Skip to main content

CHAPTER EIGHTEEN

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Description of Varṇāśrama-dharma

Popis varṇāśrama-dharmy

As related in this chapter, Lord Śrī Kṛṣṇa explained to Uddhava the duties of the vānaprastha and sannyāsa orders and the religious practices proper to each of these levels of advancement.

Tato kapitola líčí, jak Pán Śrī Kṛṣṇa vysvĕtlil Uddhavovi povinnosti stavů vānaprastha a sannyās a náboženské praktiky odpovídající tĕmto úrovním pokročilosti.

One who is taking to the vānaprastha stage of life should leave his wife at home in the care of his sons, or else take her along, and with a peaceful mind spend the third quarter of his life in the forest. He should accept as his food whatever bulbs, fruits, roots and so on that grow in the forest, taking sometimes grains cooked by fire and sometimes fruits ripened by time. Furthermore, he should take as his garments tree bark, grass, leaves or the skin of a deer. It is prescribed that he should perform austerities by not cutting his hair, beard, or nails. Nor should he make any special attempt to remove dirt from his limbs. He should bathe three times daily in cold water and sleep upon the ground. During the hot season he should stand beneath the fearsome heat of the sun with fires blazing on four sides. During the rainy season he should stand in the midst of the downpour of rain, and during the cold winter he should submerge himself in water up to his neck. He is absolutely forbidden to clean his teeth, to store food that he has collected at one time to eat at another time, and to worship the Supreme Lord with the flesh of animals. If he can maintain those severe practices for the remainder of his life, the vānaprastha will achieve the Tapoloka planet.

Muž vstupující do stádia vānaprasthy má zanechat manželku doma v péči svých synů nebo ji vzít s sebou a s pokojnou myslí strávit třetí čtvrtinu svého života v lese. Jíst by mĕl lesní bobule, ovoce, kořínky a tak dále, nĕkdy může jíst zrní vařené na ohni a nĕkdy plody dozrálé vlivem času. Oblékat by se mĕl do kůry stromů, trávy, listů nebo jelení kůže. Jako askezi má předepsáno nestříhat si vlasy, vousy ani nehty. Nemĕl by také vyvíjet žádné zvláštní úsilí, aby ze svých končetin odstranil špínu. Mĕl by se koupat třikrát dennĕ ve studené vodĕ a spát na zemi. Bĕhem horkého období by mĕl setrvávat pod hrozivým žárem slunce s ohni planoucími na čtyřech stranách. Bĕhem období dešťů by mĕl stát přímo v lijáku a bĕhem chladné zimy se ponořit až po krk do vody. Má zcela zakázáno si čistit zuby, uchovávat jídlo na pozdĕji a uctívat Nejvyššího Pána masem ze zvířat. Dokáže-li vānaprastha tyto přísné zásady dodržovat po zbytek života, dospĕje na planetu Tapoloku.

The fourth quarter of life is meant for sannyāsa. One should develop complete detachment from attaining residence on different planets, up to even Brahmaloka. Such wishes for material elevation are due to desire for the fruits of material activity. When one recognizes that endeavors to achieve residence on the higher planets ultimately award only suffering, then it is enjoined that one should take to sannyāsa in a spirit of renunciation. The process of accepting sannyāsa involves worshiping the Lord with sacrifice, giving everything one possesses in charity to the priests and establishing within one’s own heart the various sacrificial fires. For a sannyāsī, association with women or even the sight of women is more undesirable than taking poison. Except in emergencies, the sannyāsī should never wear more clothing than a loincloth or some simple covering over his loincloth. He should carry no more than his staff and waterpot. Giving up all violence to living creatures, he should become subdued in the functions of his body, mind and speech. He should remain detached and fixed on the self and travel alone to such pure places as the mountains, rivers and forests. Thus engaged, he should remember the Supreme Personality of Godhead and dwell in a place that is fearless and not heavily populated. He should take his alms each day at seven homes chosen at random from those of the members of the four social classes, avoiding only the homes of those who are cursed or fallen. With a pure heart he should offer to the Supreme Personality of Godhead whatever food he has collected and take the mahā-prasādam remnants. In this way he should always be mindful that hankering for sense gratification is bondage and that engaging the objects of the senses in the service of Lord Mādhava is liberation. If one lacks knowledge and renunciation, or continues to be troubled by the unconquered six enemies headed by lust and the all-powerful senses, or if one accepts the tridaṇḍa renounced order simply for the purpose of carrying out a livelihood, then he will achieve as his result only the killing of his own soul.

