Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

य इदं लीलया विश्वं सृजत्यवति हन्ति च ।
चेष्टां विश्वसृजो यस्य न विदुर्मोहिताजया ॥ १५ ॥

Text

Verš

ya idaṁ līlayā viśvaṁ
sṛjaty avati hanti ca
ceṣṭāṁ viśva-sṛjo yasya
na vidur mohitājayā
ya idaṁ līlayā viśvaṁ
sṛjaty avati hanti ca
ceṣṭāṁ viśva-sṛjo yasya
na vidur mohitājayā

Synonyms

Synonyma

yaḥ — who; idam — this; līlayā — as play; viśvam — universe; sṛjati — creates; avati — maintains; hanti — destroys; ca — and; ceṣṭām — purpose; viśva-sṛjaḥ — the (secondary) creators of the universe (headed by Lord Brahmā); yasya — whose; na viduḥ — do not know; mohitāḥ — bewildered; ajayā — by His eternal deluding potency.

yaḥ — kdo; idam — tento; līlayā — jako hru; viśvam — vesmír; sṛjati — tvoří; avati — udržuje; hanti — ničí; ca — a; ceṣṭām — účel; viśva-sṛjaḥ — (druhotní) stvořitelé vesmíru (v čele s Pánem Brahmou); yasya — jehož; na viduḥ — neznají; mohitāḥ — zmateni; ajayā — Jeho vĕčnou klamnou energií.

Translation

Překlad

“It is the Supreme Lord who creates, maintains and destroys this universe simply as His pastime. The cosmic creators cannot even understand His purpose, bewildered as they are by His illusory Māyā.

„To Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a ničí tento vesmír jednoduše jako svou zábavu. Stvořitelé vesmíru nedokáží ani pochopit Jeho zámĕr, zmateni Jeho klamnou Māyou.“

Purport

Význam

The use of the singular yaḥ, “He who,” indicates that the frequent references to “the two Lords, Kṛṣṇa and Rāma,” do not compromise the firm principle of monotheism expressed in the Śrīmad-Bhāgavatam. As explained in many Vedic literatures, the one Supreme Lord expands Himself into innumerable forms, yet He remains the one and almighty God. For example, we have this statement in the Brahma-saṁhitā (5.33): advaitam acyutam anādir ananta-rūpam. “The one Supreme Lord is infallible and beginningless, and He expands Himself into innumerable manifest forms.” Out of regard for the spirit of the Lord’s pastimes, in which He expands Himself and appears as His own older brother, Balarāma, the Bhāgavatam here refers to “the two Lords.” But the “bottom line” is that there is one Supreme Godhead, one Absolute Truth, who appears in His original form as Kṛṣṇa.

Použití jednotného čísla yaḥ, „ten, kdo“, vyjadřuje, že časté odkazy na „dva Pány, Kṛṣṇu a Rāmu“ nekompromitují pevnĕ daný princip monoteismu vyjadřovaný ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Jak vysvĕtlují mnohá védská písma, jeden Nejvyšší Pán se expanduje do nesčetných podob, a přesto zůstává jediným a všemocným Bohem. V Brahma-saṁhitĕ (5.33) například máme tento výrok: advaitam acyutam anādir ananta-rūpam. „Jediný Nejvyšší Pán neklesá, nemá počátek a expanduje se do nesčetných projevených podob.“ V duchu Pánových zábav, v nichž se expanduje a zjevuje jako svůj starší bratr Balarāma, zde Bhāgavatam zmiňuje „dva Pány“. Z konečného hlediska však existuje jediný Svrchovaný Bůh, jediná Absolutní Pravda, která se zjevuje ve své původní podobĕ jako Kṛṣṇa.