Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

यथानेवंविदो भेदो यत आत्मविपर्यय: ।
देहयोगवियोगौ च संसृतिर्न निवर्तते ॥ २० ॥

Text

Verš

yathānevaṁ-vido bhedo
yata ātma-viparyayaḥ
deha-yoga-viyogau ca
saṁsṛtir na nivartate

Synonyms

Synonyma

yathā — as; an-evam-vidaḥ — of a person who has no knowledge (about ātma-tattva and the steadiness of the ātmā in his own identity, despite the changes of the body); bhedaḥ — the idea of difference between body and self; yataḥ — because of which; ātma-viparyayaḥ — the foolish understanding that one is the body; deha-yoga-viyogau ca — and this causes connections and separations among different bodies; saṁsṛtiḥ — the continuation of conditioned life; na — not; nivartate — does stop.

yathā — jako; an-evam-vidaḥ — člověka, který nemá žádné poznání (o ātma-tattvě a věčné totožnosti ātmy, neovlivněné změnami těla); bhedaḥ — představa rozdílu mezi tělem a vlastním já; yataḥ — kvůli které; ātma-viparyayaḥ — pošetilé pokládání těla za sebe sama; deha-yoga-viyogau ca — a to způsobuje, že se různá těla spojují a rozdělují; saṁsṛtiḥ — pokračování podmíněného života; na — ne; nivartate — končí.

Translation

Překlad

One who does not understand the constitutional position of the body and the soul [ātmā] becomes too attached to the bodily concept of life. Consequently, because of attachment to the body and its by-products, he feels affected by union with and separation from his family, society and nation. As long as this continues, one continues his material life. [Otherwise, one is liberated.]

“Ten, kdo nechápe přirozenou povahu těla a duše (ātmy), příliš přilne k tělesnému pojetí života. Kvůli zálibě v těle a jeho vedlejších produktech potom silně prožívá, zda je se svou rodinou, společností a národem spojen, nebo je od nich odloučen. Dokud toto neustane, hmotný život živé bytosti pokračuje (v opačném případě je osvobozená).”

Purport

Význam

As confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6):

Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.6) potvrzuje:

sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati

The word dharma means “engagement.” One who is engaged in the service of the Lord (yato bhaktir adhokṣaje), without impediment and without cessation, is understood to be situated in his original, spiritual status. When one is promoted to this status, one is always happy in transcendental bliss. Otherwise, as long as one is in the bodily concept of life, one must suffer material conditions. Janma-mṛtyu jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam. The body is subject to its own principles of birth, death, old age and disease, but one who is situated in spiritual life (yato bhaktir adhokṣaje) has no birth, no death, no old age and no disease. One may argue that we may see a person who is spiritually engaged twenty-four hours a day but is still suffering from disease. In fact, however, he is neither suffering nor diseased; otherwise he could not be engaged twenty-four hours a day in spiritual activities. The example may be given in this connection that sometimes dirty foam or garbage is seen floating on the water of the Ganges. This is called nīra-dharma, a function of the water. But one who goes to the Ganges does not mind the foam and dirty things floating in the water. With his hand, he pushes away such nasty things, bathes in the Ganges and gains the beneficial results. Therefore, one who is situated in the spiritual status of life is unaffected by foam and garbage — or any superficial dirty things. This is confirmed by Śrīla Rūpa Gosvāmī:

Slovo dharma znamená “zaměstnání”. Ten, kdo je neochvějně a bez ustání zaměstnán službou Pánu (yato bhaktir adhokṣaje), zaujímá své původní, duchovní postavení. Jakmile jej dosáhl, je neustále šťastný, neboť prožívá transcendentální blaženost. Ten, kdo však chápe život tělesným způsobem, musí zakoušet hmotné utrpení. Janma-mṛtyu-jarā-vyādhi-duḥkha-doṣānudarśanam. Tělo podléhá svým podmíněním-zrození, smrti, stáří a nemoci, ale ten, kdo dosáhl duchovní úrovně (yato bhaktir adhokṣaje), se nerodí, neumírá, nestárne a není nemocný. Někdo může namítat, že je možné vidět člověka, který se věnuje duchovním činnostem dvacet čtyři hodin denně, a přesto strádá nemocí. Ve skutečnosti však nestrádá ani není nemocný, neboť jinak by nemohl dvacet čtyři hodin denně provádět duchovní činnosti. V této souvislosti můžeme uvést příklad, že v Ganze také někdy plave špinavá pěna či odpadky. Tomu se říká nīra-dharma, funkce vody. Ten, kdo se jde do Gangy vykoupat, však nehledí na pěnu a nečistoty, které v ní plavou. Odhrne je stranou, ponoří se do Gangy a získá z toho prospěch. Toho, kdo setrvává na duchovní úrovni, pěna a odpadky-či jakékoliv vnější nečistoty-nevyvedou z míry. To potvrzuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:

īhā yasya harer dāsye
karmaṇā manasā girā
nikhilāsv apy avasthāsu
jīvan-muktaḥ sa ucyate

“A person acting in the service of Kṛṣṇa with his body, mind and words is a liberated person, even within the material world.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.187) Therefore, one is forbidden to regard the guru as an ordinary human being (guruṣu nara-matir … nārakī saḥ). The spiritual master, or ācārya, is always situated in the spiritual status of life. Birth, death, old age and disease do not affect him. According to the Hari-bhakti-vilāsa, therefore, after the disappearance of an ācārya, his body is never burnt to ashes, for it is a spiritual body. The spiritual body is always unaffected by material conditions.

“Ten, kdo slouží Kṛṣṇovi svým tělem, myslí a slovy, je i v hmotném světě osvobozenou osobou.” (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.187) Proto je zakázáno pokládat gurua za obyčejnou lidskou bytost (guruṣu nara-matir...nārakī saḥ). Duchovní mistr neboli ācārya setrvává neustále na duchovní úrovni. Zrození, smrt, stáří a nemoc ho neovlivňují. Proto se podle Hari-bhakti-vilāsy poté, co ācārya opustí tento svět, jeho tělo nikdy nezpopelňuje, jelikož je duchovní. Duchovní tělo nikdy neovlivňují hmotné podmínky.