nebi rušena soupeřením se sobĕ rovnými a závistí k nadřízeným. Obyvatelé nebes jsou také ovlivnĕni strachem z konce svého nebeského života, protože pobyt v nebi je po vyčerpání zbožných plodonosných činností ukončen. Připomínají tak krále, kteří jsou i přesto, že je závistivĕ obdivují bĕžní obyvatelé, neustále sužováni znepřátelenými králi, a nikdy proto nedosáhnou skutečného štĕstí.

Purport

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī has quoted the following text from the Chāndogya Upaniṣad (8.1.6): tad yatheha karma-cito lokaḥ kṣīyate, evam evāmutra puṇya-cito lokaḥ kṣīyate. “One’s present status of material pleasure, the result of one’s previous work, will eventually be vanquished by time. Similarly, although by executing pious activities one will be elevated to a higher status in the next life, that future situation will also be vanquished.” The basis of material enjoyment is the particular body one has acquired. The material body is karma-citaḥ, the accumulated result of one’s previous material activities. If one is awarded a body decorated with beauty, education, popularity, strength and so on, his standard of material enjoyment is certainly high class. On the other hand, if one is ugly, mentally retarded, crippled or repulsive to others, there is very little hope for his material happiness. In both cases, however, the situation is flickering and temporary. One who has acquired an attractive body should not rejoice, since death will quickly bring an end to such an intoxicating situation. Similarly, one who has taken birth in an obnoxious situation should not lament, since his suffering is also temporary. The beautiful man and the ugly man, the rich and the poor, the educated and the foolish should all endeavor to become Kṛṣṇa conscious so that they can be elevated to their eternal constitutional situation, which is to reside in the planets beyond this material universe. Originally every living entity is unimaginably beautiful, intelligent, wealthy, and so strong that his spiritual body lives forever. But we foolishly give up this eternal, blissful situation because we are unwilling to meet the condition for eternal life. The condition is that one should be a lover of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. Although love of Kṛṣṇa is the most exquisite ecstasy, surpassing by millions of times the most intense pleasure of the material universe, we foolishly break off our loving affair with the Supreme Lord and artificially try to become independent enjoyers in the material atmosphere of self-delusion and false pride.

Śrīla Śrīdhara Svāmī cituje následující text z Chāndogya Upaniṣad (8.1.6): tad yatheha karma-cito lokaḥ kṣīyate, evam evāmutra puṇya-cito lokaḥ kṣīyate. „Naši současnou úroveň hmotného štĕstí, která je výsledkem našich předchozích činností, čas nakonec zničí. Podobnĕ bude zničena i budoucí situace, vyšší úroveň bytí v příštím životĕ, do které budeme povýšeni konáním zbožných činností.“ Základem hmotného požitku je příslušné tĕlo, které jsme získali. Toto hmotné tĕlo je karma-citaḥ, nahromadĕné výsledky našich předchozích hmotných činností. Pokud je nĕkomu udĕleno tĕlo ozdobené krásou, vzdĕláním, popularitou, silou a tak dále, úroveň jeho hmotného požitku je zajisté na vysoké úrovni. Na druhou stranu má ten, kdo je ošklivý, mentálnĕ či tĕlesnĕ postižený nebo odpudivý, malou nadĕji být hmotnĕ šťastný. V obou případech je však situace pomíjivá a dočasná. Ten, kdo má přitažlivé tĕlo, by se nemĕl radovat, protože smrt tuto omamnou situaci rychle ukončí. Ten, kdo se narodil v odporné situaci, by zase nemĕl naříkat, protože jeho utrpení je také dočasné. Všichni, ať jsou krásní či oškliví, bohatí či chudí, vzdĕlaní či pošetilí, by se mĕli snažit uvĕdomit si Kṛṣṇu, aby mohli být povýšeni do svého vĕčného přirozeného postavení, života na planetách mimo tento hmotný vesnír. Každá živá bytost je původnĕ nepředstavitelnĕ krásná, inteligentní, bohatá a tak silná, že její duchovní tĕlo žije vĕčnĕ. My se však této vĕčné a blažené situace pošetile vzdáváme, protože nechceme splnit podmínku nutnou pro vĕčný život. Tou podmínkou je stát se milencem Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. I když je láska ke Kṛṣṇovi tou nejúžasnĕjší extází, která miliónkrát překonává tu nejvĕtší radost v hmotném vesmíru, my svůj láskyplný vztah s Nejvyšším Pánem pošetile přerušíme a umĕle se snažíme být nezávislými požitkáři v této hmotné atmosféře sebeklamu a falešné pýchy.

Even if one reaches the exalted heavenly planets of this universe he will be afflicted by various types of suffering. Every conditioned soul in the material world wants to become the greatest person. Therefore one is constantly harassed by his equals who have a similar desire. This situation is commonly termed the “rat race” of material existence. Even on the heavenly planets there is a similar rat race for heavenly distinction. Since some persons inevitably excel our own achievements, our hearts burn with envy upon seeing others enjoying the very rewards we have strived for. And because our whole situation is temporary, we must undergo fear, anxiety and death even on the heavenly planets. The example given here is very nice. Minor kings may be enviously admired by ordinary citizens for their wealth, power and fame, but such kings themselves constantly burn with jealousy, resentment and fear due to rivalry and threats from other kings. Similarly, modern politicians are constantly harassed by envy and fear.

