Skip to main content

Texts 1-2

Sloka 1-2

Devanagari

Dévanágarí

श्रीभगवानुवाच
न रोधयति मां योगो न साङ्ख्यं धर्म एव च ।
न स्वाध्यायस्तपस्त्यागो नेष्टापूर्तं न दक्षिणा ॥ १ ॥
व्रतानि यज्ञश्छन्दांसि तीर्थानि नियमा यमा: ।
यथावरुन्धे सत्सङ्ग: सर्वसङ्गापहो हि माम् ॥ २ ॥

Text

Verš

śrī-bhagavān uvāca
na rodhayati māṁ yogo
na sāṅkhyaṁ dharma eva ca
na svādhyāyas tapas tyāgo
neṣṭā-pūrtaṁ na dakṣiṇā
śrī-bhagavān uvāca
na rodhayati māṁ yogo
na sāṅkhyaṁ dharma eva ca
na svādhyāyas tapas tyāgo
neṣṭā-pūrtaṁ na dakṣiṇā
vratāni yajñaś chandāṁsi
tīrthāni niyamā yamāḥ
yathāvarundhe sat-saṅgaḥ
sarva-saṅgāpaho hi mām
vratāni yajñaś chandāṁsi
tīrthāni niyamā yamāḥ
yathāvarundhe sat-saṅgaḥ
sarva-saṅgāpaho hi mām

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead said; na rodhayati — does not control; mām — Me; yogaḥ — the aṣṭāṅga-yoga system; na — neither; sāṅkhyam — the analytic study of the material elements; dharmaḥ — ordinary piety such as nonviolence; eva — indeed; ca — also; na — neither; svādhyāyaḥ — chanting the Vedas; tapaḥ — penances; tyāgaḥ — the renounced order of life; na — nor; iṣṭā-pūrtam — the performance of sacrifice and public welfare activities such as digging wells or planting trees; na — neither; dakṣiṇā — charity; vratāni — taking vows such as fasting completely on Ekādaśī; yajñaḥ — worship of the demigods; chandāṁsi — chanting confidential mantras; tīrthāni — going to holy places of pilgrimage; niyamāḥ — following major instructions for spiritual discipline; yamāḥ — and also minor regulations; yathā — as; avarundhe — brings under control; sat-saṅgaḥ — association with My devotees; sarva — all; saṅga — material association; apahaḥ — removing; hi — certainly; mām — Me.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; na rodhayati — neovládá; mām — Mĕ; yogaḥ — systém aṣṭāṅga-yogy; na — ani; sāṅkhyam — analytické studium hmotných prvků; dharmaḥ — bĕžná zbožnost, jako například nenásilí; eva — jistĕ; ca — také; na — ani; svādhyāyaḥ — pronášení Véd; tapaḥ — askeze; tyāgaḥ — stav odříkání; na — ani; iṣṭā-pūrtam — provádĕní obĕtí a veřejnĕ prospĕšné činnosti, jako je kopání studní či sázení stromů; na — ani; dakṣiṇā — rozdávání milodarů; vratāni — skládání slibů, jako například úplný půst na Ekādaśī; yajñaḥ — uctívání polobohů; chandāṁsi — pronášení důvĕrných manter; tīrthāni — putování na svatá poutní místa; niyamāḥ — dodržování hlavních pokynů ohlednĕ duchovní disciplíny; yamāḥ — a také ménĕ podstatných usmĕrnĕní; yathā — jako; avarundhe — podmaňuje si; sat-saṅgaḥ — společnost Mých oddaných; sarva — veškeré; saṅga — hmotné vazby; apahaḥ — odstraňující; hi — jistĕ; mām — Mĕ.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead said: My dear Uddhava, by associating with My pure devotees one can destroy one’s attachment for all objects of material sense gratification. Such purifying association brings Me under the control of My devotee. One may perform the aṣṭāṅga-yoga system, engage in philosophical analysis of the elements of material nature, practice nonviolence and other ordinary principles of piety, chant the Vedas, perform penances, take to the renounced order of life, execute sacrificial performances and dig wells, plant trees and perform other public welfare activities, give in charity, carry out severe vows, worship the demigods, chant confidential mantras, visit holy places or accept major and minor disciplinary injunctions, but even by performing such activities one does not bring Me under his control.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, sdružováním se s Mými čistými oddanými může osoba zničit svou připoutanost ke všem objektům hmotného smyslového požitku. Tato očišťující společnost Mĕ přivádí pod kontrolu Mého oddaného. Nĕkdo může následovat systém aṣṭāṅga-yogy, filosoficky analyzovat prvky hmotné přírody, praktikovat nenásilí a další zásady bĕžné zbožnosti, pronášet Védy, podstupovat askezi, přijmout stav odříkání, provádĕt obĕtní obřady a kopat studny, sázet stromy a konat další veřejnĕ prospĕšné činnosti, rozdávat milodary, dodržovat přísné sliby, uctívat polobohy, pronášet důvĕrné mantry, navštĕvovat svatá místa či řídit se hlavními i vedlejšími pokyny ohlednĕ duchovní disciplíny, ale ani tĕmito činnostmi si Mĕ nepodmaní.