Poslední čtvrtina života je určena pro sannyās. Je třeba se úplnĕ odpoutat od přání sídlit na různých planetách až po Brahmaloku. Tato přání získat lepší hmotné postavení se rodí z touhy po plodech hmotného jednání. Přijmout sannyās v náladĕ odříkání by človĕk mĕl tehdy, když pochopí, že snahy sídlit na vyšších planetách přinášejí v konečném smyslu jen utrpení. Proces přijetí sannyāsu zahrnuje uctívání Pána obĕtí, darování veškerého svého vlastnictví knĕžím a umístĕní různých obĕtních ohňů do srdce. Stýkat se se ženami nebo na nĕ dokonce jen hledĕt je pro sannyāsīho nebezpečnĕjší než pozřít jed. S výjimkou nouzových situací by na sobĕ sannyāsī nemĕl mít nic víc než bederní roušku nebo jednoduchou látku, která tuto bederní roušku zakrývá. Nemĕl by nosit nic jiného než svou tyč a nádobu na vodu. Nesmí se dopouštĕt žádného násilí vůči živým bytostem a mĕl by se ovládat v činnostech svého tĕla, mysli a řeči. Odpoutaný a soustředĕný na vlastní já by mĕl sám putovat na tak čistá místa jako jsou hory, řeky a lesy. Přitom by mĕl vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství a přebývat vždy na místĕ, kde není čeho se bát a které není hustĕ obydlené. Mĕl by každý den přijmout almužny v sedmi domech náhodnĕ vybraných mezi obydlími členů čtyř společenských tříd a vyhýbat se jedinĕ domovům prokletých či pokleslých lidí. Veškeré jídlo, které dostane, by mĕl s čistým srdcem obĕtovat Nejvyšší Osobnosti Božství a pak přijmout zbytky, mahā-prasādam. Přitom by mĕl mít stále na pamĕti, že dychtĕní po smyslovém požitku znamená pouto a zamĕstnávání smyslových objektů ve službĕ Pánu Mādhavovi znamená osvobození. Pokud nĕkdo postrádá poznání a schopnost si odříkat nebo ho stále pronásleduje šest nepřemožených nepřátel v čele s chtíčem a všemocnými smysly, nebo pokud přijme stav odříkání s tri-daṇḍou jen jako prostředek, jak si zaopatřit živobytí, pak jediné, čeho dosáhne, je, že zabije svou vlastní duši.

A paramahaṁsa is not under the control of injunctions and prohibitions. He is a devotee of the Supreme Lord, detached from external sense gratification and completely free from desire for even such subtle gratificatory goals as liberation. He is expert in discrimination and, just like a simple child, is free from concepts of pride and insult. Although actually competent, he wanders about like a dull person, and although most learned, he engages himself like an insane fool in incoherent speech. Although actually fixed in the Vedas, he behaves in an unordered fashion. He tolerates the evil words of others and never shows contempt for anyone else. He avoids acting as an enemy or vainly indulging in argument. He sees the Supreme Personality of Godhead in all creatures and also all living beings within the Supreme Personality of Godhead. In order to keep his body alive for performing worship of the Lord, he accepts whatever excellent or inferior food, clothing and bedding he can obtain without endeavor. Although he has to make some effort to find food for maintaining his body, he does not become joyful when he finds something, nor does he become depressed when not finding anything. The Supreme Lord Himself, although not at all subject to the Vedic orders and prohibitions, by His own free will executes various prescribed duties; similarly the paramahaṁsa, even while on the platform of freedom from subjugation to Vedic rules and prohibitions, carries out various duties. Because his perception of dualities has become completely eradicated by transcendental knowledge, which is focused on the Supreme Lord, he obtains upon the demise of his material body the liberation known as sārṣṭi, in which one becomes equal in opulence with the Lord.

Paramahaṁsa nepodléhá příkazům a zákazům. Je oddaný Nejvyššímu Pánu, odpoutaný od vnĕjšího smyslového požitku a vůbec netouží dosáhnout ani tak subtilnĕ uspokojivých cílů, jako je osvobození. Umí výbornĕ rozlišovat a stejnĕ jako malému dítĕti mu pýcha ani urážka nic neříkají. I když je ve skutečnosti kvalifikovaný, potuluje se jako prosťáček, a přestože je velmi učený, blábolí jako hloupý šílenec. I když je ve skutečnosti zbĕhlý ve Védách, chová se nespořádaným způsobem. Toleruje urážky od druhých a nikdy nikomu neprojevuje opovržení. Vyhýbá se nepřátelskému jednání a planému argumentování. Vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech tvorech a všechny živé bytosti vidí v Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby uchoval své tĕlo naživu a mohl se vĕnovat uctívání Pána, přijímá jakékoliv prvotřídní či podřadné jídlo, oblečení či lůžkoviny, které získá bez úsilí. Ačkoliv jistou snahu musí vyvinout, aby si pro obživu tĕla obstaral potravu, neraduje se, když nĕco sežene, a není sklíčený, když se mu nic sehnat nepodaří. Sám Nejvyšší Pán plní ze své svobodné vůle různé předepsané povinnosti, přestože védským příkazům a zákazům v žádném případĕ nepodléhá, a také paramahaṁsa koná různé povinnosti, přestože je na úrovni, kdy védským pravidlům a zákazům nepodléhá. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální poznání zamĕřené na Nejvyššího Pána zcela odstranilo vnímání dualit, získá po opuštĕní hmotného tĕla osvobození zvané sārṣṭi, kdy bude mít stejný majestát jako Pán.

