Skip to main content

CHAPTER FIFTY-THREE

KAPITOLA PADESÁTÁ TŘETÍ

Kṛṣṇa Kidnaps Rukmiṇī

Kṛṣṇa unáší Rukmiṇī

This chapter describes how Lord Śrī Kṛṣṇa arrived in Kuṇḍina, the capital of Vidarbha, and kidnapped Rukmiṇī in the presence of powerful enemies.

Tato kapitola popisuje, jak Pán Śrī Kṛṣṇa přijel do Kuṇḍiny, hlavního mĕsta Vidarbhy, a unesl Rukmiṇī v přítomnosti mocných nepřátel.

After Lord Kṛṣṇa had heard the brāhmaṇa messenger recite Rukmiṇī’s letter, the Lord said to him, “I am indeed attracted to Rukmiṇī, and I know of her brother Rukmī’s opposition to My marrying her. Therefore I must kidnap her after crushing all the low-class kings, just as one might generate fire from wood by friction.” Since the solemnizing of vows between Rukmiṇī and Śiśupāla was scheduled to occur in only three days, Lord Kṛṣṇa had Dāruka ready His chariot at once. Then He immediately set out for Vidarbha, which He reached after one night’s travel.

Když Pán Kṛṣṇa vyslechl Rukmiṇin dopis přečtený brāhmaṇským poslem, řekl mu: „Rukmiṇī Mĕ vskutku přitahuje a vím o nesouhlasu jejího bratra Rukmīho s její svatbou se Mnou. Proto ji musím unést po rozdrcení všech králů nízké třídy, tak jako se rozdĕlává oheň třením dřeva.“ Jelikož uzavření manželských slibů mezi Rukmiṇī a Śiśupālou bylo plánováno bĕhem pouhých tří dnů, Pán Kṛṣṇa nechal Dāruku ihned připravit svůj kočár. Poté okamžitĕ vyrazil k Vidarbhĕ, do níž dorazil po cestĕ trvající jednu noc.

King Bhīṣmaka, trapped by his affection for his son Rukmī, was prepared to give his daughter to Śiśupāla. Bhīṣmaka saw to all the necessary preparations: he had the city decorated in various ways and had its main roads and intersections thoroughly cleansed. Damaghoṣa, the King of Cedi, having also done everything necessary to prepare for his son’s marriage, arrived in Vidarbha. King Bhīṣmaka greeted him properly and gave him a place to stay. Many other kings, such as Jarāsandha, Śālva and Dantavakra, also came to witness the occasion. These enemies of Kṛṣṇa had conspired to kidnap the bride if Kṛṣṇa came. They planned to fight Him together and thus guarantee Śiśupāla his bride. Hearing of these plans, Lord Baladeva gathered His entire army and quickly went to Kuṇḍinapura.

Král Bhīṣmaka se ocitl v pasti z náklonnosti ke svému synovi Rukmīmu a byl připraven dát dceru Śiśupālovi. Bhīṣmaka zařídil všechny potřebné záležitosti: nechal mĕsto různými způsoby vyzdobit a jeho hlavní cesty a křižovatky dokonale vyčistit. Damaghoṣa, král Cedi, také udĕlal vše potřebné pro svatbu svého syna a přijel do Vidarbhy. Král Bhīṣmaka ho řádnĕ přivítal a přidĕlil mu ubytování. Mnoho ostatních králů, jako Jarāsandha, Śālva a Dantavakra, se také přijelo zúčastnit této události. Tito nepřátelé Kṛṣṇy se spikli s cílem unést nevĕstu, pokud by Kṛṣṇa přijel. Naplánovali s Ním společnĕ bojovat a tak zajistit nevĕstu Śiśupālovi. Když se o tĕchto plánech doslechl Pán Baladeva, shromáždil celé své vojsko a rychle odjel do Kuṇḍinapuru.

On the night before the wedding, Rukmiṇī, about to retire, had still not seen either the brāhmaṇa or Kṛṣṇa arrive. In anxiety, she cursed her bad fortune. But just then she felt her left side twitch, a good omen. Indeed, the brāhmaṇa shortly appeared and related to her what Kṛṣṇa had said, including His firm promise to kidnap her.

