Skip to main content

Texts 29-32

Sloka 29-32

Devanagari

Dévanágarí

श्रीभगवानुवाच
कृपालुरकृतद्रोहस्तितिक्षु: सर्वदेहिनाम् ।
सत्यसारोऽनवद्यात्मा सम: सर्वोपकारक: ॥ २९ ॥
कामैरहतधीर्दान्तो मृदु: शुचिरकिञ्चन: ।
अनीहो मितभुक् शान्त: स्थिरो मच्छरणो मुनि: ॥ ३० ॥
अप्रमत्तो गभीरात्मा धृतिमाञ्जितषड्‍गुण: ।
अमानी मानद: कल्यो मैत्र: कारुणिक: कवि: ॥ ३१ ॥
आज्ञायैवं गुणान् दोषान् मयादिष्टानपि स्वकान् ।
धर्मान् सन्त्यज्य य: सर्वान् मां भजेत स तु सत्तम: ॥ ३२ ॥

Text

Verš

śrī-bhagavān uvāca
kṛpālur akṛta-drohas
titikṣuḥ sarva-dehinām
satya-sāro ’navadyātmā
samaḥ sarvopakārakaḥ
śrī-bhagavān uvāca
kṛpālur akṛta-drohas
titikṣuḥ sarva-dehinām
satya-sāro ’navadyātmā
samaḥ sarvopakārakaḥ
kāmair ahata-dhīr dānto
mṛduḥ śucir akiñcanaḥ
anīho mita-bhuk śāntaḥ
sthiro mac-charaṇo muniḥ
kāmair ahata-dhīr dānto
mṛduḥ śucir akiñcanaḥ
anīho mita-bhuk śāntaḥ
sthiro mac-charaṇo muniḥ
apramatto gabhīrātmā
dhṛtimāñ jita-ṣaḍ-guṇaḥ
amānī māna-daḥ kalyo
maitraḥ kāruṇikaḥ kaviḥ
apramatto gabhīrātmā
dhṛtimāñ jita-ṣaḍ-guṇaḥ
amānī māna-daḥ kalyo
maitraḥ kāruṇikaḥ kaviḥ
ājñāyaivaṁ guṇān doṣān
mayādiṣṭān api svakān
dharmān santyajya yaḥ sarvān
māṁ bhajeta sa tu sattamaḥ
ājñāyaivaṁ guṇān doṣān
mayādiṣṭān api svakān
dharmān santyajya yaḥ sarvān
māṁ bhajeta sa tu sattamaḥ