Živá bytost bude ovlivňována různými druhy utrpení, i když dosáhne vznešených nebeských planet tohoto vesmíru. Každá podmínĕná duše v hmotném svĕtĕ se chce stát tou nejvĕtší osobností, a je proto neustále sužována sobĕ rovnými, kteří mají podobnou touhu. Tato situace je obvykle označována jako „krysí závod“ hmotného svĕta. Tyto krysí dostihy existují dokonce i na úrovni nebeských planet. Protože naše vlastní výsledky nĕkdo nevyhnutelnĕ překoná, bude naše srdce hořet závistí až uvidíme, jak si druzí užívají odmĕn, o které jsme usilovali. I na nebeských planetách tak zažíváme strach, úzkost a smrt, protože celá naše situace je dočasná. Zde použitý příklad je zcela příhodný. Menší krále mohou pro jejich bohatství, moc a slávu obyčejní obyvatelé závistivĕ oslavovat, ale tito králové sami neustále hoří závistí, vztekem a strachem způsobeným rivalitou a hrozbami jiných králů. Podobnĕ jsou pronásledováni závistí a strachem i moderní politici.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura has pointed out that the conditioned souls, being eager to acquire material happiness and avoid distress, take shelter of sexual relationships and thus surrender to the hard labor of fruitive activities. Those who are enlightened, however, can perceive the ultimate futility of such gross materialistic endeavors. One’s so-called wife, home, children, relatives, bank account and so on are all temporary phantasmagoria, and even while manifest they can never give real satisfaction to one’s senses. To acquire wealth in this world one is practically forced to become the killer of his own soul. There is no possibility of acquiring pleasure from materialistic activities, since they are performed with temporary senses in the hot pursuit of temporary sense objects. When the conditioned soul achieves his goal he becomes proud and brags to others as if his achievements were permanent. And when defeated he is submerged in lamentation. Such a tendency to consider oneself the doer is a sign of weak intelligence, since in fact the living entity is merely desiring within the material body. The body itself is moved by the forces of material nature, under the control of God. The relationships of master and servant, father and son, husband and wife entail exchanges of well-wishing and service that give a sense of material gratification, but such ephemeral devotion can never bring about the eternal absolute benefit of the soul. By such temporary gratification, māyā induces the conditioned soul to wander throughout the material world, pursuing the relative rewards of material nature. According to the subtle laws of karma, the living entity achieves happiness and distress. One cannot obtain happiness by force, no matter how strenuously or how long one tries. Therefore those whose intelligence is uncontaminated should surrender at the lotus feet of Kṛṣṇa and give up the ludicrous pursuit of permanent material happiness, a pursuit which can be compared to a dog’s chasing its tail.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zdůraznil, že podmínĕné duše dychtící získat hmotné štĕstí a vyhnout se hmotnému neštĕstí se uchylují do pohlavních vztahů a odevzdávají se tak tvrdé dřinĕ plodonosných činností. Ti však, kdo jsou osvícení vidí, jak jsou tyto hrubé materialistické snahy v konečném smyslu marné. Naše takzvaná manželka, domov, dĕti, příbuzní, bankovní konto a tak dále jsou pouhá dočasná fantazmagorie, která nedokáže opravdu uspokojit naše smysly ani když je přítomna. Ten, kdo chce v tomto svĕtĕ získat bohatství, je prakticky donucen stát se vrahem své vlastní duše. Z materialistických činností není možné získat potĕšení, protože jsou konány dočasnými smysly v divoké honbĕ za dočasnými smyslovými objekty. Podmínĕná duše, která dosáhne svého cíle zpyšní a začne se před ostatními chvástat, jakoby její dosažené výsledky byly vĕčné. A když je poražena, pohrouží se do nářku. Tento sklon považovat se za konatele je známkou slabé inteligence, protože živá bytost v tomto hmotném tĕle ve skutečnosti pouze touží. S tĕlem samotným hýbou síly hmotné přírody pod kontrolou Boha. Vztahy pána a sluhy, otce a syna, manžela a manželky zahrnují vzájemnou přízeň a služby, které přinášejí pocit hmotného uspokojení. Toto pomíjivé uspokojení však duši nikdy nemůže přinést vĕčný a absolutní prospĕch. Māyā skrze toto dočasné uspokojení duši nutí putovat hmotným svĕtem za relativními odmĕnami udílenými hmotnou přírodou. Živá bytost podle subtilních zákonů karmy získává štĕstí a neštĕstí. Nikdo nemůže získat štĕstí násilím, bez ohledu na to, jak usilovnĕ nebo jak dlouho se snaží. Ti, jejichž inteligence je neznečištĕná, by se proto mĕli odevzdat u lotosových nohou Kṛṣṇy a vzdát se smĕšné honby za trvalým hmotným štĕstím, kterou lze přirovnat k psímu honĕní se za vlastním ocasem.