Skip to main content

Text 31

Sloka 31

Devanagari

Dévanágarí

न घटत उद्भ‍व: प्रकृतिपूरुषयोरजयो-
रुभययुजा भवन्त्यसुभृतो जलबुद्बुदवत् ।
त्वयि त इमे ततो विविधनामगुणै: परमे
सरित इवार्णवे मधुनि लिल्युरशेषरसा: ॥ ३१ ॥

Text

Verš

na ghaṭata udbhavaḥ prakṛti-pūruṣayor ajayor
ubhaya-yujā bhavanty asu-bhṛto jala-budbuda-vat
tvayi ta ime tato vividha-nāma-guṇaiḥ parame
sarita ivārṇave madhuni lilyur aśeṣa-rasāḥ
na ghaṭata udbhavaḥ prakṛti-pūruṣayor ajayor
ubhaya-yujā bhavanty asu-bhṛto jala-budbuda-vat
tvayi ta ime tato vividha-nāma-guṇaiḥ parame
sarita ivārṇave madhuni lilyur aśeṣa-rasāḥ

Synonyms

Synonyma

na ghaṭate — does not happen; udbhavaḥ — the generation; prakṛti — of material nature; pūruṣayoḥ — and of the soul who is her enjoyer; ajayoḥ — who are unborn; ubhaya — of both; yujā — by the combination; bhavanti — come into being; asu-bhṛtaḥ — living bodies; jala — on water; budbuda — bubbles; vat — like; tvayi — in You; te ime — these (living beings); tataḥ — therefore; vividha — various; nāma — with names; guṇaiḥ — and qualities; parame — in the Supreme; saritaḥ — rivers; iva — as; arṇave — within the ocean; madhuni — in honey; lilyuḥ — become merged; aśeṣa — all; rasāḥ — flavors.

na ghaṭate — nedĕje se; udbhavaḥ — rození; prakṛti — hmotné přírody; pūruṣayoḥ — a duše, která si jí užívá; ajayoḥ — nezrozených; ubhaya — obou; yujā — spojením; bhavanti — vznikají; asu-bhṛtaḥ — živá tĕla; jala — na vodĕ; budbuda — bubliny; vat — jako; tvayi — v Tobĕ; te ime — tyto (živé bytosti); tataḥ — proto; vividha — různými; nāma — se jmény; guṇaiḥ — a vlastnostmi; parame — v Nejvyšším; saritaḥ — řeky; iva — jako; arṇave — v oceánu; madhuni — v medu; lilyuḥ — splynou; aśeṣa — všechny; rasāḥ — chutĕ a vůnĕ.

Translation

Překlad

Neither material nature nor the soul who tries to enjoy her are ever born, yet living bodies come into being when these two combine, just as bubbles form where water meets the air. And just as rivers merge into the ocean or the nectar from many different flowers blends into honey, so all these conditioned beings eventually merge back into You, the Supreme, along with their various names and qualities.

Hmotná příroda ani duše, která si jí snaží užívat, se nikdy nerodí, a přesto živá tĕla vznikají, když se tyto dvĕ spojí, tak jako se tam, kde se voda setkává se vzduchem, tvoří bubliny. A tak jako řeky splývají s oceánem nebo nektar z mnoha různých kvĕtin splývá s medem, všechny tyto podmínĕné bytosti nakonec splynou s Tebou, Nejvyšším, spolu se svými různými jmény a vlastnostmi.

Purport

Význam

Without proper spiritual guidance, one may misunderstand the Vedas’ description of the living entities emanating from the Lord to mean that they have come into being in this process and will eventually pass again into nonexistence. But if the living entities were to thus have only temporary existence, then when one of them would die his remaining karma would simply vanish without being used up, and when a soul would be born he would appear with unaccountable karma he had done nothing to earn. Furthermore, a living being’s liberation would amount to the total eradication of his identity and being.