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead said; kṛpāluḥ — unable to tolerate the suffering of others; akṛta-drohaḥ — never injuring others; titikṣuḥ — forgiving; sarva-dehinām — toward all living entities; satya-sāraḥ — one who lives by truth and whose strength and firmness come from truthfulness; anavadya-ātmā — a soul free from envy, jealousy, etc.; samaḥ — whose consciousness is equal both in happiness and in distress; sarva-upakārakaḥ — always endeavoring as far as possible for the welfare of all others; kāmaiḥ — by material desires; ahata — undisturbed; dhīḥ — whose intelligence; dāntaḥ — controlling the external senses; mṛduḥ — without a harsh mentality; śuciḥ — always well-behaved; akiñcanaḥ — without possessiveness; anīhaḥ — free from worldly activities; mita-bhuk — eating austerely; śāntaḥ — controlling the mind; sthiraḥ — remaining steady in one’s prescribed duty; mat-śaraṇaḥ — accepting Me as the only shelter; muniḥ — thoughtful; apramattaḥ — cautious and sober; gabhīra-ātmā — not superficial, and thus unchanging; dhṛti-mān — not weak or miserable even in distressing circumstances; jita — having conquered; ṣaṭ-guṇaḥ — the six material qualities, namely hunger, thirst, lamentation, illusion, old age and death; amānī — without desire for prestige; māna-daḥ — offering all respects to others; kalyaḥ — expert in reviving the Kṛṣṇa consciousness of others; maitraḥ — never cheating anyone, and thus a true friend; kāruṇikaḥ — acting always due to compassion, not personal ambition; kaviḥ — completely learned; ājñāya — knowing; evam — thus; guṇān — good qualities; doṣān — bad qualities; mayā — by Me; ādiṣṭān — taught; api — even; svakān — one’s own; dharmān — religious principles; santyajya — giving up; yaḥ — one who; sarvān — all; mām — Me; bhajeta — worships; saḥ — he; tu — indeed; sat-tamaḥ — the best among saintly persons.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kṛpāluḥ — neschopný tolerovat utrpení druhých; akṛta-drohaḥ — nikdy neubližující druhým; titikṣuḥ — odpouštĕjící; sarva-dehinām — všem živým bytostem; satya-sāraḥ — ten, kdo žije pravdou a jehož síla a neochvĕjnost pocházejí z vĕrnosti pravdĕ; anavadya-ātmā — duše prostá závisti, žárlivosti atd.; samaḥ — jehož vĕdomí zůstává stejné ve štĕstí i v neštĕstí; sarva-upakārakaḥ — stále usilující o co nejvíce dobra pro druhé; kāmaiḥ — hmotnými touhami; ahata — nerozrušená; dhīḥ — jehož inteligence; dāntaḥ — ovládající vnĕjší smysly; mṛduḥ — bez tvrdé mentality; śuciḥ — vždy dobrého chování; akiñcanaḥ — bez vlastnických pocitů; anīhaḥ — vyhýbající se svĕtským činnostem; mita-bhuk — který jí střídmĕ; śāntaḥ — ovládající mysl; sthiraḥ — neochvĕjný v plnĕní svých předepsaných povinností; mat-śaraṇaḥ — přijímající Mĕ za své jediné útočištĕ; muniḥ — přemýšlivý; apramattaḥ — opatrný a rozvážný; gabhīra-ātmā — nikoliv povrchní, a proto nepromĕnlivý; dhṛti-mān — kdo není slabý a ztrápený ani za nešťastných okolností; jita — kdo překonal; ṣaṭ-guṇaḥ — šest hmotných vln, totiž hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt; amānī — bez touhy po prestiži; māna-daḥ — vzdávající veškerou úctu druhým; kalyaḥ — zkušený v probouzení vĕdomí Kṛṣṇy ve druhých; maitraḥ — nikdy nikoho nepodvádĕjící, a proto pravý přítel; kāruṇikaḥ — jednající vždy ze soucitu, ne na základĕ osobních ambicí; kaviḥ — plnĕ vzdĕlaný; ājñāya — znající; evam — takto; guṇān — dobré vlastnosti; doṣān — špatné vlastnosti; mayā — Mnou; ādiṣṭān — stanovené; api — dokonce; svakān — vlastních; dharmān — náboženských zásad; santyajya — vzdávající se; yaḥ — ten, kdo; sarvān — všech; mām — Mĕ; bhajeta — uctívá; saḥ — on; tu — jistĕ; sat-tamaḥ — nejlepší ze svĕtců.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead said: O Uddhava, a saintly person is merciful and never injures others. Even if others are aggressive he is tolerant and forgiving toward all living entities. His strength and meaning in life come from the truth itself, he is free from all envy and jealousy, and his mind is equal in material happiness and distress. Thus, he dedicates his time to work for the welfare of all others. His intelligence is never bewildered by material desires, and he has controlled his senses. His behavior is always pleasing, never harsh and always exemplary, and he is free from possessiveness. He never endeavors in ordinary, worldly activities, and he strictly controls his eating. He therefore always remains peaceful and steady. A saintly person is thoughtful and accepts Me as his only shelter. Such a person is very cautious in the execution of his duties and is never subject to superficial transformations, because he is steady and noble, even in a distressing situation. He has conquered over the six material qualities — namely hunger, thirst, lamentation, illusion, old age and death. He is free from all desire for prestige and offers honor to others. He is expert in reviving the Kṛṣṇa consciousness of others and therefore never cheats anyone. Rather, he is a well-wishing friend to all, being most merciful. Such a saintly person must be considered the most learned of men. He perfectly understands that the ordinary religious duties prescribed by Me in various Vedic scriptures possess favorable qualities that purify the performer, and he knows that neglect of such duties constitutes a discrepancy in one’s life. Having taken complete shelter at My lotus feet, however, a saintly person ultimately renounces such ordinary religious duties and worships Me alone. He is thus considered to be the best among all living entities.

Nejvyšší Pán pravil: Ó Uddhavo, sādhu je milostivý a nikdy druhým neubližuje. Je tolerantní, i když na nĕj druzí útočí, a všem živým bytostem je připravený odpouštĕt. Jeho síla a smysl jeho života mají zdroj v samotné pravdĕ, je prostý veškeré závisti a žárlivosti a jeho mysl je vyrovnaná jak v hmotném štĕstí, tak v neštĕstí. Svůj čas tedy vĕnuje práci pro dobro všech ostatních. Jeho inteligence není nikdy zmatená hmotnými touhami a má ovládnuté smysly. Jeho chování je vždy příjemné, nikdy není hrubé, je vždy příkladné. Nemá také žádné pocity vlastnictví. Nikdy nevynakládá úsilí na obyčejné svĕtské činnosti a striktnĕ se ovládá v jídle. Díky tomu je vždy klidný a stálý. Sādhu je přemýšlivý a má za své jediné útočištĕ Mĕ. Při plnĕní svých povinností je velmi opatrný a nikdy nepodléhá povrchním promĕnám, neboť je vznešený a vyrovnaný i v tísnivé situaci. Překonal šest hmotných vln – hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt. Vůbec netouží po prestiži a vzdává úctu druhým. Umí u druhých zkušenĕ oživovat vĕdomí Kṛṣṇy, a proto nikdy nikoho nepodvádí. Je naopak dobrodincem a přítelem všech, jelikož je nanejvýš soucitný. Tohoto svĕtce je třeba považovat za nejučenĕjšího z lidí. Dokonale chápe, že bĕžné náboženské povinnosti, které Já předepisuji v různých védských písmech, mají příznivé účinky, které jejich konatele očišťují, a že jejich zanedbávání má škodlivý dopad na život. Vzhledem k tomu, že se plnĕ uchýlil do útočištĕ u Mých lotosových nohou, se jich ale nakonec zříká a uctívá jen Mĕ. Proto je považován za nejlepší ze všech živých bytostí.

