Skip to main content

Text 31

Sloka 31

Devanagari

Dévanágarí

धर्मान् भागवतान् ब्रूत यदि न: श्रुतये क्षमम् ।
यै: प्रसन्न: प्रपन्नाय दास्यत्यात्मानमप्यज: ॥ ३१ ॥

Text

Verš

dharmān bhāgavatān brūta
yadi naḥ śrutaye kṣamam
yaiḥ prasannaḥ prapannāya
dāsyaty ātmānam apy ajaḥ
dharmān bhāgavatān brūta
yadi naḥ śrutaye kṣamam
yaiḥ prasannaḥ prapannāya
dāsyaty ātmānam apy ajaḥ

Synonyms

Synonyma

dharmān bhāgavatān — the science of devotional service; brūta — please speak; yadi — if; naḥ — of us; śrutaye — to hear properly; kṣamam — there is the capacity; yaiḥ — by which (devotional service); prasannaḥ — being satisfied; prapannāya — to one who has taken shelter; dāsyati — He will give; ātmānam — Himself; api — even; ajaḥ — the unborn Supreme Lord.

dharmān bhāgavatān — vĕdu o oddané službĕ; brūta — prosím vyslovte; yadi — jestliže; naḥ — nás; śrutaye — správnĕ naslouchat; kṣamam — je schopnost; yaiḥ — čímž (oddanou službou); prasannaḥ — uspokojený; prapannāya — tomu, kdo přijal útočištĕ; dāsyati — dá; ātmānam — sám sebe; api — dokonce; ajaḥ — nezrozený Nejvyšší Pán.

Translation

Překlad

Please speak about how one engages in the devotional service of the Supreme Lord, if you consider me capable of properly hearing these topics. When a living entity offers loving service to the Supreme Lord, the Lord is immediately satisfied, and in return He will give even His own self to the surrendered soul.

Prosím promluvte o tom, jak se koná oddaná služba Nejvyššímu Pánu, pokud mĕ považujete za schopného správnĕ tĕmto vĕcem naslouchat. Jakmile Pánu živá bytost nabízí láskyplnou službu, ihned Ho to uspokojí a na oplátku dá odevzdané duši dokonce i sám sebe.

Purport

Význam

Within the material world there are two classes of mundane philosophers who present their opinions about the Supreme Lord. Some so-called theologians claim that we are infinitely different from God, and therefore they tend to look upon the Lord as something far beyond our power to understand. Such extreme dualistic philosophers outwardly or officially claim to be pious and religious believers in God, but they consider God so much different from that which is within our experience that according to them there is little profit in even trying to discuss the personality or attributes of the Supreme Lord. Such outwardly faithful persons generally take to fruitive activities and gross materialistic sense gratification, being infatuated with the mundane relationships of the material world, which appear under the headings society, friendship and love.

Dva druhy svĕtských filozofů v hmotném svĕtĕ předkládají své názory na Nejvyššího Pána. Nĕkteří takzvaní teologové tvrdí, že se od Boha nekonečnĕ lišíme, a proto mají tendenci se na Pána dívat jako na nĕco dalece přesahujícího naši schopnost chápat. Tito extrémnĕ dualističtí filozofové se navenek nebo oficiálnĕ prohlašují za zbožné vĕřící, ale přitom si myslí, že Bůh se natolik liší od toho, s čím máme zkušenost, že podle nich prakticky nemá cenu se vůbec snažit diskutovat o osobnosti nebo vlastnostech Nejvyššího Pána. Tito navenek vĕřící lidé jsou opojeni svĕtskými vztahy hmotného svĕta v kategoriích společnost, přátelství a láska, a obvykle se vĕnují plodonosnému jednání a materialistickému uspokojování smyslů.

The advaita-vādīs, or nondualistic philosophers, claim that there is no difference between God and the living entity and that the highest goal of life is to give up our personal existence, which is due to illusion, and merge into the impersonal Brahman effulgence, which is devoid of name, form, paraphernalia and personality. Thus neither class of speculative philosopher is able to understand the transcendental Personality of Godhead.