V noci před svatbou Rukmiṇī, chystají se ulehnout, stále nevidĕla přijet brāhmaṇu ani Kṛṣṇu a z úzkosti proklela své neštĕstí. Vzápĕtí však ucítila cukání v levém boku, což bylo dobré znamení. A opravdu, krátce nato se objevil brāhmaṇa a sdĕlil jí, co řekl Kṛṣṇa, včetnĕ neochvĕjného slibu, že ji unese.

When King Bhīṣmaka heard that Kṛṣṇa and Balarāma had arrived, he went out to greet Them to the accompaniment of triumphant music. He worshiped the Lords with various gifts and then designated residences for Them. Thus the King showed due respect to the Lords, as he did to each of his numerous royal guests.

Když král Bhīṣmaka slyšel, že přijeli Kṛṣṇa a Balarāma, vyšel Je přivítat za doprovodu jásavé hudby. He uctíval Pánové with různ gifts a potom designated sídlos for Them. Tím král prokázal Pánům žádnou úctu, tak jako svým četným královským hostům.

The people of Vidarbha, seeing Lord Kṛṣṇa, remarked to one another that He alone would be a suitable husband for Rukmiṇī. They prayed that on the strength of whatever pious credit they had, Kṛṣṇa might win Rukmiṇī’s hand.

Lidé z Vidarbhy při pohledu na Pána Kṛṣṇu jeden druhému říkali, že pouze On bude vhodný manžel pro Rukmiṇī. Modlili se, aby vlivem všech jejich zbožných zásluh, Kṛṣṇa mohl získat Rukmiṇinu ruku.

When the time came for Śrīmatī Rukmiṇī-devī to visit the temple of Śrī Ambikā, she proceeded there surrounded by many guards. After bowing down to the deity, Rukmiṇī prayed to be allowed to have Śrī Kṛṣṇa as her husband. Then she took the hand of a girlfriend and left the Ambikā temple. Seeing her inexpressible beauty, the great heroes present dropped their weapons and fell to the ground unconscious. Rukmiṇī walked with deliberate steps until she noticed Kṛṣṇa. Then, as everyone looked on, Śrī Kṛṣṇa took Rukmiṇī onto His chariot. Like a lion claiming his rightful share from a band of jackals, He drove back all the opposing kings and slowly made His exit, followed by His associates. Jarāsandha and the other kings, unable to bear their defeat and dishonor, loudly condemned themselves, declaring that this defamation was like a petty animal’s stealing away what rightfully belongs to the lion.

Když nadešel čas, aby Śrīmatī Rukmiṇī-devī navštívila chrám Śrī Ambiky, vydala se tam obklopena mnoha strážemi. Poté, co se poklonila božstvu, modlila se, aby jí bylo dovoleno mít za manžela Śrī Kṛṣṇu. Potom uchopila ruku přítelkynĕ a opustila chrám Ambiky. Při pohledu na její nevýslovnou krásu velcí hrdinové upustili své zbranĕ a padli na zem v bezvĕdomí. Rukmiṇī kráčela rozvážnými kroky, dokud si nevšimla Kṛṣṇy. Nato, před zraky všech, Śrī Kṛṣṇa vzal Rukmiṇī do svého kočáru. Jako lev vynucující si svůj právoplatný podíl od smečky šakalů odrazil všechny nepřátelské krále a pomalu odjel, následován svými společníky. Jarāsandha a ostatní králové, neschopni snést svou porážku a zneuctĕní, se hlasitĕ odsuzovali a prohlásili, že tato urážka na cti se podobá situaci, kdy malé zvíře ukradne to, co právem náleží lvu.