Purport

Význam

Verses 29-31 describe twenty-eight qualities of a saintly person, and verse 32 explains the highest perfection of life. According to Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, the seventeenth quality (mat-śaraṇa, or taking complete shelter of Lord Kṛṣṇa) is the most important, and the other twenty-seven qualities automatically appear in one who has become a pure devotee of the Lord. As stated in Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12), yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. The twenty-eight saintly qualities may be described as follows.

Verše 29-31 popisují dvacet osm vlastností svĕtce a verš 32 vysvĕtluje nejvyšší dokonalost života. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je sedmnáctá vlastnost (mat-śaraṇa, přijetí plného útočištĕ u Pána Kṛṣṇy) ze všech nejdůležitĕjší. Zbývajících dvacet sedm vlastností se u toho, kdo se stane čistým oddaným Pána, objeví automaticky. Totéž uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12): yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. Dvacet osm vlastností sādhua lze popsat takto:

(1) Kṛpālu. A devotee cannot tolerate seeing the world merged in ignorance and suffering the whiplashes of māyā. Therefore he busily engages in distributing Kṛṣṇa consciousness and is called kṛpālu, or merciful.

(1) Kṛpālu. Oddaný nesnese pohled na svĕt, který se utápí v nevĕdomosti a je bičován důtkami māyi. Proto se přičinlivĕ vĕnuje šíření nauky o vĕdomí Kṛṣṇy a říká se o nĕm, že je kṛpālu neboli milostivý.

(2) Akṛta-droha. Even if someone is offensive toward a devotee, a devotee does not become offensive in return. Indeed, he never acts against the interest of any living entity. One may argue that great Vaiṣṇava kings, such as Mahārāja Yudhiṣṭhira and Parīkṣit Mahārāja, executed many criminals. However, when justice is properly administered by the state, sinful, destructive persons actually benefit from their punishment because they become freed from the severe karmic reactions to their illicit activities. A Vaiṣṇava ruler gives punishment not out of envy or malice, but in faithful obedience to the laws of God. The Māyāvādī philosophers who want to kill God by imagining that He does not exist are certainly kṛta-droha, or most injurious to themselves and others. The impersonalist imagines that he himself is supreme and thus creates a most dangerous situation for himself and his followers. Similarly, the karmīs, who are dedicated to material sense gratification, are also killers of the self, because by their absorption in material consciousness they lose all chance of experiencing the Absolute Truth and the truth of their own self. Therefore, all living entities who come under the control of materialistic regulations and duties are unnecessarily harassing themselves and others, and a pure Vaiṣṇava feels great compassion and concern for them. A devotee never uses his mind, body or words to perform any act harmful to the welfare of any living entity.

(2) Akṛta-droha. I když na oddaného nĕkdo útočí, nepřechází do protiútoku. Nikdy totiž nejedná proti zájmu jakékoliv živé bytosti. Nĕkdo může namítat, že velcí vaiṣṇavští králové, jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira a Parīkṣit Mahārāja, mnoho zločinců potrestali smrtí. Pokud však stát vykonává správným způsobem spravedlnost, mají hříšní ničemové ze svého trestu prospĕch, protože jsou zbaveni tĕžkých karmických reakcí za své nezákonné činnosti. Vaiṣṇavský vládce netrestá ze zášti či zlomyslnosti, ale z vĕrné poslušnosti Božím zákonům. Māyāvādští filosofové, kteří chtĕjí Boha zabít svými představami, že neexistuje, jsou kṛta-droha, to znamená, že krutĕ ubližují sobĕ i ostatním. Impersonalista si představuje, že on sám je nejvyšší, a tak pro sebe a své následovníky vytváří velmi nebezpečnou situaci. Rovnĕž karmī, kteří se oddávají hmotnému uspokojování smyslů, zabíjejí své vlastní já, protože tím, jak se soustředí na hmotné vĕdomí, ztrácejí příležitost poznat Absolutní Pravdu a pravdu o své duši. Všechny živé bytosti, které se nechávají ovládat materialistickými pravidly a povinnostmi, tedy zbytečnĕ týrají samy sebe i druhé a čistý vaiṣṇava s nimi hluboce soucítí a dĕlá si o nĕ starosti. Oddaný nikdy nepoužívá svou mysl, tĕlo či slova k jakémukoliv jednání, které by komukoliv škodilo.

(3) Titikṣu. A devotee forgives and forgets any offense against himself. A Vaiṣṇava is personally detached from his material body, which is made of pus, stool, blood, and so on. Therefore the devotee is able to overlook the obnoxious behavior he sometimes meets with in the course of preaching work and always deals with people as a perfect gentleman. A Vaiṣṇava loudly chants the holy name of the Lord and tolerates and forgives those fallen conditioned souls who are unable to reciprocate properly with a pure devotee.

