Skip to main content

Text 43

Sloka 43

Devanagari

Dévanágarí

मां विधत्तेऽभिधत्ते मां विकल्प्यापोह्यते त्वहम् ।
एतावान् सर्ववेदार्थ: शब्द आस्थाय मां भिदाम् ।
मायामात्रमनूद्यान्ते प्रतिषिध्य प्रसीदति ॥ ४३ ॥

Text

Verš

māṁ vidhatte ’bhidhatte māṁ
vikalpyāpohyate tv aham
etāvān sarva-vedārthaḥ
śabda āsthāya māṁ bhidām
māyā-mātram anūdyānte
pratiṣidhya prasīdati
māṁ vidhatte ’bhidhatte māṁ
vikalpyāpohyate tv aham
etāvān sarva-vedārthaḥ
śabda āsthāya māṁ bhidām
māyā-mātram anūdyānte
pratiṣidhya prasīdati

Synonyms

Synonyma

mām — Me; vidhatte — enjoins in sacrifice; abhidhatte — designates as the object of worship; mām — Me; vikalpya — presented as alternate hypothesis; apohyate — am refuted; tu — also; aham — I; etāvān — thus; sarva-veda — of all the Vedas; arthaḥ — the meaning; śabdaḥ — the transcendental sound vibration; āsthāya — establishing; mām — Me; bhidām — material duality; māyā-mātram — as simply illusion; anūdya — describing elaborately in different aspects; ante — ultimately; pratiṣidhya — negating; prasīdati — becomes satisfied.

mām — Mĕ; vidhatte — přikazuje k obĕti; abhidhatte — určuje jako objekt uctívání; mām — Mĕ; vikalpya — představený jako alternativní hypotéza; apohyate — jsem vyvrácený; tu — také; aham — Já; etāvān — takto; sarva-veda — všech Véd; arthaḥ — význam; śabdaḥ — transcendentální zvuková vibrace; āsthāya — ustanovující; mām — Mĕ; bhidām — hmotnou dualitu; māyā-mātram — jako pouhý klam; anūdya — popisující důkladnĕ v různých aspektech; ante — nakonec; pratiṣidhya — negující; prasīdati — je spokojená.

Translation

Překlad

I am the ritualistic sacrifice enjoined by the Vedas, and I am the worshipable Deity. It is I who am presented as various philosophical hypotheses, and it is I alone who am then refuted by philosophical analysis. The transcendental sound vibration thus establishes Me as the essential meaning of all Vedic knowledge. The Vedas, elaborately analyzing all material duality as nothing but My illusory potency, ultimately completely negate this duality and achieve their own satisfaction.

Já jsem obřadní obĕť, k níž nabádají Védy, a Já jsem uctívané Božstvo. To Já jsem představovaný jako různé filosofické hypotézy a Já sám jsem pak filosofickou analýzou vyvrácený. Takto Mĕ transcendentální zvuková vibrace ustanovuje jako zásadní smysl všeho védského poznání. Poté, co Védy podrobnĕ analyzují veškerou hmotnou dualitu jako pouhý projev Mé klamné energie, nakonec tuto dualitu úplnĕ negují a dosahují své vlastní spokojenosti.

Purport

Význam

The Lord declared in the previous verse that He alone knows the ultimate purpose of the Vedas, and now the Lord reveals that He alone is the ultimate basis and purpose of all Vedic knowledge. The karma-kāṇḍa section of the Vedas prescribes ritualistic sacrifices for promotion to heaven. Such sacrifices are the Lord Himself. Similarly, the upāsanā-kāṇḍa section of the Vedas designates different demigods as objects of ritualistic worship, and these deities are not different from the Lord Himself, being expansions of the Lord’s body. In the jñāna-kāṇḍa section of the Vedas different philosophical methods of analysis are presented and refuted. Such knowledge, which analyzes the potency of the Supreme Lord, is not different from Him. Ultimately Lord Kṛṣṇa is everything, because everything is part and parcel of the Lord’s multipotencies. Although Vedic literature entices those absorbed in material duality to begin the Vedic way of life by offering them materially desirable rewards, the Vedas eventually refute all material duality by bringing one to the stage of God consciousness, wherein there is nothing different from the Supreme Lord.