Advaita-vādī, filozofové nedvojnosti, prohlašují, že mezi Bohem a živou bytostí není žádný rozdíl a že nejvyšším cílem života je ukončit svou osobní existenci, která je způsobená iluzí, a splynout s neosobní září Brahmanu, která nemá jméno, podobu, vybavení ani osobnost. Ani jedna skupina spekulativních filozofů tedy není schopná pochopit transcendentální Osobnost Božství.

Caitanya Mahāprabhu, in His sublime teaching of acintya-bhedābhedha-tattva, or simultaneous oneness and difference, has clearly demonstrated that we are qualitatively one with God but quantitatively different. God is personal consciousness, and He has His personal form. Similarly we are also personal consciousness, and ultimately, when liberated, we also have eternal forms. The difference is that the eternal form and personality of the Supreme Lord contain unlimited potency and opulence whereas our potency and opulence are infinitesimal. We are conscious of our personal body, whereas Lord Kṛṣṇa, the Absolute Truth, is conscious of everyone’s body, as stated in Bhagavad-gītā (kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata). But although God is infinitely greater than the living entity, both God and the living entities are eternal personalities with form, activities and feelings.

Caitanya Mahāprabhu ve svém vznešeném učení o acintya-bhedābhedha-tattvĕ neboli současné totožnosti a odlišnosti, jasnĕ ukázal, že jsme kvalitativnĕ totožní s Bohem, ale kvantitativnĕ odlišní. Bůh je osobní vĕdomí a má svou osobní podobu. My jsme rovnĕž jednotky osobního vĕdomí, a když jsme osvobození, máme také vĕčné podoby. Rozdíl spočívá v tom, že vĕčná podoba a osobnost Nejvyššího Pána obsahuje nekonečnou energii a majestát, zatímco naše energie a majestát jsou nekonečnĕ malé. My jsme si vĕdomi svého tĕla, zatímco Pán Kṛṣṇa, Absolutní Pravda, si je vĕdom všech tĕl, jak uvádí v Bhagavad-gītĕ (kṣetra-jñaṁ cāpi māṁ viddhi sarva-kṣetreṣu bhārata). Ale přestože je Bůh nekonečnĕ vĕtší než živá bytost, jak On, tak živé bytosti jsou vĕčné osobnosti s podobou, činnostmi a pocity.

The Supreme Lord, Kṛṣṇa, expands Himself into innumerable living entities to enjoy rasas, or ecstatic relationships, with them. The living entities are part and parcel of Lord Kṛṣṇa, and they are meant to serve Him with love. Although the Supreme Lord is eternally the predominator and the living entity is eternally the predominated, when the living entity surrenders unto the Lord with a sincere loving attitude, desiring to serve the Lord eternally without the slightest expectation of personal reward for such service, the Lord immediately is pleased, as expressed here by the word prasannaḥ. Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, is so unlimitedly merciful and magnanimous that in His gratitude to such a surrendered and loving servitor, He is immediately inclined to offer anything, even Himself, to His surrendered devotee.

Nejvyšší Pán Kṛṣṇa se expanduje do nesčetnĕ mnoha živých bytostí, aby si vychutnával rasy, extatické vztahy s nimi. Živé bytosti jsou nedílné části Pána Kṛṣṇy a jsou určeny k tomu, aby Mu s láskou sloužily. I když je Nejvyšší Pán vĕčnĕ vládcem a živá bytost je vĕčnĕ ovládaná, když se živá bytost odevzdá Pánu s upřímným láskyplným postojem a přeje si Pánu vĕčnĕ sloužit bez sebemenšího očekávání nĕjaké odmĕny, Pána to okamžitĕ potĕší, což je zde vyjádřeno slovem prasannaḥ. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je tak nekonečnĕ milostivý a šlechetný, že ve svém vdĕku vůči tomuto odevzdanému a milujícímu služebníkovi je ihned připravený mu dát cokoliv, dokonce i sám sebe.