(3) Titikṣu. Oddaný odpouští a zapomíná na jakýkoliv útok na svou osobu. Je osobnĕ odpoutaný od svého hmotného tĕla složeného z hnisu, výkalů, krve a podobnĕ. Proto dokáže přehlížet urážlivé jednání, se kterým se nĕkdy setkává při své kazatelské činnosti, a vždy se k lidem chová jako dokonalý džentlmen. Vaiṣṇava hlasitĕ zpívá svaté jméno Pána a toleruje a odpouští, když se nĕkteré pokleslé podmínĕné duše nedovedou vztahovat k čistému oddanému patřičným způsobem.

(4) Satya-sāra. A devotee always remembers that he is the eternal servant of the Supreme Personality of Godhead, who is omniscient, the reservoir of all pleasure and the ultimate enjoyer of all activities. By avoiding activities outside devotional service, a devotee remains fixed in the truth, does not uselessly waste time and thus becomes bold, powerful and steady.

(4) Satya-sāra. Oddaný má stále na pamĕti, že je vĕčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství, vševĕdoucího zdroje veškeré blaženosti a konečného příjemce požitku z veškerých činností. Oddaný se vyhýbá jakémukoliv jednání mimo rámec oddané služby, a tak zůstává neochvĕjnĕ zamĕřený na pravdu a nemarní zbytečnĕ čas. Díky tomu je odvážný, silný a stálý.

(5) Anavadyātmā. A devotee knows that the material world is a temporary phantasmagoria and therefore does not envy anyone in any material situation. He never tries to agitate others or criticize them unnecessarily.

(5) Anavadyātmā. Oddaný ví, že hmotný svĕt je dočasný přelud, a proto nikomu žádnou hmotnou situaci nezávidí. Nikdy se nesnaží pobuřovat druhé, ani je zbytečnĕ nekritizuje.

(6) Sama. A devotee remains steady and equal in material happiness or distress, fame or infamy. His actual wealth is his consciousness of Kṛṣṇa, and he understands that his real self-interest lies outside the scope of material nature. He does not become excited or depressed by external events, but remains fixed in consciousness of the omnipotency of Lord Kṛṣṇa.

(6) Sama. Oddaný je stálý a vyrovnaný, ať zažívá hmotné štĕstí či neštĕstí, slávu či hanu. Jeho pravým bohatstvím je jeho vĕdomí Kṛṣṇy a chápe, že se jeho skutečný vlastní zájem nachází za hranicemi hmotné přírody. Není vzrušený ani sklíčený vnĕjšími událostmi, ale zůstává pevný ve svém vĕdomí všemohoucnosti Pána Kṛṣṇy.

(7) Sarvopakāraka. Neglecting one’s selfish desires and working for the satisfaction of others is called paropakāra, whereas causing trouble to others for one’s personal gratification is called parāpakāra. A devotee always works for the pleasure of Lord Kṛṣṇa, who is the resting place of all living entities, and thus a devotee’s activities are ultimately pleasing to everyone. Devotional service to Lord Kṛṣṇa is the perfectional stage of welfare work, since Lord Kṛṣṇa is the supreme controller of everyone’s happiness and distress. Foolish persons under the influence of false egotism, considering themselves to be the ultimate well-wishers of others, execute superficial materialistic activities rather than attending to the eternal happiness of others. Because a devotee remains pure and engages in missionary activities, he is everyone’s best friend.

(7) Sarvopakāraka. Přehlížet své sobecké touhy a jednat pro uspokojení druhých se nazývá paropakāra, zatímco obtĕžovat druhé kvůli svému uspokojení se nazývá parāpakāra. Oddaný vždy jedná pro potĕšení Pána Kṛṣṇy, jenž je útočištĕm všech živých bytostí, a proto jsou činnosti oddaného v konečném smyslu příjemné všem. Oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je nejdokonalejší úrovní dobročinnosti, jelikož Pán Kṛṣṇa je svrchovaným vládcem štĕstí i neštĕstí každé bytosti. Pošetilci pod vlivem falešného ega, kteří si myslí, že nejlépe pomáhají druhým, se vĕnují povrchním materialistickým činnostem, místo aby přispívali ostatním k vĕčnému štĕstí. Jelikož oddaný zůstává čistý a vĕnuje se misionářským činnostem, je nejlepším přítelem všech bytostí.

(8) Kāmair ahata-dhī. Ordinary persons see all material things as objects for their personal gratification and thus try to acquire or control them. Ultimately a man wants to possess a woman and enjoy sex gratification with her. The Supreme Lord supplies the desired fuel that causes the fire of lust to burn painfully in one’s heart, but the Lord does not give self-realization to such a misguided person. Lord Kṛṣṇa is transcendental and neutral, but if one is eager to exploit the Lord’s creation, the Lord gives one facility through māyā, and one becomes cheated of real happiness by entangling himself in the false role of a great and lusty enjoyer of the world. On the other hand, one who has taken full shelter of Kṛṣṇa is enriched with perfect knowledge and bliss and is not cheated by the seductive appearances of the material world. A pure devotee does not follow the path of the foolish deer, which is seduced by the hunter’s horn and killed. A devotee is never attracted by the sensuous entreaties of a beautiful woman, and he avoids hearing from bewildered karmīs about the so-called glories of material acquisition. Similarly, a pure devotee is not bewildered by aroma or taste. He does not become attached to sumptuous eating, nor does he spend the whole day making arrangements for bodily comfort. The only actual enjoyer of God’s creation is the Lord Himself, and the living entities are secondary enjoyers who experience unlimited pleasure through the Lord’s pleasure. This perfect process of experiencing pleasure is called bhakti-yoga, or pure devotional service, and a devotee never sacrifices his auspicious position of steady intelligence, even in the face of so-called material opportunity.

