Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

यन्नामाकृतिभिर्ग्राह्यं पञ्चवर्णमबाधितम् ।
व्यर्थेनाप्यर्थवादोऽयं द्वयं पण्डितमानिनाम् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

yan nāmākṛtibhir grāhyaṁ
pañca-varṇam abādhitam
vyarthenāpy artha-vādo ’yaṁ
dvayaṁ paṇḍita-māninām
yan nāmākṛtibhir grāhyaṁ
pañca-varṇam abādhitam
vyarthenāpy artha-vādo ’yaṁ
dvayaṁ paṇḍita-māninām

Synonyms

Synonyma

yat — which; nāma — by names; ākṛtibhiḥ — and forms; grāhyam — perceivable; pañca-varṇam — consisting of the five material elements; abādhitam — undeniable; vyarthena — in vain; api — indeed; artha-vādaḥ — the imaginative interpretation; ayam — this; dvayam — duality; paṇḍita-māninām — of so-called scholars.

yat — co; nāma — jmény; ākṛtibhiḥ — a podobami; grāhyam — vnímatelné; pañca-varṇam — složené z pĕti hmotných prvků; abādhitam — nepopiratelné; vyarthena — marnĕ; api — vskutku; artha-vādaḥ — smyšlený výklad; ayam — tato; dvayam — dualita; paṇḍita-māninām — takzvaných učenců.

Translation

Překlad

The duality of the five material elements is perceived only in terms of names and forms. Those who say this duality is real are pseudoscholars vainly proposing fanciful theories without basis in fact.

Dualitu tvořenou pĕti hmotnými prvky lze vnímat jen skrze jména a podoby. Ti, kdo říkají, že tato dualita je skutečná, jsou pseudoučenci, kteří marnĕ představují smyšlené teorie nezaložené na skutečnosti.

Purport

Význam

Material names and forms, subject as they are to creation and annihilation, have no permanent existence and so do not constitute essential, fundamental principles of reality. The material world consists of variegated transformations of the potency of God. Although God is real and His potency is real, the particular forms and names that temporarily or circumstantially appear have no ultimate reality. Gross ignorance occurs when the conditioned soul imagines himself to be material or a mixture of matter and spirit. Some philosophers argue that the eternal soul in contact with matter is permanently transformed and that the false ego represents a new and permanent reality of the soul. Śrīla Jīva Gosvāmī replies that spirit is the living, superior energy of the Lord, whereas matter is the inferior, unconscious energy of the Lord, and that these two energies thus possess opposite qualities, as with light and darkness. The superior living entity and inferior matter therefore cannot possibly merge into a common existence, since they eternally possess opposite and incompatible characteristics. The hallucination of a mixture of matter and spirit is called illusion; it becomes specifically manifest as false ego, which identifies with a specific material body or mind created by illusion. Clearly those scientists or philosophers who are embedded in gross ignorance cannot be real scientists and philosophers. The simple criterion of spiritual self-awareness unfortunately eliminates a huge percentage of modern so-called scientists and philosophers, who bury their foolish noses in the Lord’s material energy, without any knowledge of or interest in the Lord Himself.

Hmotná jména a podoby podléhají stvoření a zničení, nemají tedy trvalou existenci a jako taková netvoří podstatné, základní principy reality. Hmotný svĕt se skládá z různých promĕn energie Boha. I když je Bůh skutečný a Jeho energie je také skutečná, konkrétní podoby a jména, jež se dočasnĕ objevují za určitých okolností, postrádají svrchovanou realitu. Je známkou naprosté nevĕdomosti, když si podmínĕná duše představuje, že je hmotná nebo smĕs hmoty a ducha. Nĕkteří filosofové tvrdí, že vĕčná duše se ve styku s hmotou trvale mĕní a že falešné ego představuje novou a trvalou realitu duše. Śrīla Jīva Gosvāmī na to odpovídá, že duše je živou, vyšší energií Pána, kdežto hmota je Pánovou nižší, nevĕdomou energií a že tyto dvĕ energie tedy mají opačné vlastnosti, tak jako svĕtlo a tma. Vyšší živá bytost a nižší hmota vzhledem ke svým vĕčnĕ protikladným a neslučitelným vlastnostem nemohou nikdy splynout v jednu společnou existenci. Vidina smĕsi hmoty a duše se nazývá iluze a projevuje se jako falešné ego, jež ztotožňuje duši s určitým hmotným tĕlem či myslí vytvořenými iluzí. Je zřejmé, že tito vĕdci a filosofové, kteří zabředli do naprosté nevĕdomosti, nemohou být pravými vĕdci a filosofy. Jednoduché kritérium – nakolik si je človĕk vĕdom své duchovní totožnosti – bohužel vyřazuje vysoké procento moderních takzvaných vĕdců a filosofů, kteří pošetile strkají nos do Pánovy hmotné energie, aniž by mĕli jakékoliv poznání o samotném Pánu nebo jakýkoliv zájem o Nĕj.