The person who desires his own best interest should take shelter of a bona fide spiritual master. Filling his mind with faith, keeping free from enviousness and remaining fixed in devotion, the disciple should serve the spiritual master, whom he should regard as nondifferent from the Supreme Lord. For a brahmacārī, the primary duty is service to the spiritual master. The main duties for a householder are protection of living beings and sacrifice, for a vānaprastha austerities, and for a sannyāsī self-control and nonviolence. Celibacy (practiced by householders at all times except once a month when the wife is fertile), penance, cleanliness, self-satisfaction, friendship with all living beings and above all worship of the Supreme Personality of Godhead are duties meant for every jīva soul. One acquires firm devotion for the Supreme Lord by always rendering service to the Supreme Personality of Godhead through one’s own particular prescribed duty, by not engaging in the worship of any other personalities, and also by thinking of all creatures as the place of residence of the Supreme Personality of Godhead in His form as the Supersoul. The followers of the karma-kāṇḍa section of the Vedas can attain the planets of the forefathers and so on by their ritualistic activities, but if they become endowed with devotion for the Supreme Lord, then by these same activities they can achieve the supreme stage of liberation.

Ten, komu jde o to nejlepší pro sebe, by mĕl vyhledat útočištĕ u pravého duchovního mistra. S myslí naplnĕnou vírou, bez závisti a s neochvĕjnou oddaností by mĕl žák sloužit duchovnímu mistrovi, jehož by mĕl vnímat tak, že se neliší od Nejvyššího Pána. Služba duchovnímu učiteli je prvořadá povinnost brahmacārīho. Hlavními povinnostmi hospodáře je chránit živé bytosti a provádĕt obĕti, u vānaprasthy je to askeze a u sannyāsīho sebeovládání a nenásilí. Celibát (pro hospodáře s jednou výjimkou mĕsíčnĕ bĕhem plodných dnů jeho ženy), askeze, čistotnost, vnitřní spokojenost, přátelský vztah ke všem živým bytostem a především uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství jsou povinnosti určené pro každou jīvu (duši). Neochvĕjné oddanosti Nejvyššímu Pánu osoba dosáhne, když neustále slouží Nejvyšší Osobnosti Božství plnĕním předepsaných povinností, když neuctívá žádné jiné osobnosti a když také všechny bytosti vidí jako příbytky Nejvyššího Pána v Jeho podobĕ Nadduše. Následovníci karma-kāṇḍské části Véd se mohou díky svým obřadním činnostem dostat na planety předků a tak podobnĕ, ale s oddaností Nejvyššímu Pánu mohou prostřednictvím stejných činností dosáhnout nejvyššího stádia osvobození.

Text 1:
The Supreme Personality of Godhead said: One who desires to adopt the third order of life, vānaprastha, should enter the forest with a peaceful mind, leaving his wife with his mature sons, or else taking her along with him.
Sloka 1:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ten, kdo chce přijmout třetí životní stádium, vānaprasthu, by mĕl s klidnou myslí odejít do lesa. Manželku může zanechat s dospĕlými syny nebo ji vzít s sebou.
Text 2:
Having adopted the vānaprastha order of life, one should arrange one’s sustenance by eating uncontaminated bulbs, roots and fruits that grow in the forest. One may dress oneself with tree bark, grass, leaves or animal skins.
Sloka 2:
Když človĕk vstoupí do stavu vānaprasthy, mĕl by se živit neznečištĕnými bobulemi, kořínky a ovocem, jež rostou v lese. Oblékat se může do kůry stromů, trávy, listů nebo zvířecích kůží.
Text 3:
The vānaprastha should not groom the hair on his head, body or face, should not manicure his nails, should not pass stool and urine at irregular times and should not make a special endeavor for dental hygiene. He should be content to take bath in water three times daily and should sleep on the ground.
Sloka 3:
Vānaprastha by si nemĕl upravovat vlasy, tĕlesné ochlupení ani vousy, pĕstit si nehty, kálet ani močit jindy než v pravidelnou dobu a nemĕl by vyvíjet zvláštní úsilí v péči o ústní dutinu. Mĕl by být spokojený s koupelí ve vodĕ třikrát dennĕ a spát na zemi.
Text 4:
Thus engaged as a vānaprastha, one should execute penance during the hottest summer days by subjecting oneself to burning fires on four sides and the blazing sun overhead; during the rainy season one should remain outside, subjecting oneself to torrents of rain; and in the freezing winter one should remain submerged in water up to one’s neck.