(8) Kāmair ahata-dhī. Obyčejní lidé vidí všechny hmotné vĕci jako objekty svého vlastního uspokojení, a proto se je snaží získat nebo ovládat. V nejzazším smyslu si muž chce přivlastnit ženu a užívat si s ní sexuálního požitku. Nejvyšší Pán dodává vytoužené palivo, aby oheň chtíče v srdci mohl bolestivĕ pálit, ale seberealizaci Pán tĕmto poblouznĕným osobám nedává. Pán Kṛṣṇa je transcendentální a neutrální, ale pokud nĕkdo chce vykořisťovat Jeho stvoření, dostává k tomu od Nĕho prostřednictvím māyi možnost, a tak je připraven o pravou blaženost, neboť se zaplete do falešné role velkého požitkáře, který ukájí svůj chtíč v tomto svĕtĕ. Oproti tomu ten, kdo bezvýhradnĕ přijal útočištĕ u Kṛṣṇy, je obdařen dokonalým poznáním a blažeností a není ošálen svůdnými projevy hmotného svĕta. Čistý oddaný nenásleduje příklad pošetilého jelena, který se nechá svést vábničkou lovce a zabít. Oddaný se nikdy nenechá upoutat smyslným žadonĕním krásné ženy a neposlouchá zmatené karmī, kteří vyzdvihují takzvanou slávu hmotného zisku. Neomámí ho ani žádná vůnĕ nebo chuť. Neláká ho bohaté jídlo a netráví celý den zaopatřováním si tĕlesného pohodlí. Jediným, kdo má z Pánova stvoření skutečný požitek, je Bůh sám, a živé bytosti mají druhotný požitek, když jsou bezmeznĕ šťastné z Pánova štĕstí. Tato dokonalá metoda, jak zažívat štĕstí, se nazývá bhakti-yoga neboli čistá oddaná služba. Oddaný nikdy neobĕtuje své příznivé postavení, které mu dává neochvĕjná inteligence, ani kdyby se mu nabízely různé takzvané hmotné možnosti.

(9) Dānta. A devotee is naturally repelled by sinful activities and controls his senses by dedicating all his acts to Kṛṣṇa. This requires steady concentration and a cautious mentality.

(9) Dānta. Oddaný cítí přirozený odpor k hříšnému jednání a ovládá své smysly tak, že všechny své činnosti zasvĕcuje Kṛṣṇovi. To vyžaduje stálé soustředĕní a obezřetnost.

(10) Mṛdu. A materialistic person will always see people as friends or enemies and thus will sometimes justify cruel or small-minded behavior in order to subdue his opponents. Since a devotee has taken shelter of Lord Kṛṣṇa, he does not consider anyone his enemy and is never disturbed by the tendency to desire or enjoy the suffering of others. Thus he is mṛdu, or gentle and sublime.

(l0) Mṛdu. Materialista bude vždy na lidi pohlížet jako na přátele a nepřátele, a proto bude nĕkdy ospravedlňovat kruté a úzkoprsé jednání v zájmu zdolání svých protivníků. Jelikož oddaný přijal útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, nepovažuje nikoho za svého nepřítele a nikdy nebojuje s pokušením přát si nebo se tĕšit z utrpení druhých. Proto je mṛdu, vlídný a vznešený.

(11) Śuci. A devotee never touches that which is impure or improper, and simply by remembering such a pure devotee, one is freed from the tendency to sin. Because of his perfect behavior, a devotee is called śuci, or pure.

(11) Śuci. Oddaný se ani nedotkne nĕčeho, co je nečisté či nevhodné, a samotná vzpomínka na takového čistého oddaného zbavuje človĕka hříšných sklonů. Díky jeho dokonalému chování se o nĕm říká, že je śuci neboli čistý.

(12) Akiñcana. A devotee is free from possessiveness and is not eager to enjoy or renounce anything, since he considers everything to be Lord Kṛṣṇa’s property.

(12) Akiñcana. Oddaný nechce nic vlastnit a netouží si nĕčeho užívat nebo se nĕčeho zříkat, protože všechno považuje za majetek Pána Kṛṣṇy.

(13) Anīha. A devotee never acts on his own behalf, but rather for the service of Lord Kṛṣṇa. He is therefore aloof from ordinary, worldly affairs.

(13) Anīha. Oddaný nikdy nejedná ve svém zájmu, ale v zájmu služby Pánu Kṛṣṇovi. Proto je vůči obyčejnému svĕtskému dĕní lhostejný.

(14) Mita-bhuk. A devotee accepts material sense objects only as far as necessary, to keep himself healthy and fit in Lord Kṛṣṇa’s service. He is therefore not entangled by his sense activities and never injures his self-realization. When necessary, a devotee can give up anything for Lord Kṛṣṇa’s service, but he does not accept or reject anything for his personal prestige.