Bez správného duchovního vedení hrozí, že popis Véd o tom, jak živé bytosti vycházejí z Pána, mylnĕ pochopíme tak, že v tomto procesu vznikly a nakonec znovu přestanou existovat. Pokud by však živé bytosti mĕly takto mít pouze dočasnou existenci, potom když by jedna z nich zemřela, její zbývající karma by jednoduše zmizela nevyužita, a když by se nĕjaká duše zrodila, objevila by se s neodůvodnitelnou karmou, kterou si nijak nezasloužila. Navíc by osvobození živé bytosti znamenalo naprostý zánik její totožnosti a existence.

The truth is, however, that the soul’s essence is one with Brahman’s, just as the small portion of space contained within the walls of a clay pot is one in essence with the all-expanding sky. And like the making and breaking of a pot, the “birth” of an individual soul consists of his first becoming covered by a material body, and his “death,” or liberation, consists of the destruction of his gross and subtle bodies once and for all. Certainly such “birth” and “death” take place only by the mercy of the Supreme Lord.

Pravdou však je, že podstata duše je totožná s podstatou Brahmanu, tak jako malá část prostoru obsažená v hlinĕné nádobĕ je svou podstatou totožná s oblohou. „Zrození“ individuální duše představuje její první pokrytí hmotným tĕlem a její „smrt“ či osvobození představuje zničení jejích hrubých a subtilních tĕl jednou provždy, tak jako v případĕ výroby a rozbití nádoby. Toto „zrození“ a „smrt“ se probíhají zajisté pouze milostí Nejvyššího Pána.

The combination of material nature and her controller that produces the numerous conditioned beings in material creation is likened here to the combination of water and air that produces countless bubbles of foam on the surface of the sea. Just as the efficient cause, air, impels the ingredient cause, water, to form itself into bubbles, so by His glance the Supreme Puruṣa inspires prakṛti to transform herself into the array of material elements and the innumerable material forms manifest from those elements. Prakṛti thus serves as the upādāna-kāraṇa, or ingredient cause, of creation. In the ultimate issue, however, since she is also an expansion of the Supreme Lord, it is the Lord alone who is the ingredient cause as well as the efficient cause. This is as stated in the Taittirīya Upaniṣad (2.2.1), tasmād vā etasmād ātmana ākāśaḥ sambhūtaḥ: “From this Supreme Soul the ether evolved,” and so ’kāmayata bahu syāṁ prajāyeya: “He desired, ‘Let Me become many by expanding into progeny.’”

Kombinace hmotné přírody a jejího vládce, která vytváří četné podmínĕné bytosti v hmotném stvoření se zde přirovnává ke kombinaci vody a vzduchu, která vytváří nesčetné bubliny pĕny na hladinĕ moře. Tak jako bezprostřední příčina, vzduch, pobízí hmotnou příčinu, vodu, aby se přemĕnila v bubliny, Nejvyšší Puruṣa svým pohledem inspiruje prakṛti, aby se přemĕnila v řadu hmotných prvků a z nich projevené nesčetné hmotné podoby. Prakṛti takto slouží jako upādāna-kāraṇa, neboli hmotná příčina stvoření. Z konečného hlediska je však hmotnou i bezprostřední příčinou samotný Nejvyšší Pán, neboť ona je také Jeho expanzí. To je uvedeno v Taittirīya Upaniṣadĕ (2.2.1): tasmād vā etasmād ātmana ākāśaḥ sambhūtaḥ: „Z této Nejvyšší Duše se vyvinul éter,“ a so 'kāmayata bahu syāṁ prajāyeya: „Zatoužil: ,Nechť se stanu mnoha expandováním se do potomstva.̀“

The individual jīva souls are not created when “born” from the Supreme Lord and prakṛti, nor are they destroyed when they “merge” back into the Lord, rejoining Him in the pleasure pastimes of His eternal kingdom. And in the same way as the infinitesimal jīvas can appear to undergo birth and death without any factual change, the Supreme Lord can send forth and withdraw His emanations without Himself undergoing any transformation. Thus the Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (4.5.14) affirms, avināśi vāre ’yam ātmā: “This ātmā is indeed indestructible” — a statement that can be applied to both the Supreme Soul and the subordinate jīva soul.