Text 1:
Śukadeva Gosvāmī said: Thus hearing the confidential message of Princess Vaidarbhī, Lord Yadunandana took the brāhmaṇa’s hand and, smiling, spoke to him as follows.
Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Yadunandana si vyslechl důvĕrnou zprávu princezny Vaidarbhī, vzal brāhmaṇu za ruku a s úsmĕvem k nĕmu promluvil.
Text 2:
The Supreme Lord said: Just as Rukmiṇī’s mind is fixed on Me, My mind is fixed on her. I can’t even sleep at night. I know that Rukmī, out of envy, has forbidden our marriage.
Sloka 2:
Nejvyšší Pán pravil: Tak jako je Rukmiṇina mysl zamĕřena na Mĕ, je Má mysl zamĕřena na ni. Dokonce nemohu ani v noci spát. Vím, že Rukmī z nenávisti naši svatbu zakázal.
Text 3:
She has dedicated herself exclusively to Me, and her beauty is flawless. I will bring her here after thrashing those worthless kings in battle, just as one brings a blazing flame out of firewood.
Sloka 3:
Odevzdala se výlučnĕ Mĕ a její krása je dokonalá. Přivezu ji sem poté, co ztrestám ty nekvalifikované krále v boji, tak jako osoba roznítí plamen z palivového dřeva.
Text 4:
Śukadeva Gosvāmī said: Lord Madhusūdana also understood the exact lunar time for Rukmiṇī’s wedding. Thus He told His driver, “Dāruka, ready My chariot immediately.”
Sloka 4:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Madhusūdana také rozpoznal přesný lunární čas Rukmiṇiny svatby. Řekl tedy svému vozataji: „Dāruko, připrav ihned Můj kočár.“
Text 5:
Dāruka brought the Lord’s chariot, yoked with the horses named Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa and Balāhaka. He then stood before Lord Kṛṣṇa with joined palms.
Sloka 5:
Dāruka přivezl Pánův kočár tažený koňmi jménem Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa a Balāhaka. Potom zůstal stát před Pánem Kṛṣṇou se sepjatýma rukama.
Text 6:
Lord Śauri mounted His chariot and had the brāhmaṇa do likewise. Then the Lord’s swift horses took them from the Ānarta district to Vidarbha in a single night.
Sloka 6:
Pán Śauri nasedl s brāhmaṇou do svého kočáru. Potom je Pánovi rychlí konĕ bĕhem jediné noci odvezli z Ānarty do Vidarbhy.
Text 7:
King Bhīṣmaka, the master of Kuṇḍina, having succumbed to the sway of affection for his son, was about to give his daughter to Śiśupāla. The King saw to all the required preparations.
Sloka 7:
Král Bhīṣmaka, vládce Kuṇḍina, podlehl náklonnosti ke svému synovi a chystal se dát dceru Śiśupālovi. Král vykonal všechny potřebné přípravy.
Texts 8-9:
The king had the main avenues, commercial roads and intersections thoroughly cleaned and then sprinkled with water, and he also had the city decorated with triumphant archways and multicolored banners on poles. The men and women of the city, arrayed in spotless raiment and anointed with fragrant sandalwood paste, wore precious necklaces, flower garlands and jeweled ornaments, and their opulent homes were filled with the aroma of aguru.
Sloka 8-9:
Král nechal hlavní třídy, obchodní ulice a křižovatky zcela vyčistit a poté pokropit vodou a mĕsto vyzdobit vítĕznými oblouky a mnohobarevnými prapory na stožárech. Muži a ženy z mĕsta, oblečení v neposkvrnĕných šatech a potřeni voňavou santálovou pastou, na sobĕ mĕli drahocenné náhrdelníky, kvĕtinové girlandy a ozdoby z drahokamů a jejich honosné domovy byly provonĕné aguru.
Text 10:
O King, in accordance with prescribed rituals, Mahārāja Bhīṣmaka worshiped the forefathers, demigods and brāhmaṇas, feeding them all properly. Then He had the traditional mantras chanted for the well-being of the bride.