There are numerous practical, historical examples of this loving propensity of the Supreme Personality of Godhead. Because of the love of Mother Yaśodā, child Kṛṣṇa, in His form as Dāmodara, surrendered Himself to His loving mother and allowed Himself to be bound with ropes as a childhood punishment. Similarly, feeling indebted to the Pāṇḍavas for their intense love for Him, Kṛṣṇa in His form as Pārtha-sārathi happily agreed to drive the chariot of Arjuna on the Battlefield of Kurukṣetra. Similarly, Kṛṣṇa in Vṛndāvana is always thinking of ways to satisfy the gopīs, who are universally recognized as the most exalted loving devotees of the Lord.

V dĕjinách existuje mnoho praktických příkladů tohoto láskyplného sklonu Nejvyšší Osobnosti Božství. Kvůli lásce matky Yaśody se jí malý Kṛṣṇa ve své podobĕ Dāmodara odevzdal a nechal se od ní za trest spoutat provazy. Podobnĕ se Kṛṣṇa cítil zadlužený Pāṇḍuovcům za jejich intenzívní lásku k Nĕmu a ve své podobĕ jako Pārtha-sārathi s radostí svolil, že v bitvĕ na Kurukṣetře bude řídit Arjunův kočár. Kṛṣṇa ve Vṛndāvanu také stále přemýšlí, jak uspokojovat gopī, které jsou všeobecnĕ uznávané za nejvznešenĕjší milující oddané Pána.

Such intense loving feelings exchanged between the Lord and His pure devotees would not be possible were the living entities not qualitatively one with the Supreme Personality of Godhead and indeed inseparable parts and parcels of the Lord. On the other hand, because both the Supreme Personality of Godhead and the living entities are eternally individuals, each with his own eternal individual consciousness, such loving exchanges are a perpetual reality in the kingdom of God. In other words, absolute oneness with God and absolute difference from God are theoretical imaginations of different schools of speculative philosophy. The perfection of spiritual love, as described in this verse, is based on simultaneous oneness and difference, and this absolute reality was elaborately presented by Lord Kṛṣṇa Himself in His brahminical incarnation as Caitanya Mahāprabhu. The followers of Caitanya Mahāprabhu have expounded this perfect doctrine in innumerable books, culminating in the teachings of His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda, who has most perfectly presented this knowledge in a way that is understandable not only in India but to all the people of the world. Our present insignificant attempt is simply to complete his translation and commentary on Śrīmad-Bhāgavatam, and we are constantly praying for his guidance so that this work can simply be completed exactly as he would have desired. If one can understand these teachings of Caitanya Mahāprabhu as they are being presented in Western languages, surely the Lord will be satisfied with such a sincere seeker of spiritual truth.

Toto intenzívní opĕtování lásky mezi Pánem a Jeho čistými oddanými by nebylo možné, kdyby s Ním živé bytosti nebyly kvalitativnĕ totožné, kdyby nebyly Jeho nedílnými částmi. Na druhou stranu jsou Pán i živé bytosti vĕčnĕ individuální osobnosti, každý má vĕčné individuální vĕdomí, a proto jsou tyto láskyplné vztahy trvalou realitou v Božím království. Jinými slovy, absolutní totožnost s Bohem a absolutní odlišnost od Nĕho jsou teoretické představy různých škol spekulativní filozofie. Dokonalost duchovní lásky, jak je popsána v této sloce, se zakládá na současné totožnosti a odlišnosti, a tuto absolutní realitu názornĕ vysvĕtlil Pán Kṛṣṇa osobnĕ ve své brāhmaṇské inkarnaci jako Caitanya Mahāprabhu. Následovníci Caitanyi Mahāprabhua tuto dokonalou filozofii vyložili v nesčetných knihách, které vyvrcholily učením Jeho Božské Milosti A.C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy, jenž podal toto poznání dokonalým způsobem, takže je pochopitelné nejen v Indii, ale všem lidem na svĕtĕ. Naší nepatrnou snahou je nyní dokončit jeho překlad a vysvĕtlení Śrīmad-Bhāgavatamu. Stále se přitom modlíme o jeho vedení, aby toto dílo mohlo být dokončeno přesnĕ tak, jak by si přál. Když nĕkdo pochopí učení Caitanyi Mahāprabhua, které je předkládáno v jazycích západního svĕta, Pán bude s tímto upřímným hledačem duchovní pravdy jistĕ spokojen.