Purport

Význam

The commentary of Śrīla Jīva Gosvāmī on these two verses can be summarized as follows. One may serve the devotees of the Lord by assisting them or by having their personal association. Association with pure devotees is sufficient for self-realization because one can learn everything about spiritual advancement from such devotees. With perfect knowledge one can achieve all that one desires, for the process of devotional service immediately brings the blessings of the Supreme Personality of Godhead. Pure devotional service is transcendental to the modes of nature, and therefore it appears mysterious to the souls conditioned by those modes.

Komentář Śrīly Jīvy Gosvāmīho k tĕmto dvĕma veršům lze shrnout takto. Pánovým oddaným je možné sloužit buď tím, že jim pomáháme, anebo sdružováním se s nimi. Společnost čistých oddaných stačí k dosažení seberealizace, protože od nich je možné se naučit všemu ohlednĕ duchovního pokroku. S dokonalým poznáním může osoba dosáhnout všeho, co si přeje, protože proces oddané služby okamžitĕ přináší požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistá oddaná služba je transcendentální vůči kvalitám přírody, a proto se duším, které jsou tĕmito kvalitami podmínĕné, jeví jako tajuplná.

In the previous chapter Lord Kṛṣṇa stated, haviṣāgnau yajeta mām: “One may worship Me in fire by offering oblations of ghee.” (Bhāg. 11.11.43) Also, in verse 38 of the previous chapter it was mentioned that one should construct parks, recreational places, orchards, vegetable gardens, and so on. These serve to attract people to the temples of Kṛṣṇa, where they may directly engage in chanting the holy name of the Lord. Such construction projects may be understood as pūrtam, or public welfare activities. Although Lord Kṛṣṇa mentions in these two verses that association with His pure devotees is far more powerful than processes such as yoga, philosophical speculation, sacrifices and public welfare activities, these secondary activities also please Lord Kṛṣṇa, but to a lesser extent. Specifically, they please the Lord when performed by devotees rather than by ordinary materialistic persons. Therefore the comparative term yathā (“according to proportion”) is used. In other words, such practices as sacrifice, austerity and philosophical study may help one become fit for rendering devotional service, and when such activities are performed by devotees aspiring for spiritual advancement, they become somewhat pleasing to the Lord.