Individuální jīvy nejsou stvořené, když se „narodí“ z Nejvyššího Pána a prakṛti, a nejsou ani zničené, když s Pánem opĕt „splynou“ poté, co se k Nĕmu připojí v radostných zábavách Jeho vĕčného království. A tak jako se nekonečnĕ malé jīvy mohou zdánlivĕ rodit a umírat bez jakékoliv skutečné zmĕny, Nejvyšší Pán může vysílat a stahovat své emanace, aniž by sám podstupoval jakoukoliv přemĕnu. Bṛhad-āraṇyaka Upaniṣad (4.5.14) proto potvrzuje: avināśi vāre 'yam ātmā: „Tato ātmā je vskutku nezničitelná“ – výrok, který lze vztáhnout jak na Nejvyšší Duši tak na podřízenou jīvu.

As explained by Śrīla Śrīdhara Svāmī, the dissolution of the living being’s material condition occurs in two ways, partial and complete. Partial dissolution occurs when the soul experiences dreamless sleep, when he leaves his body and when all souls reenter the body of Mahā-Viṣṇu at the time of universal annihilation. These different types of dissolution are like the mixing of nectar brought by bees from different kinds of flowers. The different flavors of nectar represent the dormant individual karmic reactions of each living entity, which still exist but cannot easily be distinguished from one another. In contrast, the ultimate dissolution of the soul’s material condition is his liberation from saṁsāra, which is like the flowing of rivers into the ocean. As the waters from different rivers merge together after entering the ocean and become indistinguishable from one another, so the false material designations of the jīvas are given up at the time of liberation and all the liberated jīvas once again become equally situated as servants of the Supreme Lord.

Jak vysvĕtlil Śrīla Śrīdhara Svāmī, k zániku hmotného podmínĕní živé bytosti dochází dvĕma způsoby, částečným a úplným. Částečný zánik nastává, když duše zažívá hluboký spánek, když opustí tĕlo a když všechny duše znovu vstoupí do tĕla Mahā-Viṣṇua v dobĕ zničení vesmíru. Tyto různé druhy zániku jsou jako smíšení nektaru přineseného včelami z různých druhů kvĕtin. Různé chutĕ a vůnĕ nektaru představují neprojevené individuální karmické reakce každé živé bytosti, které stále existují, ale nelze je od sebe snadno rozeznat. Naopak konečným zánikem hmotného podmínĕní duše je její osvobození ze saṁsāry, které je jako plynutí řek do oceánu. Tak jako se vody z různých řek smísí poté, co se vlijí do oceánu a stanou se od sebe nerozlišitelnými, falešná hmotná označení jīv jsou v dobĕ osvobození opuštĕna a všechny osvobozené jīvy se opĕt stanou služebníky Nejvyššího Pána.

The Upaniṣads describe these dissolutions as follows: yathā saumya madhu madhu-kṛto nistiṣṭhanti nānātyayānāṁ vṛkṣānāṁ rasān samavahāram ekatāṁ saṅgayanti; te yathā tatra na vivekaṁ labhante amuṣyāhaṁ vṛkṣasya raso ’smy amuṣyāham raso ’smīty evam eva khalu saumyemāḥ sarvāḥ prajāḥ sati sampadya na viduḥ sati sampadyāmahe: “My dear boy this [partial dissolution] resembles what happens when honeybees collect honey by extracting the nectar from the flowers of various kinds of trees and merge it all into a single mixture. Just as the mixed nectars cannot distinguish, ‘I am the juice of such-and-such a flower,’ or ‘I am the juice of another flower,’ so, dear boy, when all these living entities merge together they cannot consciously think, ‘Now we have merged together.’” (Chāndogya Upaniṣad 6.9.1-2)