(14) Mita-bhuk. Oddaný přijímá hmotné smyslové objekty jen do té míry, nakolik je to nezbytnĕ nutné, aby si uchoval zdraví a schopnost sloužit Pánu Kṛṣṇovi. Proto se svými smyslovými činnostmi nezaplétá a nikdy si nenarušuje svou seberealizaci. Když je to třeba, dokáže se v zájmu služby Pánu Kṛṣṇovi čehokoliv vzdát, ale nic nepřijímá ani neodmítá pro posílení vlastní prestiže.

(15) Śānta. Those trying to exploit the Lord’s creation are always disturbed. A devotee, however, is detached from such pointless activities and understands sense gratification to be diametrically opposed to his self-interest. Being always engaged according to the Lord’s desire, he remains peaceful.

(15) Śānta. Ti, kdo se snaží vykořisťovat Pánovo stvoření, jsou vždy neklidní. Oddaný je však od tĕchto nesmyslných činností odpoutaný a chápe, že uspokojování smyslů je v přímém rozporu s jeho vlastním zájmem. Jelikož je neustále zamĕstnaný podle přání Pána, zůstává klidný.

(16) Sthira. Remembering that Lord Kṛṣṇa is the basis of everything, a devotee does not become fearful or impatient.

(16) Sthira. Oddaný má na pamĕti, že Pán Kṛṣṇa je základem všeho, a proto se nebojí a neztrácí trpĕlivost.

(17) Mat-śaraṇa. A devotee does not take pleasure in anything except serving Lord Kṛṣṇa and is constantly attentive in the execution of his duties. A devotee knows that only Lord Kṛṣṇa can protect him and engage him in useful work.

(17) Mat-śaraṇa. Oddaný nenachází potĕšení v ničem kromĕ služby Pánu Kṛṣṇovi a stále pozornĕ koná své povinnosti. Ví, že jedinĕ Pán Kṛṣṇa ho dokáže ochránit a zamĕstnat užitečným způsobem.

(18) Muni. A devotee is thoughtful and through intelligent contemplation avoids becoming distracted from his spiritual advancement. By intelligence he is freed from doubts about Lord Kṛṣṇa and confronts all problems in life with steady Kṛṣṇa consciousness.

(18) Muni. Oddaný je přemýšlivý a inteligentním uvažováním předchází tomu, aby ho nĕco svedlo z duchovní cesty. Pomocí inteligence se zbavil pochyb ohlednĕ Pána Kṛṣṇy a všechny životní problémy řeší s neochvĕjným vĕdomím Kṛṣṇy.

(19) Apramatta. One who forgets the Supreme Lord is more or less crazy, but a devotee remains sane by offering his activities to Lord Kṛṣṇa.

(19) Apramatta. Ten, kdo zapomíná na Nejvyššího Pána, je více či ménĕ šílený, ale oddaný zůstává duševnĕ zdravý díky tomu, že své činnosti vĕnuje Pánu Kṛṣṇovi.

(20) Gabhīrātmā. As a devotee merges into the ocean of Kṛṣṇa consciousness, his own consciousness becomes deeper and deeper; ordinary, superficial persons hovering on the material platform cannot fathom the extent of a devotee’s awareness.

(20) Gabhīrātmā. S tím, jak se oddaný noří do oceánu vĕdomí Kṛṣṇy, se jeho vĕdomí stává čím dál hlubším. Obyčejné, povrchní osoby setrvávající na hmotné úrovni si nedovedou rozsah jeho vĕdomí představit.

(21) Dhṛtimān. By controlling the urges of the tongue and genitals the devotee remains steady and patient and does not impulsively change his position.

(21) Dhṛtimān. Díky ovládání nutkání jazyka a genitálií zůstává oddaný stálý a vytrvalý a nemĕní impulsivnĕ své postavení.

(22) Jita-ṣaḍ-guṇa. By spiritual knowledge, a devotee is able to conquer the pushings of hunger, thirst, lamentation, illusion, old age and death.

(22) Jita-ṣaḍ-guṇa. Pomocí duchovního poznání dokáže oddaný překonat nátlaky hladu, žíznĕ, nářku, klamu, stáří a smrti.

(23) Amānī. A devotee is not puffed up, and even if he is famous, he does not take such fame very seriously.

(23) Amānī. Oddaný není nafoukaný, a i když je slavný, nebere tuto slávu příliš vážnĕ.

(24) Māna-da. A devotee offers all respects to others, since everyone is part and parcel of Lord Kṛṣṇa.

(24) Māna-da. Oddaný vzdává veškerou úctu druhým, protože každý je nedílnou částí Pána Kṛṣṇy.

(25) Kalya. A devotee is expert in making people understand the truth of Kṛṣṇa consciousness.

(25) Kalya. Oddaný je zkušený v obeznamování lidí s pravdou o vĕdomí Kṛṣṇy.

(26) Maitra. A devotee does not cheat anyone by encouraging them in the bodily concept of life; rather, by his missionary work a devotee is the true friend of everyone.