V minulé kapitole Pán Kṛṣṇa prohlásil: haviṣāgnau yajeta mām – „V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí.“ (Bhāg. 11.11.43) Ve verši 38 minulé kapitoly bylo také uvedeno, že je vhodné budovat parky, rekreační zařízení, sady, zeleninové zahrady a podobnĕ. To vše má přivádĕt lidi do chrámů Kṛṣṇy, kde se mohou přímo zapojit do zpívání svatých jmen Pána. Tyto stavební projekty lze chápat jako pūrtam, veřejnĕ prospĕšné činnosti. I když Pán Kṛṣṇa v tĕchto dvou verších uvádí, že společnost Jeho čistých oddaných je mnohem mocnĕjší než procesy, jako je yoga, filosofická spekulace, obĕti a veřejnĕ prospĕšné činnosti, tyto druhotné činnosti Pána Kṛṣṇu také tĕší, ovšem v menší míře. Konkrétnĕ Pána tĕší tehdy, když je provádĕjí oddaní, a ne obyčejní materialisté. Proto je použito srovnávací slovo yathā („úmĕrnĕ“). Jinými slovy, praktiky jako obĕti, askeze a filosofické studium mohou osobĕ pomoci k tomu, aby byla schopná oddanĕ sloužit, a když tyto činnosti konají oddaní, kteří se ucházejí o duchovní pokrok, pak do jisté míry přinášejí Pánu potĕšení.

One may study the example of vratāni, or vows. The injunction that one should fast on Ekādaśī is a permanent vow for all Vaiṣṇavas, and one should not conclude from these verses that one may neglect the Ekādaśī vow. The superiority of sat-saṅga, or association with pure devotees, in awarding the fruit of love of Godhead does not mean that one should give up other processes or that these secondary processes are not permanent factors in bhakti-yoga. There are many Vedic injunctions instructing one to execute the agnihotra sacrifice, and the modern-day followers of Caitanya Mahāprabhu also occasionally execute fire sacrifices. Such sacrifice is recommended by the Lord Himself in the previous chapter, and therefore it should not be given up by the devotees of the Lord. By performing Vedic ritualistic and purificatory processes, one is gradually elevated to the platform of devotional service, whereupon one is able to directly worship the Absolute Truth. One Vedic injunction states, “The result awarded for fasting continuously for one month on six different occasions can easily be achieved simply by accepting a handful of rice offered to Lord Viṣṇu. This facility is especially offered in the Kali-yuga.” Nevertheless, regulated fasting on Ekādaśī is not an impediment to spiritual advancement. Rather, it is a perpetual aspect of devotional service and can be considered an auxiliary principle supporting the main principle of worshiping Lord Kṛṣṇa and His devotees. Because such secondary principles help one become fit for executing the primary processes of devotional service, they are also greatly beneficial. Therefore, such secondary principles are widely mentioned throughout Vedic literature. It may be concluded that such secondary principles are essential for advancement in Kṛṣṇa consciousness, and therefore one should never give up the principle of vrata, the execution of prescribed vows.

Můžeme se zabývat příkladem vratāni neboli slibů. Dodržování půstu na Ekādaśī je trvalý slib všech vaiṣṇavů a nemĕli bychom z tĕchto veršů vyvodit, že se na slib Ekādaśī nemusí brát zřetel. To, že sat-saṅga, společnost čistých oddaných, je významnĕjší, neboť udílí plod lásky k Bohu, neznamená, že bychom mĕli všech ostatních standardních procesů zanechat nebo že tyto druhotné procesy nejsou trvalou součástí bhakti-yogy. Mnoho védských pokynů nabádá ke konání obĕti agnihotra a moderní následovníci Caitanyi Mahāprabhua také občas ohňové obĕti pořádají. Pán sám tuto obĕť v minulé kapitole doporučil, a proto by jí Jeho oddaní nemĕli zanechávat. Praktikování védských obřadních a očistných procesů osobu postupnĕ povznáší na úroveň oddané služby, kde může přímo uctívat Absolutní Pravdu. Jeden védský pokyn uvádí: „Stejný výsledek, jaký přináší mĕsíční nepřerušovaný půst při šesti různých příležitostech, lze snadno získat snĕdením hrsti rýže obĕtované Pánu Viṣṇuovi. Tuto výsadu zvláštĕ nabízí Kali-yuga.“ Zároveň však usmĕrnĕný půst na Ekādaśī není překážkou v duchovním pokroku. Naopak, je trvalou součástí oddané služby a lze jej považovat za pomocný princip podporující hlavní zásadu – uctívat Pána Kṛṣṇu a Jeho oddané. Tyto druhotné zásady pomáhají nabýt způsobilosti ke konání prvořadých procesů oddané služby, a proto jsou také velmi prospĕšné. Proto je o tĕchto druhotných zásadách ve védské literatuře mnoho zmínek. Závĕr je, že mají pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy podstatný význam a princip vrata, dodržování předepsaných slibů, se v žádném případĕ nemá opouštĕt.