Sloka 4:
Človĕk v postavení vānaprasthy by mĕl konat askezi bĕhem nejteplejších letních dnů tím, že se vystaví ohňům planoucím na čtyřech stranách a sálajícímu slunci nad hlavou, bĕhem období dešťů by mĕl zůstat venku a nechat se bičovat přívaly deštĕ a v mrazivé zimĕ by mĕl setrvávat ponořený po krk ve vodĕ.
Text 5:
One may eat foodstuffs prepared with fire, such as grains, or fruits ripened by time. One may grind one’s food with mortar and stone or with one’s own teeth.
Sloka 5:
Může jíst jídla připravená na ohni, například obiloviny, nebo plody dozrálé časem. Svou potravu může rozmĕlňovat pomocí hmoždíře a kamene nebo vlastními zuby.
Text 6:
The vānaprastha should personally collect whatever he requires for his bodily maintenance, carefully considering the time, place and his own capacity. He should never collect provisions for the future.
Sloka 6:
Vānaprastha by si mĕl sám shromáždit všechno, co potřebuje pro své tĕlesné zaopatření s ohledem na čas, místo a svou kapacitu. Nikdy by si nemĕl dĕlat zásoby na pozdĕji.
Text 7:
One who has accepted the vānaprastha order of life should perform seasonal sacrifices by offering oblations of caru and sacrificial cakes prepared from rice and other grains found in the forest. The vānaprastha, however, may never offer animal sacrifices to Me, even those sacrifices mentioned in the Vedas.
Sloka 7:
Ten, kdo přijal stav vānaprasthy, by mĕl provádĕt obĕti odpovídající daným ročním obdobím s obĕtinami jako caru a obĕtní koláčky vyrobené z rýže a jiných obilovin, které najde v lese. Nikdy Mi ale nesmí nabízet zvířecí obĕti; ani ty, které jsou uvedené ve Védách.
Text 8:
The vānaprastha should perform the agnihotra, darśa and paurṇamāsa sacrifices, as he did while in the gṛhastha-āśrama. He should also perform the vows and sacrifices of cāturmāsya, since all of these rituals are enjoined for the vānaprastha-āśrama by expert knowers of the Vedas.
Sloka 8:
Vānaprastha by mĕl konat obĕti agnihotra, darśa a paurṇamāsa jako v gṛhastha-āśramu. Také by mĕl následovat sliby a obĕti cāturmāsyi, neboť všechny tyto obřady pro vānaprastha-āśram předepisují zkušení znalci Véd.
Text 9:
The saintly vānaprastha, practicing severe penances and accepting only the bare necessities of life, becomes so emaciated that he appears to be mere skin and bones. Thus worshiping Me through severe penances, he goes to the Maharloka planet and then directly achieves Me.
Sloka 9:
Zbožný vānaprastha, jenž praktikuje přísnou askezi a přijímá jen holé životní nezbytnosti, vyhubne na kost a kůži. Když Mĕ bude takto uctívat přísnou askezí, odejde na planetu Maharloku a potom dosáhne přímo Mĕ.
Text 10:
One who with long endeavor executes this painful but exalted penance, which awards ultimate liberation, simply to achieve insignificant sense gratification must be considered the greatest fool.
Sloka 10:
Ten, kdo tuto bolestnou, ale vznešenou askezi, jež udílí konečné osvobození, praktikuje s dlouhodobým úsilím jen pro bezvýznamný smyslový požitek, musí být považován za nejvĕtšího pošetilce.
Text 11:
If the vānaprastha is overtaken by old age and because of his trembling body is no longer able to execute his prescribed duties, he should place the sacrificial fire within his heart by meditation. Then, fixing his mind on Me, he should enter into the fire and give up his body.
Sloka 11:
Pokud vānaprasthu přemůže stáří a kvůli třesoucímu se tĕlu už nedokáže plnit své předepsané povinnosti, mĕl by si v meditaci do srdce vložit obĕtní oheň a pak s myslí upřenou na Mĕ vstoupit do ohnĕ a opustit tĕlo.
Text 12:
If the vānaprastha, understanding that even promotion to Brahmaloka is a miserable situation, develops complete detachment from all possible results of fruitive activities, then he may take the sannyāsa order of life.
Sloka 12:
Pokud vānaprastha pochopí, že i povznesení na Brahmaloku je utrpením, a tak se zcela odpoutá ode všech možných výsledků plodonosných činností, tehdy může přijmout sannyās.
Text 13:
Having worshiped Me according to scriptural injunctions and having given all one’s property to the sacrificial priest, one should place the fire sacrifice within oneself. Thus, with the mind completely detached, one should enter the sannyāsa order of life.
Sloka 13:
Poté, co Mĕ uctil podle pokynů písem a dal všechno své vlastnictví obĕtnímu knĕzi, mĕl by vložit obĕtní oheň do svého nitra. Takto by mĕl se zcela odpoutanou myslí přijmout sannyās.