(26) Maitra. Oddaný nikoho nepodvádí tak, že by ho podporoval v tĕlesném pojetí života; místo toho svou účastí na misionářských činnostech jedná jako pravý přítel všech.

(27) Kāruṇika. A devotee tries to make people sane and thus is most merciful. He is para-duḥkha-duḥkhī, or one who is unhappy to see the unhappiness of others.

(27) Kāruṇika. Oddaný se snaží přivést lidi k rozumu, a proto je velmi milostivý. Je para-duḥkha-duḥkhī neboli nešťastný z pohledu na neštĕstí druhých.

(28) Kavi. A devotee is expert in studying the transcendental qualities of Lord Kṛṣṇa and is able to show the harmony and compatibility of the Lord’s apparently contradictory qualities. This is possible through expert knowledge of the absolute nature of the Lord. Lord Caitanya is softer than a rose and harder than a thunderbolt, but these opposing qualities can easily be understood in terms of the Lord’s transcendental nature and purpose. One who is always able to understand the truth of Kṛṣṇa consciousness, without opposition or confusion, is called kavi, or most learned.

(28) Kavi. Oddaný je odborník na studium transcendentálních vlastností Pána Kṛṣṇy a umí ukázat soulad a vzájemnou slučitelnost Pánových vlastností, které jsou ve zdánlivém protikladu. To je možné díky znalosti absolutní povahy Pána. Pán Caitanya je jemnĕjší než růže a tvrdší než blesk, ale tyto protikladné vlastnosti lze snadno pochopit, když se vezme v úvahu Jeho transcendentální povaha a zámĕr. Ten, kdo je vždy schopný chápat pravdu o vĕdomí Kṛṣṇy, aniž by jí oponoval nebo byl zmatený, se nazývá kavi neboli velký učenec.

The position of those on the spiritual path can be understood in terms of their development of the qualities mentioned above. Ultimately, the most important quality is to take shelter of Lord Kṛṣṇa, since the Lord can award all good qualities to His sincere devotee. In the lowest stage of devotional service one acts with a desire to enjoy sense gratification but at the same time tries to offer the fruits to the Lord. This stage is called karma-miśrā bhakti. As one gradually purifies himself in devotional service, he becomes detached through knowledge and gains relief from anxiety. In this stage he becomes attached to transcendental knowledge, and therefore this stage is called jñāna-miśrā bhakti, or devotional service to Lord Kṛṣṇa with a desire to enjoy the fruits of transcendental knowledge. But because pure love for Kṛṣṇa is actually the greatest happiness and the natural position of the living entity, a sincere devotee gradually overcomes his desire to enjoy sense gratification and knowledge and comes to the stage of pure devotional service, which is devoid of personal desire. Na karmāṇi tyajed yogī karmabhis tyajyate hi saḥ: “The yogī should not give up his work, but rather should cultivate detachment by which his material activities will automatically vanish.” In other words, one should continue to perform one’s prescribed duties, even imperfectly. If one is sincere about advancing in Kṛṣṇa consciousness, then by the strength of bhakti-yoga his activities will gradually be transformed into pure loving service.

Podle toho, nakolik jsou výše uvedené vlastnosti u nĕkoho vyvinuté, můžeme usoudit, jak daleko se na duchovní cestĕ dostal. Nejdůležitĕjší vlastností je přijmout útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, protože On může svého upřímného oddaného obdařit všemi dobrými vlastnostmi. V nejnižším stádiu oddané služby oddaný jedná s touhou užívat si smyslového požitku, ale zároveň se snaží obĕtovat plody Pánu. Toto stádium se nazývá karma-miśrā bhakti. S tím, jak se začátečník v oddané službĕ postupnĕ očišťuje, se prostřednictvím poznání odpoutává a zbavuje se úzkosti. Tehdy vyvíjí pouto k transcendentálnímu poznání, a proto se tomuto stádiu říká jñāna-miśrā bhakti, oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi doprovázená touhou užívat si plodů transcendentálního poznání. Čistá láska ke Kṛṣṇovi je ale ve skutečnosti nejvĕtším štĕstím a zároveň přirozeným postavením živé bytosti, a proto upřímný oddaný postupnĕ překonává svou touhu užívat si smyslového požitku či poznání a dostává se do stádia čisté oddané služby prosté osobních tužeb. Na karmāṇi tyajed yogī karmabhis tyajyate hi saḥ – „Yogī by nemĕl zanechávat svých činností, ale rozvíjet odpoutanost, díky které se hmotné činnosti automaticky vytratí.“ To znamená, že by mĕl pokračovat s plnĕním svých předepsaných povinností, byť nedokonale. Pokud chce upřímnĕ rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, silou bhakti-yogy se jeho činnosti postupnĕ promĕní v čistou láskyplnou službu.

