Skip to main content

Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

वानप्रस्थाश्रमपदेष्वभीक्ष्णं भैक्ष्यमाचरेत् ।
संसिध्यत्याश्वसम्मोह: शुद्धसत्त्व: शिलान्धसा ॥ २५ ॥

Text

Verš

vānaprasthāśrama-padeṣv
abhīkṣṇaṁ bhaikṣyam ācaret
saṁsidhyaty āśv asammohaḥ
śuddha-sattvaḥ śilāndhasā
vānaprasthāśrama-padeṣv
abhīkṣṇaṁ bhaikṣyam ācaret
saṁsidhyaty āśv asammohaḥ
śuddha-sattvaḥ śilāndhasā

Synonyms

Synonyma

vānaprastha-āśrama — of the vānaprastha order of life; padeṣu — in the position; abhīkṣṇam — always; bhaikṣyam — begging; ācaret — one should perform; saṁsidhyati — one becomes spiritually perfect; āśu — quickly; asammohaḥ — free from illusion; śuddha — purified; sattvaḥ — existence; śīla — obtained by begging or gleaning; andhasā — by food.

vānaprastha-āśrama — stavu vānaprastha; padeṣu — v postavení; abhīkṣṇam — vždy; bhaikṣyam — žebrání; ācaret — mĕl by provádĕt; saṁsidhyati — stane se duchovnĕ dokonalým; āśu — brzy; asammohaḥ — prostý klamu; śuddha — očištĕná; sattvaḥ — existence; śīla — získaným žebráním nebo pabĕrkováním; andhasā — jídlem.

Translation

Překlad

One in the vānaprastha order of life should always practice taking charity from others, for one is thereby freed from illusion and quickly becomes perfect in spiritual life. Indeed, one who subsists on food grains obtained in such a humble manner purifies his existence.

Človĕk ve stavu vānaprasthy by mĕl vždy přijímat milodary od druhých, protože tím se oprošťuje od klamu a brzy dosáhne dokonalosti v duchovním životĕ. Ten, kdo se živí takto pokornĕ nabytou potravou, ve skutečnosti očišťuje svou existenci.

Purport

Význam

In the Western countries people are generally so dull that they cannot distinguish between a saintly beggar and an ordinary hobo or hippie. A saintly beggar is constantly engaged in authorized devotional service to the Supreme Lord and accepts only what he requires for his bare maintenance. The author of this book remembers entering the Kṛṣṇa consciousness society as an arrogant university student and being quickly humbled by the process of begging on the street on behalf of Kṛṣṇa. This process is not theoretical but actually purifies one’s existence by forcing one to offer respect to all others. Unless one offers respect to others, one’s begging will be fruitless. Also, by begging one will not often eat very sumptuously. This is good because when the tongue is controlled the other senses are quickly pacified. A vānaprastha should never give up the purifying process of begging for his food, and ordinary people should not foolishly equate a lazy bum living at the cost of others with a saintly beggar engaged in higher duties for the Supreme Lord.

V západních zemích jsou lidé vĕtšinou tak otupĕlí, že nedovedou rozlišit mezi žebrajícím sādhuem a obyčejným pobudou nebo hippiem. Žebrající sādhu se stále vĕnuje autorizované oddané službĕ Nejvyššímu Pánu a přijímá jen základní potřeby pro svou obživu. Autor této knihy si vzpomíná, jak se připojil ke společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy jako pyšný universitní student a jak se rychle naučil pokoře pomocí žebrání na ulici pro Kṛṣṇu. Tento proces není teoretický, ale skutečnĕ očišťuje naši existenci tím, že nás nutí vzdávat úctu všem ostatním. Oddaný nic nevyžebrá, není-li uctivý ke druhým. Také při žebrání nebude často jíst bohatá jídla. To je dobře, protože když je ovládnut jazyk, brzy se uklidní ostatní smysly. Vānaprastha by nikdy nemĕl zanechat očistného procesu žebrání o jídlo a obyčejní lidé by nemĕli pošetile stavĕt líného pobudu, který žije na úkor druhých, na stejnou úroveň se žebrajícím sādhuem plnícím vznešenĕjší povinnosti pro Nejvyššího Pána.