Sloka 10:
Ó králi, Mahārāja Bhīṣmaka ve shodĕ s předepsanými obřady uctil předky, polobohy a brāhmaṇy a všem rozdal jídlo, jak náleží. Potom nechal ve prospĕch nevĕsty pronášet tradiční mantry.
Text 11:
The bride cleaned her teeth and bathed, after which she put on the auspicious wedding necklace. Then she was dressed in brand-new upper and lower garments and adorned with most excellent jeweled ornaments.
Sloka 11:
Nevĕsta si vyčistila zuby, vykoupala se a poté si na krk povĕsila příznivý svatební náhrdelník. Nato byla oblečena do zcela nových svrchních a spodních šatů a ozdobena nanejvýš vynikajícími ozdobami z drahokamů.
Text 12:
The best of brāhmaṇas chanted mantras of the Ṛg, Sāma and Yajur Vedas for the bride’s protection, and the priest learned in the Atharva Veda offered oblations to pacify the controlling planets.
Sloka 12:
Nejlepší z brāhmaṇů pronášeli mantry z Ṛg, Sāma a Yajur Vedy na ochranu nevĕsty a knĕz znalý Atharva Vedy nabízel obĕtiny kvůli utišení vládnoucích planet.
Text 13:
Outstanding in his knowledge of regulative principles, the King rewarded the brāhmaṇas with gold, silver, clothing, cows and sesame seeds mixed with raw sugar.
Sloka 13:
Král, vynikající svou znalostí usmĕrňujících zásad, odmĕnil brāhmaṇy zlatem, stříbrem, odĕvy, kravami a sezamovými semínky smíchanými s melasou.
Text 14:
Rājā Damaghoṣa, lord of Cedi, had also engaged brāhmaṇas expert in chanting mantras to perform all rituals necessary to assure his son’s prosperity.
Sloka 14:
Také rājā Damaghoṣa, vládce Cedi, zamĕstnal brāhmaṇy zkušené v pronášení manter, aby vykonali všechny obřady nutné k zajištĕní blahobytu svého syna.
Text 15:
King Damaghoṣa traveled to Kuṇḍina accompanied by armies of elephants exuding mada, chariots hung with golden chains, and numerous cavalry and infantry soldiers.
Sloka 15:
Král Damaghoṣa cestoval do Kuṇḍiny doprovázen vojsky slonů vylučujícími madu, kočáry se zavĕšenými zlatými řetĕzy a četnými jízdními a pĕšími vojáky.
Text 16:
Bhīṣmaka, the lord of Vidarbha, came out of the city and met King Damaghoṣa, offering him tokens of respect. Bhīṣmaka then settled Damaghoṣa in a residence especially constructed for the occasion.
Sloka 16:
Bhīṣmaka, vládce Vidarbhy, vyšel z mĕsta a setkal se s králem Damaghoṣou, jemuž nabídl předmĕty symbolizující úctu. Potom Damaghoṣu ubytoval v sídle zvláštĕ postaveném pro tuto příležitost.
Text 17:
Śiśupāla’s supporters — Śālva, Jarāsandha, Dantavakra and Vidūratha — all came, along with Pauṇḍraka and thousands of other kings.
Sloka 17:
Přijeli všichni Śiśupālovi podporovatelé – Śālva, Jarāsandha, Dantavakra a Vidūratha – spolu s Pauṇḍrakou a tisícovkami ostatních králů.
Texts 18-19:
To secure the bride for Śiśupāla, the kings who envied Kṛṣṇa and Balarāma came to the following decision among themselves: “If Kṛṣṇa comes here with Balarāma and the other Yadus to steal the bride, we shall band together and fight Him.” Thus those envious kings went to the wedding with their entire armies and a full complement of military conveyances.
Sloka 18-19:
Aby králové, kteří nenávidĕli Kṛṣṇu a Balarāmu, zajistili nevĕstu Śiśupālovi, dospĕli mezi sebou k tomuto rozhodnutí: „Pokud sem Kṛṣṇa přijede s Balarāmou a ostatními Yaduovci unést nevĕstu, spojíme se a budeme s Ním bojovat.“ Tito nenávisní králové proto přijeli na svatbu s celými svými vojsky a vojenskými vozidly v plném počtu.
