Skip to main content

Text 6

Sloka 6

Devanagari

Dévanágarí

स्वयं सञ्चिनुयात् सर्वमात्मनो वृत्तिकारणम् ।
देशकालबलाभिज्ञो नाददीतान्यदाहृतम् ॥ ६ ॥

Text

Verš

svayaṁ sañcinuyāt sarvam
ātmano vṛtti-kāraṇam
deśa-kāla-balābhijño
nādadītānyadāhṛtam
svayaṁ sañcinuyāt sarvam
ātmano vṛtti-kāraṇam
deśa-kāla-balābhijño
nādadītānyadāhṛtam

Synonyms

Synonyma

svayam — himself; sañcinuyāt — should gather; sarvam — everything; ātmanaḥ — his own; vṛtti — sustenance; kāraṇam — facilitating; deśa — the particular place; kāla — the time; bala — and one’s strength; abhijñaḥ — understanding pragmatically; na ādadīta — should not take; anyadā — for another time; āhṛtam — provisions.

svayam — sám; sañcinuyāt — mĕl by shromáždit; sarvam — všechno; ātmanaḥ — své; vṛtti — živobytí; kāraṇam — zaopatřující; deśa — konkrétní místo; kāla — čas; bala — a svou sílu; abhijñaḥ — pragmaticky chápající; na ādadīta — nemĕl by si dĕlat; anyadā — na jindy; āhṛtam — zásoby.

Translation

Překlad

The vānaprastha should personally collect whatever he requires for his bodily maintenance, carefully considering the time, place and his own capacity. He should never collect provisions for the future.

Vānaprastha by si mĕl sám shromáždit všechno, co potřebuje pro své tĕlesné zaopatření s ohledem na čas, místo a svou kapacitu. Nikdy by si nemĕl dĕlat zásoby na pozdĕji.

Purport

Význam

According to Vedic regulations, one practicing austerity should collect only what he requires for immediate use, and upon receiving gifts of foodstuff he should immediately give up that which he has previously collected, so that there will be no surplus. This regulation is meant to keep one fixed in faithful dependence on the Supreme Lord. One should never stock food or other bodily necessities for future use. The term deśa-kāla-balābhijña indicates that in a particularly difficult place, or in time of emergency or personal incapacity, this strict rule need not be followed, as confirmed by Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Podle védských pravidel by mĕl ten, kdo praktikuje askezi, shromažďovat jen to, co bezprostřednĕ potřebuje, a jakmile dostane darem jídlo, ihned se zbavit toho, co nashromáždil předtím, aby mu nezbývaly přebytky. Toto pravidlo má upevňovat jeho víru, se kterou závisí na Nejvyšším Pánu. Nikdy by si nemĕl střádat jídlo a další tĕlesné nezbytnosti pro pozdĕjší použití. Výraz deśa-kāla-balābhijña vyjadřuje, že na zvláštĕ náročných místech, v dobách nouze nebo když je človĕk nemohoucí, není nutné toto přísné pravidlo dodržovat. To potvrzuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura points out that unless one is completely incapacitated, one should not depend on others for one’s personal maintenance, as this will create a debt that can only be repaid by taking another birth in the material world. This applies only to those endeavoring for personal purification and not to those engaged full time in devotional service to Lord Kṛṣṇa. A pure devotee eats, dresses and speaks only for the service of the Lord, and thus whatever assistance he accepts from others is not for himself. He is fully surrendered to the mission of the Supreme Personality of Godhead. However, one not so surrendered will certainly have to take birth again in the material world to repay all of his debts to others.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že pokud človĕk není úplnĕ nemohoucí, nemĕl by ohlednĕ své obživy záviset na druhých, neboť to vytvoří dluh, který lze splatit jedinĕ dalším zrozením v hmotném svĕtĕ. To se vztahuje jen na ty, kdo usilují o své vlastní očištĕní, a ne na ty, kdo se plnĕ vĕnují oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi. Čistý oddaný jí, obléká se a mluví jen v zájmu služby Pánu, takže veškerá pomoc, kterou přijímá od ostatních, není pro nĕho samotného. Je plnĕ odevzdaný misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo však není takto odevzdaný, se bude jistĕ muset narodit znovu v hmotném svĕtĕ, aby splatil všechny své dluhy vůči druhým.