Text 41

Sloka 41

Devanagari

Dévanágarí

अथो यथावन्न वितर्कगोचरं
चेतोमन:कर्मवचोभिरञ्जसा ।
यदाश्रयं येन यत: प्रतीयते
सुदुर्विभाव्यं प्रणतास्मि तत्पदम् ॥ ४१ ॥

Text

Verš

atho yathāvan na vitarka-gocaraṁ
ceto-manaḥ-karma-vacobhir añjasā
yad-āśrayaṁ yena yataḥ pratīyate
sudurvibhāvyaṁ praṇatāsmi tat-padam

Synonyms

Synonyma

atho — therefore she decided to surrender unto the Supreme Lord; yathā-vat — as perfectly as one can perceive; na — not; vitarka-gocaram — beyond all arguments, reason and sense perception; cetaḥ — by consciousness; manaḥ — by mind; karma — by activities; vacobhiḥ — or by words; añjasā — taking all of them together, we cannot understand them; yat-āśrayam — under whose control; yena — by whom; yataḥ — from whom; pratīyate — can be conceived only that from Him everything emanates; su-durvibhāvyam — beyond our sense perception or consciousness; praṇatā asmi — let me surrender; tat-padam — at His lotus feet.

atho — proto se rozhodla odevzdat se Nejvyššímu Pánu; yathā-vat — tak dokonale, jak jen může člověk vnímat; na — ne; vitarka-gocaram — mimo všechny argumenty, logiku a smyslové vjemy; cetaḥ — pomocí vědomí; manaḥ — pomocí mysli; karma — pomocí činností; vacobhiḥ — nebo pomocí slov; añjasā — když je všechny zvážíme dohromady, nemůžeme je pochopit; yat-āśrayam — pod jehož kontrolou; yena — jímž; yataḥ — z něhož; pratīyate — lze vnímat pouze to, že z Něho vše pochází; su-durvibhāvyam — mimo dosah našeho smyslového vnímání či vědomí; praṇatā asmi — odevzdávám se; tat-padam — u Jeho lotosových nohou.

Translation

Překlad

Therefore let me surrender unto the Supreme Personality of Godhead and offer my obeisances unto Him, who is beyond the conception of human speculation, the mind, activities, words and arguments, who is the original cause of this cosmic manifestation, by whom the entire cosmos is maintained, and by whom we can conceive of its existence. Let me simply offer my obeisances, for He is beyond my contemplation, speculation and meditation. He is beyond all of my material activities.

“Odevzdávám se proto Nejvyšší Osobnosti Božství a klaním se Jemu, jenž je nepochopitelný lidskou spekulací, myslí, činnostmi, slovy a argumenty, jenž je původní příčinou tohoto vesmírného projevu, jenž celý vesmír udržuje a díky němuž můžeme vnímat jeho existenci. Pouze se Mu klaním, neboť je mimo dosah mého rozjímání, spekulace, meditace i všech mých hmotných snah.”

Purport

Význam

One simply has to realize the greatness of the Supreme Personality of Godhead. One should not try to understand Him by any material means, subtle or gross. Mother Yaśodā, being a simple woman, could not find out the real cause of the vision; therefore, out of maternal affection, she simply offered obeisances unto the Supreme Lord to protect her child. She could do nothing but offer obeisances to the Lord. It is said, acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet (Mahābhārata, Bhīṣma parva 5.22). One should not try to understand the supreme cause by argument or reasoning. When we are beset by some problem for which we can find no reason, there is no alternative than to surrender to the Supreme Lord and offer Him our respectful obeisances. Then our position will be secure. This was the means adopted in this instance also by mother Yaśodā. Whatever happens, the original cause is the Supreme Personality of Godhead (sarva-kāraṇa-kāraṇam). When the immediate cause cannot be ascertained, let us simply offer our obeisances at the lotus feet of the Lord. Mother Yaśodā concluded that the wonderful things she saw within the mouth of her child were due to Him, although she could not clearly ascertain the cause. Therefore when a devotee cannot ascertain the cause of suffering, he concludes:

Velikost Nejvyšší Osobnosti Božství musí člověk pouze uznat a nemá se snažit Pána poznat nějakými hmotnými prostředky, ať už subtilními, či hrubými. Matka Yaśodā jako prostá žena nemohla odhalit skutečnou příčinu své vidiny, a proto se z mateřské lásky pouze klaněla Nejvyššímu Pánu, aby její dítě ochránil. Nemohla dělat nic jiného. Je řečeno: acintyāḥ khalu ye bhāvā na tāṁs tarkeṇa yojayet (Mahābhārata, Bhīṣma Parva 5.22). Člověk se nemá snažit pochopit nejvyšší příčinu argumentováním či logikou. Když nás pronásleduje nějaký problém, pro který nenacházíme žádný důvod, nemáme jinou možnost než se odevzdat Nejvyššímu Pánu a s úctou se Mu klanět. Pak budeme v bezpečném postavení. K tomu se také v tomto případě uchýlila matka Yaśodā. Nejvyšší Osobnost Božství je původní příčinou všeho, co se děje (sarva-kāraṇa-kāraṇam). Když nemůžeme zjistit bezprostřední příčinu, pokloňme se jednoduše u lotosových nohou Pána. Matka Yaśodā dospěla k závěru, že úžasné jevy, které vidí v ústech svého dítěte, způsobuje On, i když jí příčina nebyla zcela jasná. Když oddaný není schopen zjistit příčinu svého utrpení, jeho závěr je:

tat te ’nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk

tat te 'nukampāṁ susamīkṣamāṇo
bhuñjāna evātma-kṛtaṁ vipākam
hṛd-vāg-vapurbhir vidadhan namas te
jīveta yo mukti-pade sa dāya-bhāk

(Bhāg. 10.14.8)

The devotee accepts that it is due to his own past misdeeds that the Supreme Personality of Godhead has caused him some small amount of suffering. Thus he offers obeisances to the Lord again and again. Such a devotee is called mukti-pade sa dāya-bhāk; that is, he is guaranteed his liberation from this material world. As stated in Bhagavad-gītā (2.14):

Oddaný uznává, že Nejvyšší Osobnost Božství ho nechává zažít nějaké malé utrpení za jeho minulé přečiny. Proto se Pánu znovu a znovu klaní. Nazývá se proto mukti-pade sa dāya-bhāk, což znamená, že má zaručené vysvobození z tohoto hmotného světa. V Bhagavad-gītě (2.14) je uvedeno:

mātrā-sparśās tu kaunteya
śītoṣṇa-sukha-duḥkha-dāḥ
āgamāpāyino nityās
tāṁs titikṣasva bhārata

We should know that material suffering due to the material body will come and go. Therefore we must tolerate the suffering and proceed with discharging our duty as ordained by our spiritual master.

Měli bychom mít na paměti, že hmotné utrpení dané hmotným tělem bude přicházet a odcházet. Musíme je proto snášet a pokračovat v plnění své povinnosti, kterou nám zadal náš duchovní učitel.