Text 14:
“This man taking sannyāsa is going to surpass us and go back home, back to Godhead.” Thus thinking, the demigods create stumbling blocks on the path of the sannyāsī by appearing before him in the shape of his former wife or other women and attractive objects. But the sannyāsī should pay the demigods and their manifestations no heed.
Sloka 14:
„Tento muž, který přijal sannyās, nás předčí a vrátí se domů, zpátky k Bohu.“ S tĕmito myšlenkami staví polobozi sannyāsīmu do cesty překážky tím, že se mu zjevují v podobĕ jeho bývalé manželky nebo jiných žen a přitažlivých objektů. Sannyāsī by však nemĕl polobohům ani jejich projevům vĕnovat žádnou pozornost.
Text 15:
If the sannyāsī desires to wear something besides a mere kaupīna, he may use another cloth around his waist and hips to cover the kaupīna. Otherwise, if there is no emergency, he should not accept anything besides his daṇḍa and waterpot.
Sloka 15:
Chce-li mít sannyāsī na sobĕ nĕco víc než jen kaupīn, může si přes nĕj kolem pasu a boků omotat ještĕ jednu látku. Jinak pokud nenastane nouzová situace, by nemĕl mít nic než svou daṇḍu a nádobu na vodu.
Text 16:
A saintly person should step or place his foot on the ground only after verifying with his eyes that there are no living creatures, such as insects, who might be injured by his foot. He should drink water only after filtering it through a portion of his cloth, and he should speak only words that possess the purity of truth. Similarly, he should perform only those activities his mind has carefully ascertained to be pure.
Sloka 16:
Sādhu by mĕl položit nohu na zem až poté, co se očima přesvĕdčí, že tam nejsou žádní živí tvorové, například hmyz, které by mohl zašlápnout. Vodu by mĕl pít až poté, co ji přefiltruje přes cíp svých šatů, a říkat by mĕl jen slova čistá svou pravdivostí. Konat by mĕl také jen ty činnosti, které myslí pečlivĕ ovĕřil jako čisté.
Text 17:
One who has not accepted the three internal disciplines of avoiding useless speech, avoiding useless activities and controlling the life air can never be considered a sannyāsī merely because of his carrying bamboo rods.
Sloka 17:
Toho, kdo nepřijal tři druhy sebekáznĕ – vyhýbat se zbytečnému mluvení, zbytečným činnostem a ovládat svůj životní vzduch, nelze v žádném případĕ považovat za sannyāsīho jen proto, že nosí bambusové tyče.
Text 18:
Rejecting those houses that are polluted and untouchable, one should approach without previous calculation seven houses and be satisfied with that which is obtained there by begging. According to necessity, one may approach each of the four occupational orders of society.
Sloka 18:
Sannyāsī by se mĕl vyhýbat domům, které jsou znečištĕné a nedotknutelné, a bez předbĕžných propočtů by mĕl jít do sedmi domů a spokojit se s tím, co tam vyžebrá. Podle nutnosti může navštĕvovat členy každé ze čtyř společenských tříd.
Text 19:
Taking the food gathered through begging, one should leave the populated areas and go to a reservoir of water in a secluded place. There, having taken a bath and washed one’s hands thoroughly, one should distribute portions of the food to others who may request it. One should do this without speaking. Then, having thoroughly cleansed the remnants, one should eat everything on one’s plate, leaving nothing for future consumption.
Sloka 19:
Sannyāsī by mĕl vzít vyžebrané jídlo, opustit zalidnĕné oblasti a jít k nĕjaké vodní nádrži na osamĕlém místĕ. Tam by se mĕl vykoupat, důkladnĕ si umýt ruce a část jídla rozdat tĕm, kteří o nĕ požádají. To vše by mĕl udĕlat mlčky. Potom by mĕl zbytky dokonale očistit a sníst vše na talíři, aniž by si nĕco nechal na pozdĕji.
Text 20:
Without any material attachment, with senses fully controlled, remaining enthusiastic, and satisfied in realization of the Supreme Lord and his own self, the saintly person should travel about the earth alone. Having equal vision everywhere, he should be steady on the spiritual platform.
Sloka 20:
Sādhu by mĕl sám putovat po Zemi, bez pout ke hmotĕ, se zcela ovládnutými smysly, stále nadšený a spokojený díky realizaci Nejvyššího Pána a vlastního já. Na vše by mĕl pohlížet nezaujatým pohledem a neochvĕjnĕ setrvávat na duchovní úrovni.
Text 21:
Dwelling in a safe and solitary place, his mind purified by constant thought of Me, the sage should concentrate on the soul alone, realizing it to be nondifferent from Me.
Sloka 21:
Mudrc sídlící na bezpečném a osamĕlém místĕ, s myslí očištĕnou neustálými myšlenkami na Mĕ, by se mĕl soustředit jen na duši a uvĕdomit si, že se ode Mĕ neliší.