There are innumerable examples of fruitive workers, mental speculators and materialistic devotees who became perfect by the strength of devotional service. By rendering loving service to Kṛṣṇa, one automatically experiences the greatest pleasure of life and is endowed with perfect knowledge. There is nothing lacking in the process of pure devotional service, and there is no need for any extraneous endeavor to acquire sense pleasure or philosophical satisfaction. One must be completely convinced that simply by serving Kṛṣṇa one will get all perfection in life. Even if one lacks some or all of the above-mentioned qualities, one should sincerely engage in Lord Kṛṣṇa’s service, and gradually one’s character will become perfect. One who is a sincere devotee of Lord Kṛṣṇa will develop all godly qualities by the mercy of the Lord, and one who is already serving the Lord with the above-mentioned qualities is to be understood as the greatest devotee. As indicated in verse 32, a pure devotee of the Lord is fully aware of the pious advantages of executing duties within the varṇāśrama system, and he is similarly aware of the harmful mistake of neglecting such duties. Still, having full faith in the Supreme Personality of Godhead, a devotee gives up all ordinary social and religious activities and engages fully in devotional service. He knows that Lord Kṛṣṇa is the ultimate source of everything and that all perfection comes from Lord Kṛṣṇa alone. Because of his extraordinary faith, the devotee is called sattama, or the best among all living beings.

Je nespočet příkladů ploduchtivých pracovníků, mentálních spekulantů a materialistických oddaných, kteří silou oddané služby dosáhli dokonalosti. Když nĕkdo s láskou slouží Kṛṣṇovi, pak automaticky zažívá nejvĕtší radost v životĕ a je obdařen dokonalým poznáním. V procesu čisté oddané služby nic nechybí a žádné vedlejší úsilí pro získání smyslového požitku nebo filosofického uspokojení není třeba. Mĕli bychom být plnĕ přesvĕdčení, že samotným sloužením Kṛṣṇovi dosáhneme veškeré životní dokonalosti. I když nĕkomu nĕkteré z výše uvedených vlastností chybí, mĕl by se upřímnĕ zapojit do služby Pánu Kṛṣṇovi a jeho charakter se postupnĕ zdokonalí. Upřímný oddaný Pána Kṛṣṇy rozvine Pánovou milostí všechny božské vlastnosti, a toho, kdo již Pánu slouží s výše uvedenými vlastnostmi, je třeba znát jako nejlepšího oddaného. Verš 32 vyjadřuje, že Pánův čistý oddaný si je plnĕ vĕdom zbožných výhod plynoucích z plnĕní povinností v rámci varṇāśramského systému a také si je vĕdom toho, jakou chybou je tyto povinnosti zanedbávat a jaké neblahé účinky to přináší. Přesto zanechává všech obyčejných společenských a náboženských činností a plnĕ se vĕnuje oddané službĕ, jelikož má pevnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství. Ví, že Pán Kṛṣṇa je konečným zdrojem všeho a že jen od Nĕho pochází veškerá dokonalost. Pro jeho neobyčejnou víru se o oddaném říká, že je sattama, nejlepší ze všech živých bytostí.

As explained by Śrīla Rūpa Gosvāmī in Upadeśāmṛta, a devotee who has not yet developed the good qualities mentioned above but is nevertheless sincerely endeavoring for Kṛṣṇa consciousness should receive the mercy of superior Vaiṣṇavas. One should not necessarily accept intimate association with such an aspirant to pure devotional service, but one should be confident that by chanting the holy names of Kṛṣṇa such a person will eventually attain all perfection. One can imagine the beauty of a society filled with saintly persons, as described in these verses. The wonderful Kṛṣṇa conscious qualities mentioned above are the basis of a peaceful and prosperous society, and if everyone takes to the loving service of Lord Kṛṣṇa, then certainly the present atmosphere of fear, violence, lust, greed and insanity can be replaced by a celestial situation in which all leaders and citizens will be happy. The essential points here are mat-śaraṇa (“one should take full shelter of Lord Kṛṣṇa”) and māṁ bhajeta (“one should worship the Lord through the authorized process”). In this way the entire world can become sattama, or most perfect.

Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvĕtluje v Upadeśāmṛtĕ, že oddaný, který ještĕ nevyvinul výše uvedené dobré vlastnosti, ale zároveň se upřímnĕ snaží nabýt vĕdomí Kṛṣṇy, by mĕl dostávat milost výše postavených vaiṣṇavů. Nemusíme s tímto uchazečem o čistou oddanou službu udržovat důvĕrné styky, ale mĕli bychom být přesvĕdčení o tom, že pronášením Kṛṣṇových svatých jmen nakonec dosáhne veškeré dokonalosti. Můžeme si představit nádheru společnosti plné sādhuů, jež popisují tyto verše. Výše uvedené krásné vlastnosti spojené s vĕdomím Kṛṣṇy jsou základem pokojné a prosperující společnosti a pokud se každý začne vĕnovat láskyplné službĕ Pánu Kṛṣṇovi, pak současnou atmosféru strachu, násilí, chtíče, chamtivosti a šílenství bude možné nahradit nebeskými pomĕry, kde budou všichni vůdčí představitelé i občané šťastní. Nejdůležitĕjšími body zde jsou mat-śaraṇa („človĕk má přijmout plné útočištĕ u Pána Kṛṣṇy“) a māṁ bhajeta („človĕk má uctívat Pána autorizovaným způsobem“). Tak se může celý svĕt dostat na úroveň sattama, úplné dokonalosti.