Texts 20-21:
When Lord Balarāma heard about these preparations of the inimical kings and how Lord Kṛṣṇa had set off alone to steal the bride, He feared that a fight would ensue. Immersed in affection for His brother, He hurried to Kuṇḍina with a mighty army consisting of infantry and of soldiers riding on elephants, horses and chariots.
Sloka 20-21:
Když se Pán Balarāma doslechl o tĕchto přípravách nepřátelských králů a jak Pán Kṛṣṇa odjel sám unést nevĕstu, obával se, že dojde k boji. Pohroužen v náklonnostosti k bratrovi spĕchal do Kuṇḍiny s mocným vojskem tvořeným pĕchotou a vojáky na slonech, koních a kočárech.
Text 22:
The lovely daughter of Bhīṣmaka anxiously awaited the arrival of Kṛṣṇa, but when she did not see the brāhmaṇa return she thought as follows.
Sloka 22:
Rozkošná Bhīṣmakova dcera úzkostlivĕ čekala na Kṛṣṇův příjezd, ale když se nevracel brāhmaṇa, uvažovala takto.
Text 23:
[Princess Rukmiṇī thought:] Alas, my wedding is to take place when the night ends! How unlucky I am! Lotus-eyed Kṛṣṇa does not come. I don’t know why. And even the brāhmaṇa messenger has not yet returned.
Sloka 23:
(Princezna Rukmiṇī uvažovala:) Bĕda, má svatba probĕhne za úsvitu! Jaké je mé neštĕstí! Kṛṣṇa s lotosovýma očima nepřijíždí a já nevím proč. A dokonce ani brāhmaṇský posel se ještĕ nevrátil.
Text 24:
Perhaps the faultless Lord, even while preparing to come here, saw something contemptible in me and therefore has not come to take my hand.
Sloka 24:
Možná bezchybný Pán, i když se sem chystal přijet, na mĕ spatřil nĕco odpudivého, a proto si nepřijel pro mou ruku.
Text 25:
I am extremely unfortunate, for the creator is not favorably disposed toward me, nor is the great Lord Śiva. Or perhaps Śiva’s wife, Devī, who is known as Gaurī, Rudrāṇī, Girijā and Satī, has turned against me.
Sloka 25:
Jsem stižena nesmírným neštĕstím, neboť mi stvořitel není příznivĕ naklonĕn, stejnĕ jako velký Pán Śiva. Nebo se možná proti mĕ obrátila Śivova manželka, Devī, která je známa jako Gaurī, Rudrāṇī, Girijā a Satī.
Text 26:
As she thought in this way, the young maiden, whose mind had been stolen by Kṛṣṇa, closed her tear-filled eyes, remembering that there was still time.
Sloka 26:
Zatímco mladá dívka, jejíž mysl ukradl Kṛṣṇa, takto přemýšlela, zavřela oči plné slz a říkala si, že je stále ještĕ čas.
Text 27:
O King, as the bride thus awaited the arrival of Govinda, she felt a twitch in her left thigh, arm and eye. This was a sign that something desirable would happen.
Sloka 27:
Ó králi, zatímco nevĕsta takto očekávala příjezd Govindy, ucítila cukání v levém stehnĕ, paži a oku. To bylo znamení, že se stane nĕco příjemného.
Text 28:
Just then the purest of learned brāhmaṇas, following Kṛṣṇa’s order, came to see the divine Princess Rukmiṇī within the inner chambers of the palace.
Sloka 28:
Vzápĕtí ten nejčistší z učených brāhmaṇů na Kṛṣṇův příkaz přišel navštívit božskou princeznu Rukmiṇī ve vnitřních komnatách paláce.
Text 29:
Noting the brāhmaṇa’s joyful face and serene movements, saintly Rukmiṇī, who could expertly interpret such symptoms, inquired from him with a pure smile.
Sloka 29:
Svatá Rukmiṇī, která umĕla tyto znaky zkušenĕ vykládat, si všimla brāhmaṇovy radostné tváře a klidných pohybů a zeptala se ho s čistým úsmĕvem.
Text 30:
The brāhmaṇa announced to her the arrival of Lord Yadunandana and relayed the Lord’s promise to marry her.
