Skip to main content

Text 49

Sloka 49

Devanagari

Dévanágarí

आत्मन: पितृपुत्राभ्यामनुमेयौ भवाप्ययौ ।
न भवाप्ययवस्तूनामभिज्ञो द्वयलक्षण: ॥ ४९ ॥

Text

Verš

ātmanaḥ pitṛ-putrābhyām
anumeyau bhavāpyayau
na bhavāpyaya-vastūnām
abhijño dvaya-lakṣaṇaḥ
ātmanaḥ pitṛ-putrābhyām
anumeyau bhavāpyayau
na bhavāpyaya-vastūnām
abhijño dvaya-lakṣaṇaḥ

Synonyms

Synonyma

ātmanaḥ — one’s own; pitṛ — from the father or ancestors; putrābhyām — and the son; anumeyau — can be surmised; bhava — birth; apyayau — and death; na — is no longer; bhava-apyaya-vastūnām — of all that is subject to generation and destruction; abhijñaḥ — one who is in proper knowledge; dvaya — by these dualities; lakṣaṇaḥ — characterized.

ātmanaḥ — svého; pitṛ — od otce či předků; putrābhyām — a syna; anumeyau — lze usoudit; bhava — zrození; apyayau — a smrt; na — již není; bhava-apyaya-vastūnām — všeho, co podléhá stvoření a zániku; abhijñaḥ — ten, kdo má náležité poznání; dvaya — tĕmito dualitami; lakṣaṇaḥ — charakterizován.

Translation

Překlad

By the death of one’s father or grandfather one can surmise one’s own death, and by the birth of one’s son one can understand the condition of one’s own birth. A person who thus realistically understands the creation and destruction of material bodies is no longer subject to these dualities.

Ze smrti svého otce či dĕda může každý usoudit, že i jeho čeká smrt, a ze zrození svého syna může pochopit své vlastní zrození. Ten, kdo takto realisticky chápe stvoření a zánik hmotných tĕl, již nepodléhá tĕmto dualitám.

Purport

Význam

The Lord has described the nine stages of the material body, beginning with impregnation, gestation and birth. One may argue that a living entity cannot remember his presence in the mother’s womb nor his birth and early infancy. The Lord therefore states here that one can experience these phases of bodily existence by studying one’s own child. Similarly, although one may hope to live forever, by experiencing the death of one’s father, grandfather or great-grandfather, one has definite proof that the material body will die. A sober person, knowing the soul to be eternal, therefore gives up false identification with the temporary, unreliable body and takes shelter of the devotional service of the Lord. By this process one can escape the artificial imposition of birth and death.

Pán popsal devĕt stádií hmotného tĕla počínaje oplodnĕním, tĕhotenstvím a narozením. Nĕkdo může namítat, že živá bytost si nepamatuje svůj pobyt v lůnĕ matky ani své narození a útlé dĕtství. Proto zde Pán říká, že tyto fáze tĕlesné existence lze vnímat na vlastním dítĕti. Nĕkdo zase může doufat, že bude žít vĕčnĕ, ale zážitkem se smrtí svého otce, dĕda či pradĕda dostává jasný důkaz, že hmotné tĕlo zemře. Rozumná osoba ví, že duše je vĕčná, a tak se přestává mylnĕ ztotožňovat s dočasným, nespolehlivým tĕlem a vyhledává útočištĕ v oddané službĕ Pánu. Tímto postupem může uniknout umĕle vnucenému rození a umírání.