Text 22:
By steady knowledge a sage should clearly ascertain the nature of the soul’s bondage and liberation. Bondage occurs when the senses are deviated to sense gratification, and complete control of the senses constitutes liberation.
Sloka 22:
Neochvĕjným poznáním by mĕl mudrc jasnĕ chápat povahu spoutaného a osvobozeného stavu duše. Pouto nastává, když se smysly odchýlí ke smyslovému požitku, a úplné ovládání smyslů představuje osvobození.
Text 23:
Therefore, completely controlling the five senses and the mind by Kṛṣṇa consciousness, a sage, having experienced spiritual bliss within the self, should live detached from insignificant material sense gratification.
Sloka 23:
Proto by mĕl mudrc zcela ovládat pĕt smyslů a mysl svým vĕdomím Kṛṣṇy a poté, co okusil duchovní blaženost ve vlastním nitru, by mĕl žít odpoutaný od nepatrného hmotného uspokojování smyslů.
Text 24:
The sage should travel in sanctified places, by flowing rivers and within the solitude of mountains and forests. He should enter the cities, towns and pasturing grounds and approach ordinary working men only to beg his bare sustenance.
Sloka 24:
Mudrc by mĕl putovat na posvĕcená místa, podél tekoucích řek a samotou hor a lesů. Vstupovat do velkomĕst, mĕst a na pastviny a oslovovat obyčejné pracující lidi by mĕl jen proto, aby si vyžebral holé životní nezbytnosti.
Text 25:
One in the vānaprastha order of life should always practice taking charity from others, for one is thereby freed from illusion and quickly becomes perfect in spiritual life. Indeed, one who subsists on food grains obtained in such a humble manner purifies his existence.
Sloka 25:
Človĕk ve stavu vānaprasthy by mĕl vždy přijímat milodary od druhých, protože tím se oprošťuje od klamu a brzy dosáhne dokonalosti v duchovním životĕ. Ten, kdo se živí takto pokornĕ nabytou potravou, ve skutečnosti očišťuje svou existenci.
Text 26:
One should never see as ultimate reality those material things which obviously will perish. With consciousness free from material attachment, one should retire from all activities meant for material progress in this life and the next.
Sloka 26:
Človĕk by nikdy nemĕl vidĕt jako konečnou realitu ty hmotné vĕci, které zjevnĕ zaniknou. S vĕdomím prostým připoutanosti ke hmotĕ by mĕl zanechat všech činností zamĕřených na hmotný pokrok v tomto i příštím životĕ.
Text 27:
One should logically consider the universe, which is situated within the Lord, and one’s own material body, which is composed of mind, speech and life air, to be ultimately products of the Lord’s illusory energy. Thus situated in the self, one should give up one’s faith in these things and should never again make them the object of one’s meditation.
Sloka 27:
Človĕk by mĕl logicky zvážit, že vesmír nacházející se v Pánu a jeho vlastní hmotné tĕlo složené z mysli, řeči a životního vzduchu jsou z konečného hlediska výtvory Pánovy matoucí energie. Takto spočívající ve vlastním já by se mĕl vzdát víry v tyto vĕci a již nikdy je neučinit předmĕtem své meditace.
Text 28:
A learned transcendentalist dedicated to the cultivation of knowledge and thus detached from external objects, or My devotee who is detached even from desire for liberation — both neglect those duties based on external rituals or paraphernalia. Thus their conduct is beyond the range of rules and regulations.
Sloka 28:
Učený transcendentalista pohroužený v rozvoji poznání a tímto odpoutaný od vnĕjších objektů i Můj oddaný, který netouží ani po osvobození, zanedbávají povinnosti týkající se vnĕjších obřadů či vybavení. Jejich chování tedy přesahuje rámec usmĕrňujících pravidel.
Text 29:
Although most wise, the paramahaṁsa should enjoy life like a child, oblivious to honor and dishonor; although most expert, he should behave like a stunted, incompetent person; although most learned, he should speak like an insane person; and although a scholar learned in Vedic regulations, he should behave in an unrestricted manner.
Sloka 29:
Paramahaṁsa, ač velmi moudrý, by se mĕl radovat ze života jako dítĕ nedbající na poctu a zostuzení; ač velmi zkušený, mĕl by se chovat jako mentálnĕ zaostalá, nezpůsobilá osoba; ač velmi učený, mĕl by mluvit jako šílenec, a ač znalec védských pravidel, mĕl by jednat neusmĕrnĕným způsobem.
Text 30:
A devotee should never engage in the fruitive rituals mentioned in the karma-kāṇḍa section of the Vedas, nor should he become atheistic, acting or speaking in opposition to Vedic injunctions. Similarly, he should never speak like a mere logician or skeptic or take any side whatsoever in useless arguments.
Sloka 30:
Oddaný by se nikdy nemĕl vĕnovat plodonosným obřadům uvedeným v karma-kāṇḍské části Véd a zároveň by se nemĕl stát ateistou, který jedná či hovoří v rozporu s védskými pokyny. Nemĕl by ani mluvit jako pouhý logik či skeptik a nestavĕt se na žádnou stranu v jalových debatách.
