Skip to main content

Text 30

Sloka 30

Devanagari

Dévanágarí

एवमावेदितो राजा जहासोच्चै: स्म मागध: ।
आह चामर्षितो मन्दा युद्धं तर्हि ददामि व: ॥ ३० ॥

Text

Verš

evam āvedito rājā
jahāsoccaiḥ sma māgadhaḥ
āha cāmarṣito mandā
yuddhaṁ tarhi dadāmi vaḥ
evam āvedito rājā
jahāsoccaiḥ sma māgadhaḥ
āha cāmarṣito mandā
yuddhaṁ tarhi dadāmi vaḥ

Synonyms

Synonyma

evam — thus; āveditaḥ — invited; rāja — the King; jahāsa — laughed; uccaiḥ — out loud; sma — indeed; māgadhaḥ — Jarāsandha; āha — he said; ca — and; amarṣitaḥ — intolerant; mandāḥ — O fools; yuddham — battle; tarhi — then; dadāmi — I will give; vaḥ — to you.

evam — takto; āveditaḥ — vyzvaný; rāja — král; jahāsa — rozesmál se; uccaiḥ — hlasitĕ; sma — vskutku; māgadhaḥ — Jarāsandha; āha — řekl; ca — a; amarṣitaḥ — nesnášenlivý; mandāḥ — ó pošetilci; yuddham — boj; tarhi — potom; dadāmi — dám; vaḥ — vám.

Translation

Překlad

[Śukadeva Gosvāmī continued:] Thus challenged, Magadharāja laughed out loud and contemptuously said, “All right, you fools, I’ll give you a fight!

(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Takto vyzvaný Magadharāja se hlasitĕ rozesmál a s odporem řekl: „Dobrá, vy pošetilci, budu s vámi bojovat!

Purport

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī comments that Jarāsandha felt inner satisfaction because he thought that his enemies had been humiliated by having to dress like brāhmaṇas to approach him. Thus the ācārya understands Jarāsandha’s mind as follows: “O weak ones, forget the botheration of fighting. Why not just accept my head? By dressing yourselves as brāhmaṇas begging charity, you have made your heroism set like the sun, but if somehow you have not lost your courage, I will give you battle.”

Śrīla Viśvanātha Cakravartī komentuje, že Jarāsandha cítil vnitřní spokojenost, protože si myslel, že jeho nepřátelé byli pokořeni tím, že se museli přestrojit za brāhmaṇy, aby se k nĕmu dostali. Ācārya tedy chápe Jarāsandhovu mysl takto: „Ó slaboši, zapomeňte na obtĕžování se s bojem. Proč prostĕ nepřijmete mou hlavu? Tím, že jste se převlékli za brāhmaṇy žebrající o milodar, jste nechali svou statečnost zapadnout jako slunce, ale pokud jste přesto nĕjak neztratili odvahu, daruji vám boj.“

The ācārya finally points out that the goddess of learning intends the phrase amarṣito mandāḥ to read amarṣito ’mandāḥ. In other words, Lord Kṛṣṇa and the Pāṇḍavas are amandāḥ, “never foolish.” And that is why they chose the best tactic for doing away once and for all with the cruel Jarāsandha.

Ācārya nakonec poukazuje na to, že bohynĕ učenosti zamýšlí frázi amarṣito mandāḥ číst jako amarṣito 'mandāḥ. Jinými slovy, Pán Kṛṣṇa a Pāṇḍuovci jsou amandāḥ, „nikdy pošetilí“. A z toho důvodu zvolili tu nejlepší taktiku, jak jednou provždy skoncovat s krutým Jarāsandhou.