Skip to main content

Text 4

Sloka 4

Devanagari

Dévanágarí

ग्रीष्मे तप्येत पञ्चाग्नीन् वर्षास्वासारषाड्‍जले ।
आकण्ठमग्न: शिशिर एवंवृत्तस्तपश्चरेत् ॥ ४ ॥

Text

Verš

grīṣme tapyeta pañcāgnīn
varṣāsv āsāra-ṣāḍ jale
ākaṇtha-magnaḥ śiśira
evaṁ vṛttas tapaś caret
grīṣme tapyeta pañcāgnīn
varṣāsv āsāra-ṣāḍ jale
ākaṇtha-magnaḥ śiśira
evaṁ vṛttas tapaś caret

Synonyms

Synonyma

grīṣme — in the summer; tapyeta — one should accept as austerity; pañca-agnīn — five fires (the overhead sun and fires burning on four sides); varṣāsu — during the rainy season; āsāra — torrents of rain; ṣāṭ — tolerating; jale — in water; ā-kaṇṭha — up to the neck; magnaḥ — submerged; śiśire — in the coldest part of winter; evam — thus; vṛttaḥ — engaged; tapaḥ — penance; caret — one should execute.

grīṣme — v létĕ; tapyeta — mĕl by přijmout jako askezi; pañca-agnīn — pĕt ohňů (slunce nad hlavou a ohnĕ hořící na čtyřech stranách); varṣāsu — bĕhem období dešťů; āsāra — průtrže mračen; ṣāṭ — tolerující; jale — ve vodĕ; ā-kaṇṭha — po krk; magnaḥ — ponořený; śiśire — bĕhem nejchladnĕjší části zimy; evam — takto; vṛttaḥ — zamĕstnaný; tapaḥ — askezi; caret — mĕl by konat.

Translation

Překlad

Thus engaged as a vānaprastha, one should execute penance during the hottest summer days by subjecting oneself to burning fires on four sides and the blazing sun overhead; during the rainy season one should remain outside, subjecting oneself to torrents of rain; and in the freezing winter one should remain submerged in water up to one’s neck.

Človĕk v postavení vānaprasthy by mĕl konat askezi bĕhem nejteplejších letních dnů tím, že se vystaví ohňům planoucím na čtyřech stranách a sálajícímu slunci nad hlavou, bĕhem období dešťů by mĕl zůstat venku a nechat se bičovat přívaly deštĕ a v mrazivé zimĕ by mĕl setrvávat ponořený po krk ve vodĕ.

Purport

Význam

One who engages in sense gratification must perform severe penances at the end of life to counteract his sinful, hedonistic activities. A devotee of the Lord, however, naturally develops Kṛṣṇa consciousness and need not subject himself to such radical penances. As stated in the Pañcarātra:

Ten, kdo holduje smyslovému požitku, musí na konci života podstoupit přísnou askezi, aby odčinil své hříšné požitkářství. Oddaný Pána však přirozenĕ rozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy a nemusí se tĕmto radikálním metodám podrobovat. Pañcarātra uvádí:

ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim
antar bahir yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nāntar bahir yadi haris tapasā tataḥ kim
ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim
antar bahir yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nāntar bahir yadi haris tapasā tataḥ kim

“If one is worshiping the Lord properly, what is the use of severe penances? And if one is not properly worshiping the Lord, what is the use of severe penances? If Śrī Kṛṣṇa is realized within and without everything that exists, what is the use of severe penances? And if Śrī Kṛṣṇa is not seen within and without everything, then what is the use of severe penances?”

„Pokud nĕkdo náležitým způsobem uctívá Pána, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud Pána náležitĕ neuctívá? Jestliže nĕkdo vnímá Śrī Kṛṣṇu uvnitř a vnĕ všeho, co existuje, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud uvnitř a vnĕ všeho Śrī Kṛṣṇu nevidí?“