Sloka 30:
Brāhmaṇa jí oznámil příjezd Pána Yadunandany a sdĕlil jí Pánův slib, že se s ní ožení.
Text 31:
Princess Vaidarbhī was overjoyed to learn of Kṛṣṇa’s arrival. Not finding anything at hand suitable to offer the brāhmaṇa, she simply bowed down to him.
Sloka 31:
Princezna Vaidarbhī byla bez sebe radostí, když se dozvĕdĕla o Kṛṣṇovĕ příjezdu. Jelikož po ruce nenašla nic vhodného, co by brāhmaṇovi darovala, jednoduše se mu poklonila.
Text 32:
The King, upon hearing that Kṛṣṇa and Balarāma had come and were eager to witness his daughter’s wedding, went forth with abundant offerings to greet Them as music resounded.
Sloka 32:
Když král uslyšel, že přijeli Kṛṣṇa a Balarāma a dychtili být svĕdky svatby jeho dcery, vyšel Jim vstříc s četnými obĕťmi za doprovodu hudby, aby Je přivítal.
Text 33:
Presenting Them with madhu-parka, new clothing and other desirable gifts, he worshiped Them according to standard rituals.
Sloka 33:
Daroval Jim madhu-parku, nové odĕvy a ostatní vhodné dary a uctil Je podle standardních obřadů.
Text 34:
Generous King Bhīṣmaka arranged opulent accommodations for the two Lords, and also for Their army and entourage. In this way he afforded Them proper hospitality.
Sloka 34:
Štĕdrý král Bhīṣmaka obĕma Pánům zařídil honosné ubytování a Jejich vojsku a doprovodu také. Tímto způsobem Jim poskytl řádnou pohostinnost.
Text 35:
Thus it was that Bhīṣmaka gave all desirable things to the kings who had assembled for the occasion, honoring them as befitted their political power, age, physical prowess and wealth.
Sloka 35:
Takto Bhīṣmaka daroval všechny vhodné vĕci králům, kteří se při této příležitosti shromáždili, a uctil je, jak se s ohledem na jejich politickou moc, vĕk, fyzickou zdatnost a bohatství slušelo.
Text 36:
When the residents of Vidarbha-pura heard that Lord Kṛṣṇa had come, they all went to see Him. With the cupped palms of their eyes they drank the honey of His lotus face.
Sloka 36:
Když se obyvatelé Vidarbha-puru doslechli, že přijel Pán Kṛṣṇa, šli Ho všichni navštívit. Pootevřenými dlanĕmi svých očí pili med Jeho lotosové tváře.
Text 37:
[The people of the city said:] Rukmiṇī, and no one else, deserves to become His wife, and He also, possessing such flawless beauty, is the only suitable husband for Princess Bhaiṣmī.
Sloka 37:
(Lidé z mĕsta říkali:) Rukmiṇī, a nikdo jiný, si zaslouží stát se Jeho manželkou a On s tak neposkvrnĕnou sličností je také jediný vhodný manžel pro princeznu Bhaiṣmī.
Text 38:
May Acyuta, the creator of the three worlds, be satisfied with whatever pious work we may have done and show His mercy by taking the hand of Vaidarbhī.
Sloka 38:
Nechť je Acyuta, stvořitel tří svĕtů, spokojen s jakoukoliv zbožnou činností, kterou jsme mohli vykonat, a prokáže svou milost přijetím ruky Vaidarbhī.
Text 39:
Bound by their swelling love, the city’s residents spoke in this way. Then the bride, protected by guards, left the inner palace to visit the temple of Ambikā.
Sloka 39:
Obyvatelé mĕsta spoutaní svou kypící láskou mluvili tímto způsobem. Poté nevĕsta pod ochranou stráží opustila vnitřní část paláce, aby navštívila chrám Ambiky.
Texts 40-41:
Rukmiṇī silently went out on foot to see the lotus feet of the deity Bhavānī. Accompanied by her mothers and girlfriends and protected by the King’s valiant soldiers, who held their upraised weapons at the ready, she simply absorbed her mind in the lotus feet of Kṛṣṇa. And all the while mṛdaṅgas, conchshells, paṇavas, horns and other instruments resounded.