Text 31:
A saintly person should never let others frighten or disturb him and, similarly, should never frighten or disturb other people. He should tolerate the insults of others and should never himself belittle anyone. He should never create hostility with anyone for the sake of the material body, for he would thus be no better than an animal.
Sloka 31:
Svĕtec by se nikdy nemĕl nechat vylekat či rozrušit jinými lidmi a sám by také nemĕl nikoho strašit ani rozrušovat. Mĕl by tolerovat urážky od druhých a sám nikdy nikoho neponižovat. S nikým by nemĕl vytvářet nepřátelství kvůli hmotnému tĕlu, protože by nebyl o nic lepší než zvíře.
Text 32:
The one Supreme Lord is situated within all material bodies and within everyone’s soul. Just as the moon is reflected in innumerable reservoirs of water, the Supreme Lord, although one, is present within everyone. Thus every material body is ultimately composed of the energy of the one Supreme Lord.
Sloka 32:
Jeden Nejvyšší Pán sídlí ve všech hmotných tĕlech a v duši každé bytosti. Tak jako se mĕsíc odráží v nesčetných vodních nádržích, je Nejvyšší Pán – byť jediný – přítomný v každém. Každé hmotné tĕlo je tedy v konečném smyslu tvořené energií jednoho Nejvyššího Pána.
Text 33:
If at times one does not obtain proper food one should not be depressed, and when one obtains sumptuous food one should not rejoice. Being fixed in determination, one should understand both situations to be under the control of God.
Sloka 33:
Nikdo by nemĕl být sklíčený, když občas nezíská vhodné jídlo, a nemĕl by se radovat, když se mu dostane jídla v hojnosti. Mĕl by být pevný ve svém odhodlání a chápat, že obĕ situace jsou pod kontrolou Boha.
Text 34:
If required, one should endeavor to get sufficient foodstuffs, because it is always necessary and proper to maintain one’s health. When the senses, mind and life air are fit, one can contemplate spiritual truth, and by understanding the truth one is liberated.
Sloka 34:
Je-li třeba, mĕl by človĕk vyvinout úsilí, aby si obstaral dostatek jídla, protože udržovat zdraví je nutné a vhodné za všech okolností. Když jsou smysly, mysl a životní vzduch v dobré kondici, je možné rozjímat o duchovní pravdĕ a jejím pochopením dosáhnout osvobození.
Text 35:
A sage should accept the food, clothing and bedding — be they of excellent or inferior quality — that come of their own accord.
Sloka 35:
Jídlo, oblečení a lůžkoviny, které přijdou samy od sebe, by mĕl mudrc přijmout, ať jsou prvotřídní nebo nekvalitní.
Text 36:
Just as I, the Supreme Lord, execute regulative duties by My own free will, similarly, one who has realized knowledge of Me should maintain general cleanliness, purify his hands with water, take bath and execute other regulative duties not by force but by his own free will.
Sloka 36:
Tak jako Já, Nejvyšší Pán, ze své svobodné vůle konám pravidelné povinnosti, mĕl by ten, kdo má realizované poznání Mĕ, udržovat celkovou čistotu, očišťovat si ruce vodou, koupat se a plnit další usmĕrňující povinnosti ne pod vlivem násilí, ale z vlastní svobodné vůle.
Text 37:
A realized soul no longer sees anything as separate from Me, for his realized knowledge of Me has destroyed such illusory perception. Since the material body and mind were previously accustomed to this kind of perception, it may sometimes appear to recur; but at the time of death the self-realized soul achieves opulences equal to Mine.
Sloka 37:
Realizovaná duše již nevidí nic jako oddĕlené ode Mĕ, protože její realizované poznání Mĕ zničilo toto klamné vnímání. Jelikož hmotné tĕlo a mysl byly dříve na toto vnímání zvyklé, nĕkdy se může zdánlivĕ znovu objevit, ale v čase smrti získává seberealizovaná duše stejný majestát jako Já.
Text 38:
One who is detached from sense gratification, knowing its result to be miserable, and who desires spiritual perfection, but who has not seriously analyzed the process for obtaining Me, should approach a bona fide and learned spiritual master.
Sloka 38:
Ten, kdo je odpoutaný od uspokojování smyslů, jelikož ví, že vede k utrpení, a kdo touží po duchovní dokonalosti, ale vážnĕ nezkoumal proces vedoucí k dosažení Mĕ, by mĕl vyhledat pravého a učeného duchovního mistra.
Text 39:
Until a devotee has clearly realized spiritual knowledge, he should continue with great faith and respect and without envy to render personal service to the guru, who is nondifferent from Me.
Sloka 39:
Dokud oddaný nemá jasnĕ zrealizované duchovní poznání, mĕl by stále s velkou vírou a úctou a bez závisti prokazovat osobní službu guruovi, který se ode Mĕ neliší.