V minulém verši Pán prohlásil, že On jediný zná konečný zámĕr Véd, a nyní vyjevuje, že On sám je základem a konečným cílem všeho védského poznání. Část Véd zvaná karma-kāṇḍa předepisuje obřadní obĕti, díky kterým je možné se dostat do nebe. Tyto obĕti jsou samotný Pán. Část Véd zvaná upāsanā-kāṇḍa zase popisuje různé polobohy jako objekty obřadního uctívání a tato božstva se neliší od samotného Pána, neboť jsou expanzemi Jeho tĕla. V části Véd zvané jñāna-kāṇḍa jsou představeny a vyvráceny různé metody filosofické analýzy. Toto poznání, které analyzuje moc Nejvyššího Pána, se od Nĕho neliší. Pán Kṛṣṇa je v konečném smyslu vším, protože vše se nedílnĕ řadí k Jeho mnoha energiím. I když védská literatura vábí ty, kdo jsou pohroužení v hmotné dualitĕ, k přijetí védského způsobu života nabídkami lákavých hmotných odmĕn, nakonec Védy veškerou hmotnou dualitu zavrhují a přivádĕjí osobu na úroveň vĕdomí Boha, kde se od Nejvyššího Pána nic neliší.

Within the Vedic literature there are various injunctions stating that at a particular stage of life one should give up fruitive rituals and take to the path of knowledge. Similarly, other injunctions declare that a self-realized soul should give up the path of speculative knowledge and take directly to the shelter of the Absolute Truth, the Personality of Godhead. But nowhere is there an injunction recommending that one give up the loving service of the Lord, because that is the eternal constitutional position of every living entity. Different philosophical theses are presented and rejected in the Vedas, since one who is progressing must give up each previous stage in the advancement of knowledge. For example, one who is addicted to sex enjoyment is taught to accept religious marriage and enjoy sex pleasure with his wife. Such ritualistic knowledge is to be given up when one attains the stage of detachment, whereupon one is recommended to take the renounced order of life. In that stage of life one is forbidden to see or speak with women. When, however, one reaches the perfection of Kṛṣṇa consciousness, wherein the Lord is manifest everywhere, one may engage all living entities, including women, in the loving service of the Lord without danger of spiritual falldown. Thus different injunctions based on progressive stages of spiritual vision are presented and refuted in Vedic literature. Since all such injunctions and processes are ultimately meant for the achievement of Kṛṣṇa consciousness, the loving service of the Lord, they are not different from Lord Kṛṣṇa Himself. The conditioned soul, therefore, should not prematurely stop his progressive march back home, back to Godhead, by foolishly mistaking an intermediate or preliminary stage of advancement as the actual goal of life. One must understand that the Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, is the source, maintenance and resting place of everything, and that every living entity is the Lord’s eternal servant. In this way one should continue on the Vedic path all the way back home, back to Godhead, for eternal life of bliss and knowledge.

Védská literatura obsahuje různé pokyny uvádĕjící, že v určitém životním stádiu by osoba mĕla zanechat plodonosných obřadů a vydat se cestou poznání. Další pokyny prohlašují, že seberealizovaná duše má opustit cestu spekulativního poznání a přímo vyhledat útočištĕ u Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Nikde však není pokyn doporučující zanechat láskyplné služby Pánu, protože to je vĕčná přirozená činnost každé živé bytosti. Védy předkládají a vyvracejí různé filosofické teze, neboť ten, kdo dĕlá pokrok, musí s rozvojem poznání opustit každé předchozí stádium. Například ten, kdo je připoutaný k sexuálnímu požitku, dostává pokyn, aby uzavřel manželství podle náboženských pravidel a užíval si sexu se svou manželkou. Tohoto obřadního poznání je třeba se zříct, když osoba dospĕje do stádia odpoutanosti, kdy se doporučuje přijmout stav odříkání. V tomto stádiu má zakázáno se dívat na ženy a mluvit s nimi. Když však dosáhne dokonalosti vĕdomí Kṛṣṇy, kdy je pro nĕj Pán projevený všude, může zamĕstnávat všechny živé bytosti – včetnĕ žen – láskyplnou službou Pánu, aniž by mu hrozilo duchovní poklesnutí. Takto védská literatura podává a vyvrací různé pokyny založené na postupném rozvoji duchovního pohledu. Jelikož konečným cílem všech tĕchto pokynů a metod je dosažení vĕdomí Kṛṣṇy, láskyplné služby Pánu, neliší se od samotného Pána Kṛṣṇy. Podmínĕná duše by se tedy nemĕla předčasnĕ zastavit na své cestĕ domů, zpátky k Bohu, a pošetile se domnívat, že určité mezistádium nebo předbĕžné stádium pokroku je již skutečný cíl života. Je třeba pochopit, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, je zdrojem, udržovatelem a útočištĕm všeho a že každá živá bytost je Jeho vĕčným služebníkem. Takto by mĕla osoba postupovat po védské cestĕ až domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu v blaženosti a poznání.

Thus end the purports of the humble servants of His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda to the Eleventh Canto, Twenty-first Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Lord Kṛṣṇa’s Explanation of the Vedic Path.”

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté první kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje védskou cestu“.