Upaniṣady popisují tyto zániky takto: yathā saumya madhu madhu-kṛto nistiṣṭhanti nānātyayānāṁ vṛkṣānāṁ rasān samavahāram ekatāṁ saṅgayanti. te yathā tatra na vivekaṁ labhante amuṣyāhaṁ vṛkṣasya raso 'smy amuṣyāham raso 'smīty evam eva khalu saumyemāḥ sarvāḥ prajāḥ sati sampadya na viduḥ sati sampadyāmahe: „Můj milý chlapče, toto (částečné zničení) se podobá tomu, co se dĕje, když včely sbírají nektar z kvĕtů různých druhů stromů a všechen smíchají v jedinou smĕs. Tak jako smíšené nektary nemohou rozlišovat: ,Jsem šťávou toho a toho kvĕtù nebo ,Jsem šťávou jiného kvĕtù, milý chlapče, když všechny tyto živé bytosti spolu splynou, nemohou vĕdomĕ uvažovat: ,Nyní jsme spolu splynuly.̀“ (Chāndogya Upaniṣad 6.9.1–2)

yathā nadyaḥ syandamānāḥ samudre
’staṁ gacchanti nāma-rūpe vihāya
tathā vidvān nāma-rūpād vimuktaḥ
parāt-paraṁ puruṣam upaiti divyam
yathā nadyaḥ syandamānāḥ samudre
'staṁ gacchanti nāma-rūpe vihāya
tathā vidvān nāma-rūpād vimuktaḥ
parāt-paraṁ puruṣam upaiti divyam

“As rivers flow to their dissolution in the sea, giving up their names and forms at their destination, so the wise man who becomes free from material names and forms attains to the Supreme Absolute, the wonderful Personality of Godhead.” (Muṇḍaka Upaniṣad 3.2.8)

„Tak jako řeky spĕjí ke svému zániku v moři, jímž se vzdávají svých jmen a podob, moudrý človĕk, který se oprostí od hmotných jmen a podob, dosáhne Nejvyšší Absolutní Pravdy, úžasné Osobnosti Božství.“ (Muṇḍaka Upaniṣad 3.2.8)

Śrīla Śrīdhara Svāmī prays:

Śrīla Śrīdhara Svāmī se modlí:

yasminn udyad-vilayam api yad bhāti viśvaṁ layādau
jīvopetaṁ guru-karuṇayā kevalātmāvabodhe
atyantāntaṁ vrajati sahasā sindhu-vat sindhu-madhye
madhye cittaṁ tri-bhuvana-guruṁ bhāvaye taṁ nṛ-siṁham
yasminn udyad-vilayam api yad bhāti viśvaṁ layādau
jīvopetaṁ guru-karuṇayā kevalātmāvabodhe
atyantāntaṁ vrajati sahasā sindhu-vat sindhu-madhye
madhye cittaṁ tri-bhuvana-guruṁ bhāvaye taṁ nṛ-siṁham

“The Supreme Lord is self-effulgently omniscient. By His great mercy, this universe, which is subject to repeated creation and destruction, remains present within Him after merging back into Him along with the living entities at the time of cosmic dissolution. This total withdrawal of the universal manifestation occurs suddenly, like the flowing of a river into the ocean. Within the core of my heart I meditate upon that master of the three worlds, Lord Nṛsiṁha.”

„Nejvyšší Pán je vševĕdoucí a vydává vlastní záři. Jeho velkou milostí tento vesmír, který podléhá opakovanému stvoření a zničení, zůstává přítomný v Nĕm poté, co s Ním spolu se živými bytostmi v dobĕ zničení vesmíru splynul. K tomuto celkovému stažení vesmírného projevu dochází náhle, jako když řeka splyne s oceánem. V nitru srdce medituji o tomto vládci třech svĕtů, Pánu Nṛsiṁhovi.“