In the previous chapter Śrīla Śrīdhara Svāmī mentioned that the words ājñāyaivaṁ guṇān doṣān (Bhāg. 11.11.32) indicate that a devotee should select Vedic principles that do not conflict with his service to the Lord. Many of the elaborate Vedic ceremonies and complicated procedures for fasting, demigod worship and yoga practice cause great disturbance to the supreme process of śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, hearing and chanting about the Lord; therefore they are rejected by the Vaiṣṇavas. However, the processes helpful to devotional service should be accepted. The example can be given of Mahārāja Yudhiṣṭhira, who was instructed by the dying Bhīṣmadeva. In Śrīmad-Bhāgavatam (1.9.27) Bhīṣma instructs King Yudhiṣṭhira in dāna-dharma, or public acts of charity, rāja-dharma, or the duties of a king, mokṣa-dharma, or duties for salvation, strī-dharma, or duties for women, and ultimately bhāgavata-dharma, or pure devotional service to the Lord. Bhīṣma did not limit his discussion to bhāgavata-dharma, because Lord Kṛṣṇa gave Mahārāja Yudhiṣṭhira the devotional service of acting as a king, and to execute his service Yudhiṣṭhira Mahārāja required extensive knowledge of civic affairs. However, one who is not rendering such prescribed devotional service in society should not unnecessarily involve himself in the material world, even by practice of Vedic rituals. Nothing should distract him from the ultimate goal of satisfying Lord Kṛṣṇa.

V minulé kapitole Śrīla Śrīdhara Svāmī uvedl, že slova ājñāyaivaṁ guṇān doṣān (Bhāg. 11.11.32) vyjadřují, že oddaný si má zvolit ty védské zásady, které nejsou v rozporu s jeho službou Pánu. Mnoho náročných védských obřadů a složitých procedur ohlednĕ půstů, uctívání polobohů a praktikování yogy má velmi rušivý vliv na svrchovanou metodu śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, naslouchání o Pánu a Jeho opĕvování, a proto je vaiṣṇavové odmítají. Procesy, které oddané službĕ napomáhají, je však třeba přijmout. Můžeme uvést příklad Mahārāje Yudhiṣṭhira, jehož poučoval umírající Bhīṣmadeva. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.27) dává Bhīṣma králi Yudhiṣṭhirovi pokyny ohlednĕ dāna-dharmy neboli rozdávání milodarů, rāja-dharmy, povinností krále, mokṣa-dharmy, povinností vedoucích k osvobození, strī-dharmy, povinností žen, a nakonec ohlednĕ bhāgavata-dharmy neboli čisté oddané služby Pánu. Bhīṣma se ve svém hovoru neomezil na bhāgavata-dharmu, protože Pán Kṛṣṇa dal Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi oddanou službu v podobĕ vládnutí jako král, a k této službĕ Yudhiṣṭhira Mahārāja potřeboval rozsáhlé znalosti týkající se dĕní ve společnosti. Ten, kdo nemá předepsanou tuto oddanou službu ve společnosti, by se však nemĕl zbytečnĕ zapojovat do hmotného svĕta, a to ani provádĕním védských obřadů. Nic by ho nemĕlo odvádĕt od konečného cíle, kterým je usilovat o uspokojení Pána Kṛṣṇy.