Texts 40-41:
One who has not controlled the six forms of illusion [lust, anger, greed, excitement, false pride and intoxication], whose intelligence, the leader of the senses, is extremely attached to material things, who is bereft of knowledge and detachment, who adopts the sannyāsa order of life to make a living, who denies the worshipable demigods, his own self and the Supreme Lord within himself, thus ruining all religious principles, and who is still infected by material contamination, is deviated and lost both in this life and the next.
Sloka 40-41:
Ten, kdo neovládl šest podob klamu (chtíč, hnĕv, chamtivost, vzrušení, pýchu a omámenost), jehož inteligence, vůdce smyslů, je nesmírnĕ připoutaná k hmotným vĕcem, jemuž chybí poznání a odpoutanost, jenž přijímá stav sannyās proto, aby si opatřil živobytí, jenž popírá uctívané polobohy, své vlastní já a Nejvyššího Pána ve svém nitru a tak ničí všechny náboženské zásady a jenž je stále nakažený znečištĕním hmotou, se nachází na scestí a je ztracený v tomto i v příštím životĕ.
Text 42:
The main religious duties of a sannyāsī are equanimity and nonviolence, whereas for the vānaprastha austerity and philosophical understanding of the difference between the body and soul are prominent. The main duties of a householder are to give shelter to all living entities and perform sacrifices, and the brahmacārī is mainly engaged in serving the spiritual master.
Sloka 42:
Hlavními náboženskými povinnostmi sannyāsīho jsou vyrovnanost a nenásilí, zatímco pro vānaprasthu je nejdůležitĕjší askeze a filosofické chápání rozdílu mezi tĕlem a duší. Hlavními povinnostmi hospodáře jsou poskytovat útočištĕ všem živým bytostem a provádĕt obĕti a brahmacārī především slouží duchovnímu učiteli.
Text 43:
A householder may approach his wife for sex only at the time prescribed for begetting children. Otherwise, the householder should practice celibacy, austerity, cleanliness of mind and body, satisfaction in his natural position, and friendship toward all living entities. Worship of Me is to be practiced by all human beings, regardless of social or occupational divisions.
Sloka 43:
Hospodář může mít sex se svou manželkou jen v dobĕ předepsané pro plození dĕtí. Jinak by mĕl praktikovat celibát, askezi, čistotu mysli a tĕla, spokojenost ve svém přirozeném postavení a přátelství vůči všem živým bytostem. Všichni lidé bez ohledu na společenské postavení či zamĕstnání mají uctívat Mĕ.
Text 44:
One who worships Me by his prescribed duty, having no other object of worship, and who remains conscious of Me as present in all living entities, achieves unflinching devotional service unto Me.
Sloka 44:
Ten, kdo Mĕ uctívá konáním svých předepsaných povinností, nemá jiný předmĕt uctívání a je si stále vĕdom Mé přítomnosti ve všech živých bytostech, dosahuje neochvĕjné oddané služby Mnĕ.
Text 45:
My dear Uddhava, I am the Supreme Lord of all worlds, and I create and destroy this universe, being its ultimate cause. I am thus the Absolute Truth, and one who worships Me with unfailing devotional service comes to Me.
Sloka 45:
Můj milý Uddhavo, jsem Nejvyšší Pán všech svĕtů a tvořím i ničím tento vesmír, jelikož jsem jeho konečnou příčinou. Jsem tedy Absolutní Pravda a ten, kdo Mĕ uctívá neselhávající oddanou službou, dospĕje ke Mnĕ.
Text 46:
Thus, one who has purified his existence by execution of his prescribed duties, who fully understands My supreme position and who is endowed with scriptural and realized knowledge, very soon achieves Me.
Sloka 46:
Kdo takto očistil svou existenci konáním svých předepsaných povinností, kdo plnĕ chápe Mé svrchované postavení a kdo je obdařený poznáním písem a realizovaným poznáním, ke Mnĕ velmi brzy dospĕje.
Text 47:
Those who are followers of this varṇāśrama system accept religious principles according to authorized traditions of proper conduct. When such varṇāśrama duties are dedicated to Me in loving service, they award the supreme perfection of life.
Sloka 47:
Lidé následující tento varṇāśramský systém přijímají náboženské zásady v souladu s autorizovanými tradicemi správného chování. Jsou-li tyto varṇāśramské povinnosti zasvĕceny Mnĕ v rámci láskyplné služby, udílejí nejvyšší dokonalost života.
Text 48:
My dear saintly Uddhava, I have now described to you, just as you inquired, the means by which My devotee, perfectly engaged in his prescribed duty, can come back to Me, the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 48:
Můj milý svatý Uddhavo, nyní jsem ti v odpovĕď na tvoji otázku popsal, jak se může Můj oddaný dokonale plnící své předepsané povinnosti vrátit ke Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.