Text 20
Sloka 20
Devanagari
Dévanágarí
प्रसादं लेभिरे गोपी यत्तत्प्राप विमुक्तिदात् ॥ २० ॥
Text
Verš
na śrīr apy aṅga-saṁśrayā
prasādaṁ lebhire gopī
yat tat prāpa vimuktidāt
na śrīr apy aṅga-saṁśrayā
prasādaṁ lebhire gopī
yat tat prāpa vimuktidāt
Synonyms
Synonyma
na — not; imam — this exalted position; viriñcaḥ — Lord Brahmā; na — nor; bhavaḥ — Lord Śiva; na — nor; śrīḥ — the goddess of fortune; api — indeed; aṅga-saṁśrayā — although she is always the better half of the Supreme Personality of Godhead; prasādam — mercy; lebhire — obtained; gopī — mother Yaśodā; yat tat — as that which; prāpa — obtained; vimukti-dāt — from Kṛṣṇa, who gives deliverance from this material world.
na — ne; imam — toto vznešené postavení; viriñcaḥ — Pán Brahmā; na — ani; bhavaḥ — Pán Śiva; na — ani; śrīḥ — bohyně štěstí; api — zajisté; aṅga-saṁśrayā — i když je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství; prasādam — milost; lebhire — získali; gopī — matka Yaśodā; yat tat — jako ta, kterou; prāpa — získala; vimukti-dāt — od Kṛṣṇy, jenž vysvobozuje z hmotného světa.
Translation
Překlad
Neither Lord Brahmā, nor Lord Śiva, nor even the goddess of fortune, who is always the better half of the Supreme Lord, can obtain from the Supreme Personality of Godhead, the deliverer from this material world, such mercy as received by mother Yaśodā.
Ani Pán Brahmā, ani Pán Śiva, a dokonce ani bohyně štěstí, která je vždy lepší polovinou Nejvyšší Osobnosti Božství, nemůže od Nejvyššího Pána, jenž vysvobozuje z hmotného světa, dostat takovou milost jako matka Yaśodā.
Purport
Význam
This is a comparative study between mother Yaśodā and other devotees of the Lord. As stated in Caitanya-caritāmṛta (Ādi 5.142), ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya: the only supreme master is Kṛṣṇa, and all others are His servants. Kṛṣṇa has the transcendental quality of bhṛtya-vaśyatā, becoming subordinate to His bhṛtya, or servant. Now, although everyone is bhṛtya and although Kṛṣṇa has the quality of becoming subordinate to His bhṛtya, the position of mother Yaśodā is the greatest. Lord Brahmā is bhṛtya, a servant of Kṛṣṇa, and he is ādi-kavi, the original creator of this universe (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Nonetheless, even he could not obtain such mercy as mother Yaśodā. As for Lord Śiva, he is the topmost Vaiṣṇava (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). What to speak of Lord Brahmā and Lord Śiva, the goddess of fortune, Lakṣmī, is the Lord’s constant companion in service, since she always associates with His body. But even she could not get such mercy. Therefore Mahārāja Parīkṣit was surprised, thinking, “What did mother Yaśodā and Nanda Mahārāja do in their previous lives by which they got such a great opportunity, the opportunity to be the affectionate father and mother of Kṛṣṇa?”
Toto je srovnání matky Yaśody s jinými oddanými Pána. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) je uvedeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya-jediným svrchovaným pánem je Kṛṣṇa a všichni ostatní jsou Jeho služebníci. Kṛṣṇa má transcendentální vlastnost bhṛtya-vaśyatā-podřizuje se svému služebníkovi (bhṛtya). A přestože je každý bhṛtya a Kṛṣṇa má tu vlastnost, že se podřizuje svým služebníkům, postavení matky Yaśody je nejvznešenější. Pán Brahmā je bhṛtya, Kṛṣṇův služebník, a je ādi-kavi, původní tvůrce tohoto vesmíru (tene brahma hṛdā ya ādi-kavaye). Přesto však nemohl získat takovou milost jako matka Yaśodā. Co se týče Pána Śivy, ten je označován za nejpřednějšího z vaiṣṇavů (vaiṣṇavānāṁ yathā śambhuḥ). Ale kdo jsou Pán Brahma a Pán Śiva-vždyť bohyně štěstí, Lakṣmī, je Pánovou služebnicí, která Ho vždy doprovází, neboť je stále ve styku s Jeho tělem. Ani ona však nemohla dostat takovou milost. Proto byl Mahārāja Parīkṣit překvapen a uvažoval: “Co matka Yaśodā a Nanda Mahārāja udělali ve svých minulých životech, že dostali tak jedinečnou příležitost-být milujícím otcem a matkou Kṛṣṇy?”
In this verse there are three negative pronouncements — na, na, na. When anything is uttered three times — “do it, do it, do it” — one should understand that this is meant to indicate great stress on a fact. In this verse, we find na lebhire, na lebhire, na lebhire. Yet mother Yaśodā is in the supermost exalted position, and thus Kṛṣṇa has become completely subordinate to her.
V tomto verši jsou tři zápory: na, na, na. Když se něco opakuje třikrát-“to dělej, to dělej, to dělej”-je zřejmé, že se tím na danou skutečnost klade velký důraz. V tomto verši nacházíme na lebhire, na lebhire, na lebhire. Matka Yaśodā je však v nanejvýš vznešeném postavení, a proto se jí Kṛṣṇa zcela podřídil.
The word vimuktidāt is also significant. There are different types of liberation, such as sāyujya, sālokya, sārūpya, sārṣṭi and sāmīpya, but vimukti means “special mukti.” When after liberation one is situated on the platform of prema-bhakti, one is said to have achieved vimukti, “special mukti.” Therefore the word na is mentioned. That exalted platform of premā is described by Śrī Caitanya Mahāprabhu as premā pum-artho mahān, and mother Yaśodā naturally acts in such an exalted position in loving affairs. She is therefore a nitya-siddha devotee, an expansion of Kṛṣṇa’s hlādinī potency, His potency to enjoy transcendental bliss through expansions who are special devotees (ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ). Such devotees are not sādhana-siddha.
Rovněž významné je slovo vimuktidāt. Existují různé druhy osvobození, jako je sāyujya, sālokya, sārūpya, sārṣṭi a sāmīpya, ale vimukti znamená “zvláštní mukti”. Dosažení vimukti, “zvláštní mukti”, je přisuzováno tomu, kdo se po vysvobození dostal na úroveň prema-bhakti. Proto je zde uvedeno slovo na. O této vznešené úrovni zvané premā Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil: premā pum-artho mahān. Matka Yaśodā jedná v tak vznešeném láskyplném vztahu přirozeně. Je tedy oddanou kategorie nitya-siddha, expanzí Kṛṣṇovy energie hlādinī. Pomocí té si Pán vychutnává transcendentální blaženost prostřednictvím expanzí, jimiž jsou zvláštní oddaní (ānanda-cinmaya-rasa-pratibhāvitābhiḥ). Tito oddaní nepatří do kategorie sādhana-siddha.