The principle of not giving up prescribed vows may be further illustrated by the example of Mahārāja Ambarīṣa. In the Ninth Canto of Śrīmad-Bhāgavatam we find that although Mahārāja Ambarīṣa performed elaborate Vedic sacrifices, his goal was always the satisfaction of the Lord. The citizens in his kingdom did not desire to go to heaven, because they were always hearing about the glories of Vaikuṇṭha. Ambarīṣa Mahārāja, along with his queen, observed the vow of Ekādaśī and Dvādaśī for one year. Since Ambarīṣa Mahārāja is considered to be a great jewel among Vaiṣṇavas, and since his behavior was always exemplary, it is definitely concluded that such vows as fasting on Ekādaśī are imperative for Vaiṣṇavas. It is further stated in Vedic literature, “If due to negligence a Vaiṣṇava does not fast on Ekādaśī, then his worship of Lord Viṣṇu is useless, and he will go to hell.” The members of the International Society for Krishna Consciousness fast from grains and beans on Ekādaśī, and this vow should always be observed by all of its members.

Princip zachování předepsaných slibů lze dále ilustrovat příkladem Mahārāje Ambarīṣe. V devátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu vidíme, že i když Mahārāja Ambarīṣa konal náročné védské obĕti, jeho cílem vždy bylo uspokojení Pána. Obyvatelé jeho království netoužili dostat se do nebe, protože stále naslouchali o slávĕ Vaikuṇṭhy. Ambarīṣa Mahārāja i se svou královnou dodržoval slib týkající se Ekādaśī a Dvādaśī po celý jeden rok. Jelikož je Ambarīṣa Mahārāja považován ze velký drahokam mezi vaiṣṇavy a jelikož jeho chování bylo vždy příkladné, jsou sliby jako půst na Ekādaśī pro vaiṣṇavy jednoznačnĕ závazné. Ve védské literatuře je také řečeno: „Pokud nĕjaký vaiṣṇava zanedbává půst na Ekādaśī, jeho uctívání Pána Viṣṇua je bezcenné a půjde do pekla.“ Členové Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy se na Ekādaśī postí od obilnin a luštĕnin a tento slib by mĕli vždy následovat.

If one falsely thinks that one may obtain the association of Lord Kṛṣṇa merely by great austerities, brilliant studies in Sanskrit literature, magnanimous acts of charity, etc., one’s Kṛṣṇa consciousness will be distorted and weakened. One should remember the example of Lord Caitanya, who practiced Kṛṣṇa consciousness by constantly hearing and chanting about Lord Kṛṣṇa. If by fasting, study, austerity or sacrifice one becomes more fit to participate in the saṅkīrtana movement of Lord Caitanya, then such activities are also pleasing to Lord Kṛṣṇa. But the Lord clearly explains here that such activities can never become central in the practice of bhakti-yoga. They must remain in an auxiliary relationship to the supreme process of sat-saṅga, or association with pure devotees who hear and chant the glories of the Lord. Śrīla Madhvācārya has quoted from Vedic literature that if one offends the Lord’s devotees and does not learn to associate with them, Lord Viṣṇu personally places barriers in the path of such a person so that he may not enter into the Lord’s company.

Pokud se nĕkdo mylnĕ domnívá, že společnost Pána Kṛṣṇy může získat pouhou velkou askezí, výtečnou znalostí sanskrtské literatury, velkolepým rozdáváním milodarů a podobnĕ, jeho vĕdomí Kṛṣṇy bude pokřivené a oslabené. Mĕli bychom mít na pamĕti příklad Pána Caitanyi, který rozvíjel vĕdomí Kṛṣṇy tak, že neustále o Pánu Kṛṣṇovi naslouchal a opĕvoval Ho. Pokud nĕkomu půsty, studium, askeze či obĕti pomáhají zapojit se lépe do saṅkīrtanového hnutí Pána Caitanyi, pak tyto činnosti také tĕší Pána Kṛṣṇu. Zde ale Pán jasnĕ vysvĕtluje, že nikdy nemohou hrát v praktikování bhakti-yogy stĕžejní úlohu. Musí zůstat pomocnými doplňky svrchovaného procesu sat-saṅga, sdružování se s čistými oddanými, kteří naslouchají o slávĕ Pána a opĕvují ji. Śrīla Madhvācārya dokládá citátem z védské literatury, že pokud se nĕkdo dopouští přestupků proti Pánovým oddaným a nenaučí se s nimi sdružovat, Pán Viṣṇu mu osobnĕ klade do cesty překážky, aby se nedostal do Jeho společnosti.