Sloka 40-41:
Rukmiṇī vyšla pĕšky navštívit lotosové nohy božstva Bhavānī. Doprovázena svými matkami a přítelkynĕmi a chránĕna královými chrabrými vojáky s tasenými zbranĕ, mlčela s myslí pohrouženou pouze v lotosových nohách Kṛṣṇy. Hudební doprovod tvořily mṛdaṅgy, lastury, paṇavy, rohy a ostatní nástroje.
Texts 42-43:
Behind the bride followed thousands of prominent courtesans bearing various offerings and presents, along with well-adorned brāhmaṇas’ wives singing and reciting prayers and bearing gifts of garlands, scents, clothing and jewelry. There were also professional singers, musicians, bards, chroniclers and heralds.
Sloka 42-43:
Nevĕstu následovaly tisíce předních kurtizán nesoucích různé obĕtiny a dary, spolu s krásnĕ ozdobenými manželkami brāhmaṇů zpívajícími a pronášejícími modlitby a nesoucími dary v podobĕ girland, voňavek, odĕvů a šperků. Přítomni byli také profesionální zpĕváci, hudebníci, básníci, kronikáři a heroldi.
Text 44:
Upon reaching the goddess’s temple, Rukmiṇī first washed her lotus feet and hands and then sipped water for purification. Thus sanctified and peaceful, she came into the presence of mother Ambikā.
Sloka 44:
Po příchodu do chrámu bohynĕ si Rukmiṇī nejprve omyla své lotosové nohy a ruce a potom usrkla vodu kvůli očistĕ. Takto posvĕcená a klidná vstoupila do přítomnosti matky Ambiky.
Text 45:
The older wives of brāhmaṇas, expert in the knowledge of rituals, led young Rukmiṇī in offering respects to Bhavānī, who appeared with her consort, Lord Bhava.
Sloka 45:
Starší manželky brāhmaṇů znalé obřadů vedly mladou Rukmiṇī při vzdávání úcty Bhavānī, která se zjevila se svým společníkem, Pánem Bhavou.
Text 46:
[Princess Rukmiṇī prayed:] O mother Ambikā, wife of Lord Siva, I repeatedly offer my obeisances unto you, together with your children. May Lord Kṛṣṇa become my husband. Please grant this!
Sloka 46:
(Princezna Rukmiṇī se modlila:) Ó matko Ambiko, manželko Pána Śivy, opakovanĕ se ti klaním spolu s tvými dĕtmi. Kéž se Pán Kṛṣṇa stane mým manželem. Prosím splň mi to!
Texts 47-48:
Rukmiṇī worshiped the goddess with water, scents, whole grains, incense, clothing, garlands, necklaces, jewelry and other prescribed offerings and gifts, and also with arrays of lamps. The married brāhmaṇa women each performed worship simultaneously with the same items, also offering savories and cakes, prepared betel nut, sacred threads, fruit and sugarcane juice.
Sloka 47-48:
Rukmiṇī uctívala bohyni vodou, voňavkami, celým obilnými zrny, vonnými tyčinkami, odĕvy, girlandami, náhrdelníky, šperky, ostatními předepsanými obĕtinami a dary a také řadami lamp. Všechny vdané brāhmaṇky vykonaly uctívání zároveň s ní stejnými předmĕty a také obĕtovaly slané pokrmy a koláče, připravený betelový oříšek, posvátné šňůry, ovoce a šťávu z cukrové třtiny.
Text 49:
The ladies gave the bride the remnants of the offerings and then blessed her. She in turn bowed down to them and the deity and accepted the remnants as prasādam.
Sloka 49:
Ženy daly nevĕstĕ zbytky obĕtin a potom jí požehnaly. Ona se jim a božstvu na oplátku poklonila a přijala zbytky jako prasādam.
Text 50:
The princess then gave up her vow of silence and left the Ambikā temple, holding on to a maidservant with her hand, which was adorned with a jeweled ring.
Sloka 50:
Potom princezna ukončila svůj slib mlčení a opustila Ambičin chrám, a přitom se držela služebnice rukou ozdobenou prstenem s drahokamy.
