Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

चिरं विमृश्य मुनय ईश्वरस्येशितव्यताम् ।
जनसङ्ग्रह इत्यूचु: स्मयन्तस्तं जगद्गुरुम् ॥ १५ ॥

Text

Verš

ciraṁ vimṛśya munaya
īśvarasyeśitavyatām
jana-saṅgraha ity ūcuḥ
smayantas taṁ jagad-gurum
ciraṁ vimṛśya munaya
īśvarasyeśitavyatām
jana-saṅgraha ity ūcuḥ
smayantas taṁ jagad-gurum

Synonyms

Synonyma

ciram — for some time; vimṛśya — thinking; munayaḥ — the sages; īśvarasya — of the supreme controller; īśitavyatām — the status of being controlled; jana-saṅgrahaḥ — the enlightenment of the people in general; iti — thus (concluding); ūcuḥ — they said; smayantaḥ — smiling; tam — to Him; jagat — of the universe; gurum — the spiritual master.

ciram — po nĕjakou dobu; vimṛśya — uvažující; munayaḥ — mudrci; īśvarasya — nejvyššího vládce; īśitavyatām — o podřízenosti; jana-saṅgrahaḥ — osvícení obyčejných lidí; iti — takto (usuzující); ūcuḥ — řekli; smayantaḥ — s úsmĕvy; tam — Jemu; jagat — vesmíru; gurum — duchovnímu učiteli.

Translation

Překlad

For some time the sages pondered the Supreme Lord’s behavior, which resembled that of a subordinate living being. They concluded that He was acting this way to instruct the people in general. Thus they smiled and spoke to Him, the spiritual master of the universe.

Mudrci nĕjaký čas uvažovali o chování Nejvyššího Pána, které připomínalo chování podřízené živé bytosti. Usoudili, že tak jednal proto, aby poučil obyčejné lidi. Usmáli se tedy a promluvili k Nĕmu, duchovnímu učiteli vesmíru.

Purport

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī explains the word īśitavyatā as referring to one’s not being a controller, or in other words, to being under the law of karma, obliged to work and experience the results of one’s work. While addressing the sages, Lord Kṛṣṇa accepted the role of a subordinate living being to emphasize the importance of hearing and serving saintly Vaiṣṇavas. The Personality of Godhead is also the supreme teacher of spiritual surrender.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje slovo īśitavyatā jako označení stavu, kdy osoba není vládcem, jinými slovy, že podléhá zákonu karmy a je nucena konat a zakoušet výsledky svých činností. Když Pán Kṛṣṇa oslovoval mudrce, přijal roli podřízené živé bytosti, aby zdůraznil, jak důležité je naslouchat a sloužit svatým vaiṣṇavům. Osobnost Božství je zároveň nejvyšším učitelem duchovní odevzdanosti.