Text 22
Sloka 22
Devanagari
Dévanágarí
तावत्तदभिमान्यज्ञो बाध्यबाधकतामियात् ॥ २२ ॥
Text
Verš
ty ātmānaṁ manyate ’sva-dṛk
tāvat tad-abhimāny ajño
bādhya-bādhakatām iyāt
ty ātmānaṁ manyate ’sva-dṛk
tāvat tad-abhimāny ajño
bādhya-bādhakatām iyāt
Synonyms
Synonyma
yāvat — as long as; hataḥ asmi — I am now being killed (by others); hantā asmi — I am the killer (of others); iti — thus; ātmānam — own self; manyate — he considers; a-sva-dṛk — one who has not seen himself (because of the darkness of the bodily conception of life); tāvat — for that long; tat-abhimānī — regarding himself as the killed or the killer; ajñaḥ — a foolish person; bādhya-bādhakatām — the worldly transaction of being obliged to execute some responsibility; iyāt — continues.
yāvat — dokud; hataḥ asmi — nyní jsem zabíjen (druhými); hantā asmi — já jsem ten, kdo zabíjí (druhé); iti — tak; ātmānam — sebe sama; manyate — chápe; a-sva-dṛk — ten, kdo nevidí sám sebe (kvůli temnotě, kterou představuje tělesné pojetí života); tāvat — dotud; tat-abhimānī — považující se za zabíjeného či zabíjejícího; ajñaḥ — hlupák; bādhya-bādhakatām — světské jednání, kdy je zavázán určitou povinností; iyāt — pokračuje.
Translation
Překlad
In the bodily conception of life, one remains in darkness, without self-realization, thinking, “I am being killed” or “I have killed my enemies.” As long as a foolish person thus considers the self to be the killer or the killed, he continues to be responsible for material obligations, and consequently he suffers the reactions of happiness and distress.
“Ten, kdo chápe život z tělesné úrovně, setrvává v temnotě, mimo seberealizaci, a myslí si, ,Teď mě zabíjejí,’ nebo ,Já jsem zabil své nepřátele.’ Dokud se hloupý člověk domnívá, že duše zabíjí nebo je zabíjena, je nadále povinen plnit hmotné závazky, a následně přijímat reakce v podobě štěstí a neštěstí.”
Purport
Význam
By the grace of the Lord, Kaṁsa felt sincere regret for having unnecessarily persecuted such Vaiṣṇavas as Devakī and Vasudeva, and thus he came to the transcendental stage of knowledge. “Because I am situated on the platform of knowledge,” Kaṁsa said, “understanding that I am not at all the killer of your sons, I have no responsibility for their death. As long as I thought that I would be killed by your son, I was in ignorance, but now I am free from this ignorance, which was due to a bodily conception of life.” As stated in Bhagavad-gītā (18.17):
Kaṁsa milostí Pána upřímně litoval, že zbytečně pronásledoval vaiṣṇavy, jako je Devakī a Vasudeva, a tak dospěl na úroveň transcendentálního poznání. “Jelikož jsem nyní dosáhl poznání,” řekl, “chápu, že jsem vaše syny nezabil a nenesu za jejich smrt odpovědnost. Dokud jsem si myslel, že mě váš syn zabije, byl jsem pod vlivem nevědomosti, jež pocházela z tělesného pojetí života, ale nyní jsem od ní osvobozen.” Bhagavad-gītā (18.17) uvádí:
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imāḻ lokān
na hanti na nibadhyate
buddhir yasya na lipyate
hatvāpi sa imā lokān
na hanti na nibadhyate
“One who is not motivated by false ego, whose intelligence is not entangled, though he kills men in this world, is not the slayer. Nor is he bound by his actions.” According to this axiomatic truth, Kaṁsa pleaded that he was not responsible for having killed the sons of Devakī and Vasudeva. “Please try to excuse me for such false, external activities,” he said, “and be pacified with this same knowledge.”
“I když ten, kdo není motivován falešným egem a jeho inteligence není podmíněna, v tomto světě zabíjí lidi, ve skutečnosti nezabíjí a není svými činnostmi poután.” S odkazem na tuto axiomatickou pravdu se Kaṁsa hájil, že není zodpovědný za zabití Devakiných a Vasudevových synů. “Prosím, pokuste se mi odpustit tyto iluzorní, vnější činy,” řekl, “a nalezněte pokoj pomocí téhož poznání.”