Texts 51-55:
Rukmiṇī appeared as enchanting as the Lord’s illusory potency, who enchants even the sober and grave. Thus the kings gazed upon her virgin beauty, her shapely waist, and her lovely face adorned with earrings. Her hips were graced with a jewel-studded belt, her breasts were just budding, and her eyes seemed apprehensive of her encroaching locks of hair. She smiled sweetly, her jasmine-bud teeth reflecting the glow of her bimba-red lips. As she walked with the motions of a royal swan, the effulgence of her tinkling ankle bells beautified her feet. Seeing her, the assembled heroes were totally bewildered. Lust tore at their hearts. Indeed, when the kings saw her broad smile and shy glance, they became stupefied, dropped their weapons and fell unconscious to the ground from their elephants, chariots and horses. On the pretext of the procession, Rukmiṇī displayed her beauty for Kṛṣṇa alone. Slowly she advanced the two moving lotus-whorls of her feet, awaiting the arrival of the Supreme Lord. With the fingernails of her left hand she pushed some strands of hair away from her face and shyly looked from the corners of her eyes at the kings standing before her. At that moment she saw Kṛṣṇa. Then, while His enemies looked on, the Lord seized the princess, who was eager to mount His chariot.
Sloka 51-55:
Rukmiṇī byla stejnĕ okouzlující jako Pánova energie klamu, která si podmaňuje dokonce i rozvážné a vážné. Králové upřenĕ hledĕli na její panenskou krásu, ladný pas a rozkošnou tvář zdobenou náušnicemi. Boky jí zkrášloval drahokamy posázený opasek, její ňadra právĕ pučela a oči se zdánlivĕ bály kadeří zakrývajících výhled. Sladce se usmívala a zuby podobné jasmínovým poupatům odrážely záři rtů červených jako plod bimba. Když kráčela s pohyby královské labutĕ, záře jejích cinkajících nákotníčků jí zkrášlovala nohy. Pohled na ni shromáždĕné hrdiny naprosto zmátl a srdce jim trhal chtíč. Když králové uvidĕli její široký úsmĕv a stydlivý pohled, byli ohromeni, upustili zbranĕ a padli v mdlobách na zem ze svých slonů, kočárů a koní. Pod záminkou procesí Rukmiṇī předvedla svou krásu pouze Kṛṣṇovi. Pomalu se pohybovala na lotosovým kalichům podobných nohách a očekávala příjezd Nejvyššího Pána. Nehty levé ruky si z tváře odhrnula nĕkolik kadeří a stydlivĕ hledĕla koutky očí na krále před ní. V tom okamžiku spatřila Kṛṣṇu. Poté před zraky svých nepřátel Pán uchopil princeznu, která dychtila usednout do Jeho kočáru.
Text 56:
Lifting the princess onto His chariot, whose flag bore the emblem of Garuḍa, Lord Mādhava drove back the circle of kings. With Balarāma in the lead, He slowly exited, like a lion removing his prey from the midst of jackals.
Sloka 56:
Pán Mādhava zvedl princeznu na svůj kočár, jehož prapor nesl znak Garuḍy, a odrazil kruh králů. S Balarāmou před sebou pomalu odjel jako lev beroucí si svou kořist ze středu smečky šakalů.
Text 57:
The kings inimical to the Lord, headed by Jarāsandha, could not tolerate this humiliating defeat. They exclaimed, “Oh, damn us! Though we are mighty archers, mere cowherds have stolen our honor, just as puny animals might steal the honor of lions!”
Sloka 57:
Králové nepřátelští vůči Pánu v čele se Jarāsandhou nemohli snést tuto ponižující porážku. Vykřikli: „Ó, bĕda nám! Třebaže jsme mocní lučištníci, zbavili nás cti pouzí pastevci, jako kdyby malá zvířata ukradla čest lvů!“